====== Kulturní okénko ====== >//Tuhle složku, se kterou mi -doufám- trochu pomůžete, nezakládám proto, abych se pochlubil znalostmi nordistiky, ale proto, že nechat si rozbít ústa neočekávaným kulturním rozdílem je zbytečné. ∼[[petr_helsson|Helsson]]// ===== Anglie ===== Zde velmi záleží, v jaké společnosti a v jaké části země se nacházíte. Jiný přístup chce high society, jiný lower class. Poznáte rozdíly v Londýně, in the country (na venkově), ve Walesu, Skotsku, Irsku a na menších ostrovech (Man, Orkeneje, ...) A mimo běžný život tu můžete potkat taky kelty, seveřany, římany... a elfy. - čím víc jste na periferii, tím větší šance, že narazíte na něco starobylého a potenciálně nebezpečného (např. Skotsko leží na hranici Anglie a průseru.) - ve velkých městech to ale taky není žádný med: všude kamery a velký důraz na bezpečnost. Mimo jiné ve "veřejných prostorách" zákaz nošení nožů s čepelí delší, jak tři palce (a čehokoli většího). - v dobré společnosti vám slušné vychování ušetří spoustu problémů - Co se vyšší společnosti týče: mléko se lije první, až potom čaj ;) ===== Čína ===== - rasisti a byrokrati - mějte s sebou někoho známého ve světě Wu-lin, nejlépe úředně potvrzeného - nemějte s sebou Japonce (krom potomků [[kannon|Kannon]], ty mají rádi i tady); pokud s sebou máte Japonce, počítejte s tím, že to může být tak trochu handicap, jak moc záleží na kombinaci místa a příslušného Sciona. Kupříkladu potomek Amaterasu v Nankingu je něco jako vzít Hitlerova vnuka do muzea holocaustu v Tel Aviv - ano, může to být vzdělávácí cesta, ale nutno počítat, že se naň budou dívat skrz prsty a rozhodně by si neměl zpívat //Deutschland, Deutschland über alles// a mumlat něco o nadřazené rase, nebo se pohledy skrz prsty změní na pohledy skrz mířidla na pistoli. - pokud s sebou nemáte někoho známého ve světě Wu-lin, mějte s sebou alespoň někoho místního nebo v nejhorším, obeznalého se zdejším prostředím. Jako s naprostými cizinci se s vámi primárně nebude chtít nikdo moc bavit, je obtížné tuhle bariéru prolomit a naopak výhodné si to usnadnit. Pochopitelně, jako všude si můžete nějaký respekt i vysloužit, ale dokud vás nikdo nezná, žádný moc nemáte. - tetování je symbolem kriminálníků a jiných nekalých živlů, pokud nějaké máte na viditelném místě, je vhodné ho zakrýt (dlouhé rukávy atd.), zejména, pokud jste také asijského, neřkuli čínského, původu. U gwailou (cizince) to neubírá zase tolik, ale tam už ubírá tolik ten fakt, že jste cizinci, že byste si vážně neměli dávat další postihy na charisma. - primárním erotickým symbolem (ženským) jsou zde chodidla a kotníky, takže tradiční český zvyk ponožky do sandálů zde dochází bohatého uplatnění; zejména v tradičnějších oblastech si (děvčata) opravdu hlídejte nohy - na šíji si potrpí spíš Japonci, ale i v Číně je vhodné ji ukazovat spíše méně, výstřih na zádech a vyčesané vlasy mohou působit nevhodně - zdvořilost ještě nikoho nezabila, zato její absence by zrovna tady mohla; být uctivý a opatrný ve svém vyjadřování i chování velmi pomáhá. Jako od případných cizinců od vás nikdo nebude očekávat mistrovství v dvorské etiketě, ale to neznamená, že by prošlo hrubé a neuctivé chování - základní potřebou je //zachování tváře// - je zde mnoho pravidel, jak by měl člověk správně jednat a jak by se měl projevovat na veřejnosti, čínská společnost velmi odděluje veřejné a soukromé; pokud někoho potřebujete zjebat, dělejte to mezi čtyřma očima, pokud tak učiníte na veřejnosti, je sociálně nucen reagovat tak, aby tvář neztratil, tj. mohou být výsledky neblahé až tragické, počítaje v to staletí trvající krevní msty a další radosti - disciplína, disciplína, disciplína a pro ty, kdo to ještě nepochopili - DISCIPLÍNA. Sebekontrola a sebevláda jsou velmi důležité a velmi vyžadované ctnosti; nenechat se vyprovokovat, zejména ne malicherností, je nesmírně podstatné. I čínský znak pro bojeschopnost ve skutečnosti znamená něco jako //schopnost odložit zbraň, když boj skončil.