Účastníci: Dana Kobrová, Teodor, Petr Vopička, Paddy Siodhachan O'Sullivan, Mini

Teo rozeslal před SMS bránu zprávu a sešli jsme se v Generické čajovně. Tam nám řekl, že se už nějakou dobu chtěl podívat do Rig-e Jinn a teď je i důvod. Zmizela tam nějaká výprava lidí, co mají rádi extrémní přírodu (třeba prostředek pouště, o kterém se říká, že je plný démonů a ještě se nikdo nevrátil za ty minimálně stovky let).

Konzultovali jsme s paní Balkíz a půjčili jsme si od ní „taxi“, ať se nesnažíme propašovat zbraně přes hranice. O Rig-e Jinn nám řekla, že tam mizí i djinové, a to i ti, kteří kopou za Atona. Usoudili jsme, že zajedeme do blízkého městečka Jandaq, tam se poptáme a potom uvidíme, jestli tam strkat hlavu.

Na místě nám opakovaně říkali, ať nechodíme do pouště, že už se nevrátíme. Prý tu bývala nádherná zahrada, ale lidé se málo modlili a tak to tu vyschlo na poušť. Večer jsme zašli za místním stařešinou, tahali z něj „turisticky zajímavé historky“ a zjistili, že je možné, že je ten střed pouště plný démonů tekutých písků, a že jednou jedinkrát někdo poušť prošel od severu k jihu. Muž tak svatý, že se poušť rozestoupila. A taky nám řekl, že nedaleko je prý místo, kde se ten svatý muž zastavil.

Atak jsme tam šli a potkali Shaddada. Mini nás seznámila, popovídali jsme si a Teo si všiml, že nad pouští svítí podezřele jasně Sirius. I zahrabali Teo a Mini v knihách a zjistili, že to znamená, že démon sucha Apaosha má navrch nad bohem vody Tishtryou. Taky během jejich souboje, který měl proběhnout, prý hrálo roli, že se lidé málo modlili a tedy souboj nebyl úplně „fér“ (si stěžoval nahoře ten, ke kterému se nemodlili dost). Tak jsme se znovu zamysleli, jestli tam strkat hlavu.

Jelikož nám Shaddad řekl, že poblíž je také vyschlé koryto řeky, šli jsme se nejdřív podívat tam. Naštěstí nás napadlo nejít korytem a ani moc blízko, protože kolem se prohnala přílivová vlna. Koryto za ní zůstalo suché. Tak jsme šli po proudu, potkali vlnu ještě jednou, a zjistili, že na jednom místě se jako kdyby tříští o kámen a v padajících kapkách je vidět nádhernou zahradu. Pomocí Mini jsme zjišťovali, jestli je kolem něco, co by vábilo lidi, a zjistili, že sice ne, ale něco slyšela dál po proudu.

Kousek sál už nebyla jen občasná přílivová vlna, ale stálý (velmi turbulentní) proud. Petr se opatrně přiblížil a strčil tam ruku, jestli tam skutečně je voda. Utrhl se pod ním břeh a odplavilo ho to. Běželi jsme za ním a našli ho o kus dál, jak hřebelcuje obřího černého koně.

A dál už jsme v podstatě jen pozdravili, zjistili, že je to předem zjištěný démon sucha, co tu kdysi „dobil“ zahradu boha vody a teď sem jezdí na dovolenou z nebeské fronty užívat si vzpomínek na to, co bylo a co zničil. Lidi tu žere on, protože nemají dostatek respektu a lezou mu na píseček (doslova). Jednu dívčinu z poslední výpravy si zatím nechal, že si s ní užije zábavu a potom ji taky sní. Vyměnili jsme ji s ním za to, že tam Teo zůstal před noc, a měli ještě den volna, než se pro nás stavil odvoz.

Jelikož jde o démona co slouží na frontě, nechtělo se nám ho jumpnout, navíc on tam není moc často a jen málokdy se najde blbec, co by mu tam lezl, a ví se, že je to sebevražda. Tedy není třeba a není jak dál řešit.

Poznámka od Teodora - Apaosha je jeden z těch perských démonů, kteří jsou vlastně spíš „Zlí“ Bohové. Takže bych opravdu nedoporučoval ho jumpovat. A jestli to přecijen chcete zkoušet, tak se prosím neznáme a nikdy jsme se neviděli ;)