Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- slovinske_bakchanalie_-_30.08.2019 [2019/09/15 13:17] – sadako
+++ slovinske_bakchanalie_-_30.08.2019 [2026/10/24 14:13] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 ====== Slovinské bakchanálie ======
-__Osoby a obsazení:__ [[mi_nue-chai|Mi Nü-Chai]], dcera Kuan-tiho; Alex, syn Héfaistův; [[atab_kolar|Atab]], syn Nabua; Eliška, dcera Damballáhova; Filip Hrdý, syn Beowulfův; Kalen, dcera Poseidonova; Ota Njordsson; Petr Vopička, syn Sun Wu-kungův; Aelfrida (NPC)
+**Osoby a obsazení:** [[mi_nue-chai|Mi Nü-Chai]], Scion [[kuan-ti|Kuan-tiho]]; Alex, syn Héfaistův; [[atab_kolar|Atab]], syn [[nabu|Nabua]]; Eliška, dcera Damballáhova; Filip Hrdý, syn Beowulfův; [[kalen|Kalen, dcera]] [[poseidon|Poseidonova]]; [[otakar_njordsson|Ota Njordsson]]; Petr Vopička, syn Sun Wu-kungův; Aelfrida, dcera Afrodítina (NPC)
 ----
 Alexovi zavolala Aelfrida s tím, že by měla nějakou prácičku ve Slovinsku, jestli by nechtěl svolat výpravu. Chtěl a svolal, SMS: //Máte zájem o výlet na slunné pobřeží Slovinska? Krásné hory, úžasná architektura? Tak neváhejte ani minutu a pojďte mi pomoci. (sraz tehdy a tehdy v Mánesu)//
@@ Řádek 21: / Řádek 21: @@
 Hlasy kolem se změnily v maniakální řev a kvil, utopenec pokračoval dál k Njordssonovi a než se stihlo stát cokoli dalšího, vyskočila z kruhu Eliška a zkusila utopence obejmout a políbit. Týpek se zastavil a sklonil se k Elišce. V tu chvíli všechno kolem nás explodovalo divokými barvami. Réva tu pořád je, ale už jsou na ní hrozny. Všude kolem zářivé barvy – červená, purpurová, zlatá. Kolem se ozývá hudba, ale bubínky a flétny, vypadá to, že jsme najednou v party průvodu. Leopardi tam pořád jsou, vypadají klině a spokojeně. Na mladíka je vidět, nevypadá utopeně a domláceně, vypadá, jako kdyby byl politý, spíš červeným vínem než krví. V průvodu jdou býci, mají optentlené rohy, amfory a nádoby na nabírání vína, a je tam shitload luzných slečen, velmi málo oděných (= vůbec, akorát sem tam nic nezakrývající závojíček nebo kus kůže na ozdobu). Jedna má dokonce na sobě namotaného hada, ale had ani slečna z toho evidentně nemají trauma.
-Eliška se začala, teď už dost neutopeně vypadajícího, týpka vyptávat, co se děla (Bacchanalia), jak mu můžeme pomoci (stále nevěděl) a jak to skončí (jako víno, což znělo jaksi znepokojivě). Slečny tančící kolem nám začaly akčně nalévat, tak jsme za všeobecného pochlastávání začali brainstormovat, co se vlastně děje a co s tím - základní hypotéza zněla, že koukáme na nějakou dionýsovskou slavnost, kde se něco podělalo (nejspíš byly bakchantky moc zlité, aby to zvládly korektně) a týpek-oběť umřel nějak jinak, než měl (=utopil se, na místo rány tupým předmětem) a proto se to vrací. Z rozhovoru a myšlenek nás vytrhly bakchantky, co si nás rozebraly do kola, v případě Alexe rovnou skupinově odtáhly. Filip se to snažil chvíli nějak kormidlovat, ale pak vypískla Eliška, když ji slečny začaly na férovku hryzat. A nejen ji, jak jsme po krátkém průzkumu zjistili, měli jsme na sobě navěšené hromádky maniakálních ženštin a nejen jich, Alex měl na kotníčku leoparda. Po sanity checku s Filipem, který stál naštěstí blízko, jsem se zapálila, načež Filip zařval: "Heuréka! Jdou po cizích!" a strhal ze sebe veškeré ošacení, načež ho napodobilo veškeré Scionstvo a vskutku, útoky přestaly. Taky jsme si doplnili, případně osvěžili znalosti, co má kdo z našich společníků kde vytetováno a které okončetiny mají kovové.
+Eliška se začala, teď už dost neutopeně vypadajícího, týpka vyptávat, co se děla (Bacchanalia), jak mu můžeme pomoci (stále nevěděl) a jak to skončí (jako víno, což znělo jaksi znepokojivě). Slečny tančící kolem nám začaly akčně nalévat, tak jsme za všeobecného pochlastávání začali brainstormovat, co se vlastně děje a co s tím - základní hypotéza zněla, že koukáme na nějakou [[dionysos|dionýsovskou]] slavnost, kde se něco podělalo (nejspíš byly bakchantky moc zlité, aby to zvládly korektně) a týpek-oběť umřel nějak jinak, než měl (=utopil se, na místo rány tupým předmětem) a proto se to vrací. Z rozhovoru a myšlenek nás vytrhly bakchantky, co si nás rozebraly do kola, v případě Alexe rovnou skupinově odtáhly. Filip se to snažil chvíli nějak kormidlovat, ale pak vypískla Eliška, když ji slečny začaly na férovku hryzat. A nejen ji, jak jsme po krátkém průzkumu zjistili, měli jsme na sobě navěšené hromádky maniakálních ženštin a nejen jich, Alex měl na kotníčku leoparda. Po sanity checku s Filipem, který stál naštěstí blízko, jsem se zapálila, načež Filip zařval: "Heuréka! Jdou po cizích!" a strhal ze sebe veškeré ošacení, načež ho napodobilo veškeré Scionstvo a vskutku, útoky přestaly. Taky jsme si doplnili, případně osvěžili znalosti, co má kdo z našich společníků kde vytetováno a které okončetiny mají kovové.
 Průvod se ovšem poté vydal směrem k moři, což nás příliš nenadchlo. Pokračovali jsme s ním a dohodli jsme se, že tu oběť prostě tak, jak si myslíme, že by měla správně být, uděláme my, neb nic lepšího nás nenapadá. Alex dal týpkovi pěstí do spánku, že byl zřejmě na místě mrtvý, Atab týpka polil vínem a já pronesla větu z nějakého Dionýsovského hymnu na téma, že je to správná oběť a všechno je, jak má být. Bakchantky kolem zařvaly nadšením, vrhly se na tělo, rvaly ho na kusy, možná i hryzaly a vrhly se s ním do moře. A my jsme byli na zcela mundánní pláži, okousaní a dobití, ale vesměs celí. Za sebou jsme viděli vyvrácený plot archeoparku a do východu slunce jsme provozovali usilovné sbírání sebe sama a zbytků našeho oblečení a dřevěných věder.