Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- pozustatky_valky_ve_rwande [2023/03/31 23:42] – vytvořeno lindkvist
+++ pozustatky_valky_ve_rwande [2023/05/08 10:22] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-=== Pozůstatky války ve Rwandě ===
+===== Pozůstatky války ve Rwandě =====
 **Osoby a obsazení:**
@@ Řádek 10: / Řádek 10: @@
 Omari ve snu navštívil její božský otec se slovy "Jeď do Muhangy. Najdi muže, co učí věci létat, potřebuje pomoc. To je úkol, který ti dávám."
-(WIP)
+V čajovně si zjistíme něco málo o Muhanze (čtvrté největší město Rwandy, během rwandské genocidy sloužilo jako sídlo vlády), sbalíme se, sedneme na letadlo a vyrazíme do teplých krajin.
+Afrika nadchne některé členy naší výpravy více než jiné, ale i přes horko a žhnoucí slunce se nakonec vydáme do města shánět muže, co učí věci létat. Jazykově jsme trochu omezení, nejlépe je na tom Omari, která mluví bantu, a Ingwi, který se domluví francouzsky, ale po neúspěšných dotazech na místní trhovce si Omari zahraje fotbal s místními dětmi (a dokáže jim, že holky umí fotbal sakra dobře!) a ty jí za to prozradí, kde se ve městě nachází šaman.
+U šamana nacházíme kombinaci moderního a tradičního vybavení a když se ho zeptáme na muže, který učí věci létat, poradí nám podívat se na nedaleký kopec. Prý tam má sídlo firma, jejíž vedoucí by měl být ten, koho hledáme. Poděkovali jsme, někteří slovy, Radim alkoholem, a vyrazili jsme na určené místo. Trochu nás znepokojilo, když šaman naznačil něco na způsob, že bychom náš výlet možná nemuseli přežít, ale na druhou stranu takové situace jsou scionovým denním chlebem.
+Z oploceného komplexu na kopci se vyklubala dronová stanice - Omari poznala nejen ji, ale i jejího provozovatele, protože narozdíl od nás ostatních sleduje informativní videa na YouTube. Jean Pierre byl velmi vstřícný a ukázalo se, že skutečně potřeboval pomoci - drony, které zde převážely primárně zdravotnický materiál do nemocnic, začaly předevčírem bezdůvodně troskotat v určitém okruhu od stanice. Závady se nikdy nenašly a materiál z dronů beze stopy mizel. Vzhledem k tomu, že součástí nákladů bývala nezřídka i krev, tušili jsme něco neblahého.
+Domluvili jsme se s Jean Pierrem, že nám půjčí auto a vyšle s námi jednoho ze svých techniků a pokusíme se vysledovat, co se s drony děje. Na smluveném místě jsme vyhlíželi, až k nám dorazí nejprve prázdný, pak zatížený a nakonec standardně naložený dron. První dva proletěly bez problémů, ale třetí (jak potvrdil Radim s dalekohledem) byl čímsi zastaven ve vzduchu, náklad mu byl vyrván a nebohý dron spadl k zemi. Náklad ale pokračoval v letu, takže jsme naskákali do auta a houkli na řidiče, aby na to šlápnul.
+Naše pronásledování skončilo spolu s cestou na okraji hustého lesa. Auto se z ničeho nic strhlo do smyku, převrátilo a s úplně mrtvým motorem zhaslo. Nikomu se naštěstí nic vážného nestalo, takže Orm a Omari (AKA Ormari) postavili auto zpátky na kola a odnesli je na cestu. Přestože jsme se snažili řidiče přesvědčit, že to ti dva prostě jen přehání s posilovnou, moc nám nevěřil a díval se na Omari jako na zjevení. Daroval jí svůj přívěšek s panenkou Marií, aby ji ochraňoval a pak už jsme se za svitu Ingwiho olejové lampy vydali spořádaně do lesa.
+Sagira nás vedla k cíli podle pachu krve, kterou bylo stále cítit ve vzduchu. Brzy jsme dorazili na mýtinu, která byla plná zbytků zásob z porouchaných dronů - dominantou mýtiny byla bytost připomínající antropomorfní strom, porostlá kůrou a větvemi a spolu s ní zde stáli i poloprůsvitní duchové vojáků v moderních uniformách, ve kterých Nora poznala jednotky OSN.
