Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- gunnuhver_17_4_2026 [2026/07/12 00:36] – wip helsson
+++ gunnuhver_17_4_2026 [2026/07/12 17:10] (aktuální) – dokončeno helsson
@@ Řádek 4: / Řádek 4: @@
 ----
-Setkáme se u pana Browna abych Noře s Tarikem osvětlila, proč se chystám na Island. Důvodů to má vlastně hned několik. Setkání se starou známou, vyřízení Altýrovy pozůstalosti a obhlédnutí strašidelného horkého pramene. Převezmu z úschovy potřebné dokumenty a protože tři nejsou mnoho, zapůjčíme si nejen nátepník, ale i nový Paddyho vínek. Zkusíme ještě sondovat, jestli pan Písk nemá nějaké zajímavé lokální znalosti (nemá, jiná část ostrova) a pak už se přesouváme na letiště a frčíme směr Reykjavík, kde máme s Mary domluvený sraz v pekařství/kavárně Sandholt.
+Setkáme se u pana Browna, abych Noře s Tarikem osvětlila, proč se chystám na Island. Důvodů to má vlastně hned několik. Setkání se starou známou, vyřízení Altýrovy pozůstalosti a obhlédnutí strašidelného horkého pramene. Převezmu z úschovy potřebné dokumenty a protože tři nejsou mnoho, zapůjčíme si nejen nátepník, ale i nový Paddyho vínek. Zkusíme ještě sondovat, jestli pan Písk nemá nějaké zajímavé lokální znalosti (nemá, jiná část ostrova) a pak už se přesouváme na letiště a frčíme směr Reykjavík, kde máme s Mary domluvený sraz v pekařství/kavárně Sandholt.
-Mary jsme kdysi poznali jako slečnu bez božského původu, která se ale zapletla mezi nás polobohy a po čase Altýr usoudil, že bude lepší, když děvče dostane nějakou školu dřív, než si jí napřirozeno všimne nějakým nepříjemným způsobem samo. Z různých možností si Mary vybrala seiðr a tak jsem jí v létě 2022 zařídila díky svým kontaktům studijní stáž právě tady na Islandu. Vlastně jsem se už delší dobu chtěla podívat, jak se jí daří. Vzhledem k tomu, že na sraz dorazila sebevědomá, bystrá a vysportovaná mladá žena, dařilo se jí zjevně velmi dobře, což nám vzápětí i potvrdila. Měly jsme dost co dohánět, její studium, různé novinky z Prahy, že už nejsem muž, no nebylo toho málo. Nakonec jsme se dostali i k nedávným ascenzím a k dalšímu důvodu, proč jsem ji chtěla vidět - Altýr jí totiž odkázal svůj pražský dům. Taková nečekaná štědrost Mary dojala a poněkud zaskočila.
+Mary jsme kdysi poznali jako slečnu bez božského původu, která se ale zapletla mezi nás polobohy a po čase Altýr usoudil, že bude lepší, když děvče dostane nějakou školu dřív, než si jí napřirozeno všimne nějakým nepříjemným způsobem samo. Z různých možností si Mary vybrala seiðr a tak jsem jí v létě 2022 zařídila díky svým kontaktům studijní stáž právě tady na Islandu. Vlastně jsem se už delší dobu chtěla podívat, jak se jí daří. Vzhledem k tomu, že na sraz dorazila sebevědomá, bystrá a vysportovaná mladá žena, dařilo se jí zjevně velmi dobře, což nám vzápětí i potvrdila. Měly jsme dost co dohánět, její studium, různé novinky z Prahy, můj nový gender, no nebylo toho málo. Nakonec jsme se dostali i k nedávným ascenzím a k dalšímu důvodu, proč jsem ji chtěla vidět - Altýr jí totiž odkázal svůj pražský dům. Taková nečekaná štědrost Mary dojala a poněkud zaskočila.
