Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- shaharah_-_21.9.2018 [2019/01/26 17:28] – vytvořeno aurora
+++ shaharah_-_21.9.2018 [2023/05/08 10:22] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 Výpravu jsem svolala já, cílem bylo najít [[Shadad|Shaddada]] a požádat ho o pomoc. V květnu jsme se při výpravě do Egypta ([[Ukradený náhrdelník kněze Thovtova - 13.5.2018]]) dostali do pasti atonistů. [[Aidan Mist|Arezu]] se obětoval, aby ostatní zachránil, proměnil se tehdy ve vodu, aby zastavil atonovské plameny. [[Jan Kovařík|Jan]] ale tehdy kousek té vody dokázal zachytit a byl přesvědčený, že existuje způsob, jak by se dal peri z toho kousíčku obnovit. O peri ale málokdo něco ví a tak jsem se rozhodla zkusit oslovit Shaddada, je ze správného kulturního okruhu a je dostatečně starý a mocný, aby mohl něco takového vědět, nebo nás aspoň dokázal odkázat na někoho, kdo bude.
 Protože jsme měli jen rámcovou představu, kde se Shaddad pohybuje, zašli jsme první za paní [[saaba|Balkíz]], která překvapivě měla dost přesné informace, kde Shaddada hledat. Poslala nás do Shaharahu, horské vesničky na SZ Jemenu známé díky Mostu vzdechů, kamennému mostu na hlubokou roklí mezi dvěma horami. Byla nám nabídnuta i doprava, takže jsme si ušetřili stoupání do vesnice, která je 2600 m.n.m. Nizam nás vysadil kousek od vesnice, dohodli jsme se na vyzvednutí za tři dny.
+Vypravili jsme se tedy do vesnice a začali se seznamovat a vyptávat. Vydávali jsme se za obdivovatele jejich mostu, kteří by rádi pomohli přivést víc poutníků a tím pádem víc peněz do vesnice. Abu Bakr, místní starosta, nám nabídl ubytování u něj. Zároveň od něj zjistíme, že ve vesnici skutečně nedávno byl muž odpovídající popisu Ghassana ibn Karima. Vypravil se do hor a měl by se za pár dní vrátit. Nikdo přesně nevěděl kam a proč šel, v horách mimo to není bezpečno pro ty, kdo to tam neznají a tak jsme se rozhodli, že na Shaddada prostě počkáme v Shaharahu.
+A protože jsme měli čas, potloukali jsme se po vesnici a seznamovali se. Seznámili jsme se s místní starší paní, se kterou žil a pomáhal jí otrhaný nemluvný muž. Při delším povídání jsme zjistili, že se jmenuje Azíz a stará se dům a pěstuje překrásné květiny (což je v místních podmínkách dost výkon, jsme si dost jistí, že se jedná o neprobuzeného potomka Minova). Azíz přišel k této ženě před pár lety, od té doby nepromluvil, odmítá nové šaty a jakoukoli pomoc nebo vlídné zacházení. Setkala se s ním už dříve, našla ho zraněného někde v okolí a vyléčila ho, to byl ještě "normální" a mluvil a všechno. Uzdravil se, poděkoval, odešel a po čase se vrátil v tomhle stavu, místní věří, že viděl v horách boha.
+Dál nám ta starší žena vypráví o svém synovi, který byl zavražděn na mostě krátce před tím, než k ní přišel Azíz. Dělal pošťáka a někdo ho zastřelil. Nic ale nezmizelo ani z jeho věcí ani z poštovního vaku. Vražda nikdy nebyla vyřešena a tu ženu to hodně trápilo. Vinila z toho Husseina, který dělal pošťáka předtím, vždycky říkal, že je to skvělá práce a pak ji najednou nabídl jejímu synovi. První den práce ho někdo zabil.
+Další střípek příběhu nám poskytla mladá bohatá žena z vedlejší vesnice, která tu místní starší paní navštěvovala. Ti dva bohatí muži na mostě byli její bratr a Azíz, její snoubenec. Její bratr byl zastřelen, Azíz zraněn při pádu z koně. Tehdy ho našla a ošetřila ta stará žena. Když se Azíz vrátil za svou snoubenkou, její otec ho vyhnal a zásnuby zrušil, dával mu za vinu smrt svého syna. Říkal, že je k ničemu, když ho neochránil. Otec pak mladou ženu provdal za jiného muže z jejich vesnice, kterého ona vůbec nemiluje. Otec jí zemřel krátce po bratrovi, rodinný majetek připadl jejímu muži, se kterým musí zůstat, i když s ním není šťastná. Miluje Azíze.
