ScionWiki

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Historie:
mezivalecni_autori_6._12._2024

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

Obě strany předchozí revizePředchozí verze
Následující verze		Předchozí verze
mezivalecni_autori_6._12._2024 [2024/12/08 20:04] – leamezivalecni_autori_6._12._2024 [2026/10/24 14:12] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
Řádek 4: Řádek 4:
 ---- ----
  
-To si takhle jednou jdeme spát a po známém zhoupnutí se ocitneme na Snoplavbě. Po obdivování našich supr čupr ohozů (a oplakávání luků a harf, které neprošly), se začneme rozhlížet po okolí – vidíme město s velmi různými domky velmi různého typu. Identifikujeme ho jako město mrtvých autorů.+To si takhle jednou jdeme spát a po známém zhoupnutí se ocitneme na Snoplavbě. Po obdivování našich supr čupr ohozů (a oplakávání luků a harf, které neprošly), se začneme rozhlížet po okolí – vidíme město s velmi různými domky velmi různého typu. Identifikujeme ho jako [[mesto_mrtvych_autoru|město mrtvých autorů]].
  
 Hned po vkročení do něj potkáme **Karla Čapka**, kterého již někteří známe. Pozdravíme se a zeptáme, zda neví o problému, kvůli kterému jsme se tu octli. Ten prohlásí, že jednomu z autorů jeho doby je prý špatně – a to tak vážně (a nevysvětlitelně), že jeho kamarádi zavolali právě Čapka. Hned po vkročení do něj potkáme **Karla Čapka**, kterého již někteří známe. Pozdravíme se a zeptáme, zda neví o problému, kvůli kterému jsme se tu octli. Ten prohlásí, že jednomu z autorů jeho doby je prý špatně – a to tak vážně (a nevysvětlitelně), že jeho kamarádi zavolali právě Čapka.
Řádek 12: Řádek 12:
 Čapek po kratší výměně názorů s Fitzgeraldem odchází, a prohlásí naším směrem, že ho máme ráno najít u jednoho jeho kamaráda, který je doktor (a taky má díru v hlavě - tuhle ale nedobrovolně), prý bude třeba vědět víc. Identifikovali jsme ho jako Vladislava Vančuru a rozloučili jsme se s Čapkem. Začíná se pít a my záhy zjišťujeme, že nemáme toleranci.  Čapek po kratší výměně názorů s Fitzgeraldem odchází, a prohlásí naším směrem, že ho máme ráno najít u jednoho jeho kamaráda, který je doktor (a taky má díru v hlavě - tuhle ale nedobrovolně), prý bude třeba vědět víc. Identifikovali jsme ho jako Vladislava Vančuru a rozloučili jsme se s Čapkem. Začíná se pít a my záhy zjišťujeme, že nemáme toleranci. 
  
-Uprostřed v noci vypadnou světla a v reakci na to z Fitzgeralda vypadne i opilost. Ze stropu vychází řeřavé světlo, vejde žena – respektive to, co z ní zbylo (vlastně pořádně jen zuby a střevíček). Je ohořelá, jde k Fitzgeraldovi a pořád opakuje „Scottie“. Poznáme v ní **Zeldu Fitzgeraldovou**. Na otázky neodpovídá, stále se snaží jít za svým mužem. Ten se za námi snaží splynout se zdí. Paddy vyzve Zeldu k tanci, konkrétně k valčíku (vzpomněl si, že Zelda napsala knihu Poslední valčík, její obsah sice nezná, ale napsala ji prý krátce před svou smrtí). Zbytek jde za Fitzgeraldem a mluvíme s ním.+Uprostřed v noci vypadnou světla a v reakci na to z Fitzgeralda vypadne i opilost. Ze stropu vychází řeřavé světlo, vejde žena – respektive to, co z ní zbylo (vlastně pořádně jen zuby a střevíček). Je ohořelá, jde k Fitzgeraldovi a pořád opakuje „Scottie“. Poznáme v ní **Zeldu Fitzgeraldovou**. Na otázky neodpovídá, stále se snaží jít za svým mužem. Ten se za námi snaží splynout se zdí. [[paddy_siodhachan_o_sullivan|Paddy]] vyzve Zeldu k tanci, konkrétně k valčíku (vzpomněl si, že Zelda napsala knihu Poslední valčík, její obsah sice nezná, ale napsala ji prý krátce před svou smrtí). Zbytek jde za Fitzgeraldem a mluvíme s ním.
  