// Nic nepomůže víc ztrátě tváře, než když po něčem hloupě skočíte, když se nedokážete ovládnout. - každá společnost funguje na nějakém typu hierarchie, v Číně (ono to platí dost pro celý Orient, ale v Číně je to poměrně extrémní) je hierarchie na steroidech. Je úplně jedno, že jste polobůh, pokud se bavíte například s někým starším (to zejména; úcta ke předkům a jiným starcům je zde velmi silná), někým, kdo má nějaké postavení nebo vzdělání, uvědomujte si, že zřejmě stojíte na společenském žebříčku poněkud níže a nechovejte se k němu jako k poslednímu hej nebo počkej. Pokud na vás bude znát, že si uvědomujete, kde stojíte, velmi to pomůže následné komunikaci. Zároveň to ale neznamená, že byste měli být ponížení nebo podlézaví; pak si zřejmě nevážíte sami sebe a proč s takovým člověkem jednat, že ano. - to ovšem neznamená, že byste se měli k prostému lidu chovat jako hovada. Prostý rolník moc dobře ví, že nic neznamená a že na něm vůbec nezáleží, pokud máte potřebu mu to připomínat, říká to něco velmi ošklivého o vaší disciplíně a vychování. - tohle platí pro ty tradičnější a mystičtější části (například svět Wu-lin), ale pro jistotu - nelidské bytosti jsou zde vítanými komponenty, zejména pro taoisty a v Číně připadá na jeden strom deset taoistů, takže buďte opatrní, koho s sebou berete. A ano, jako nelidské bytosti se mohou někomu ukazovat i Scioni z jiných kulturních okruhů a ne, nabušeného taoistu si dost pravděpodobně nevyndáte bez ztráty kytičky ani jako skupina. - pokud nejste v nějakém dobrém postavení a dobře obeznámeni se zdejšími zvyklostmi, nepokoušejte se o nějaké jakožediplomatické ojebávky a kličky, všichni mají v ksichtě medvěda (= naprosto nečitelný výraz), nemáte šanci poznat, co opravdu míní tím, co říká a nakonec ojebou vás a ne, nebude se vám to líbit - po poslední návštěvě Číny ještě doplňuji - na veřejných místech se zdržte fotografování i kreslení rozkošné architektury. Místa, která lze dokumentovat, jsou tak označena, většinou se jedná o památky. Pokud si začnete zničehonic uprostřed čínského města fotit nebo čmárat do bloku náhodný barák, může se stát, že se zjeví orgány a budou se zajímat, nejste-li amerikánský špeh. Což saje a v našem případě může sát ještě víc, když cestujeme přes úhelné kameny a nemáme víza. * zajímavý článek o tom, jak jednat v Číně: http://sinovia.cz/navody/jak-jednat-s-cinany/navod56.html ===== Egypt ===== - prakticky každá hrobka je nějak prokletá - pokud není prokletá hrobka, jistě jsou prokleté předměty v ní - pokud není prokletá ani hrobka, ani předměty v ní, pravděpodobně byl proklet její majitel - kdo víc troubí, má na křižovatce přednost - odmítnou kávu nebo čaj je extrémně neslušné - vždy ctí zákony pohostinství, ale ty jejich mají tolik výjimek, že na každého Sciona se vztahují minimálně dvě - pes a čuba je velice hrubá nadávka - Atonovci included. Everywhere... - nesmlouvat na bazaru znamená urazit prodávajícího - smlouvat příliš znamená urazit prodávajícího - většina starých kněží byli zároveň i zkušení mágové - byrokracie je denní chléb většiny úřednictva - bez bakšiše nezískáte ani pohrdavý pohled nuzáka - současná politická situace je dost neutěšená a místní si s potěšením vybijí svou frustraci na cizincích - pokud vám někdo něco slíbí na svou čest a na své předky, udělá cokoliv, aby to dodržel... pokud nejste cizinec. Slovo dané cizinci nemá žádnou váhu. Nicméně pozor - obráceně to neplatí. - jste-li bílí v xichtě, znamená to, že máte prachy. A je jedno, že ne. ===== Kelti ===== - nehlaďte neznámé koně, zejména v blízkosti vodních ploch - kdo nemá geásu, není správný kelt měl štěstí a zatím ji na na něj nikdo nehodil\\ **Co je to geas?**\\ Jedná se o formu rituálního příkazu/zákazu, který se může týkat naprosto čehokoli; člověk může dostat zákaz/příkaz používat určité předměty, něco konkrétního pít/jíst, jít nějakou konkrétní cestou, na nějaké konkrétní místo, dělat nebo nedělat něco nějakým způsobem a tak dále.