+Strom nebyl moc rád, že nás vidí - mluvil jen bantu, takže nám Omari překládala, ale nakonec se nám z něj podařilo dostat, že se ze země kousek odtud vyhrabalo něco, co se dalo popsat pouze jako Pozůstatky Války. Bylo to velké, mrtvé, škaredé a lačnilo to po krvi. Strom a jeho vojáci kradli krev z dronů, aby se posílili na boj s touto monstrozitou, ale zjevně nebyli příliš úspěšní a ani nám nechtěli říct, kde přesně se to nachází, protože si strom byl jistý, že by nás to zabilo a posílilo se to naší krví.
+Chvíli jsme zvažovali co a jak, nebyli jsme si jistí, jestli můžeme stromu věřit (a ověřovat si reálie pomocí domény Justice v zemi, kde proběhla genocida, jsme úplně nechtěli), ale nakonec jsme se rozhodli si získat jejich přízeň nabídkou vlastní krve. To nám trochu komplikovala Sagiry přirozená krvelačnost, ale byli jsme na všechno připraveni a nakonec ani ona neměla problém odolat. Každý z nás (kromě Radima) posílil jednoho z vojáků a ti, kteří se napili, byli náhle mnohem hmotnější a dovedli i mluvit. Ukázalo se to jako dobrý tah, protože vojáci se postavili na naši stranu a přesvědčili strom, že jsme silnější než se zdáme a můžeme jim skutečně pomoci.
+Strom nás konečně přestal odhánět, přestal na nás křičet a stal se i trochu sdílnějším - jeho jméno bylo Nikdo (pokud si dobře pamatuji, byl v zásadě personifikace touhy po záchraně, the one who helps you when Nobody can help you) a v boji proti pozůstatkům války pomáhal vzýváním jmen bohyň Ensi-Nadu a Bauninsheg (!!!!!!). Poučil nás, že pozůstatky války jsou velmi hmotné, neřídí se žádnými pravidly lidské anatomie a jediné, jak je lze porazit, je kompletně je roztrhat a rozprášit. Nora se domluví s vojákem jménem Phillip, že když bude nejhůř, propůjčí mu tělo.
+V tu chvíli se z lesa ozve pozdrav. V češtině! Dorazila za námi Klára, kterou její božská matka urgovala, aby za námi co nejdříve přiletěla. Stručně jí vysvětlíme situaci, i ona poskytne svou krev jednomu z vojáků a pak už vyrážíme na lov hororu. Klára nás vede a my jako její smečka běžíme za ní zcela neočekávanou rychlostí. Ormovi to velmi připomene jeho běh měsíční stezkou v Lese a pokusí se Kláru předběhnout, což skončí tím, že vypadne z tempa a zakutálí se do křovin. Omari tam skončí solidárně s ním, ale my ostatní doběhneme potvoru na otevřené pláni, kousek před zdí oddělující divočinu od města.
+Pozůstatky války jsou přinejmenším pozoruhodné. Jsou tvořeny výhradně černošskými těly, propletenými tak, že z nich trčí hlavně ruce a nohy. Horor má mnoho očí, některé i v hlavě, vychází z něj příšerný zápach a neidentifikovatelné zvuky a zcela zjevně má jediný cíl - pošpinit, zabít a zničit všechno, co se mu postaví do cesty.
+Radim začíná slibovanou party a snaží se navázat kontakt s čímkoliv mrtvým co by se mohlo nechat. Ingwi, ozbrojen kopím, vyráží po boku Taikiho do první linie, zatímco Sagira s Klárou napínají luky a Nora zůstává vzadu s lucernou a lékárničkou. Vojáci bleskurychle proletí přes bojiště a obklopí příšernost z druhé strany.
+Mezitím se v lese vzpamatovává Ormari, ze kterých se neočekávaně stávají hobiti na výletě do Fangornu, protože strom je velmi rychle nalezne, popadne, a odnáší směrem k bitevnímu poli. Tam zatím dochází k prvním střetům. Změť rukou, nohou, mačet a baseballových pálek se vrhá na Ingwiho s Taikim, Sagira opouští luk a vrhá se na příšernost drápem, Radim se obtížně, ale vytrvale snaží nalézt cokoli, co by v té změti mohl ovládnout a duchové dělají co mohou.