 Po chvíli z něj vypadne, že tu Zelda nejspíš je, protože něco napsala, ale prej jen „strašnej shit“. Poslední valčík totiž vykrádá jeho díla (Něžná je noc, Na prahu ráje) a jazykově stojí za starou belu. Po chvíli z něj vypadne, že tu Zelda nejspíš je, protože něco napsala, ale prej jen „strašnej shit“. Poslední valčík totiž vykrádá jeho díla (Něžná je noc, Na prahu ráje) a jazykově stojí za starou belu.
Řádek 33: Řádek 33:
 Na konci ulice ulice velmi končí, lehce prší, je tam velmi moc ostnatého drátu, občas zátarasy a podobné krajinné prvky. Je tam ale absolutní ticho, někdo by řekl, že Na západní frontě klid… Začneme se plazit vpřed – ve chvíli, kdy opustíme ulici, se kolem nás rozhostí absolutní šílenství, hvizdy, hluk. Potkáváme díru po granátu, ve které leží německý voják, který si rozškrábal hrdlo, nejspíše si špatně nasadil plynovou masku. Je to nechutný, strašný, plazíme se co nejrychleji dál. Najednou slyšíme 2-3 hlasy, jak se hádají, skáčeme do zákopu. Ve chvíli, kdy doskočíme, hluk utichne. Otočí se k nám tři Francouzi, všichni mají plynové masky. Leží tam taky pán na nosítkách – letecká bunda, vypadá zvláštně, má světlé vlasy, modré oči, část jeho obličeje je posunutá o kousek vedle (protéza – asi magická, ze stejného materiálu má i jednu ruku). Lucie do něj pustí lehký heal, na obou rukách nahmatá tep. Jsme notně zmateni, ale pán nás ochotně vezme za kamarádem, kterého jel navštívit. Na konci ulice ulice velmi končí, lehce prší, je tam velmi moc ostnatého drátu, občas zátarasy a podobné krajinné prvky. Je tam ale absolutní ticho, někdo by řekl, že Na západní frontě klid… Začneme se plazit vpřed – ve chvíli, kdy opustíme ulici, se kolem nás rozhostí absolutní šílenství, hvizdy, hluk. Potkáváme díru po granátu, ve které leží německý voják, který si rozškrábal hrdlo, nejspíše si špatně nasadil plynovou masku. Je to nechutný, strašný, plazíme se co nejrychleji dál. Najednou slyšíme 2-3 hlasy, jak se hádají, skáčeme do zákopu. Ve chvíli, kdy doskočíme, hluk utichne. Otočí se k nám tři Francouzi, všichni mají plynové masky. Leží tam taky pán na nosítkách – letecká bunda, vypadá zvláštně, má světlé vlasy, modré oči, část jeho obličeje je posunutá o kousek vedle (protéza – asi magická, ze stejného materiálu má i jednu ruku). Lucie do něj pustí lehký heal, na obou rukách nahmatá tep. Jsme notně zmateni, ale pán nás ochotně vezme za kamarádem, kterého jel navštívit.
  
-Letce později identifikujeme jako **Antoina de Saint-Exupéry**. Prý vypadá tak, jak vypadá kvůli reinterpretaci – sdělení jeho díla se kreslí na dětské hrníčky a mističky. To, co se snažil sdělit, se používá pro jednoduchou romantizaci jako třeba součást řečnění na svatbách, kam to vážně nepatří.+Letce později identifikujeme jako **Antoina de Saint-Exupéry**. Prý vypadá tak, jak vypadá kvůli reinterpretaci – sdělení jeho díla se kreslí na dětské hrníčky a mističky a tam to fakt nepatří…
  
 Doplazíme se k jinému zákopu a skulíme se za Exupérym dovnitř. V zákopu opět všechno utichne. Potkáme tam **Ericha Mariu Remarqua**, letec se s ním pozdraví a my se představíme. Všechno mu převyprávíme a on odpoví, že se není ochoten angažovat kolem Zeldy – ne proto, že by nechtěl pomoct Fitzgeraldovi, on nechce pomoct přímo jí. Doplazíme se k jinému zákopu a skulíme se za Exupérym dovnitř. V zákopu opět všechno utichne. Potkáme tam **Ericha Mariu Remarqua**, letec se s ním pozdraví a my se představíme. Všechno mu převyprávíme a on odpoví, že se není ochoten angažovat kolem Zeldy – ne proto, že by nechtěl pomoct Fitzgeraldovi, on nechce pomoct přímo jí.
mezivalecni_autori_6._12._2024.1733684665.txt.gz · Poslední úprava: autor: lea