\\ Geas může fungovat jako určitý typ odznáčku hrdiny, je to určitá prestiž, kterou některé bytosti a místa mohou poznat a nějak reflektovat a v keltských pověstech to začasté vypadá //čím víc geas, tím víc hrdina,// ale s geas se také pojí spousta problémů na ose od //trochu obtěžující// až po //smrtící.//\\ **Jak se ukládá geas?**\\ Přesně tak jednoduše, jak to zní - někdo, kdo může ukládat geas, ho prostě nad tím, komu chce uložit geas, vyřkne. Nic víc není zapotřebí. **Kdo může ukládat geas?**\\ Dostatečně mocné bytosti - především se s tím setkáváme u elfů na vyšších power levelech, dále to budou zajisté umět různí další pokročilejší supernaturálové a nejspíš i někteří lidé, co jsou zasvěceni do nějaké dostatečně pokročilé formy keltské mystiky - druidové, vatové atd. Výjimečně by se mohlo stát, že geas zvládne uložit i ve své podstatě běžný člověk, pokud by např. jemu nebo jeho okolí bylo učiněno nějaká dostatečně drastické bezpráví a situace se stala momentem, kdy jsou takříkajíc věci možné. Důležité je, že schopnost ukládat geas nemá nikdo napsánu na čele a člověk se o tom většinou dozví ve chvíli, kdy je nad ním vyřčena, což je pochopitelně už trochu pozdě. **Kdo může sundat geas?**\\ Teď se dostáváme k tomu, proč je to takový průser. **NIKDO NIKDY NIJAK VÁM NAD VÁMI VYŘČENOU GEAS NESUNDÁ.** Ten, kdo ji vyřkl, ji nemůže vzít zpátky (ani kdyby chtěl), nedá se to odstranit smrtí sesílatele, nedá se to nikterak odeklít, NEDÁ SE S TÍM VŮBEC NIC. Máme na jednom případu ověřeno, že geas přežil i regulérní smrt (dočasnou, i tak život Sciona chodze) svého nositele. Pochopitelně je otázkou, co se s geas stane při ascenzi, ale obávám se, že to je jednak otázka, na kterou nemá smysl hledat odpověď, jednak by beztak zněla //různé věci, kus od kusu, záleží na geas, nositeli a způsobu ascenze.//\\ Geas je totiž pravděpodobně typ velmi persistentního fatebindingu, tj. v moment, kdy je vyřčen, se důkladně zamotá do vláken osudu svého nositele a minimálně během jeho pozemského vlšání se ho drží jak příslovečná helvétská víra. Osud prostě na 1940 nevyperete, se s tim smiřte.\\ **Co se stane, když poruším svůj geas?**\\ V případě porušení geas nastává okamžitá smrt, pravděpodobně i s nějakým plošným dosahem (tj. s sebou narušitel vezme i část okolí). Ergo, máte-li geas, nezkoušejte ho NIKDY a NIJAK porušit, nebudete mít víc než jeden pokus a ten bude fatální. NENÍ ZNÁM ŽÁDNÝ ZPŮSOB, JAK SE FATÁLNÍMU ÚČINKU PORUŠENÍ GEAS VYHNOUT.\\ **Jak vysoká je pravděpodobnost, že po mně někdo hodí geas?**\\ Tady se dostáváme k lepším zprávám; nestává se to každé sudé úterý, vlastně je to minimálně v kontextu pražských Scionů hodně výjimečné. Ne každý mocný elf/jakákoli jiná dostatečně powerfulní bytost v keltském prostoru geasu vyřknout umí a i pokud ji umí, tak to nemusí udělat. Konkrétně elfové žel geasu občas chápou jako poctu pro někoho, kdo zrovna něco mimořádného udělal nebo naopak příležitost, jak se předvádět (čumte, jsem hustej, umím seslat geasu!). Dle prozatímního pozorování jsou ovšem takové geasy sice otravné a nepraktické, ale nebrání nijak v každodenním fungování. Jak by vypadala např. geas pro někoho, kdo se před sdostatek mocným elfem chvástal přesmíru a elf se z něj rozhodl udělat pravého hrdinu dle keltského modelu zatím naštěstí zblízka nevíme a doufám, že nadále ani zblízka vědět nebudeme. **Mytologicko-historické okénko**\\ Geasy bývaly dle doložených písemných pramenů vyslovovány nad právě narozeným dítětem, jako by tomu jedinci byly vrozené, jako by to byla nějaká sudba (tady asi začíná být zřejmá ta souvislost s fatebindingem). A v příbězích někdy bývají geasy ukládány v momentě zlomu; vítězství, v okamžiku nějaké důležité společenské hostiny při níž se něco semele, v případě řešení nějaké konfliktní situace nebo na konci lovu.\\ Pár konkrétních příkladů geas z mýtických látek:\\ Fianna\\ 1) Královská dcera Gráine se měla provdat za v tu dobu ovdovělého Finna, ale nechtělo se jí do svatby, neb Finn jí připadal moc starý a opotřebovaný. Přinutila tedy jednoho z členů Finnovy družiny, Diármuida, aby ji unesl. Podle vypravěče se jí podařilo dosáhnout svého tím, že na něj právě uvalila geas: //„Tady a teď tě zavazuji poutem geas. Musíš mě odtud odvést dřív, než Finn procitne. Když tento závazek odmítneš, přivoláš na svou hlavu pohanu a zkázu.