+Začínalo nám být jasné, že za smrtí syna té ženy je Azíz, který si spletl s Husseinem a teď se snaží alespoň částečně svou vinu odpracovat. Pořád nám ale bylo podezřelé, proč by místní zlodějíček Hussein, který nikdy nikoho nenapadl najednou někoho zastřelil. Tušili jsme, že mu to někdo poradil, šli jsme si proto s ním promluvit, to už byl taky mrtvý nám nezabránilo, protože jsme s sebou měli Petra.
+Zjistili jsme, že to byl pěkný floutek. Místní flákač a zlodějíček. Pak k němu jednou přišel nějaký muž a zaplatil mu, aby zastřelil nějakého bohatého muže na mostě. Udělal to. Ten den přijeli na most dva mladí muži na koních, očividně bohatí, tak jak mu bylo řečeno. Jednoho zastřelil, tomu druhému se splašil kůň a někam s ním utekl. Pak měl ale pocit, že ho někdo sleduje, tušil, že to bude druhý z těch dvou na mostě a bude se chtít pomstít. Bál se a tak dal svou práci synovi té staré ženy. Den na to ho někdo zabil na mostě, pravděpodobně se nechal zmást pošťáckou čapkou a vakem. Husseina si ale našel krátce na to a ubodal ho. Podle popisu muže, co si Husseina najal bylo zcela jasné, že jde o současného manžela té mladé ženy, který toužil po majetku jejího otce a potřeboval se zbavit Azíze.
+Tím ale vzniklo obrovské dilema. I kdybychom dokázali viníka obvinit a usvědčit, že si objednal vraždu a Azíze a bratra té ženy, jeho manželka by sdílela jeho osud, ať už by ho odsoudili k čemukoli. Jenže ona je taky oběť, nezaslouží si to. Ať jsme to převraceli jakkoli, vycházelo nám z toho, že jediná varianta, jak by ona mohla zůstat svobodná a nepřijít o rodinný majetek je, kdyby ji manžel opustil nebo zemřel. Po zvážení všemožných variant a jejich následků jsme se rozhodli stát se soudci i vykonavateli rozsudku. V noci jsme muže unesli z jeho domu, vzali na odlehlé místo na roklí. Role soudce jsem se ujala já, jako dcera soudce bohů Thovta, role vykonavatele rozsudku pak Alena. Oznámila jsem mu obvinění a to, že byl shledán vinným a odsouzen k smrti. Pak ho Alena hodila do rokle, počítali jsme, že to bude vypadat jako nehoda. Jak dopadl, rozestoupily se na chvíli mraky a ukázal se měsíc, vypadalo to, jako by nám pokývl, osvítil místo, kam odsouzený dopadl. Tělo zmizelo na místě vyrostl trnový keř (Thovt je bohem měsíce).
+Druhý den jsme zašli za starou paní a řekli jí, že jsme zjistili, kdo byl zodpovědný za smrt jejího syna a zajistili spravedlnost. O Azízově roli jsme jí neřekli.¨
+Třetí den večer se vrátil Shaddad, také nocoval u starosty a tak jsme večeřeli všichni společně. Naši hostitelé se společensky unavili rychleji než my, tak jsme pak měli prostor promluvit si otevřeně. Shaddad se zajímal, co jsme ve vesnici dělali, protože vycítil božský zásah. Popsali jsme mu tedy, co se stalo, zatím co byl pryč. Pak jsem mu vysvětlila, proč jsme ho vyhledali a požádala o pomoc. Shaddad se domnívá, že dokáže Arezua znovu složit sám, potřebuje ale čas, aby to blíž prozkoumal a určil správný postup. Vzal si k sobě kousek, který Jan v Egyptě zachránil a slíbil, že se ozve, jakmile bude vědět, co s tím. Za svou pomoc nic nechce, zasloužili jsme si ji tím, že jsme pomohli lidem ve vesnici, i když jsme nemuseli, i když jejich problémy byly lidské, obyčejné a nijak nesouviseli s ničím nadpřirozeným. Ukázali jsme, že nám lidské osudy nejsou jedno a proto stojíme za jeho pomoc. Poděkovali jsme a druhý den se podle plánu potkali s Nizamem a vrátili se do Prahy.