Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- navsteva_thagiriona_a_mistaru_20._1._2023 [2023/03/06 11:46] – lindkvist
+++ navsteva_thagiriona_a_mistaru_20._1._2023 [2023/05/08 10:22] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 ===== Návštěva Thagiriona a Mištaru =====
-**Osoby a obsazení:** [[nora|Nora Lindkvist Hadarðóttir]], [[petr_helsson|Petr Helsson]], [[orm|Orm Saarinen]] [[vali| Válisson]], [[altyr|Pavel Altýr Týrsson]], [[jan_dobrovsky|Jan Þorsson Dobrovský]], [[lucie_podlipska|Lucie Podlipská]], dcera Asklépiova, [[edita|Edita Směje se s Vránami]], dcera Temazcalteci, [[gwen_skrivankova|Gwen Skřivánková]], dcera Apollónova, Aelfrida, dcera Afrodity (NPC)
+**Osoby a obsazení:** [[nora|Nora Lindkvist Hadarðóttir]], [[petr_helsson|Petr Helsson]], [[orm|Orm Saarinen]] [[vali| Válisson]], [[altyr|Pavel Altýr Týrsson]], [[jan_dobrovsky|Jan Þorsson Dobrovský]], [[lucie_podlipska|Lucie Podlipská]], dcera Asklépiova, [[edita|Edita Směje se s Vránami]], dcera Temazcalteci, [[gwen_skrivankova|Gwen Skřivánková]], dcera Apollónova
 ----
-(WIP)
+Sraz je jako obvykle v Generické, svolává jej přes SMS Nora - před časem ji Archont Thagirion pozval do svého sídla v Zargoně, aby se za ním zastavila a pohovořila o svém dědictví a když už budeme v Zemi Věčného Mládí, můžeme se podívat, co se momentálně děje v Mištaru. Projdeme Horologiem, vyzvedne si nás Rosa Mystica a my máme volnost dělat co potřebujeme. To v první řadě znamená, že jde Thorsson shánět drogy na trh. Na univerzitě si pak po krátkém pokecu se starou známou harpyjí ze studijního vyzvedneme Mela a pak jdeme za nekromantem do podzemí. V úplné tmě se s námi vykecává Thagirion a říká nám samé veselé věci, jako že Höd možná umřel schválně, protože proč by bohu noci mělo vadit, že je slepý? Možná chtěl mít noc a den v Helu společně, kdo ví. Když se Nora víc dozví, možná to i přežije!
+Pak je čas vyrazit do Mištaru - detaily předchozí výpravy viz [[prozreni_-_16._9._2022|Prozření]], ale TLDR: velký stát Gedolot napadl menšího souseda Mištar a místo, aby je rozsekali na cucky, Mištar doslova sežral gedolotskou armádu a ještě si došel pro přídavek ve formě mrtvol i vozů z bojiště. Podezříváme entitu Hladu, na kterou to báječně sedí.
+V okolní pustině se ztrácí bandy lapků a do města pravidelně směřují vozy s mrtvolami. Pro větší nenápadnost necháme koně v opuštěné stodole a vyrazíme se podívat blíž k hradbám. Na hradbách vidíme jakousi konstrukci s třpytivými krystaly (které Helsson popisuje jako “ostré”, ale nezdá se, že by šlo o součást magického štítu Mištaru), které se v noci porůznu zhasínají a rozsvěcí. Naší nejlepší šancí je vychytat nějaký mrtvolí průvod a propašovat se do města s nimi v naději, že nás nikdo nebude cestou kontrolovat jak moc jsme živí.
+Naštěstí se jeden takový průvod najde a my se v noci se plížíme a naložíme se mezi mrtvolenstvo. Lidi, co to tam hlídají, jsou normální lidi, jen jsou dost mimo, ale koni nebije vůbec srdce. Větší zavazadla, hudební nástroje a rozměrnější tyčový materiál necháváme za sebou kvůli nenápadnosti. Jak si tak ležíme v mrtvolách, přiskotačí k naší ponuré výpravě skupina banditů, ale než se stihnou přiblížit, krystaly na městských hradbách je rozsekají na abstraktní umění. Naši průvodci něco sežerou a zbytek naloží na vůz, kvalitní zero-waste se prostě pozná.
+Do města naštěstí projedeme v pořádku, nikdo nás neprohledává, v třídící budově si nás přeberou jiní lidé, kteří už se zdají být víc při smyslech a rádi by nás obrali o vybavení. Naštěstí nás nestihnou zrecyklovat a my se tak můžeme podívat po městě. Tam je čisto a klid a lidé zní dost v pohodě? Zjevně došlo k nějakému přerozdělování majetku a mají se vlastně dost fajn. Náš cíl je palác, kam se úplně nechceme vrhat předními dveřmi, takže se vloupáme brankou do zahrady - Helsson zmrazí zámek, tak to ani není moc hlučné a nápadné.
