Co předcházelo operaci Knihovna
Opravdu téměř patnáct let plánování a desítky výprav; Atab zdědil po svém otci rozvaliny babylonské knihovny (lokace Birs Nimrúd, archaická Borsippa, dnešní Irák) a rozhodl se obnovit mezopotámský pantheon. A Janu Kovaříkovi se zase nechtělo ascendovat k Aztékům a zejména k Tezcatlipocovi. Je to primární důvod, proč měla celá akce po léta tajný status, bylo to pro posílení Janova aspektu tajemství, neb velmi nestál o to, aby mu v portfoliu přistála nějaká jiná věc, se kterými je spojován jeho božský otec anebo aby se dozvěděl, že Jan rozhodně neplánuje kariéru pod jeho vedením. Které všechny to byly výpravy nebudu vypisovat, bylo jich hodně a myslím, že téměř každý z pražských Scionů se někdy na nějaké vyskytl.
K Janovi se jako posily nového pantheonu přidaly Alenka Lendělová, dcera Simbiho a Eliška Janečková, dcera Damballáhova, časem byl přibrán Indrid Cold. Že ascenduje i Amano myslím věděli pouze Jan, Indrid Cold a Petr Vopička, možná Aelfrida – a ta, dle toho, co jsme si dali posléze dohromady, také byla hybatelem toho, proč tam nakonec ascendujících bylo ještě víc.
Přípravy
Pro plány babylonské knihovny jsme šli do Velké knihovny, kde je Jan Kovařík přečetl a posléze překreslil. Jako architekt byl angažován Shaddad. Dále bylo potřeba opatřit elementální zdroje, kromě vody, ohně, země a vzduchu se nám nakonec podařilo sehnat i pátý element, aether. Jan vyrobil velké zrcadlo, které mělo rituálu nanebevstoupení napomáhat a také jsme pár týdnů před akcí „K“ zajistili, aby měl Teztatlipoca v den konání úplně jiné starosti, protože by mohl mít třeba nějaký názor na Janovo nové služební zařazení. K tomu nám pomohlo 300 opilých králíků aneb božstvo Cenzon Totochtin, se kterými jsme se domluvili, že v kýžené datum uspořádají PARTY HARD.
Bylo jasné, že to nezvládneme sami, tedy jsme sháněli spojence. Po nemalé diplomatické snaze a splnění nějakých úkolů nám Stařec z hory, Hasan ibn-Sabbáh, takto nejvyšší velitel hašašínů (předesílám, že ať se o hašašínech píše, co chce a kde chce, tak se jedná o tvrdě protiatonovské uskupení) přislíbil jednotku svých lidí, požádali jsme primárně o střelce. Toto probíhalo pod záštitou paní Balkíz, která byla také jednou z těch, s kým jsme ladili finální strategii. Na blízko jsme si zaplatili Jómsvíkingar, záhrobní jednotku severských žoldáků, pod vedením Tókiho Skírnissona.
Petr Vopička ještě na místě přivolal ještě půltuctu démonů, kteří posléze vstoupili na nebesa jako garda nových mezopotámských božstev, čtyři lučištnice na slonu a skupinu duchů v podobě hořících žen ozbrojených řetězy a něčím, co zdálky vypadalo jako hodně velké řeznické nože.
Speciální poznámka: Indrid Cold na Janovu žádost už neobnovoval svou armádu ledových démonek, takže tam žádné nebyly (a těžko říct, jestli nějaké ještě někde jsou).
Se strategií a otázkami ohledně atonovských a tiamatovských monster jsme se kromě zainteresových osob paní Balkíz a Shaddada obrátili ještě na mistra Gangleriho a templářského velmistra de la Réveho. Alchymický oheň na spalování mrtvých tiamatovských zrůd nám dodal za řádnou protihodnotu alchymista Laskaris. Bednu různých vybuchujících šurikenů, šipek a lektvarů jsme si před časem odpracovali u Průvodu sta démonů. Aelfrida na rituál přislíbila dodat nějaký poklop a také se vyjádřila, že má nějaký OH SHIT BUTTON. Věřili jsme plně jejímu úsudku. Odhad trvání celé akce od momentu, kdy to spustíme, do chvíle, kdy bude rituál hotov, byl cca půlhodina a bylo jasné, že velmi záhy poté, co se s tím začne, se přiletí a přijde podívat široké okolí. Jako čas jsme zvolili úsvit.
