Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- broceliande_-_26.08.2019 [2019/08/28 04:32] – sadako
+++ broceliande_-_26.08.2019 [2023/05/08 10:22] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Osoby a obsazení: [[mi_nue-chai|Mi Nü-Chai]], dcera Kuan-tiho; [[atab_kolar|Atab]], syn Nabua; Petr Vopička, syn Sun Wu-kungův + NPC Aelfrida
+====== Brocéliande ======
+**Osoby a obsazení:** [[mi_nue-chai|Mi Nü-Chai]], dcera Kuan-tiho; [[atab_kolar|Atab]], syn Nabua; Petr Vopička, syn Sun Wu-kungův; Aelfrida, dcera Afrodítina (NPC)
+----
 S Atabem jsme se zastavili u Vopičky na čaj a kde se vzal, tu se vzal, zazvonil u dveří vyzubený Monday Shadowman a pozval se taky. A že mu Petr něco dluží a dluh nejlépe splatí tím, že si zajede na výlet do lesa Brocéliande a nasbírá tam rubínové jahody, vyskytující se na paloučku pod přirozeně rostlou (tedy ne vyrobenou) sochou jelena. Na otázky ohledně stupnice rizika v okolí jahod odpovídal ve stylu //Don’t know. Don’t care. Don't drink the water. Don’t get lost. Don’t die. Forest is fucking enchanted.// Což nebylo příliš nápomocné, ale zas nám to dalo možnost kochat se jeho vražděním angličtiny (zní to jako směska jihoafrického argotu a něčeho z Bronxu, lahůdka pro lingvisty). Po chvíli rozmlouvání na téma čestného byznysu se rozloučil s tím, že ho máme kontaktovat po splnění úkolu.
@@ Řádek 7: / Řádek 9: @@
 A já si umínila, že si tam bojovou část své krásné domény War zapínat radši nebudu, neb jednak její užití se dá mysticky vykládat velmi nepříjemně, jednak se čistě prakticky projevuje poněkud plamenně, což z celé věci činí záležitost ještě ožehavější.
-Dorazili jsme v jasném dopoledni do vesničky, která obsahovala velmi inventivně pojmenovaný hotýlek Le Roi Arthur a obchůdek se suvenýry U Morgany Le Fay. Tam jsme zapadli pro vhodné nádoby na mléko a med (kamenina, neb je nepálená, opět, cokoli souvisejícího s ohněm by si les mohl brát příliš osobně) a doporučení, kde to mléko máme ulovit. Velmi stará a milá paní za pultem nám poradila jednoho místního farmáře, který má nejlepší mléko v okolí. Nabrali jsme zásoby a vyrazili na cestu.
+Dorazili jsme v jasném dopoledni do vesničky, která obsahovala velmi inventivně pojmenovaný hotýlek Le Roi Arthur a obchůdek se suvenýry U Morgany Le Fay. Tam jsme zapadli pro vhodné nádoby na mléko a med (nepálené, opět, cokoli souvisejícího s ohněm by si les mohl brát příliš osobně) a doporučení, kde to mléko máme ulovit. Velmi stará a milá paní za pultem nám poradila jednoho místního farmáře, který má nejlepší mléko v okolí. Nabrali jsme zásoby a vyrazili na cestu.
 Netrvalo dlouho a otevíral se před námi ještě mírně vypadající lesík a před ním rozcestí s dřevěnými ukazateli, jeden nesl název //Val sans retour// a druhý //Siege du Merlin.// Vopička se jak ukazatele zkoumat a zjistil, že jsou plně dřevěné, včetně nýtů, pak se začal prohrabovat šutry a vzápětí jsme měli Vopičku + jednoho malého hada s klikatou čárou na zádech zakousnutého do jeho rukavice. Petr mu opatrně vypáčil čelisti, had se mu ovšem omotal kolem zápěstí a tvářil se, že nehodlá mizet. Dali jsme mu trochu mléka a usoudili, že tedy máme klikatého pasažéra, aktuálně spokojeně spícího, avšak stále se pevně držícího.