+My možná nenápadní jsme, ale lokální flóra nás napadne celkem rychle a nevybíravě, strhává oblečení, kůži i vlasy a protože swarm je swarm, snažíme se spíš utéct do bezpečí, ať už tím, že jsme rychlí, nebo že se schováváme pod Válissonem a jeho roztočenou železnou tyčí. Přiběhne k nám docela nešťastný zahradník, omlouvá se, že tohle by ty kytky dělat neměly a ptá se, jak jsme se sem vůbec dostali. Bohužel nám toho nestihne mnoho říct - jen že v budově je král, stráže a to, co si myslíme, že je Hlad. Z budovy se ozve zvonění a on odběhne dovnitř, že je tam žádán.
+Začneme pomalu prozkoumávat přízemí paláce. V jeden moment narazíme na toho kluka, kterého Nora viděla ve vizi na bojišti - malého písaře, o kterém jsme předpokládali, že ho Mištar obětoval. Běžíme za ním, ale místo kluka najdeme duchy mágů, kteří z nás dolují moudra a vědění, s čímž si někdo poradil lépe a někdo trochu hůř. Editina nedomyšlená poznámka ji málem stojí život, ale nakonec ji jen připravila o některou z jejích schopností - mágové ji naštěstí dokážou dát zpátky do pořádku. V zásadě jen chtějí ve městě zůstat a hledět si svých mouder a vědomostí, což je i důvod, proč zkonstruovali ty svítící vraždakrystaly na hradbách (aby jim nikdo neztopil jejich knížky a nerušil je tady).
+Z knihovny jdeme dál do místnosti s písařskými stolky. Nacházíme řadu nově podepsaných zákonů - všechny psány stejnou rukou a opatřeny všemi náležitostmi - které vypadají, jako by je psal někdo, kdo si prostě myslí, že by s takovými zákony bylo lidem lépe. V jednom ze stolků najdeme krví politou knihu, která pravděpodobně patřila nějakému mištarskému veliteli. Nakonec se dohodneme, že se na ni Nora podívá přes svou doménu Justice a tak nejen uvidí, ale i prožije to, co se stalo malému mištarskému písaři.
+Mištarský vojevůdce byl asi trochu idiot a chtěl si podmanit Hlad a rozhodl se to udělat obětováním právě našeho písaře. Ten byl nemocný a velmi dobře si uvědomoval, že nemá za kým jít, komu se svěřit a kohokoli, kdo by mu pomohl. Zatímco velitel toužil po moci a síle, on chtěl prostě jen žít. A tak místo písaře padla Hladu za oběť celá výprava a písař se s Hladem vrátil do města, což dopadlo jak to dopadlo.
+Rozhodneme se, že to musíme zastavit tady a teď, že nemáme moc čas ani příležitost čekat, až přijede paladinská kavalérie a tak pokračujeme do prázdného sálu, v jehož středu sedí na křeslech zahradník a hraje šachy s písařem. Písař bohužel není moc sám sebou a z jeho úst se vyvalí černá vlna Hladu a dost nevybíravě se na nás vrhne. Podle všeho si to písař nepřeje a prosí o pomoc. Gwen se snaží situaci uklidnit svým světlem, ale nezdá se, že by to mělo příliš velký efekt. Z chodby za námi se začnou ozývat kroky stráží a pak nastává chaos.
+Nora s Helssonem - respektive s Gíslou, vzhledem k situaci - se snaží dostat se k písaři, uklidnit ho a pomoci mu se Hladu zbavit. Zbytek naší -son sekce se vrhá do boje a dřív nebo později je snad každý Hladem zasažen. Nora a Gísla sedí spokojeně na podlaze a ve snaze získat moudrost a splynout se svou podstatou si začnou ořezávat maso z těla. Thorssona ovládne lootuchtivost a k zahradníkově neštěstí se nejbližší viditelné zlato nachází zapleteno v jeho vlasech. Gwen s Editou si strhávají oblečení z těla a vrhají se na sebe a protože Válisson hladoví po boji a Týrsson po vítězství, začne mezi nimi poměrně krátký duel. Týrsson brought a sword to a fist fight, takže Válisson končí jako špíz a Lucie mu velmi obětavě zachraňuje život.
+Děje se toho moc najednou - v nějaký moment se Thorsson odjistí a začne si razit krvavou cestičku nemrtvým vojskem v chodbě. Polovina výpravy je nahá, krvácí nebo je alespoň dočasně mrtvá a když už to vypadá, že tenhle zápis nebude mít kdo napsat, nabídne se Edita hladu jako nový hostitel. Hlad nečeká, opustí písaře, ale než se stihne zabydlet v novém domečku (který by nás jednoznačně všechny rozmázl na krvavou pastu), Válisson popadne železnou tyč a Hlad rozdrtí.
+Skládáme se dohromady, snažíme se stabilizovat sebe i své okolí. Ze zahradníka se vyklube místní král, který se ale rozhodne, že už tady dál nechce být (moc vzpomínek a asi ne příliš zábavných) a Mištar opustí. Písař ale zůstává, spolu s duchy mágů, kteří nám slibují, že nás při odchodu nerozcupují svými báječnými krystaly na hradbách. Před odchodem písař ještě Gíslu s Norou požádá, zda by mu nevybraly nové jméno a ony ho po dohodě pojmenují Ófeigr - ten, který bude žít dlouhý život.