Účastníci: Riikka Studená, Edita Lázňovská, Pavel Altýr Týrsson, Mi Nü-Chai, Jan Kovařík, Aelfrida, Jack + na úvodní sraz Pila, která s námi ale na výpravu nakonec nešla.

úvodní sms byla velmi stručná, jen něco s výletem do Irska a podpis Edita.

Sraz byl v generické čajovně a plán byl vyrazit si do Irska, vyzvednout si zásilku od Stříbrookého se zlatýma rukama a vyrovnat drobný dluh. V Irsku bylo (nepřekvapivě) opět deštivo a proto jsme nadšeně uvítali nabízené pohoštění. Jan Stříbrookého zasvětil do tajemného umění vaření kávy, takže příště až dorazíme na návštěvu, máme s sebou určitě vzít nějaké zajímavé druhy kávy, máme mu rozhodně přivézt nějaký vzorek. Dostali jsme se i k platbě za předchozí dluh. Stříbrooký nás požádal o „pramen vlasů čarodějnice z Slieau Whallian“ a doporučil začít na ostrově Man. Přidal ještě informaci, že ostrov Man je mysticky součástí Irska, neboť hlína, která jej tvoří, byla kdysi vyrvána z Irska a vržena do moře. Také to prý bylo oblíbené sídlo Manonna Mac Líra. Bylo jasné, že se budeme muset dostat někam do knihovny nebo k internetu a čeká nás hodně hledání informací… Rozloučili jsme se přátelsky se Stříbrookým a vyrazili do mokra venku.

Zjistili jsme si informace, sem napíšu jen stručný výtah:

• - Mannan Mac Lír býval vládcem ostrova Man, jedná se o vodní božstvo v irské mytologii, jezdívá na lodi tažené vodním koněm, patřil mezi nepřátele Fomorianů
• - Slieau Whallian je kopec na ostrově Man, tvarově velmi zhruba odpovídá Řípu
• - čarodějnic bylo na ostrově vícero, místní se jich zbavovali většinou klasickým upalováním nebo je pouštěli v zabedněném sudu (uvnitř s kovovými ostny) z kopce
• - jedna nešťastnice se prý za strašlivého kvílení kutálí každou noc už několik staletí, prý kdysi varovala lodě před bouří, ale nevěřili jí a když bouře zničila všechny lodě až na jednu, tak ji obvinili, že špatné počasí zavinila ona…
• - na jediné zachráněné lodi se plavilo 7 bratrů a zachránili se díky „hlasu z vody“
• - na kopci je i hrob mladíke neprávem usvědčeného z vraždy, který se slíbil, že tam bude strašit, dokud tráva bude růst a voda proudit
• - ve městě Castletown je Museum of Witchcraft

Po troše googlení jsme vyrazili rovnou na Man. Oproti Irsku tady bylo nádherné počasí. Začli jsme ve městě Castletown. Museum čarodějnictví bylo turisticky zajímavé, ale nám moc nepomohlo. Další plán byl projít si Slieau Whallian dokud je světlo. Kopec křižuje několik vyšlapaných cest - většina po vrstevnici, ale jedné se říká „witch's way“ a buď si tudy místní zkracují cestu z hospody nebo se tu skutečně pravidelně něco kutálí… Rozhodně na ní nic neroste, je holá až na hlínu. Jan nás upozornil v moři na nějaký ostrov, o kterém jsme zjistili, že jej vidí jen on. Naštěstí pro nás nám jej dokázal ukázat i na svém fotoaparátu.

Vrátili jsme se do vesnice pod kopcem a zkusili opatrně zjistit nějaké informace od domorodců. Jan se rozhodl neprovokovat a zůstal venku, přesto jsme v náhodně zvoleném domku vyvolali pozdvižení. Stařeček, který v něm bydlel, nám sice (jako studentům historie) odpovídal na všechny dotazy, ale neustále při tom s hrůzou v obličeji pokukoval po Aelfrídě.

• Řekl nám legendu, proč se „čarodějnice“ dostala do sudu (odpovídá verzi, co jsme našli, jen byl přesvědčen o její vině).
• 7 bratrů prý mělo dobré vztahy z „mermanem“ a ten je zachránil. Ani jeden z nich prý nebyl ženatý a neměl ani dívku. Od těch dob prý musel být na lodi aspoň 1 ženatý. Proč, to říkal,že netuší.
• Manannan Mac Lír vládl moudře (prý mu stačilo jednou za čas obětovat otýpku chrastí a nikdo netrpěl a nikdo nebyl nemocen) a někteří lidé dodnes zpívají písně a pálí chrastí na jeho památku.

Mi Nü-Chai se ho pak zeptala na jméno, abychom ho mohli uvést jako zdroj a starý pán s výkřikem o pomoc boží utekl a práskl za sebou dveřmi. Pak k nim podle zvuku přistrčil nějakou skříň. Byla to ideální chvíle zajít si na večeři.

Po setmění jsme vyrazili najít někoho rozumnějšího a příčetnějšího. Na kopci jsme potkali mladíka z legendy (obvinili ho neprávem z vraždy a zabili). Představil se jako John a když se přesvědčil, že nejsme místní, dal se s námi celkem ochotně do řeči. Zeptali jsme se ho na ostrov a prý se jedná o „letní daču“ Mananna Mac Líra. Zajímavé také bylo, že pro místní je sv. Patrik mocný válečník na bílém koni. Byl velmi nadšený, že si s námi může připít a akceptoval nás jako „hodné čarodějnice“. Pomohl nám určit, kudy kutálí sud s kvílející dívkou (naštěstí tam byl jen jeden) a byl ochoten nám pomoci ji zastavit.

Společnými silami se nám s Altýrem povedlo zastavit sud, John mi zas pomohl ho otevřít a pak z něj vytáhl zraněnou dívku. Povedlo se nám ji postavit na nohy a uklidnit natolik, že s námi byla schopna mluvit a sud jsme zničili. Dívka si naštěstí staletí kutálení nepamatovala, bylo jí jen líto, že se zoufale snažila lidi varovat před špatnými věcmi, které vídala, ale nikdo ji nevěřil. S jejím svolením jsme si vzali pramen vlasů z její mohyly a pak ji odeslali na lepší místo. John odeslat nechtěl, místní si prý jeho strašení zaslouží.

Edita, Jack a Jan pak odjeli, měli ještě práci. My ostatní jsme se zastavili na ostrově. Vzal nás tam merman, k našemu překvapení ten samý, který znával 7 bratrů z příběhu. Předvedl nám spodní město (zatopenou část), ukázal překrásné mozaiky svého lidu a vyprávěl nám jejich příběhy. Například nám pověděl o konci sedmi bratrů. Prý je lidé zabili, jemu se povedlo jednoho zachránit, ale i když s nimi pak zůstal žít na ostrově, nebylo to už ono. Byl to hodně smutný příběh. Exkurze to byla velmi poučná. Rozhodně by bylo zajímave potkat se i s Manannanem Mac Lírem, ale to by se chtělo trochu přípravy, trochu štěstí a nějaký důstojný dárek. Nyní ve městě nebyl, kdy se vrátí nevíme.