“// Diármuid reaguje: //„Ukládáš mi hanebné podmínky. Pověz, proč jsi ze všech urozených mužů stihla takovouto kletbou právě mě? Každý z těchto knížat by tě byl hoden právě tak jako já!“// Vidíte to nadšení.\\ 2) Finnova smrt - Finn vzorně dodržoval svou geas - zápověď pít z picího rohu. A proto, když se vypráví o jeho závěrečné pouti, tak při ní vždycky pije raději z potoka. A když se takhle jednou napije z nějakého potoka, tak teprve později je mu řečeno, že se ten potok jmenoval Horn, tj. roh a smrt na sebe už nedá dlouho čekat. Uladský cyklus\\ Cú Chulain měl hromadu geas a patřil mezi to příkaz, že nesmí v žádném případě pozřít psí maso. Nicméně jednou se stane, že se na své pouti setká s třemi stařenami, které si opékají psí maso, nabídnou ho hrdinovi, což kdyby odmítl, tak je to odmítnutí zákona pohostinství, jenže když to pozvání přijme, poruší geas. A jak se dá u hrdiny očekávat, tak raději poruší geas, pojí s nimi a pak už následuje jenom líčení jeho tragického konce. ===== Severské země ===== Můžeme zde definovat různé kulturní okruhy: moderní skandinávský, staroseverský (vikinský), suomi (finský) a saami (laponský). Poslední dva jmenované jsou si vzdáleně příbuzné. ==== Suomi ==== (Finsko)\\ >//Každý "správný" seveřan vám řekne, že tam na východě jsou lidé divní. Krom toho každý druhý mezi nimi je šaman nebo čaroděj. A jejich ženský obzvlášť. A ty jejich čáry jsou divný, jako oni sami. Někteří možná říkají, že Vanaheim taky pravděpodobně leží někde východním směrem, ale kdo ví?// ∼[[petr_helsson|Petr]] - zdejší čarodějnice mají sílu ukrytou v zubech ==== Staroseverská kultura ==== (Primárně Norsko, Švédsko, Dánsko, Island a Grónsko. Sekundárně také občas Orkeneje, Hebridy, Anglie, Irsko, Normandie a ranná německá i ruská knížectví. Zdá se, že tento kulturní základ částečně sdílí také nelidští obyvatelé severských světů, například Niflheimu) === Jazyk === V severských jazycích je na první pohled spousta divných znaků. Není to ale tak zlé a díky takřka stagnujícímu vývoji islandštiny můžete s trochou cviku bez problému a správně oslovovat třeba tisíc let starého ducha.\\ ^ Výslovnost|| | Ð, ð| jako znělé anglické 'th' (např. ang. then) [ð]| | Þ, þ| jako neznělé anglické 'th' (např. ang. thief) [θ] | | Æ, æ| dlouhé otevřené 'e' (jako pražské 'é') [æ:]| | Ø, ø| krátké zaokrouhlené 'e' (jako něm. Hölle) [œ]| | Œ, œ (dlouhé ø)| dlouhé zaokrouhlené 'e' (např. něm. schön) [ø:]| Je běžné, byť ne zcela přesné, používat přepisy 'd' pro 'ð'; 'th' pro 'þ' a 'ö' pro 'ø'. Další zvláštností, která působí mnohé komplikace, je odlučitelná koncovka -r a -n maskulin v prvním pádě, která ale není součástí kmene a proto v ostatních pádech mizí. Moc učeně? Stejně, jako jste se učili museum, bez musea a centrum, bez centra, tak si zapamatujte i Fenrir, bez Fenriho; Surtr, bez Surta; Óðinn, bez Óðina; Eiríkr, bez Eiríka; Þórr, bez Þóra. Jedinou výjimku dávám v tomto případě Týrovi (ano, i tam je to podle některých vědců původně odlučitelné), v jehož případě to bez slabikotvorného 'r' nejde příliš skloňovat. Překlad tohoto fenoménu je obtížný a ani naši skandinávisti nejsou zajedno v tom, zda onu koncovku vůbec uvádět. Klidně tedy můžete psát i Fenri, Surt, Sleipni. Naopak ponechávat ji při skloňování je vždy jednoznačně chyba: Fenrirovi, Óðinnův, Surtra... Další jazykovou zvláštností je (na Islandu dodnes přetrvávající) používání patronymik (a vzácně matronymik). Ta se tvoří následovně: * pro muže - jméno otce + přivlastňovací pád (většinou 's') + -son (=syn); tedy Leif, syn Eiríkův bude Leif Eiríksson * pro ženy - jméno otce + přivlastňovací pád (většinou 's') + -ðóttir (=dcera); tedy Freyðís, dcera Eiríkova bude Freyðís Eiríksðóttir V některých případech se jméno otce nemusí dávat do přivlastňovacího tvaru. V případě jména po matce se postupuje analogickým