@@ Řádek 16: / Řádek 18: @@
 Rozloučili jsme se, otočili se k odchodu, pak se otočili zpátky a babička nikde, zato stromy kolem tůně změnily tvar, vyvstaly v nich lidské obličeje, zkřivené strachem, bolestí, překvapením nebo pohrdáním, velmi výrazná mimika, někde byl vidět i náznak zbroje, dobrý tucet dobře živených libových frajerů. Chvíli jsme je okukovali a pak jsme se rozhodli neprodlévat déle na tomto neblahém místě a radši rychle zmizet.
-Stmívalo se už dost výrazně, šli jsme dalších pár hodin, po tunelu ani památky, zato se před námi les rozestoupil do další mýtiny, kde byl vidět měsíc - a věž, ovšem ne vyšší než okolní stromy. Terén zvlněný, pokrytý mechem, proti měsíci se rýsovalo zubaté cimbuří věže. Opatrně jsme se vydali prozkoumat věž zblízka, včetně našlapování, neb terén vypadal dost zrádně. Jak jsme procházeli přes mýtinu, ozvaly se zvuky bitvy a ovanul nás plošný záhrobní chlad, ale jinak se nehnulo ani stéblo. Rychle jsme si domluvili signifikantní bojové pokřiky, abychom se v případné mele rychle našli (//Jednotu Číně!// Mini, //Jsme přáte – medžik šíld levl najn – telé!// Atab, //Pomoc, jsem blond!// Aelfrida, //Aby ti jabka shnily!// Petr) a ještě opatrněji pokračovali k věži.
+Stmívalo se už dost výrazně, šli jsme dalších pár hodin, po tunelu ani památky, zato se před námi les rozestoupil do další mýtiny, kde byl vidět měsíc - a věž, ovšem ne vyšší než okolní stromy. Terén zvlněný, pokrytý mechem, proti měsíci se rýsovalo zubaté cimbuří věže. Opatrně jsme se vydali prozkoumat věž zblízka, včetně našlapování, neb terén vypadal dost zrádně. Jak jsme procházeli přes mýtinu, ozvaly se zvuky bitvy a ovanul nás plošný záhrobní chlad, ale jinak se nehnulo ani stéblo. Rychle jsme si domluvili signifikantní bojové pokřiky, abychom se v případné mele rychle našli (//Jednotu Číně!// Mini, //Jsme přá – medžik šíld levl najn – telé!// Atab, //Pomoc, jsem blond!// Aelfrida, //Aby ti jabka shnily!// Petr) a ještě opatrněji pokračovali k věži.
 Už se neozvala ani hláska, u věže jsme zjistili, že věž je skutečně festovní, včetně dveří, okna jsou spíš střílny a kus nad vchodem visela za tmavé delší vlasy useknutá hlava poměrně pohledného mladého muže, zajímavý mix jemných a ostrých rysů, jako Frantík cinknutý Normany, oči zavřené. Na cimbuří se rýsoval havran. Atab hlavu slušně pozdravil, načež se jí zachvěla víčka a na čele objevily krvácející, velmi čerstvě vypadající rány, z nichž nakonec vylezl nápis PRODITOR, což jsem jako jediný zdepřítomný latiník bryskně přeložila jako ZRÁDCE. Petr měl dojem, že mu někoho trochu připomíná, ale nemohl si vzpomenout. A pak jsme vlezli jsme do věže.
 Dveře byly bez zámku, o zeď opřená závora, místnost až na schodiště naprosto prázdná. Po schodech (po obvodu) nahoru. Tam byly pochodňové držáky a kruh s provazem vedoucím z okna, na němž se houpala hlava. Po vykouknutí z okna jsme postupně zjistili, že zvuky bitvy nejen slyšíme, ale teď ji už i vidíme - řežba, v níž se mlátili dobře oplechovaní rytíři, řev, třeskot zbraní, kanónenfutr už zjevně došel a rubou se vyšší šarže. Zbroje dobově neindentifikovatelné, Atab se zaměřil na znaky na štítech a všiml si jednoho s drakem a jednoho s třemi hvězdami, jedna z nich ve vykousnutém čtverečku, ale nikdo z nás není zrovna odborník na heraldiku, tak jsme z toho moc moudří nebyli.