-Zatímco jsme se bavili, doputovala z venku k našemu stolu sněhová vločka, což bylo poněkud podezřelé, protože venku aktuálně nesněžilo a trasa, po které vločka doputovala přímo mezi naše krémové rolky byla taky dost speciální - asi jako holka, která vrazila do dveří hned za vločkou a které z bagáže čouhala obouruční sekera. Zamířila rovnou k nám a trochu rozpačitě ale bez zaváhání se představila jako Sheena MacTavish, a že prý ji její matka poslala za námi. Tedy ne její matka, ale vlastně taky její matka, a že tomu moc nerozumí a je v tom nová. Tak jsme ji rychle ujistili, že to bude v pořádku a že je tu nejspíš velmi správně a postupně jsme z ní dostali, co že ji poslalo na tuhle neobvyklou anabázi. Její poklidný život na skotské vysočině skončil, když jednou nedaleko ovčího stáda zahlédla něco divného. I nelenila, popadla rodinné dědictví - velkou sekeru a dotyčnou hladovou pokřivenou věc umlátila. Načež se jí zjevila Cailleach, keltská bohyně zimních bouří, pochválila ji jak statečně si vedla a poslala ji za vločkou za námi. Pochválili jsme ji taky, ujistili se, jestli potvora náhodou netaintovala (naštěstí ne) a vysvětlili jí základní informace. Nejisté vyhlídky na nový start v nové zemi s nadpřirozenem navrch jí vylepšila Mary když prohlásila, že má v Praze prázdný dům a klidně tam může zatím bydlet, a že se na zahradu dokonce vejde i nějaká zvířena, aby si připadala jako doma. To Sheeně zlepšilo náladu a protože neztrácí čas, hned se ptala, co že tam chceme vlastně dělat.
+Zatímco jsme se bavili, doputovala z venku k našemu stolu sněhová vločka, což bylo poněkud podezřelé, protože venku aktuálně nesněžilo a trasa, po které vločka doputovala přímo mezi naše krémové rolky byla taky dost speciální - asi jako holka, která vrazila do dveří hned za vločkou a které z bagáže čouhala obouruční sekera. Zamířila rovnou k nám a trochu rozpačitě ale bez zaváhání se představila jako Sheena MacTavish, a že prý ji její matka poslala za námi. Tedy ne její matka, ale vlastně taky její matka, a že tomu moc nerozumí a je v tom nová. Tak jsme ji rychle ujistili, že to bude v pořádku a že je tu nejspíš velmi správně a postupně jsme z ní dostali, co že ji poslalo na tuhle neobvyklou anabázi. Její poklidný život na skotské vysočině skončil, když jednou nedaleko ovčího stáda zahlédla něco divného. I nelenila, popadla rodinné dědictví - velkou sekeru a dotyčnou hladovou pokřivenou věc umlátila. Načež se jí zjevila Cailleach, keltská bohyně zimních bouří, pochválila ji jak statečně si vedla a poslala ji za vločkou za námi. Pochválili jsme ji taky, ujistili se, jestli potvora náhodou netaintovala (naštěstí ne) a vysvětlili jí základní informace. Nejisté vyhlídky na nový start v nové zemi s nadpřirozenem navrch jí vylepšila Mary když prohlásila, že má v Praze prázdný dům a klidně tam může zatím bydlet, a že se na zahradu dokonce vejde i nějaká zvířena, aby si připadala jako doma. To Sheeně zlepšilo náladu a protože neztrácí čas, hned se ptala, co že tady chceme vlastně dělat.
@@ Řádek 14: / Řádek 14: @@
 //Na počátku 18. století žila v místech, kde se dnes nachází letiště Keflavík, chudá žena jménem Gudrún Önundardóttir, zkráceně Gunna. Dům, kde Gunna žila, patřil právníkovi jménem Vilhjálmur Jónsson. Příběh říká, že jednoho dne si přišel pro dlužný nájem, ale Gunna neměla na zaplacení. Prosila ho o strpění, ale on trval na svém a místo platby jí sebral jedinou cennou věc, která jí zbývala - kotlík na jídlo. To ji rozzuřilo, a proklela jeho i celé okolí.\\
 Nedlouho poté Gunna zemřela (//pozn. nepřekvapivě, pokud si ani nemohla ohřát jídlo//). Když ji odnášeli na marách na hřbitov, jako by nic nevážila. A když jí kopali hrob, zaslechli tajemný hlas, který pravil "No need deep to dig. No plans long to lie." Druhého dne po jejím pohřbu našli mrtvého Vilhjálma, byl promodralý se zlámanými kostmi. Začalo se říkat, že Gunna straší po celém okolí. Měla podle některých verzí zabít i Vilhjálmovu maželku a několik lidí zešílelo poté, co spatřili ducha putovat krajinou.\\
