Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- dawson_city_-_16.-22._12._2021 [2022/01/01 17:54] – veronika
+++ dawson_city_-_16.-22._12._2021 [2023/05/08 10:22] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
@@ Řádek 58: / Řádek 58: @@
 Pak jsme prohledali spáleniště muzea.  Sagira našla kovovou sošku kočky, která byla svědkem událostí kolem požáru. Prý k ohořelému totemu přišla nějaká dívka. Byla k němu přitahovaná, vzala něco z dutiny a odešla ohněm. Po ní přišel nějaký muž, hledal asi to samé, zuřil a běhal kolem totemu, ale ona a ta věc už byly pryč.
-Potom se Darja propojila s totemem, aby zjistila víc. Dost to s ní otřáslo, ale zjistila, že uvnitř totemu byl kus pyritu. Potom jsme vyrazili co nejrychleji zpátky do hotelu, protože se blížila další vánice. Stihli jsme to tak tak.
+Mezitím se Darja propojila s totemem. Dost to s ní otřáslo, ale zjistila, že uvnitř totemu byl kus pyritu. Potom jsme vyrazili co nejrychleji zpátky do hotelu, protože se blížila další vánice. Stihli jsme to tak tak.
 Last Aid se zatím byli podívat na Charlese v nemocnici a zjistili něco víc o tom, co se mu stalo. Prý potkal člověka, který vypadal, že se potácí ve sněhu a potřebuje pomoc. Nečekal ale, že ho vezme po hlavě asi kamenem. A za celou dobu, co Charlese mučil, neřekl ani slovo. Také se divně pohyboval, jako kdyby byl zdrogovaný. To pálení uniformy působilo dost podobně, jako když někdo pálí vlajku.
@@ Řádek 76: / Řádek 76: @@
 Následně jsme byli pozváni na rituál, který pravidelně prováděla Shen, dcera Kuan-jin, scionka stvořená před několika lety ze sněhu. Nejspíš díky tomu mohla chodit v kanadských mrazech jenom v delší košili a nějakých prošoupaných botách. Na rituál si oblékla krásné šaty v tradičním čínském stylu. Tanec to byl nádherný. Potom nám Shen řekla, že se chystá odletět s námi do Prahy a že bude potřeba postavit u Yukonu oltářík, který by plnil stejný účel, jako její rituál. Všichni nějak přiložili ruku k dílu, takže bylo brzy hotovo.
-Měli jsme ještě nějaký čas, než odletíme. Stavili jsme se tedy ještě u Zhana na policii, u Indiánů a Darja dala v rámci možností do pořádku ohořelý totem.
+Měli jsme ještě nějaký čas, než odletíme. Stavili jsme se tedy ještě u Zhana na policii, u Indiánů a Darja dala do pořádku pozůstatky totemu.
 Pak, poslední noc před odletem, jako by nás někdo volal jménem. Celá skupina jsme se sešli venku před hotelem. Čekali tam na nás tři duchové oblečení jako z dob zlaté horečky, Indián oblečený jako zlatokop, úředník a mladá žena v šatech. Představili se jako Skookum Jim, William Ogilvie a Angel of Cassiar, ochranní duchové města. Prý jsme na divokou Yukon udělali dojem. Pokud přežijeme její zkoušku, dá nám něco ze svého pokladu.
@@ Řádek 84: / Řádek 84: @@
 Náhle jsme stáli na břehu řeky, zběsilého valícího se proudu plného kusů ledu. A věděli, že musíme běžet skrz to, na druhou stranu. Vyrazili jsme. Šlo to těžko a věděli jsme, že musíme něco odhodit. Něco nehmotného, co nás tíží (strachy, pocity viny, traumata a podobně). Jakmile jsme to udělali, běželo se nám najednou lehce. Další část zkoušky bylo dát dohromady báseň, každý jeden verš. A třetí, zakřičet nahlas, co nám dává sílu doběhnout na druhý břeh. Zvládli jsme to všichni, i když někteří těsně.
-Potom byl najednou klid a řeka vyplavila osm valounků zlata, pro každého jeden. Nechovaly se ale jako zlato, vsákly se nám do kůže a chvíli byla vidět zlatá záře v místě, kde máme srdce. Pak jsme najednou stáli kousek od hotelu, promáčení, vyčerpaní a v mrazu. Duchové nám zakázali o tom s kýmkoli mluvit, dokud neopustíme město.
+Potom byl najednou klid a řeka vyplavila osm valounků zlata, pro každého jeden. Nechovaly se ale úplně obvykle, vsákly se nám do kůže a chvíli byla vidět zlatá záře v místě, kde máme srdce. Pak jsme najednou stáli kousek od hotelu, promáčení, vyčerpaní a v mrazu. Duchové nám zakázali o tom s kýmkoli mluvit, dokud neopustíme město.
 Když jsme se ohřáli a dali do pořádku, vyrazili jsme se ještě podívat na vrak parníku. Uslyšeli jsme nějaký hlas, jak volá, že mu něco skoro zhaslo a že potřebuje pomoc. Uvnitř jsme našli kotel, v něm ležící tělo a kolem poházené kusy uhlí a lopata. Míša začala přikládat uhlí, vystřídána potom Darjou. Oheň se rozhořel, v něm seděl duch a liboval si, že je mu konečně teplo. Pak prohlásil, že se máme vykašlat na hledání zlata a vrátit se domů, a že nám nechá něco na památku. Načež zmizel on i plameny a v topeništi leželo několik valounků zlata.