Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- exegilovo_stribro_-_10.3.2018 [2018/03/10 19:53] – riikka
+++ exegilovo_stribro_-_10.3.2018 [2023/05/08 10:22] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 ====== ExEgilovo stříbro, 10.3.2018 ======
-Účastníci: Riikka Studená,  Pavel Altýr Týrsson, Mara dcera Eponina, Petr Helsson, Klára dcera Skadi, Petr Vopička, Zrzavá pila, Ingvi a Otakar Mráz, syn Njordův
+__**Účastníci:**__ [[riikka|Riikka, dcera Tuonetar]], [[altyr|Pavel Altýr Týrson]], Mara dcera Eponina, [[petr_helsson|Petr Helsson]], Klára, dcera Skadi, Petr Vopička, Zrzavá Pila, Ingvi a Otakar Mráz, syn Njordův
 ----
-Forlorn Hope
+Altýr se mi na lekci čínštiny zmínil o výpravě na Island a že by mě tam také rád měl, tak jsme se všichni sešli ve Forlorn Hope. Povídali jsme si (už jsme se dlouho neviděli, někomu přibyly jizvy, někomu vlasy a podobně…) a než jsme se pořádně dostali k detailům, co nás čeká, zazvonil Altýrovi telefon. Volala Aelfrída, že pravděpodobně našla nového sciona a ráda by ho vzala někam mezi ostatní, kde bude jednodušší mu vysvětlit vše důležité. Domluvili se, že nám ho přivede a uvidíme, co z toho bude. Zanedlouho dorazila i se světlovlasým mladíkem ve slušné fyzické kondici, který se představil jako Ota. Představili jsme se také (nejdřív civilně, později v průběhu vyprávění i s rodiči) a zjišťovali, jaké divné věci zatím zažil a tak. Brzy se ukázalo, že to scion je, dostal už i relik a na nás bylo mu vysvětlit, co to všechno znamená. Vzal to překvapivě dobře, velmi brzy souhlasil i s tím, že se s námi vydá na výpravu na Island. Aelfrída poznamenala, že je nás už dost a má práci, takže s námi nakonec nejela.
+Altýr nám převyprávěl ságu o Egilovi. Je to dost známá sága, se spoustou zajímavých detailů, například, že Egil, berserk, runař a básník, zemřel ve velmi pokročilém věku, slepý a navíc ještě doma víceméně v posteli. Také s sebou většinu života tahal dvě truhly stříbra, bral je i na válečné výpravy, nikdy z jejich obsahu nic neutratil, nedaroval ani neodkázal ač jinak byl k přátelům poměrně štědrý. A na konci života je ukryl (spolu s dvěma otroky, které tam zabil) a dosud je nikdo nenašel ač bylo mnoho těch, kteří se o to pokoušeli. Znělo to zajímavě a rozhodně to stálo za pokus. Dostali jsme dva dny na doplnění výzbroje a výstroje a hurá na Island!
+Na Islandu bylo překrásně - slunce, sníh, termální prameny a celkem zima (uznávám, že většině ostatních byla fakt hodně zima, takže můj popis je trochu zaujatý). Zajistit si ubytování nebyl problém a měli jsme ještě dost světla vyrazit na obhlídku okolí. Z pravděpodobných míst, kam mohl Egil poklad ukrýt, nám to Altýr zúžil na tři možnosti: termální prameny u vodopádu Alafos, bezedná bažina a průrva v horách. U vodopádu prý býval v noci vidět mohylový oheň a když Petr Vopička zaslechl “termální jezírka”, bylo rozhodnuto, kam půjdeme jako první.
+Petr Vopička téměř okamžitě zapadl do horkého jezírka, my ostatní jsme obhlíželi okolí. Klára objevila podivné koňské stopy (podle Mary šlo pravděpodobně o elfího koně z nedalekého elfího území - detaily o lokaci nemáme) a lidské stopy, které vedly k zanedbanému ale dost velkému domku na dohled od jezírka. Na zadních dveřích byla cedulka //Sundlaugin//, což prý znamená něco jako //Jezírko//. Zaklepali jsme a sympatický mladík, který mi trochu připomínal hlavní postavu seriálu Arrow, nás pozval dál. Představil se jako //Sigur Rós//, umělec, hudebník. Nabídl nám čaj, povídali jsme si, prý tu má nahrávací studio a velmi nadšeně nabízel obhlídku domu, pokud budu chtít. Vyrazili jsme, ostatní šli za námi. Uvnitř domu byla ohromná a velmi neobvyklá místnost, jejíž centrum tvořil velký plavecký bazén. Dole měl klávesy a už po pár tónech jsem musela uznat, že akustika je opravdu zajímavá. Když k mé jednoduché melodii přidal další nástroje a vokály, stálo to za to. Ale pak mě ostatní varovali, že se bazén začíná plnit vodou. Tak tak jsme stihli zachránit sebe (a  s pomocí Petra Hellssona, který nám doběhl pomoct) i Sigurovy klávesy. Sigur vypadal otřeseně, ale nadšeně, že my i klávesy přežili, nabídl další čaj a říkal, že místnost zas brzy vyschne. Až venku se Ota zmínil, že se nás tam nějaký poryv větru pokusil zavřít.