způsobem, jen přivlasťnovací tvary ženského rodu mohou být nepravidelnější (zejména pokud chceme respektovat skloňování originálu.) === Morálka === Před seznámením se s křesťanstvím a skrze něj se středomořskými filosofickými proudy neznali seveřané "dobro" a "zlo" jako všeobjímající objektivně existující síly. Nejbližší ekvivalent, jaký měli, bylo "prospěšný" a "škodící." Odtud tedy pochází onen pověstný vikinský pragmatismus. Kupříkladu bohové jsou "dobří," protože pomáhají lidem (aspoň někdy), zatímco obři jsou "zlí," jelikož nedělají nic jiného, než že škodí. Seveřanská morálka byla místo toho založena na __osobní cti__. To je komplikovaný fenomén, pro který v současnosti jen těžko nacházíme vhodné analogie, protože naše společnost se prostě chová jinak. Jedná se o kombinaci vlastního svědomí, dobrého jména a vztahů s ostatními lidmi. "Dobrý člověk" je úspěšný hospodář, věrný přítel, chrabrý bojovník, dobrý rádce, mazaný obchodník, štědrý dárce, chodí upravený, nestrpí urážky, sjedná si nápravu za křivdu (ať už mstou nebo soudem), ctí bohy, angažuje se ve sporech svých příbuzných a přátel a chytře uplatňuje zákon. "Nehodný člověk" porušuje dané slovo, nechová se podle obyčejů, vyvolává spory, které pro něj končí špatně, je nestálý ve spojenectví, svůj majetek má v nepořádku, je skrblík, opilec, a nechá se oklamat. To snad stačí pro obecnou představu. Jsou zde různými okolnostmi podmíněné šedé oblasti a 'čest' není jediná absolutní škála, ale množství do sebe složených proměnných, kdy nedostatky v jedné oblasti mohou snadno být převáženy přednostmi v jiné. Záleží také na pozorovateli, protože stejné činy mohou přinášet různou míru cti podle názoru přátel či nepřátel dotyčného jedince. === Zákony === Zatímco pro nás tvoří zákony rámec, ve kterém se celý život odehrává, pro seveřany byl zákon spíše nástrojem. Neexistovala u nich žádná výkonná moc, která by právo prosazovala, a tedy záleželo na každém jedinci (a jeho spojencích), jak dobře zvládne daný zákon použít. Jakási bazální zákonnost byla sice prosazována silou většiny - bylo čestné ctít zákony - avšak ještě větší čest přinášelo umět zákon použít tak, aby vám prospěl a nepříteli uškodil. Občas taky ale mohlo přinést čest vzít do ruky sekeru a spor ukončit násilně, dřív než se zákon vůbec dostal ke slovu. Co z toho plyne pro nás? Typický seveřan bude dodržovat zákon (kupříkladu pohostinství atp.). Dáte-li mu ale důvod, klidně se vykroutí jako úhoř a najde perfektně zákonnou cestu, jak situaci otočit proti vám nebo jak se vám alespoň pomstít. A většinou v tom bude umět velice dobře chodit. No a pokud mu dáte opravdu velmi dobrý důvod, je taky možné, že vás prostě rozmázne po stěně a následky se bude zabývat až jindy. === Chvástání === Jedním ze zajímavých průvodních jevů výše zmíněného systému cti, který vás mezi seveřany může relativně snadno potkat, je takzvané chvástání. Jde o malý souboj ve výřečnosti, možný jak mezi přáteli, tak i ne-přímo-přáteli, při kterém je cílem se co nejlépe pochlubit vlastními činy. Oba účastníci (většinou se jedná o duel) se střídavě přebíjejí velkolepými tvrzeními. Zvládnou-li to obě strany, mohou získat čest oba, pokud jeden viditelně zaostává, dobré jméno tím ztrácí. Je zde několik tenkých hranic, které je neradno překročit. Vlastní skutky můžete zveličovat až k prasknutí, ale nesmíte lhát. Nebo alespoň ne natolik, abyste to nebyli schopni uhádat. A během chvástání sice můžete do určité míry znevažovat protivníkova slova, ale nesmíte přejít do urážení. Pro ilustraci nejlépe poslouží eddická píseň o chvástacím souboji mezi převozníkem (Óðinem) a Þorem - Píseň o Hárbardovi (Hárbardsjóld). Rozhodně si ale neberte příklad z Lokiho v Lokiho při (Lokasenna)! ==== Moderní Skandinávie ==== Od staroseverských dob se tu prosadily myšlenky humanismu a sociálního zabazpečení. Většinová populace je tolerantní, domluví se bez větších problémů anglicky a turistů si příliš nevšímají. - pozor na možnou prohibici / omezené možnosti přivážet alkohol - platí zde "right