Dopravu z Prahy nám zajišťoval Nizzám a jeho koberec, měli jsme domluvenu a odpracovánu marodku na Liangshanu s vlastní dopravou.
Očekávaný odpor
Vzhledem k časovému odhadu bylo jasné, že na kultisty můžeme zapomenout, ti to k nám nestihnou. Také jsme se bohužel dozvěděli, že se atonovci a tiamatovci na sebe nejspíš nevrhnou, ale budou se držet na opačných stranách, takže nám tu vyvstaly dvě fronty.
Na frontě atonovské jsme očekávali jednak, že bouchat bude úplně všechno a hlavně anděly. Malé poletující cherubínky (jedno malé oko s křídly, nadpřirozeně rychlé), dále anděly s blíže neurčeným počtem rukou, hlav a křídel a také ofanity, ta velká rotující kola se spoustou očí. Dále atonovské džiny, u kterých bylo trochu smutné, že u atonovských džinů není možné dopředu odhadnout, co budou dělat. V těch odhadech jsme se nemýlili, ale to, co přišlo, je zvládlo ještě překonat.
Na frontě tiamatovské jsme byli v temnotách; očekávali jsme, že to bude temné a bude to taintovat a nejspíš si to s sebou přivede hromádku chodících mrtvol. Cestou jsme obnovili pečetě na studni, ve které je uzavřena kapka Tiamatiny krve, takže jsme opatrně odhadovali, že směr od studny je ten, z kterého se povalí temnota.
Také nám bylo jasné, že jakmile zalezeme do temnoty, neuvidíme a nejspíš ani pořádně neuslyšíme nic, co se děje na atonovské frontě, takže jeden mythopoetikon si nechala Kalen, druhý dala Ráchel, ať si můžeme předávat zprávy. A na místě měla (a nakonec také fungovala) fungovat supernaturální unilingua, takže jsme si alespoň všichni rozuměli.
Samotný rituál
Slovy mystickými je (byla) babylonská věž lokální a temporální axis mundi a do jisté míry osnova, v níž se splétají vlákna osudu. Naším cílem bylo tu stavbu v podstatě spolu s ascendujícími přezrcadlit na nebesa.
Na místě Atab vypálil a napsal tabulky, jednu s textem Uradili jsme se, že bude obnoven mezopotámský pantheon a sláva Anunnaků a Igigů, který zastaví příliv titánské síly, nechť je obklopen božskou září, sláva mu, věčná sláva mu zavěsil jako syn Nabuův na Jana Kovaříka jakožto na novou hlavu mezopotámského pantheonu. Druhou, s oblíbeným babylonským apotropaickým textem (tuším 5. tabulka z Mýtu o Errovi): V domě, kde tato tabulka uchována bude, ať Erra klidně běsní, pohroma se mu nepřiblíží, blaho tam bude přebývat. zavěsil na fyzické rozvaliny věže.
Dovnitř do věže, tedy do podzemních prostor, se usadil s elementem země ke své práci Shaddad, hlídán drakem Sirrúšem (Muššhuššu) a Stříbrnou strunou.
Kolem věže se naproti sobě postavili Jan Kovařík s aetherem, Indrid Cold se vzduchem, Alenka a její manžel Dylan s elementem vody a Eliška s elementem ohně. Alence jsme ještě věnovali boty z Klondike (ty, co získala skupina Animamundi), kdyby jí vypadl zahřívací kámen, ať neodpadne ona. Takže s ní posléze ascendovaly. Atab měl recitovat Enúma eliš a v závěru žehnat budovám.