+Vrátili jsme se k Vopičkovi. Prý objevil podvodní tunel pod vodopádem. Mara to prozkoumala a na konci objevila dva vlkopsy se zářícíma očima, nevypadali přátelsky, šířili kolem sebe hřbitovní chlad a šli se za námi podívat. Petr Vopička si s nimi zacvičil pod hladinou a my zatím přemýšleli, co dál. Rozhodli jsme se je nakrmit, protože vypadali dost zbídačeně a hladově. Ujal se toho Petr Hellsson, s miskami se scioním mixem zarecitoval a psi se nechali nakrmit:
+“psové podsvětní / poslyšte pána
+k večeři volám vás / znavené
+pokrm jsem připravil / do zářivých misek
+poslušné psíky / nakrmím rád”
+Nechali se pak i pohladit a prohlédnout. Z veterinárního hlediska to byly velmi týrané bytosti. Hlad... rány po celém těle... nemluvě o smrtelných zraněních… Na krku měli velmi mrazivě studené kovové obojky. Během jejich uklidňování Klára zjistila, že jim rozumí a dokáže s nimi komunikovat, ale měli velmi zamlžené vzpomínky. Mara zkusí zjistit dalšími verši, jestli je správná naše teorie, že jde o Egilem zavražděné otroky.
+“hluboké rány / na tělech bědných
+který to zhoubce / zasadil vás
+byl to snad Egil / berserkr krutý
+kdo osud tento / otrokům zchystal?”
+Rány se otevřely víc, což nám teorii potvrdilo. Mara jim je zkusila vyléčit, ale povedlo se jí jen obnovit původní stav. Ingvi, Pila a Ota pozorovali okolí a všimli si, že nás někdo pozoruje. Ota (chvíli i Mara) si s ním povídali a víme, že se jmenuje Halldór Laxness z blízké vesnice, co sem občas chodívá. U rozhovoru jsem nebyla, na detaily je potřeba se zeptat těch, co byli.
+Psům jsme chtěli pomoci každopádně. Altýr s pomocí run a básně dokázal rozbít jejich pouta/obojky.
+“Já Altýr jednoruký
+vám svobodu dávám
+ze služby Egilovi
+který nestará se
+za vaši služnu
+oplácí hladem”
+Petr Hellsson jim pak dokázal vrátit lidskou podobu.
+“Ze zlata rudého / náramky zdobné
+neobstará nuzný / havranů přítel.
+Čest stejnou přinese / upřímný dar
+daný slavnostně / svobodnému muži.”
+Mara jim zacelila menší rány, smrtelná zranění zacelit nešla, ale díky tomu se je podařilo dostat do stavu, kdy byli schopni komunikace. Byli svobodní, na pokladu jim nezáleželo a chtěli už jen utišit hlad a odpočinout si. Nabídli jsme jim víc možností a oni si nakonec vybrali domácí prostředí říše mojí drahé maminky. Dle jejich přání jsem je odeslala dál.
+“náročná a dlouhá vaše služba byla
+skončila však právě, jen vzpomínka zbyla
+věčné klidné ticho v síních dálných bývá
+na něž se má matka z trůnu svého dívá
+posílám vás za ní, spočiňte tam v klidu
+spánek klidný mějte v síních mého lidu
+Tuonela budiž cílem cesty vaší
+poznejte tam známou pohostinnost naší”
+Ota se během toho připravil a vyrazil s lanem skrz tunel k pokladu, kde hořel mohylový oheň a pomáhal trochu s orientací. Za ním se vydal Altýr a vytáhl jednu z truhel. Ingvi s Otou pak vytáhli tu druhou a s Altýrovou pomocí jí dostali vedle té první. V truhlách bylo stříbro, jak jsme čekali a kupodivu tam ležel ještě jeden dívčí střevíček. Chvíli jsme přemýšleli, co s ním, ale Ota vypadal, že tuší. Odešel s botkou a při návratu prohlásil, že našel Popelku, akorát se jmenuje Sól Grímur a oproti té pohádce si ji nemusí vzít. Jako bonus na závěr se nám pak ještě zjevil Njord a přihlásil se ke svému synovi.
+Poklad jsme získali, než nám jel trajekt, tak jsme měli ještě dva dny, takže bylo spousta času zregenerovat a vyzkoušet místní prameny.