to roam", tudíž skupina, plácající se volnou krajinou pravděpodobně nevyvolá žádné pozdvižení - místní vědí, jak dokáže být zdejší krajina vražedná (zejména v zimě) a jednají podle toho. Hledají ztracené turisty či jejich případné ostatky (na náklady dotyčných). Relativně běžné jsou různé horské chaty s možností se ohřát a v horách i sezónně obydlené nemovitosti zůstávají obvykle odemčené po celý rok, s připravenými nouzovými zásobami. ===== USA ===== - smile and wave, často tu jde o krk - ne každá místní sekta je nutně Atonovská - na druhou stranu je slušná šance, že skoro každá místní sekta je Atonovská ===== Voodoo ===== - bílý rum je univerzální obětina - párty, tancování a zpěv je taky univerzální uctění čehokoli (včetně pohřbů - smutnit a být asociální je naopak nežádoucí) - bohové mají spíše ve zvyku posedávat někoho z přítomných než se manifestovat samostatně - případné posedávání většinou vyžaduje obětiny a přípravu plus vhodnou osobu, tzv. koně, kterou daný Loa posedne, následuje specifická manifestace ---- ---- ====== Practical Guide to Consent ====== **In the Context of Mythology** >//Občas doutník znamená prostě jen doutník// ∼Sigmund Freud >//BATHBOMB BALLSACK// ∼Red from Overly Sarcastic Productions Skrytý symbolismus, dvojsmysly a nepřímé vyjadřování jsou zábavné jen do chvíle kdy zjistíte, že jste nevědomky souhlasili s oplodněním, ať už vlastním či cizím, ačkoliv jste o tom neměli ani šajn. Mimochodem, to se v žádném případě nevztahuje pouze na dámy! Vzhledem k rozmanitosti různých kultur (i rozmanitosti sexuality) nebude následující výčet nikdy kompletní a všeobjímající. Snad se podaří zachytit alespoň nějaké základní výrazy, poučky a varování. **Pokud přidáváte nějaké heslo, pokud možno se zdroji nebo krátkým vysvětlením.** === Obecně === * Je dobré dávat si pozor na všechna božstva, duchy, bytosti, místa, entity ale i předměty atd., u kterých víte, že jsou spojovány s plodností, láskou a/nebo chtíčem. Pro některé může být sex stejně přirozený, jako dýchání, další mohou oplodnit potřesením ruky a většina z nich by nepoznala consent, ani kdyby vyskočil z vody a kousnul je do trojzubce. Varování můžete libovolně rozšířit i na věci po daných entitách pojmenované. Tam je nebezpečí sice menší, ale dostat dejme tomu "satyrův roh," raději bych si ho nedával pod polštář. * Umělci. V mnoha starých kulturách je jen velice tenká hranice mezi provozováním umění a prostitucí. Zejména pokud nějaké umění sami provozujete a třeba se tak představujete, hrozí, že od vás někdo bude očekávat i jiné služby. * Umění. Spoustu příměrů vám může dát znalost lokální milostné poesie. Typicky třeba v oblasti Egypta a na Blízkém východě vás při znalosti Písně písní((https://cs.wikisource.org/wiki/P%C3%ADse%C5%88_p%C3%ADsn%C3%AD)) možná nezaskočí, když vás někdo bude chtít //připodobnit ke klisně vozu faraonova.// ==== Zákeřná anatomie ==== == Falická symbolika == * Mužská anatomie se tvarově definuje o něco snáze, než ženská, navíc byla tabuizovaná o něco méně, takže falická symbolika se i o něco snáze dešifruje. Občas se stačí jenom podívat ;) * Stehno. Zejména ve středověku používaný opis. Král Rybář((Artušovské legendy, Chrétien de Troyes-Perceval)) je zraněný "na stehně," což ho mimo jiné připravuje o možnost mít potomky. V jedné z verzí Dionýsova zrození((Nonnus, Dionysiaca 9)) Zeus způsobí smrt své těhotné milenky Semelé. Malý polobůh Dionýsos ovšem přežije, načež si ho Zeus zašije do "stehna" a po čase ho porodí. * Opasek. Umístěný v pase, volný konec se komíhá mezi nohama a když ho sundáte, kalhoty jdou většinou dolů. Pro rozklíčování dalšího středověkého (?) příměru pro soulož "podržet opasek" tak nemusíme zapojovat příliš fantazie. Další ve folkloru zachované varianty jsou třeba "vyměnit si pásy" nebo "sebrat spící princezně pás." * Nefritová flétna. Poměrně přímočarý čínský příměr. Prý se na ni dobře hraje. * Želva. Připadá vám želví hlava falická? Číňanům rozhodně ano. U toho se ovšem nezastavili. Asi proto, že želví hlava se schovává