Průběh akce
Rituálníci se rozestavili a zbytek se rozdělil, či byl připraven se rozdělit do předpokládaných směrů:
Aton front – Ráchel jako stratégos blízko rituální věže, hašašíni v zákrytu střílejí na všechno, na co dostřelí, aby toho přišlo méně, Jómsvíkingar na blízko, Atab se štítem u Ráchel, Herias s koltem od Jana Prahovského a „dexa“ kamenem na dálku.
Tiamat front – Mini s Kautharem jako krájecí jednotka, Kalen Jezerková se zapůjčeným slunečním kamenem jako jsem-moc-rychlá-a-prudím-vás-světlem, Dana Kobrová s včeličkami (jehly proti titánské temnotě) a alchymickým ohněm.
Volný radikál: Petr Vopička; začínat u Tiamat a pak se uvidí.
Healerský kroužek: Lucie, Shen Yong a Aelfrida +/- uprostřed, ať mohou případně nosit raněné.
Zanedlouho po začátku rituálu jsme si všimli, že k obloze stoupal úzký pruh bledého světla a začal se ozývat tichý zvonivý zvuk, který jako kdyby spojoval nebe se zemí. A ze strany, na které se nachází studna, se začala valit tma, z druhé strany to začalo svítit. A začal se přibližovat anděl s několika křídly a rukama (složenýma na břiše), několik cherubínků a dva ofanité. Aelfrida vytáhla malou krabičku, rozložila ji a nad věží to udělalo takovou jemně se třpytící bariéru, krabičku poté předala Dylanovi. V tento moment také Petr Vopička přivolal své posily – lučištnice, démony a skupinu planoucích dušic.
Byly vydány poslední instrukce a pak se nad místem rozletěl jeden z ofanitů a střílel tím super daka-daka-daka způsobem. Co mohlo, naskákalo za kamení, bohužel ta svině prostřelila i kámen, za který zapadla Kalen a prostřelila jí nohu (vyřešeno Lucií, která se tam doplížila). Na okraji pole se ofanita otočil a mínil to projet ještě jednou. Palba zabubnovala na štít nad rituálem.
Tým Tiamat mezitím (zatím bez Kalen) vstoupil do stěny tmy (s hořícím mečem vidíš alespoň kolem sebe) a setkal se s potácející se oživenou mrtvolou a létající rukou, proběhlo nějaké bodání, sekání, uhýbání a házení jehel, Vopička vyráběl s kopím šiškebab.
Ráchel si prohlédla anděla, kromě dvou očí v hlavě měl ještě jedno velké oko na hrudi, dvě a dvě oči na křídlech a jak se posléze ukázalo, když si ty pracky ráčil zvednout, i dvě oči v dlaních a zavolala na lučištnice, ať se pokusí vyřešit to oko na hrudi. Cherubínek mezitím nalétával na štít a pak ten andělský zmrd zvedl ruce a ze všech očí, co na sobě měl, napálil do třpytivé bariéry nad rituálem, která to zatím ustála. Herias skočí kotoulem za kámen a cestou střelí cherubínka. A pak lučištnice prostřelí andělovi oko na hrudi, ozve se zaječení a oko zmizí. Anděl poté ze všech zbývajících očí napálil do posádky slona a v podstatě ho odpařil.
Druhý ofanita se pokusil najet do dušic, Ráchel na ně naštěstí stihla zavolat, tak je neprojel tak, jak by se mu líbilo.
V temnotě přibývají nemrtváci a sápou se po všem, co vidí, Petr je srdnatě tauntuje, mimo jiné výkřiky „tohleto je nudný, kdyby to byl Erebos, tak se bojím! ale tohle jenom takovej stín! nebo aspoň Mikaboshi, to je týpek!“ A konečně se tam dostane i Kalen a začne se přesouvat směrem k Petrovým výkřikům, ať vytvoříme jednu kompaktní skupinu. Dana katarem bodá do nemrtváka a pak ho usilovně spaluje.
