Účastníci: Aurora, Kiara Worthington, Alena Farfall + Erik, Edita Lázňovská + Jack, Yvonne Ichi Meiterová, Tomáš (syn Ságy), Breonika

Edita a Kiara se rozhodly, že chtějí prozkoumat Taj Mahal, o kterém kolují legendy, že měl mít na druhém břehu řeky svůj protějšek z černého mramoru. Říká se také, že černý Taj neměla být reálná budova, ale že se jednalo o odraz bílého Taj Mahalu v jezírku v zahradách měsíčního svitu, které byly právě na druhém břehu řeky Džamuny.

Trocha dějepisu: Taj Mahal byl postaven v 17.století v indickém městě Agra mughalským vladařem Shah Jahanem jako mauzoleum pro jeho zesnulou ženu Arjumand Banu Begum (říkalo se jí Mumtaz Mahal - „Perla paláce“), která byla Shah Jahanovaou oblíbenou manželkou a opravdovou láskou. Mumtaz svého chotě doprovázela všude, i na válečné výpravy a právě na jedné takové zemřela v roce 1629 po porodu jejich čtrnáctého dítěte. Stavba Taj Mahalu trvala 19 let a pracovalo na ní nezpočet umělců a stavitelů pozvazných z různých koutů světa (Persie, Turecko, Samarkand, Francie, Benátky..). Historici se neshodli na tom, kdo byl hlavní architektem stavby, nedochovali se o tom žádné záznamy, předpokládá se ale, že to byl Ustad Ahmad Lahauri. Po své smrti byl i Shah Jahan pohřben v Taj Mahalu vedle své „oblíbené“ manželky. Zahrady měsíčního svitu na druhé straně řeky půdorysově přímo navazují na areál Taj Mahalu a nechal je zbudovat také Shah Jahan. Cílem bylo údajně vybudovat místo, kde se mohou lidé procházet a odpočívat večer a v noci.

Protože máme špatné zkušenosti s tím, když něco vypadá ve dne jinak než v noci, rozhodli jsme se jet na Černý Taj podívat. Bohužel jsme zjistili, že vykopávky, které probíhlaly v Zahradách měsíčního svitu posledních několik let, byly před pár týdny zavřeny a celý tým arecheologů (amerických a britských), kteří na nich pracovali, je momentálně v Agřě v nemocnici. Zajistili jsme si hromadu razítek a důležitých papírů z Českého i Britského národního muzea za pomoci Kiary, Aurory a pana Browna. Pobrali batoh plný mrtvých prezidentů (takových těch natištěných na zelených bankovkách), vyřídili víza a vyrazili do Indie.

Ubytovali jsme se v hotelu a první se vypravili navštívit archeology do nemocnice. Díky důležitým papírům s Britkého muzea, na které se nám nalepilo i spousta mrtvých prezidentů, jsme se postupně dostali až k profesoru Ashenbecherovi, který vedl britskou část. Ten nám řekl, že v zahradách měsíčního svitu před pár týdny částečně rekonstuovali jezírko a znovu do něj napustili vodu. Ke konci prací všichni onemocněli (pravděpodobně kvůli jednomu balíku vody, který byl závadný), ale práce stihli dokončit. Jediné, co se nesihlo, bylo znovu vypustit jezírko. Místo vykopávek teď hlídají vojáci a je nepřístupné.

Prošli jsme si Taj Mahal za dne při běžných prohlídkách a zajistili si místa na speciální noční prohlídky, které se tam konají pouze za úplňku. Před noční prohlídkou jsme zašli k vykopávkách a za pomoci Breaoniky v sárí, která mrkala krásnýma očima a prosila, aby si mohla udělat pár fotek jezírka do své práce a hromady mrtvých prezidentů, jsme přemluvili vojáky, že nás k jezírku v noci pustí.

Na noční prohlídce Taj Mahalu (která byla naštěstí velmi komorní) jsme se setkali s Mumtaz Mahal. Ta nám řekla, že posledních pár týdnů se Taj Mahalu necítí dobře, její choť, který tam byl s ní je po tu dobu pryč a ona neví kde. Požádala nás o sestavení aktuálního horoskopu. Zatím co Tomáš počítal postavení planet a Aurora sestavovala horoskop, služebným, které tam Mumtaz měla se samy zlámaly kosti, jako by je někdo vzal kladivem, po chvíli začali zmateně pobíhat po místnosti a převrhli u toho nádobu, ve které plál oheň. Oheň se rozcákl po místnosti, naštěstí se nám podařilo včas utéct a nedošlo k žádným závažným újmám na zdraví, služebnictvo tolik štěstí nemělo. Mumtaz nám řekla, že co odešel její manžel, utrpení služebnictva se každou noc opakuje a podle všeho se zhoršuje, to s tím ohněm se stalo poprvé. Horoskop nám mimo toho, že je madam mrtvá řekl, že se blíží krize, že Mumtaz se může dozvědět něco, so před ní někdo aktivně skrýval.

Následně jsme se vypravili do zahrad, kam nás dle domluvy pustili vojáci. Jezírko bylo opravdu napuštěné a zrcadlil se v něm Taj Mahal. Když Aurora zkusila položit ruku na hladinu, poznala v tom průchod. Jezírkem jsme prošli k Černému Taj Mahalu. Vydali jsme se do stejné místnosti, kde nás přijala Mumtaz Mahal v bílém Taji. Tam místo služebnictva byli žebráci. Mezi dvěma rakvemi byl řetězy z meteoritického železa připotaný muž (živý), byl vyčerpaný a zmatený ale zdál se v pořádku. Jak se později ukázalo, jednalo se o speciální druh džina zvaný heart's desire, který na sebe bere podobu toho, po čem člověk nejvíc touží. Pokusili jsme se zavolat Shah Jahana, ale místo něj přišel Ustad Ahmad Lahauri. Řekl nám, že Shah Jahana zde drží cíleně jako trest za to, jak se choval ke svým poddaným v průběhu stavby Taj Mahalu. Řekl, že služebnictvo se tam dostalo tak, že dával zabíjet dělníky při stavbě a pohřbívat je na pozemcích. Lahauri ho chctěl potrestat a džin byl podle něj návnada, kterou už nepotřebuje a bez diskuze nám ho vydal. Když jsme mu popsali, jak dělníci po odchodu Shaha denně znovu trpí prožíváním své smrti, souhlasil, že ho pustí zpátky, pod podmínkou, že se Mumtaz dozví pravdu. On sám nás požádal, abychom mu sehnali manželku - tedy, pokud podkáme ženu, ketá by byla v černém Taji šťastná, bude rád, když ji přivedeme a tím se nastolí lepší rovnováha mezi bílým a černým Tajem. Přivolal Shaha a když k němu mluvil a sděloval mu podmíku jeho propuštění, s nádob z ohni se ozývalo divné bzučení.

Vrátili jsme se i s Shah Jahanem do bíleho Taje a protože se netvářil, že by ženě chtěl říct pravdu, udělali jsme to dle slibu my. Pak jsme požádali Mumtaz, aby nás kontaktovala, kdyby se tam dělo něco divného. Řekla, že když jí obětujeme holubici, bude toho schopna a to jsme také udělali.