-Všichni se chtěli přízraku zbavit, a tak se obrátili na pastora Eiríka z Vogsósar, který se měl vyznat i v kouzlech (!) a na ducha jim dal klubíčko příze. Na volný konec měli ducha nalákat a klubkem ho odvést k nedaleké bahenní sopce. A tak se také stalo. Někteří tvrdí, že Gunna zahučela za klubkem do horké páry. Jiní říkají, že kolem horkého zřídla udělali z příze smyčku a Gunna tak věčně chodí v kruhu po kraji vroucího jezírka, které dodnes nese její jméno: Gunnuhver. Lidé tvrdí, že v jeho blízkosti lze zaslechnout její křik, nebo zahlédnout ducha, stále bloudícího ve výparech na jeho okraji…
+Všichni se chtěli přízraku zbavit, a tak se obrátili na pastora Eiríka z Vogsósar, který se měl vyznat i v kouzlech (!) a na ducha jim dal klubíčko příze. Na volný konec měli ducha nalákat a klubkem ho odvést k nedaleké bahenní sopce. A tak se také stalo. Někteří tvrdí, že Gunna zahučela za klubkem do horké páry. Jiní říkají, že kolem horkého zřídla udělali z příze smyčku a Gunna tak věčně chodí v kruhu po kraji vroucího jezírka, které dodnes nese její jméno: Gunnuhver. Lidé tvrdí, že v jeho blízkosti lze zaslechnout její křik, nebo zahlédnout ducha, stále bloudícího ve výparech na jeho okraji…//
-//
-WIP
+Když jsem na tenhle příběh poprvé narazila, řekla jsem si hlavně: chudák ženská, tohle si nezasloužila, chci s tím zkusit něco udělat. I kdyby to něco znamenalo nechat si nakopat zadek od tři sta let staré, řádně vyvařené spektry, protože bude too far gone. Každopádně bude záhodno si o tom něco zjistit. Mary se zamyslí a trochu pohledá -něco jí to připomíná- a zjistí, že právníkův dům v Reykjavíku stále stojí. A co víc, sídlí v něm advokátní kancelář Jónassen, to je ale náhodička((Islanďani jsou sice velmi pro tradiční patronymika, ale před tamním národním obrozením si některé bohaté rodiny pořizovaly "evropská" příjmení po vzoru Dánska.)). I když se mezitím připozdilo a zapadlo slunce (byť noc se tomu tady dá i touhle dobou říkat spíš jen s nadsázkou), rozhodli jsme se tam zajít rovnou.
+V domě se ještě svítilo a když nám mladý advokát Stýrmir Jónassen přišel otevřít, netvářil se vůbec nadšeně na skupinu turistů kterou náhodou velmi zajímá jeho rodinná historie. Měli jsme ale štěstí, protože za zády se mu zjevila průhledná babča a prý kdo že to ruší její domluvenou schůzku - jak se ukázalo, pán měl právní praxi mimo jiné i pro duchy. Tak jsem starou paní pozdravila islandsky a omluvila se, že vyrušujeme. To prolomilo ledy a advokát nás pozval dovnitř, kde jsme se mu představili i s rodiči. Babča promptně usoudila, že její potíže s neuctivými potomky vlastně tolik nespěchají (a že z naší návštevy koukají pořádně vypečené drby) a kladla mu na srdce, ať té zdvořilé slečně a jejím kamarádům určitě pomůže. Šťastný z toho úplně nebyl, ale souhlasil, že s námi zkusí rodinnou historii rozplést.
+Sám věděl následující: Jeho dávný předek skutečně zemřel za zvláštních okolností, které odpovídaly legendě. U nich v rodině se ale říkalo, že kotlík, který se rozhodl Gunně sebrat, byl zvláštní, a nebývale ornamentální na to, že byl v majetku nuzačky. Nicméně kotlík se ztratil a nikdo neví, kde skončil. Zabavování kotlíku prý také probíhalo velmi dramaticky, došlo ke strkanici při které Vilhjálmur prolil její krev - a to byl ten okamžik, kdy ho proklela. Z toho šlo tušit velký špatný, ale potřebovali jsme vědět víc, tak jsme si udělali hromadný výlet na hřbitov k rodinnému rovu.\\
+Zkusím vyvolat Vilhjálma, ale ten se vůbec nehlásí, ticho po pěšině. Nakonec ale zachytím slabého ducha jeho manželky. Připadá mi velmi slabá, tak se jí radši nechám posednout, abychom mohli komunikovat. Postupně z ní dostaneme, že její muž nikdy neopustil jejich dům. Že ten kotlík byl opravdu zvláštní, hodně zčernalý a dekorovaný měsíčními srpky a ohořelými šlahouny((popis vágně magický, ale těžko z toho určit něco bližšího)). A svému prapotomkovi klade na srdce, ať hlavně nechodí do sklepa. Čímž víme, kde máme začít hledat. Drobná potíž je, že podle Stýrmira jejich dům žádný sklep nemá, ale tím se budeme trápit až později.