Na atonovské frontě přibývají posily, bohužel atonovské – z pouště se vynoří dvě bytosti, čtyři hlavy, lidská, býčí, lví a orlí, lví tělo a křídla, byť je mají asi spíš jen tak pro forma, nelétají. Svítí jim oči. A pomalým důstojným krokem kráčejí k rituálu. Super, tohle jsme ještě neviděli a nikdy nám to nechybělo. Na jednoho se chystají naběhnout Jómsvíkingar, druhý si to bohužel namířil přímo ke věži.
Atab se přesunul před Heria, aby ho kryl a Herias mohl střelit anděla do hlavy, třeskl výstřel, celá jeho bytost se rozzářila a pak se z něj vyvalil obrovský zášleh atonovského světla. Na místě to odpařilo dva Jómsvíkingar, zbytek stihl uhnout a Atab z toho měl, za stálé recitace Enúma eliš, takový silně Hirošima Nagasaki pocit. Bariéra nad rituálem zasyčela, zadrnčela a pak explodoval krystal, který ji držel, takže bariéra mínus, fun and games.
Čtyřhlavá věc naběhla do Jómsvíkingar, meče, peří, sekery, bordel. Ofanita a cherubínek krouží nad dušicemi, které prohrávají, najednou se ozve zvuk párání, objeví se prasklina v prostoru a za „dělejte, holky, sem!“ skupina dušic zmizí v trhlině.
Za dunami se tu a tam ozývají výbuchy, jak hašašíni průběžně sestřelují věci.
V temnotách zatím probíhá velká párty. Petr si přemění zbraň na bič, kterým práská všude kolem, biče mají dosah i pět metrů, zombáci se valí, Mini s Kautharem je porcují, Kalen svítí a uhýbá, Dana se přesouvá na garbage disposal.
Lucie si přeběhne zpoza kamene do škvíry, z níž se ozývá Aelfrida a vyléčí jí zraněnou ruku. Shen Yong míří ke zraněným vikingům, sebere tři a míní je transportovat někam stranou a slepit. Ráchel hází ochranný kámen na otravujícího cherubínka, kolem poletuje ofanita a střílí jak zjednaný, shit is happening all over, bohužel to projede i Shen Yonga, který pustí jednoho vikinga a kryje sebe i zbytek raněných.
V temnotě se objeví věc, pavouk složený z nestvůrně dlouhých rukou a skočí po Kalen, ta mu uhýbá. Petr to zaregistruje a hodí na věc svou speciální stonožku a zkouší znásobit blbé kecy „Horší tma je ve sklepě německýho důchodce“ – „Rakouského“ ozve spolu se svistem hořícího meče od Mini. „Šprechti jako šprechti, víc fuk mi jsou jenom ti kikoti kolem!“ kontruje Petr. A pak si promění zbraň ve sněhovou lopatu, kterou hodlá uklízet ten bordel, který díky Daně utěšeně hoří.
Atab, Ráchel a Herias jsou stále v chumlu, Ráchel se snaží chránit Heria a na moment ve zpomaleném bullet-time vnímá, že Herias může ofanitu trefit, ale ne dřív, než bude jako řešeto, tak se rozhodne krýt Heria trupem a doufá v sílu Heart of Gold. Herias hodí kámen do toho prostředního oka a Ráchel projede trup salva z očí na obou kruzích. Ofanita exploduje, před Heriem se objeví zlatý štít a pomůže Atabovi pokrýt výbuch. A Ráchel zůstane Heriovi v rukou s důkladně prostříleným hrudníkem. Živí Jómsvíkingar rubou čtyřhlavou zrůdu, ze země jim na pomoc vyskočí Petrem přivolaní démoni. Bohužel se nad děním zvládne prohnat druhý ofanita, který pokropí Heria, Ráchel a Ataba. Ataba se přišlápne k zemi ten čtyřhlavý anděl a chystá se ho dorazit; Atab si včas zakryl hlavu štítem, takže to schytal do trupu a odepsal si své Heart of Gold.
