| Obě strany předchozí revizePředchozí verze | |
| sir_bleoberis_-_17._11._2023 [2023/12/15 18:08] – helsson | sir_bleoberis_-_17._11._2023 [2023/12/15 18:10] (aktuální) – helsson |
|---|
| Z poznámek Riikky: V puse máme kus krvavého masa, které nás dusí, topí a je tam zjištění, že víme, co to je… Je to kus srdce, lidského… srdce našeho otce. Je to něco, co někdo udělal proto, že mohl, že byl ješitný a mohl. Je to silné a intenzivní, ale rozdělíme to mezi sebe… | Z poznámek Riikky: V puse máme kus krvavého masa, které nás dusí, topí a je tam zjištění, že víme, co to je… Je to kus srdce, lidského… srdce našeho otce. Je to něco, co někdo udělal proto, že mohl, že byl ješitný a mohl. Je to silné a intenzivní, ale rozdělíme to mezi sebe… |
| |
| Zážitek doprovázel pocit postupné ztráty příčetnosti, se kterým se nedá nic dělat. Nakonec to ale díky vysokému počtu šestice ustála a Cyledrovi se viditelně ulevilo. Nebyl si jistý, jak dlouho mu vydrží příčetnost, ale chvíli ano a nezapomene, že jsme mu pomohli. Podělil se s námi o další informace. Bleoberise opravdu najdeme tam, kam míříme a nebude pro nás ve svém stavu hrozbou, z nějakého důvodu je uvězněn na hranici a neprošel ani tam ani zpět. Dostaneme ale také varování, že Gwyn patří ke spojencům dámy Morgany le Fay… (Tak tady začíná ten tenký led!) a je tedy možné, že tu je ve výkonu svého trestu… | Zážitek doprovázel pocit postupné ztráty příčetnosti, se kterým se nedá nic dělat. Nakonec to ale díky vysokému počtu šestice ustála a Cyledrovi se viditelně ulevilo. Nebyl si jistý, jak dlouho mu vydrží příčetnost, ale chvíli ano a nezapomene, že jsme mu pomohli. Podělil se s námi o další informace. Bleoberise opravdu najdeme tam, kam míříme a nebude pro nás ve svém stavu hrozbou, z nějakého důvodu je uvězněn na hranici a neprošel ani tam ani zpět. Dostaneme ale také varování, že Gwyn patří ke spojencům dámy Morgany le Fay… (Tak tady začíná ten tenký led!) a je tedy možné, že tu je Bleoberis ve výkonu svého trestu… |
| |
| Pokračovali jsme tedy dál k patě kopce a začali stoupat ve stopách Mary, která nás vedla jakýmsi vzorcem po terasách kopce a tiše si prozpěvovala. Gíslaug se ke zpěvu připojila a podpořila tak Mary. Když jsme stanuli před věží, která je průchozí z obou stran (za normálních okolností si tu turisté dělají krásná selfíčka), Mary nás upozornila, že až budeme uvnitř musíme za každých okolností odejít tou stranou, kterou jsme vstoupili. Poté co jsme vešli, nechal Artuš stát svého koně na správné straně a Lea tam položila svou svíčku. Díky Tarikovu pronikavému pohledu jsme po nějaké době pátrání našli velký, dobře ukrytý poklop. Po zaklepání se za ním ozvalo tlumené děsivé chrčení. Po debatě s Artušem jsme se rozhodli poklop zvednout, aby se mohl na vlastní oči přesvědčit jestli je uvnitř Bleoberis. Pro případ že by tam bylo něco jiného jsme se část z nás připravila na útok a část poklop zvedla. Dobrá zpráva byla, že jsme konečně našli Bleoberise, špatná zpráva byla, že ani Artuš, který nám cestou řekl, že pokud Bleoberis již je potrestaný Morganou nebo někým takovým, je s tím zcela spokojen, při pohledu na to čím byl v současnosti Bleoberis neměl slov. Obrys postavy, která v “hrobě” ležela byl sice lidský, ale tělo bylo rozděleno na malé kousky tkáně, které přes sebe lezly a hemžily se v rámci siluety jakoby si každý žil vlastním životem. Když se Bleoberisovy (to že jde o rytíře, jsme se mohli dozvědět na základě tabardu, pod kterým se kousky hemžily) hlasivky dostaly tam, kam nejspíš kdysi patřily, křičel o pomoc. | Pokračovali jsme tedy dál k patě kopce a začali stoupat ve stopách Mary, která nás vedla jakýmsi vzorcem po terasách kopce a tiše si prozpěvovala. Gíslaug se ke zpěvu připojila a podpořila tak Mary. Když jsme stanuli před věží, která je průchozí z obou stran (za normálních okolností si tu turisté dělají krásná selfíčka), Mary nás upozornila, že až budeme uvnitř musíme za každých okolností odejít tou stranou, kterou jsme vstoupili. Poté co jsme vešli, nechal Artuš stát svého koně na správné straně a Lea tam položila svou svíčku. Díky Tarikovu pronikavému pohledu jsme po nějaké době pátrání našli velký, dobře ukrytý poklop. Po zaklepání se za ním ozvalo tlumené děsivé chrčení. Po debatě s Artušem jsme se rozhodli poklop zvednout, aby se mohl na vlastní oči přesvědčit jestli je uvnitř Bleoberis. Pro případ že by tam bylo něco jiného jsme se část z nás připravila na útok a část poklop zvedla. Dobrá zpráva byla, že jsme konečně našli Bleoberise, špatná zpráva byla, že ani Artuš, který nám cestou řekl, že pokud Bleoberis již je potrestaný Morganou nebo někým takovým, je s tím zcela spokojen, při pohledu na to čím byl v současnosti Bleoberis neměl slov. Obrys postavy, která v “hrobě” ležela byl sice lidský, ale tělo bylo rozděleno na malé kousky tkáně, které přes sebe lezly a hemžily se v rámci siluety jakoby si každý žil vlastním životem. Když se Bleoberisovy (to že jde o rytíře, jsme se mohli dozvědět na základě tabardu, pod kterým se kousky hemžily) hlasivky dostaly tam, kam nejspíš kdysi patřily, křičel o pomoc. |