+V tom konečně přiletí Omari - doslova, protože ji Orm hodí do bitevní vřavy a masokombinát konečně potkává rovnocenného soupeře. Strom zůstává na okraji lesa a jsou od něj slyšet popěvky a vzývání jeho zvolených bohyň. Přestože jsou mrtvoly velmi necelistvé po fyzické i duševní stránce, donutí je Radim alespoň částečně tancovat do rytmů, které by snad radši ani neměly existovat. Taiki využije příležitost, vyrve jedné z rukou baseballovou pálku a hodí ji Ormovi, který hned začne dělat takové ty běžné věci, co tak Ormové v boji dělají a které se krípám obvykle příliš nelíbí. Ingwi dostane silný zásah a v bezvědomí odletí z bojiště, kde se ho ujímá Nora a stabilizuje ho.
+Jatka dostávají slušně zabrat a rozhodnou se vsadit na jistotu a rozeběhnout se proti zdi, která je odděluje od civilistů. Tou dobou už na ně ale nějakou chvíli míří Klára s šípem rudých špačků. Šíp vyletí a zasáhne zhruba střed masy - pár vteřin se nic neděje a pak za zvuku trhajících se šlach a praskajících kostí začnou horor opouštět ptáci, zanechávající po sobě neuvěřitelnou paseku v podobě děr a nefunkčních mrtvých končetin. Sagira toho využívá a šplhá po mrtvolách jako po lezecké zdi, akorát po každém kroku vyrve ze zdi kus mrtvoly.
+Vzhledem k tomu, že mezi potvorou a zdí nikdo nestojí, povolá Nora Phillipa a nechává se posednout. Nadpřirozenou rychlostí se blíží před nestvůrnost, z druhé strany dělá to samé (byť bez posednutí) Klára. Všeobecné snaze velmi napomáhá to, že část příšery sice koordinovaně útočí, ale jiná část jede divokou party v rytmu "In Hell I'll Be In Good Company". Horor se i přes to dokáže dostat skrz zeď, láme Omari ruku a nos, trhá Sagiře vlasy a odhazuje Orma i Taikiho od sebe.
+S čím ale nikdo nepočítal bylo, že zeď, kterou horor právě proboural, vedla do zoo. Radim mění beat z "Don't Worry Be Happy" na "Stayin' Alive" a nocí zazní vlčí zavytí, jak Klára svolává smečku. Nora s Phillipem křičí na Omari, ať zavolá slony a buší do bestie co jim síly stačí.
+Jazykem slonů se ozve "Pomoc! Jestli tě to neobtěžuje…" Zkrátka Omari, slušná za všech okolností. A sloni troubí. Omari troubí. Vlci vyjí. Orm se přidává taky. Obraz Afriky jako z dokumentu National Geographic, když tedy pomineme tančící masokombinát, ze kterého právě vyskočilo jedno tělo ve snaze najít si tanečního partnera. Na bitevní pole přiběhne obrovský slon doprovázený vlky a drtí horor s neuvěřitelnou efektivitou. Osamělá mrtvola tančí Charleston se zbytkem masového hrobu, ale jak se bestie rozpadá, odtancuje s párem nesourodých rukou do východu slunce.
+Slon chytí Sagiru, která si na hromadě mrtvol úspěšně hrála na kočku visící na záclonách a příšernost se pomalu ale jistě rozpadá. Taiki začíná organizovat pálení mrtvol, Radim se stará o zraněné a Nora má své tělo opět sama pro sebe. Vděčně se loučíme s našimi zvířecími společníky - slon se vrací do zoo, ale vlci prchají za nově nabytou svobodou. Strom přestává se svým chantem a děkuje nám za pomoc, vojáci mizí a on sám se promění v obyčejný strom, nerozeznatelný od ostatních v lese.
+Vracíme se do civilizace, cestou sbíráme použitelné lékařské zásoby a na cestě už na nás čeká náš řidič, který se představí jako Bonaventura a zjevně už ho nemůže překvapit ani náš zubožený stav, ani to, že zcela nefunkční auto náhle hladce nastartuje. Jean Pierre nám zajistí nejlepší nemocniční péči a potvrdí, že drony už létají jak mají a všechno je jak má být. Unavení a domlácení, ale s pocitem dobře odvedené práce se po krátké rekonvalescenci můžeme spokojeně vrátit domů.