do těla, které klade vejce, rozšířil se význam želvího příměru na produkt spojení penisu a vejce a tak když vás Číňan přirovná k želvě, říká tím, že jste v lepším případě panchart, v hroším zkurvysyn. ((původní znění: 王八 (wáng bā) )) * Jahoda((Severní Amerika, Vraní indiáni)). Z příběhů o Kojotovi. Jednoho dne Kojot spatřil dívky, jak jdou do lesa na jahody a rozhodl se, že si s nimi zalaškuje. Předběhl je, zahrabal se mezi jahody a nechal vystrčenou jen špičku penisu. Dívky sbíraly, ale jedna "jahůdka" jim nešla utrhnout. Postupně za ní všechny tahaly, pak ji zkoušely utrhnout ústy, až si jedna dívka všimla, že jahůdka pláče mléko. Rozeběhly se pak najít nějaký ostrý kámen, kterým by jahůdku odřízly, ale na to už Kojot nečekal. (Dívky se mu později pomstily tím, že předstíraly že jsou mrtvé a když se Kojot přiblížil, aby čichem zjistil, jak dlouho už tam asi leží, naprděly mu do obličeje. Ehm.) Pokud vám příběh přijde zvláštní, buďte rádi, že se tam Kojot aspoň zahrabal celý. V nemalém počtu indiánských příběhů se totiž potulují (často doslova) od svých majitelů odloučené penisy i vagíny. * nerozepsaná hesla: palma, ořechy, kameny == Jónická symbolika == * U ženské anatomie je situace vzhledem k obrovské tabuizaci mnohem komplikovanější, jak je vidět už z toho, že pro protějšek slova 'falický' jsem musel až k hinduistům. Každopádně jinotaje z této kategorie bývají většinou abstraktnější a složitější na intuitivní odhalení. * Ovoce. Spojení různých, často nespecifikovaných plodů s "tajemnou" ženskou plodností a sexualitou má velice hluboké kořeny. Jedním z kořenů této spojitosti patrně bude pradávný příběh o ženě, která potřebuje získat plod ze zvláštního stromu, po jehož pozření získá znalost veškerých tajů milování. Ta žena byla samozřejmě Innana/Ištar, ale možná ten příběh znáte z jedné moderní fanfikce, jmenuje se to tuším Bible. Toto bezejmenné ovoce bývá v evropském a středomořském kontextu nejčastěji ztotožňováno s jablkem, méně často pak s granátovým jablkem nebo fíkem. Zejména jablko na sebe těch konotací nabalilo spoustu: Dionýsos je měl stvořit, když se dvořil Afrodítě; v Řecku mělo vržené jablko představovat sexuální nabídku a jeho chycení přijmutí návrhu; rozkrojené v jednom směru může připomínat vulvu, zatímco v druhém směru tvoří semínka pěticípou hvězdu, symbol Venuše (planety) a bohyň od Ištar přes Aštarte k Afrodítě a ...Venuši. Symbolika přetrvala i ve folklóru - kdykoliv tam frajerka dává milému jablíčko, nedává //jenom// jablíčko. I Óðinn občas rozdává jablka plodnosti((Vǫlsunga Saga)), jedná se tedy o velmi universální symbol. * metafory (tj. na základě vnější podobnosti): plod broskve; květy růže, třešňě, pivoňky((Asie)); brána obložená černým lapisem lazuli((Mezopotámie)); nejobecněji zakresleno potom klín jako trojúhelník (kosočtverec je středoevropský fenomén, údajně staroslovanský, doložený snad od 16.stol.((KARÁSKOVÁ, Ivana. Renesanční předchůdci sprejerů. Magazín MF Dnes. 1999-1-14, s. 7.)) ) * Greensleeves. Ve středověkém kontextu se nedá příliš mluvit o soukromí, zejména ne nikde pod střechou. Touha po nerušených sexuálních hrátkách se tak dala nejsnáze uspokojit někde v přírodě. Jak můžete snadno zjistit i sami, neopatrná pohybová aktivita na trávě vede k tomu, že na oblečení zůstanou zelené skvrny. O jeden významový kotrmelec později a ženy v zeleném šatu mezi řádky signalizují sexuální dostupnost a zájem. Angličané mají jinak moc hezkou písničku, kde se chlápek diví, proč ho jeho láska tak nezdvořile odmítá, když přece její oděv má zelené rukávy. //And who but my Lady Greensleeves.// * Z trochu jiné strany to se zelenou barvou vzali v Číně. Tam je zelená pokrývka hlavy (戴绿帽子 or dài lǜ mào zǐ) znakem paroháče. Prý proto, že takové tam klobouky kdysi nosili manželé prostitutek. * Zahrada. Abychom pochopili význam spojení "obdělávat zahradu" a podobných agrikulturních asociací, není třeba zabředávat do komplikovaných analýz symbolické spojitosti mezi orbou a deflorací (ačkoliv pro zájemce mohou jistě být zajímavé.)