Účastníci: Tomáš Lin, potomek Kui Xinga; Mi Nüchai, dcera Guan Diho;Kateřina Tichá, dcera Bastet;Alena Farfall, dcera Sutechova;Erik Wels, zasvěcenec Sutechův;Yuhiča Hanwi, syn Wi-Win;Petr Vopička, syn Sun Wukonga

Vše začalo, když se nám ve snu zjevil japonský císař Akihito a požádal nás, abychom pomohli jeho ženě, kterou poslední dobou něco trápí. Ta pro změnu ocenila Vopičkův plán navštívit hrob rodu Hiraoka a trochu nás vzdělat o japonské historii.

Po probuzení a menší poradě (Vopička o svém plánu zjevně nevěděl o nic víc, než my), jsme usoudili, že musela mít na mysli hrob japonského spisovatele Hiraoka Kimitakeho (známého po pseudonymem Mishima Yukio). A tak jsme se vydali přes Stohenge a Oyu stone circles do Tokia, kde se jeho hrob nalézá.

Hrob jsme bez větších potíží našli, prohlédli jsme si ho a v momentě, kdy jsme začali uvažovat co dál, neboť se nejevil nijak zvláštní se Yuhiči ozval, že nás pozoruje jakási starší dáma (kterou vidí pouze on). Když jsme ji pozdravili a jí došlo, že ji vidíme a asi nebudeme obyčejná skupina turistů zjevila se i nám ostatním a představila se jako Natsuko (Mishimova babička, mi jiné známá ne úplně standardními výchovnými metodami). Když jsme se představili a vysvětlili, co nás přivádí, odvedla nás do jedná krypty. A poradila nám, že pokud se chceme něco dozvědět, měli by jsme se podívat na druhou stranu (Yuhiče tentokrát na zástěně viděl oči).

Poté co jsme prošli na druhou stranu se ukázalo, že jsme stále na stejném hřbitově, jen je teď trochu jiný (a oči na té stěně už vidíme všichni). Natsuko mezitím zmizela a tak jsme se vydali opět zpět, k hrobu rodu Hiraoka ve víře, že z této strany by mohl být zajímavější.

Cestou jsme narazili na velkou, humanoidní krysu s železnými zuby. Tak jsme se jí slušně představili a neboť byla zjevně dost hladová tak jsme ji nakrmili (mou knihou). Krysí muž se nám představil jako Tesso. Budhistický mnich, který poté co ho pomluvili u císaře držel protestní hladovku až do své smrti. Po smrti se přeměnil do své současné podoby a sežral všechny knihy v klášteře mnichů, kteří ho pomluvili ( a podle některých verzí pověsti, ještě zabil císařova syna, což ale nezmínil).

Tesso nám odměnou za knihu, varoval ať si dáváme pozor, abychom se nedozvěděli něco, co by mohlo Natsuko poškodit tvář, neboť je to velmi hrdá žena. Také nám vysvětlil, že za excentricitou, kterou projevovala za života (příkladem, budiž to, že když Mishimu vychovávala, tak mu zakazovala chodit ven na slunce) stál věštecké talent. Díky kterému mimo jiné předpověděla, že Mishima zemře sežehnut sluncem.

Když jsme došli k Mishimovu hrobu, ukázalo se, že tentokrát to není obyčejné hrob, ale celá krypta. Vstoupili jsme tedy dovnitř. Ocitli jsme se v chodbě, po jejíž stranách zjevně byli dveře, do jednotlivých pohřebních komor. Spálili pár vonných tyčinek jako úlitbu a pak vstoupili rovnou do Mishimovi komory.

V ní jsme nalezli spoutaného Mishimu (respektive jeho ducha), který do měl do sebe zabodnuté čtyři zlaté šípy. Vzápětí nato Hanwi málem přišel o oči, když se pokusil podívat se na ty šípy za pomoci mystery. Co jsme se ale dozvěděli bylo, že šípy pálí. A podle jeho reakce velmi a nejspíše by nebyl dobrý nápad pokoušet se na ně sahat. Krom toho, se Tomášovi podařilo přečíst na šípech následující nápisy (nikdo jiné je neviděl).

1. Krása je to, co tě na dotek spálí.
2. Nemůžeš se dotýkat jednou rukou věčnosti a druhou života.
3. Je zvláštní vlastností pekla že vidíme vše do posledního detailu.
4. Ve chvíli, kdy čepel rozťala maso za jeho víčky vyšlo a explodovalo slunce.

Po rozhovoru s Mishimou a menší poradě, jsme usoudili, že ty nápisy asi budou cestou, jak prokletí zlomit. Ale stále jsme nevěděli, jak přesně to provést. A protože jsme nechtěli riskovat tak jsme se vrátili za Tessem pro radu.

Ten nám řekl, že věty na šípech mluví o Mishimově životě (a knihách). A že ke zlomení kletby bude potřeba je nějak zpodobnit. Rovněž nám výměnou za další knihu prozradil správné pořadí (stejné ve kterém je zde mám vypsané). Pak už nám nic nebránilo se vrátit za Mishimou a zkusit co s šípy.

Když se Hanwi začal rozplývat nad krásou Müninina meče a následně se o něj spálil, tak z Mishimy sám od sebe vypadl první šíp.

Druhý šíp jsme pak dostali ven pomocí Vopičkova a Alenina příběhu strastech jejich životů (a doslovné návštěvě jednoho z pekel). Poté jsme prostě Mishimovi chytli jednu ruku a do druhé mu dali jeho knihu (dotyk života a věčnosti).

Poslední šíp nám dal nejvíce práce. Nakonec se nám ho ale podařilo vytáhnout za pomoci říznutí a Erikových očí (když je použil tak dopadl o něco lépe než Hanwi).

Spolu s posledním šípem z Mishimy spadli i okovy. Po jeho záchraně jsme se vrátili domů a ve snu se nám dostalo poděkování od jeho císařského veličenstva.