| Obě strany předchozí revizePředchozí verzeNásledující verze | Předchozí verze |
| slovinske_bakchanalie_-_30.08.2019 [2019/08/31 11:18] – sadako | slovinske_bakchanalie_-_30.08.2019 [2023/05/08 10:22] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1 |
|---|
| __Osoby a obsazení:__ [[mi_nue-chai|Mi Nü-Chai]], dcera Kuan-tiho; Alex, syn Héfaistův; [[atab_kolar|Atab]], syn Nabua; Eliška, dcera Damballáhova; Filip Hrdý, syn Beowulfův; Kalen, dcera Poseidonova; Ota Njordsson; Petr Vopička, syn Sun Wu-kungův + NPC Aelfrida | ====== Slovinské bakchanálie ====== |
| |
| | **Osoby a obsazení:** [[mi_nue-chai|Mi Nü-Chai]], Scion Kuan-tiho; Alex, syn Héfaistův; [[atab_kolar|Atab]], syn Nabua; Eliška, dcera Damballáhova; Filip Hrdý, syn Beowulfův; Kalen, dcera Poseidonova; [[otakar_njordsson|Ota Njordsson]]; Petr Vopička, syn Sun Wu-kungův; Aelfrida, dcera Afrodítina (NPC) |
| | ---- |
| Alexovi zavolala Aelfrida s tím, že by měla nějakou prácičku ve Slovinsku, jestli by nechtěl svolat výpravu. Chtěl a svolal, SMS: //Máte zájem o výlet na slunné pobřeží Slovinska? Krásné hory, úžasná architektura? Tak neváhejte ani minutu a pojďte mi pomoci. (sraz tehdy a tehdy v Mánesu)// | Alexovi zavolala Aelfrida s tím, že by měla nějakou prácičku ve Slovinsku, jestli by nechtěl svolat výpravu. Chtěl a svolal, SMS: //Máte zájem o výlet na slunné pobřeží Slovinska? Krásné hory, úžasná architektura? Tak neváhejte ani minutu a pojďte mi pomoci. (sraz tehdy a tehdy v Mánesu)// |
| |
| Kolem cca jedenácté v noci jsme se připlížili k archeoparku, vstup byl zvolen spodem pod plotem zvednutým Alexem, který sice umí otevírat zámky, ale vepředu svítila taková otravná žárovka. Vlezli jsme dovnitř, Atab vysypal kruh solí. Chvíli poté, co konečně utichlo vyřvávání Despacita z blízkého hotelu, začala brutální bouře, která nám spláchla solný kruh. Super. A začali jsme mít dojem, že se před námi něco míhá. Eliška, která se dokázala podívat i přes tmu zjistila, že vidí mladého, zjevně dost utopeného muže. Já si spustila ping a zjistila, že lítá zleva doprava jako fízl na speedu. Ještě víc super. Začali jsme kruh rýt v zemi, což se vzhledem ke slejváku ukázalo být poněkud náročným. Pak jsme začali mít dojem, že se k nám od moře blíží něco na způsob chapadel. Ještě lepší. Kalen zkusila na utopence zavolat, žádná odpověď a pak se mezi chapadly objevily siluety zvířat - leopardi, býci, delfíni, normálně vypadající, bez chapadel. A ozvalo se něco jako změť hlasů. WTF kulminuje. Mezitím utopenec došel k Alexovi, který ho v postupu zbrzdil rukou ve své relikové rukavici. Začalo být vidět, že chapadla jsou fskutčnosti něco na způsob šlahnounů asi vinné révy. Na blízko je vidět, že mladíkovi je nějakých 15-17 a má na sobě hromadu podlitin od tupých předmětů, kalné oči upřené někam do prázdna. Reagoval pouze na Alexe, který mu pokládal otázky, občas převyprávěl to, na co se tázala Kalen, která byla nejblíž (latinsky). Týpek sdělil, že je oběť něčeho, čemu se říká //man-eater//, nejmenuje se už nijak, neví, jak by mohlo být pomoci a na //Quo vadis// řekl, že ven, načež šlahouny vystartovaly a omotaly Alexe, Kalen se tomu vyhnula skokem na Alexova záda, ten to díky své konstituci dal, ale zůstal omotaný. Kalen taky zjistila, že když