Shen Yong se odvalí za kámen a zkoumá, jak na tom je a zjistí, že umírá, zvládne to trochu zpomalit, ale jasně vidí, jak mu selhává systém. A pak taky zjistí, že ti dva další vikingové to už mají za sebou. Zavolá to na Aelfridu, která se krčí ve škvíře s Lucií, Aelfrida přivolá dopravu na Liangshan, taxík se přesune k Shen Yongovi a jelikož to umírání zvládá zpomalit, tak primárně kouká, jestli by taxík nemohl přibrat i někoho dalšího, případně jestli vydrží tak, než se k němu dostane Lucie, aby mohl dál fungovat na místě.
Bordel z výbuchů bohužel dopadl i na rituál, takže Dylan ošetřuje Elišku, která to schytala do zad a rituálníci se jinak zuřivě soustředí na to, co dělají.
Aelfrida usoudí, že přišel čas rozhazovat konfety, vytáhne něco jako světlici a s tichým „doufám, že to bude fungovat“ ji zmáčkne. Na nebi vykvete několikabarevný ohňostroj chryzantémového typu. Nastane ticho. A pak se ozve hlas: „Wahai Mohamed! Kurva, nejsem si jistej, jak se to řídí, tak mě nesejměte!“ Přes supernaturální unilingvu všude kolem bylo poznat, že to poslední bylo česky s nečeským přízvukem. Hlas jde od velblouda, na kterém sedí týpek v zeleném, z pod ručníku na hlavě mu lezou světlé vlasy, má tyčovou zbraň. Těžko říct, jak ovládá velblouda, zbraň ovládá dobře a řítí se na čtyřhlavou příšeru (co sejmula Ataba), která se po něm chce seknout drápama, pak udělá kotrmelec, jak jí podjedou nohy, a velbloud peláší i s jezdcem z dosahu.
Dále se začne chvět země, rozhrne se písek a z něj se vynoří něco, co nelze popsat jinak než jako obrovský krystalický mecha. Kokpit v hrudi vypadá jako skleněná rakev, v níž spočívá bělovlasý mladý muž, v němž část přítomných poznává Inventora. A ozve se zvuk letadla, takového docela starého letadla. Pilot má brýle a má spolujezdce, letadlo klesne, spolujezdec vyskočí a je to velký černý pes s ovázanou packou, když běží, tak trochu kulhá. Pilot okamžitě zaútočí na ofanitu, létá dost jako někdo, kdo moc neřeší fyzikální zákony a tam, kde jeho střely dopadají na písek, vykvétají růže.
Velbloud se snaží nenechat trefit, což čtyřhlavou zrůdu trochu rozhazuje. Ke druhé čtyřhlavé zrůdě vyrazí Inventor a naporcuje ji, věc vybuchne, ale Inventorovi to je podle všeho celkem jedno.
Lucie fascinovaně sleduje dění a vzpomene na hřbitov v Indii a nemá pochybnosti, že týpek v kokpitu letadla je Exupéry. A za těchto úvah dobíhá k Shen Yongovi, vyléčí ho a pošle liangshanský taxík sebrat Heria a nějaké Jómsvíkingar a hašašíny. Shen Yong se začne okamžitě rozhlížet, za čím se krýt a koho případně někam odtáhnout.
Objeví se další postava, podle všeho džin se zapálenýma rukama a ledabylým krokem kráčí k místu rituálu, to nám chybělo ke štěstí.
V temnotách je ustonožkován pavouk a ubity a spáleny nějaké další krípy, Petr volá, že bude ještě potřeba dorazit a spálit toho pavouka.
Ráchel se probere ze stavu mrtvých. A ozve se jí mytopoetion:
„Jak jde u vás venku bitva?
Jak postoupil rituál?
Meč a břitva krípy pitvá,
krípy chodí pořád dál.
Jak jde u vás venku bitva?
My jsme zatím v pořádku.
Bič a šipka krípy pitvá,
bez zpráv mimo ohrádku.
Jak jde u vás venku bitva?
Už vyrostla knihovna?