+Dál zajedeme ke Gunnahveru. Je to takové syrové místo na jihozápadním výčnělku mysu Reykjanes; malá vyvýšenina uprostřed dávného lávového pole, kde místy roste v tenké vrstvě černé půdy tráva a mech, a místy jsou to kamenná pole, kde by bylo fakt peklo bojovat. Tam v mohutných oblacích páry vyvěrá ani ne horký pramen, ale spíš horké řídké bahno, které se potůčky a jezírky rozlévá nížinou k asi 500 metrů vzdálené malé geotermální elektrárně a k na ni navázanému průmyslu. Zamlžené je to tam opravdu silně a moc se nám nechce vstupovat do sírou čpících výparů když nevíme, co tam vlastně čeká. Zkusím na to svůj kouzelný pohled z jiné perspektivy a ve vířící páře skutečně zahlédnu dost smutného ducha, diplomacie se zdá být možná. Mary uznale pokývne, že k tomuhle hezkému triku se ještě nepropracovala.\\
+Opatrně se vydám promluvit si s Gunnou, ale brzy mě zastaví - varuje mě, že bych se mohla propadnout do zřídla, které je jako kluzká past. Je ve strašném stavu, opařená a s brutálně rozraženou lebkou, při tom ale stále příčetná. Tohle je vážně hnusný osud. Představím se a ptám se, jak bych jí mohla pomoci - potřebovala by svůj kotlík a poradí, že krev se dá smýt krví; potom bych snad kotlík měla zvládnout doručit. Mám co jsem potřebovala, tak vypadnu než mi to přeci jen uklouzne, uf.
+Přesuneme se zpět do právníkova domu, kde Tarik najde na stěně pro ostatní neviditelný obrys dveří. Když na ně právník zaklepe, stěna se otevře a před námi se objeví schody do sklepa, po kterých sejdeme dolů do tmy. Ve sklepení nás čeká záhrobní chlad a proti vstupu tam na druhé straně visí ve vzduchu černý kruh. Jakmile se přiblížíme, vyleze z něj pokroucená věc, možná částečně lidská, ale rozteklá, disponující několika zubatými tlamami, očíčky a tak vůbec; solidní nightmare fuel. Totiž solidní vlastně spíš ne, ke všemu je ta mrcha nehmotná, jak brzy zjistíme.\\
+Já s potvorou něco dělat můžu, ale rozlévá se dost všude, ožírá mi nohy a ještě se snaží zalézt pod sukně, prasák! Tarik může střílet, ale potřebuje vždycky chvilku než má dost Měsíce. Mary zvládne aspoň vymyslet ochranný amulet pro advokáta a bránit sebe sama. Nora se snaží nenabrat aggro a prozkoumat kruh, který není nic jiného než hledaný kotlík. Máme s potvorou co dělat, potom se ale Sheena po několika marných pokusech naštve a s trochou snahy a skotských nadávek to začne pořádně natírat sekerou, která má náhle ostří pokryté námrazou. To vytvoří příležitost pro to, aby se advokát dostal k Noře, kde bez zaváhání smyje rodinnou hanbu a kotlík očistí, díky čemuž můžeme pokřiveného ducha dorazit.
+Já s Sheeenou jsme docela porubaní, Nora nás spěchá vyléčit Paddyho vínkem, ale v tom kvaltu a adrenalinu se nám trochu pletou instrukce, takže se nejdřív stane, že Sheena dostane věneček na hlavu s tím, ať "myslí na Paddyho a její rány se uzdraví." Ta chvíli stojí s věnečkem, než svým přízvukem tak sliným, že nosí vlastní kilt, řekne: //"Well I do feel bonnie but this still hurts like a bitch. Also who the fuck is Paddy?"// Takže poznáme, že tudy cesta nevede, Nora si věneček vezme sama a po troše tápání přijde na to, že soustředit se je primárně potřeba na to léčení a děkovnou vzpomínku poslat až potom co vám kamarádka přestane krvácet. Potom už to fungovalo přímo zázračně a zbývalo akorát dopravit kotlík ke Gunně. Protože na přesuny neznámých záhrobních artefaktů nebývají auta z půjčovny pojištěná, zajistí nám Mary přes své známé soukromou vyjížďku na islandských konících.
+K cíli dorazíme bez dalších obtíží a opatrně se s kotlíkem přiblížím k horkým pramenům. Dostředivá tendence místa nakonec pomůže dostat kotlík ke Gunně. Ve chvíli, kdy se s ním znovu shledá, se její zranění uzdraví a já vím, že konečně může spočinout. Popřeju jí na cestu hodně štěstí a jsem ráda, že její utrpení skončilo.