do šlahounů praští svým řetězem, tak je to nijak nebrzdí v omotování Alexe, svině prostě drží. | Kolem cca jedenácté v noci jsme se připlížili k archeoparku, vstup byl zvolen spodem pod plotem zvednutým Alexem, který sice umí otevírat zámky, ale vepředu svítila taková otravná žárovka. Vlezli jsme dovnitř, Atab vysypal kruh solí. Chvíli poté, co konečně utichlo vyřvávání Despacita z blízkého hotelu, začala brutální bouře, která nám spláchla solný kruh. Super. A začali jsme mít dojem, že se před námi něco míhá. Eliška, která se dokázala podívat i přes tmu zjistila, že vidí mladého, zjevně dost utopeného muže. Já si spustila ping a zjistila, že lítá zleva doprava jako fízl na speedu. Ještě víc super. Začali jsme kruh rýt v zemi, což se vzhledem ke slejváku ukázalo být poněkud náročným. Pak jsme začali mít dojem, že se k nám od moře blíží něco na způsob chapadel. Ještě lepší. Kalen zkusila na utopence zavolat, žádná odpověď a pak se mezi chapadly objevily siluety zvířat - leopardi, býci, delfíni, normálně vypadající, bez chapadel. A ozvalo se něco jako změť hlasů. WTF kulminuje. Mezitím utopenec došel k Alexovi, který ho v postupu zbrzdil rukou ve své relikové rukavici. Začalo být vidět, že chapadla jsou fskutčnosti něco na způsob šlahnounů asi vinné révy. Na blízko je vidět, že mladíkovi je nějakých 15-17 a má na sobě hromadu podlitin od tupých předmětů, kalné oči upřené někam do prázdna. Reagoval pouze na Alexe, který mu pokládal otázky, občas převyprávěl to, na co se tázala Kalen, která byla nejblíž (latinsky). Týpek sdělil, že je oběť něčeho, čemu se říká //man-eater//, nejmenuje se už nijak, neví, jak by mohlo být pomoci a na //Quo vadis// řekl, že ven, načež šlahouny vystartovaly a omotaly Alexe, Kalen se tomu vyhnula skokem na Alexova záda, ten to díky své konstituci dal, ale zůstal omotaný. Kalen taky zjistila, že když do šlahounů praští svým řetězem, tak je to nijak nebrzdí v omotování Alexe, svině prostě drží. |
| |
| Hlasy kolem se změnily v maniakální řev a kvil, utopenec pokračoval dál k Njordssonovi a než se stihlo stát cokoli dalšího, vyskočila z kruhu Eliška a zkusila utopence obejmout a políbit. Týpek se zastavil a sklonil se k Elišce. V tu chvíli všechno kolem nás explodovalo divokými barvami. Réva tu pořád je, ale už jsou na ní hrozny. Všude kolem zářivé barvy – červená, purpurová, zlatá. Kolem se ozývá hudba, ale bubínky a flétny, vypadá to, že jsme najednou v party průvodu. Leopardi tam pořád jsou, vypadají klině a spokojeně. Na mladíka je vidět, nevypadá utopeně a domláceně, vypadá, jako kdyby byl politý, spíš červeným vínem než krví. V průvodu jdou býci, mají optentlené rohy, amfory a nádoby na nabírání vína, a je tam shitload luzných slečen, velmi málo oděných (= vůbec, akorát sem tam nic nezakrývající závojíček nebo kus kůže na ozdobu). Jedna má na dokonce sobě namotaného hada, ale had ani slečna z toho evidentně nemají trauma. | Hlasy kolem se změnily v maniakální řev a kvil, utopenec pokračoval dál k Njordssonovi a než se stihlo stát cokoli dalšího, vyskočila z kruhu Eliška a zkusila utopence obejmout a políbit. Týpek se zastavil a sklonil se k Elišce. V tu chvíli všechno kolem nás explodovalo divokými barvami. Réva tu pořád je, ale už jsou na ní hrozny. Všude kolem