Oheň a nůž krípy pitvá,
nešlápněte do hovna.“
Nadechne se k odpovědi a než stihne říct, co měla původně v úmyslu, vedle Aelfridy se vynoří obrovský černoch v černém záplatovaném oblečení a chytí ji pod krkem. KURVA PIČA BARONET, dalo by se tak něžně říci. Inventor nějak odtlačí vlnu temnoty, takže na krátký okamžik všichni vidí, co se děje a Ráchel stihne poslat zprávu Kalen:
„WELL FUCK BARONET – Scion padlý
Naše naděje opravdu zvadly.
Kromě toho pěkně v řiti,
srdce už zlatem nesvítí.
Máme tu teď konfety,
bojují jen posily.
Ochrana rituálu spadla
Prostě co si budem žádná sláva.“
Baronet prohlásí, že je to super mejdan, ty čtyři kolem věže se nemůžou moc hnout, to vypadá na spoustu legrace. Jan v rituálu zhnuseně dělá, co dělal doteď, Alenka se otočí na svůj stín a říká mu, že jestli bude mít příležitost, ať Baronetovi pozmrdí, stín se tváří tak jako „eee, se mi k němu moc nechce,“ ale kouká po příležitosti.
Petr ucedí k teamu temnota, ať se drží, a vyrazí plnou rychlostí k Baronetovi. Cestou roztočí své nové rezavé kladivo a nabíhá přímo proti, hodí kladivo vysokým obloukem… a zatímco Vopička dobíhá, potká se s pivní lahví do čela. Baronetovi vyjede z pod kabátu černé chapadlo a s veselým „něco ti upadlo“ zahodí kladivo kamsi do pouště. Pak vystřelí další dvě chapadla, jedno napálí do Inventorova mecha, rozerve ho, vyzkratuje, Inventor sebou zacuká a z úst mu teče pramínek krve. Druhé chapadlo má složitější dráhu… a trefí čtyřhlavou zrůdu, která se kočkuje s velbloudem. Výbuch jako kráva, když pomine, není po velbloudovi a velbloudáři ani stopy.
Atab je opět ve stavu živých a chápe se štítu, což je dobré, protože je tu pořád ten džin a nahoře rotuje pochcaný ofanita.
Baronet se mezitím začne vykecávat: „Tohle všechno tohle jsou moji bejvalí kamarádi a tady Aelfrida vás všechny špehovala pro Colda a Inventora a pro Larse. Dobrá kamarádka, co? Jo, a abych nezapomněl, Pedro!“ Zahvízdá. Pes se rozběhne k němu a posadí se k němu u nohou. „Víte, jak někteří možná slyšeli to černý pes a bílá holubice, zrada? Černý pes a bílá holubice. A jste v prdeli.“
Vopička si zkamení a vydá se k Baronetovi, který se ho otáže, jestli má Aelfridu podříznout, Vopička se zastaví a čeká, co z něj ještě vypadne. Rituálníci se skřípejícími zuby rituálují. Lucie a Shen Yong provádějí léčbu a případné přesuny, aby pacienti neleželi v dosahu výbuchu. Mini, Kauthar, Kalen a Dana se podívají na Baroneta a usoudí, že jednak proti němu nemají šanci a jednak se kvůli němu rozhodně stěna tmy nezastaví a naskáčou zpátky do temnoty.