((viz např. Mircea Eliade, Dějiny náboženského myšlení I, Praha 1995, s. 51n.)) Nám bude stačit si uvědomit, že přirovnání k činnosti, při které se pořádně zapotíte a jejímž výsledkem jsou plody, může být velmi ošemetné. * Vagina dentata. V tomto výjimečném případě se naneštěstí nejedná o skrytý význam, ale o doslovně zákeřnou anatomii. Vyskytuje se primárně v indiánských a v japonských příbězích a hrdiny, kteří se s ozubenou vagínou potkají bez řádné přípravy, čeká nejen kastrace, ale většinou rovnou smrt. ==== Rizikové činnosti ==== == Koupele == * Spojitost životodárné tekutiny s plodností je celkem očividná, ale může být riskantní tak obyčejná činnost, jako koupel? Za jistých okolností rozhodně ano. Kupodivu nejde většinou jen o to, že na koupání se svlékáme (a ne všechny kultury spojují nahotu s erotikou), ale velkou roli hrají okolnosti koupele, kdy voda je pouze médiem. * Lazebnice. I bez mytologických okolností ovšem může být v lázni celkem horko, jelikož se sice zřídka, ale může stát, že v lázních bude automaticky předpokládáno že lazebnice poskytne i sexuální služby. * Voda s přidanou hodnotou. Jakmile se do vody dostane nějaká plodivá síla, je velká pravděpodobnost, že se nějak projeví. Háček je v tom, že způsobů, jak se tam může dostat, je celá řada. V prameni, ze kterého místní ženy chodí pít, když chtějí počít, bude přítomná inherentně. Může to způsobit výroční rituál na podporu dobré úrody. Nebo možná Kronos zrovna vykastroval Úrana a zahodil jeho mužství do moře - tak vznikla pěna, ze které povstala Afrodíta ((Hésiodos, Theogonia)). Nebo se v řece zrovna prohání čínský drak, což je mj. lokální božstvo plodnosti... == Polykání == * Známá poučka říká, že magie neumí biologii. Zato má bujnou představivost. Proto se stává, že k otěhotnění nedochází jen po sexu (nebo jen u žen, když už jsme u toho). Z mystického hlediska často záleží jen na tom, že se do vašeho těla dostane cosi plodného. A jednou z nejpřirozenějších vstupních cest do těla jsou ústa. * Příběh o Sutechovi, Hórovi a zrození Thovtova zlatého disku zájemcům převypráví [[alena|Alena]] spolu s vysvětlením, proč by v Egyptě v její přítomnosti neměli dělat vtipy o salátu, protože by za to mohli od ní obdržet výchovný pohlavek... (v "mírnějších" variantách příběhu nejde o početí potomků ale zneužití tělesných tekutin proti protivníkovi.) * Ke kastraci svých protivníků nepoužívejte zuby. To udělal chetitský bůh Kumarbi a okamžitě počal trojčata. Ihned si to uvědomil a stihnul ještě většinu semene vyplivnout a dvě z dětí se tak zrodila ze země. Třetí božské dítě, boha bouří Tešupa, však musel porodit císařem.((Song of Kumarbi aka Kingship in Heaven)) * Zeus a Metis mohli být na řecké poměry ucházející pár, nebýt té hloupé věštby, že její dítě bude moudřejší než vládce Olympu. To se Diovi nelíbilo a tak svou těhotnou partnerku pohltil a naivně si myslel, že se tím vše vyřeší (asi jablko nepadlo daleko...) Nějakou dobu se ještě nic nedělo, vystřídal ještě asi šest žen (takže odhadem tak druhý den odpoledne), když si vzal Héru a začala ho znepokojovat stále se zhoršující bolest hlavy. Ta se stala nesnesitelnou a nakonec neviděl jiné východisko, než trepanaci sekerou. Pointu pravděpodobně znáte, z hlavy vyskočila Athéna v plné zbroji.((Hésiodos, Theogonia)) * V irské legendě //Námluvy Etain// počne jistá urozená paní poté, co nevědomky spolkne v nápoji mušku - což je ve skutečnosti proměněná Etain, která se tímto může znovu zrodit.((Early Irish Myths and Sagas, přel. Jeffrey Gantz, London 1981, s. 47)) Další důvod, proč si hlídat skleničku. * Překvapivá vitalita se občas drží i (ne)mrtvých. Þorólfr Kulhavec po smrti strašil své sousedy. Nepomohlo ani přenesení těla na jiné místo a navršení velké mohyly. Když potom jeho tělo spálili, stalo se, že po nějakém čase se na místo kremace zatoulala kráva a spolu s travou spásla i trochu Þorólfova popela. Otelila se a býček, kterého porodila, ještě krátký čas pokračoval ve strašení.((Sága o lidech z Eyru XXXIII-XXXIV)) ----