zářivé barvy – červená, purpurová, zlatá. Kolem se ozývá hudba, ale bubínky a flétny, vypadá to, že jsme najednou v party průvodu. Leopardi tam pořád jsou, vypadají klině a spokojeně. Na mladíka je vidět, nevypadá utopeně a domláceně, vypadá, jako kdyby byl politý, spíš červeným vínem než krví. V průvodu jdou býci, mají optentlené rohy, amfory a nádoby na nabírání vína, a je tam shitload luzných slečen, velmi málo oděných (= vůbec, akorát sem tam nic nezakrývající závojíček nebo kus kůže na ozdobu). Jedna má dokonce na sobě namotaného hada, ale had ani slečna z toho evidentně nemají trauma. |
| |
| Eliška se začala, teď už dost neutopeně vypadajícího, týpka vyptávat, co se děla (Bacchanalia), jak mu můžeme pomoci (stále nevěděl) a jak to skončí (jako víno, což znělo jaksi znepokojivě). Slečny tančící kolem nám začaly akčně nalévat, tak jsme za všeobecného pochlastávání začali brainstormovat, co se vlastně děje a co s tím - základní hypotéza zněla, že koukáme na nějakou dionýsovskou slavnost, kde se něco podělalo (nejspíš byly bakchantky moc zlité, aby to zvládly korektně) a týpek-oběť umřel nějak jinak, než měl (=utopil se, na místo rány tupým předmětem) a proto se to vrací. Z rozhovoru a myšlenek nás vytrhly bakchantky, co si nás rozebraly do kola, v případě Alexe rovnou skupinově odtáhly. Filip se to snažil chvíli nějak kormidlovat, ale pak vypískla Eliška, když ji slečny začaly na férovku hryzat. A nejen ji, jak jsme po krátkém průzkumu zjistili, měli jsme na sobě navěšené hromádky maniakálních ženštin a nejen jich, Alex měl na kotníčku leoparda. Po sanity checku s Filipem, který stál naštěstí blízko, jsem se zapálila, načež Filip zařval: "Heuréka! Jdou po cizích!" a strhal ze sebe veškeré ošacení, načež ho napodobilo veškeré Scionstvo a vskutku, útoky přestaly. Taky jsme si doplnili, případně osvěžili znalosti, co má kdo z našich společníků kde vytetováno a které okončetiny mají kovové. | Eliška se začala, teď už dost neutopeně vypadajícího, týpka vyptávat, co se děla (Bacchanalia), jak mu můžeme pomoci (stále nevěděl) a jak to skončí (jako víno, což znělo jaksi znepokojivě). Slečny tančící kolem nám začaly akčně nalévat, tak jsme za všeobecného pochlastávání začali brainstormovat, co se vlastně děje a co s tím - základní hypotéza zněla, že koukáme na nějakou dionýsovskou slavnost, kde se něco podělalo (nejspíš byly bakchantky moc zlité, aby to zvládly korektně) a týpek-oběť umřel nějak jinak, než měl (=utopil se, na místo rány tupým předmětem) a proto se to vrací. Z rozhovoru a myšlenek nás vytrhly bakchantky, co si nás rozebraly do kola, v případě Alexe rovnou skupinově odtáhly. Filip se to snažil chvíli nějak kormidlovat, ale pak vypískla Eliška, když ji slečny začaly na férovku hryzat. A nejen ji, jak jsme po krátkém průzkumu zjistili, měli jsme na sobě navěšené hromádky maniakálních ženštin a nejen jich, Alex měl na kotníčku leoparda. Po sanity checku s Filipem, který stál naštěstí blízko, jsem se zapálila, načež Filip zařval: "Heuréka! Jdou po cizích!" a strhal ze sebe veškeré ošacení, načež ho napodobilo veškeré Scionstvo a vskutku, útoky přestaly. Taky jsme si doplnili, případně osvěžili znalosti, co má kdo z našich společníků kde vytetováno a které okončetiny mají kovové. |