Baronet dál jede záporácké proslovy na full retard: „Všichni jsme byli taková skupinka, trochu menší, než vy to máte v tý Praze. Taková sympatická skupinka Scionů. Aelfridu vám do zenobiťária, kde jste ji našli, podstrčil Lokisson, abyste ji zachránili, debílci, a vzali si ji s sebou do Prahy a vy jste mu to sežrali. Jo, jasně, byli jsme kamarádi, ale stejně pokud někdo uděláte nějakou blbost, tak ji stejně kuchnu. Já si myslím, že jsem si vybral dobrou kariéru, ale jim se to nějak nelíbilo. Ale že jste se spřáhli zrovna s Coldem. Ale fuj. Ale víš co, Aelfrido. Dám ti nabídku, která se neodmítá. Pojď se mnou. Budeš konečně umět jinýho, než vypadat k povalení. Budeš pro jednou k něčemu fakt dobrá.“
Aelfrida vypískne, aby ji Baronet netahal za vlasy, Baronet na to hrábne Aelfridě do vlasů a škubne, načež zařve: „Au, kurva!“ a pustí ji, a tak trochu omráčeně stojí a čumí. Petr po něm skočí a kopne ho do ksichtu, černý pes se Baronetovi zakousne do ruky, Alenčin stín rozptyluje chapadla a Aelfrida si vytáhne z brašny černou dýku a bodne Baroneta zespodu, ten zachroptí, zařve: „Kurva, zrada!“ a padne k zemi, Aelfrida ho pro dobrou míru ještě jednou bodne. Petr přidá tomahawk do ksichtu, aby byl hlava otevřená, a z lebky vystříkne černočerný hnus. Petr sebere Baronetovi z krku psí packu a všichni se od něj klidí. Baronet se v ten černočerný hnus poměrně záhy rozloží celý a vsákne se do písku. Nikomu nebude chybět.
Atab drží štít před džinem a Tóki a zbytek Jómsvíkingar, řízeni Ráchel, do něj rubou.
Team darkness ke svému nenadšení zjišťuje, že se za stěnou tmy z mrtvol zformoval několikametrový golem a pustí se do koordinovaného rozsekávání, házení včeliček a spalování. A pak se tam za řevu „Óm mani padme húm!“ vřítí jednotka démonů. V moment, kdy tu věc rozebereme a spalujeme zbytky, se začne trhat oblak tmy za námi.
Petr si mezitím našel kladivo, změnil ho na luk, dovedlo ho to ke troskám mecha, kde leží zrakvený Inventor. Vopička založí šíp a střelí ofanitu do centrálního oka. Ráchel zaregistruje, že tam něco letí, džin je skoro dotlučený, vypadá na synchronizovaný moment, tak zavelí do krytu. Džin a kus oblohy vybuchnou do oslepujícího světla. Atab je rád, že ho to zvedlo ve full formě. Vykoukne slunce, letadlo se otáčí, pilot se vykloní z kokpitu, ukáže vztyčený palec a hodí Lucii růži. A mizí.
Finále
V tuto chvíli se začne manifestovat věž, vyroste ze země a dotýká se nebes. Atab k ní dojde a požehná nové baště Anunnaků a Igigů.
Aelfrida odmotá psovi obvaz z packy, je vidět, že ji má nezraněnou, pes se promění v černocha s buřinkou a rozběhnou se vytáhnout s Petrovou pomocí Inventora. O kus dál se z písku ozve: „Kurva! Do prdele, no co jsem měl dělat.“ A na nohy se vyhrabe velbloudář, mladý světlovlasý muž severského typu, kdo byli ve Váliho svatyni ho bezpečně poznávají – je to Lokisson.
Z věže se mezitím vyvalí záře a jas a celé se to začne zrcadlit na oblohu, jako první začíná zářit a stoupat na oblohu Jan, před našima očima se transformuje v boha. Jeho oblečení přejde v černý plášť, jako ze samotné noci, za ním v ladných smyčkách běží nějaká kočkovitá šelma. Alence začnou čakramy, které má u pasu, zářit a rotovat kolem ní, objímá ji Dylan a za Alenkou jde její stín. Eliška ještě víc zbělí, kromě dlaní, které jí zůstaly černé. Indrid Cold drží v jedné ruce sekeru, vlní se kolem něj černá záře, kopeš si dá k pasu. Sáhne druhou rukou někam do země a vytáhne další osobu, která začíná zářit a stoupat k nebesům. Je to aztécky vypadající mladík, Amano, rozsvítí se kolem něj sluneční kotouč.
Záhy se rozzáří Invetor, otře si krev z koutku úst, praví „Bylo mi potěšením,“ a vznese se do vzduchu, v ruce se mu otevře kružítko, oblečení se změní v bílý plášť.
Černoch, který byl černým psem, vyskočí s hlasitým: „JO!“ do vzduchu, spadne mu buřinka a je vidět, že pod ní má psí uši a stoupá za ostatními.
Další se začne vznášet Lokisson, vyndá z kapsy jednoduchou škrabošku a zajásá: „Teď už mi nikdo nebude do ničeho kecat! Uznejte, radši dvě hordy titánských nestvůr než jeden náš pantheon.“
A potom se rozsvítí Aelfrida, v jedné ruce drží svou dýku, druhou si vytáhne z vlasů část spony, kterou měla ve vlasech, nejspíš to byla ta věc, o kterou se Baronet zranil, spona se prodlouží v šíp. Otočí se k nám: „Děkuji, že jste mi pomohli dojít až sem. Nikdy to nezapomenu.“
Za novými božstvy vyletí ještě drak Sirrúš a vystoupá půltucet démonů, na pruzích látky mají napsáno něco jako garda. A nebesa se uzavřou.
A my se nejdřív necháme odvézt na Liangshan, kde nás slepí a odtaintují a potom do Prahy, kde si uděláme kolečko po paní Balkíz a dalších, co nám s tímhle šíleným podnikem pomáhali, a vylíčíme jim dění. Akci stylově uzavřeme u Soni v Deadly Mambo, kde jí také můžeme oznámit, že Baronet je konečně ex-Baronet, z čehož má Soňa velkou radost.
Přehled ascendovaných (původní jméno, mezopotámské jméno, portfolio, božské insignie):
Jan Kovařík - Uš-Migiru – bůh tajemství a noci (černý plášť a jaguár)
Alenka Lendělová – Ensi-Nadu – bohyně obnovy (čakramy a Dylan)
Eliška Janečková – Bauninsheg – bohyně uzdravení (černé dlaně)
Indrid Cold – Dénu-ša-muáti – bůh podsvětí (sekera a kopeš)
Amano – Hibu-Ašur – bůh slunce (svatozář)
Aelfrida – Enu-Kišar – bohyně informátorů a nepravděpodobných hrdinů (šíp a dýka)
Inventor – Eršutu – bůh rozumu a pokroku (kružítko)
Lars Lokisson – Niklu – bůh vychytralosti (maska)
Pedro – Dararu – bůh svobody (roztržené řetězy)
Rozuzlení aneb proč tam bylo tolik ascendujících:
Aelfrida, Indrid Cold, Lars Lokisson a Inventor spolu fungovali jako skupina Scionů v Helsinkách. Pak se objevil Baronet, přesvědčil je, ať s ním jdou do New Orleans, tam se přidal Pedro. Bohužel Baronet začal být ve svých metodách čím dál tím extrémnější a došlo to do stavu, že padl na titánskou stranu. Pedro, se kterým si byli hodně blízcí, to odnesl useknutou rukou a de facto spoutáním s Baronetem, zbytek skupiny z New Orleans zmizel. Vynořily se zprávy o Praze jako o městě, kde je abnormálně mnoho Scionů a Lokisson usoudil, že by se hodilo víc informací, tak strčil Aelfridu do zenobitího doupěte. Pak se řešili zenobiti, Kerstin se nejspíš povedlo Inventorovi tím, co nakonec udělala, vrátit trochu lidskosti.
A Aelfrida, která v Praze kolem sebe měla povětšinou lidi, co se k ní chovali jako k člověku a ne jako ke kusu hadru, došla k přesvědčení, že by ten malý božský startup, který jsme plánovali na Knihovně vytvořit, mohl obsahovat i víc lidí. A tak začala intenzivně napomáhat tomu, aby pražští potkali a osvobodili Pedra a aby si zbytek vyřešil, co si vyřešit potřeboval a zvládli všichni ascendovat.
Co se týče Amana, něco k němu máme i v kronice pod heslem Amanecer.