Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- slunovrat_v_mysperiu_-_16._12._2023 [2023/12/19 10:59] – riikka
+++ slunovrat_v_mysperiu_-_16._12._2023 [2024/12/13 19:36] (aktuální) – minimalni verze 3.skupiny kalen
@@ Řádek 65: / Řádek 65: @@
 Lékořice, nám řekla, že má celkem přesnou představu, kde by měl být její mistr, ale netuší, proč by se nevracel. Na místo vedou dvě cesty, ze kterých si můžeme vybrat. První je nebezpečná, protože tam mohou být hladová zvířata, hlavně lišky (teď by vůči nám byly cca jako jeskynní troll z Pána Prstenů) a možná i vlci (dostáváme se na velikost cca olifanta). Druhou cestou může chodit bez problémů Pastýř, ale pro nás to bude nebezpečné, protože se tam vyskytují pellet fairies, možná i v roji. Pochopili jsme, že se jedná o malé neklidné duše, víceméně spektřičky, myši se jim obvykle vyhýbají.
-Vyrazili jsme přes “dušičkové” území, snažili se být potichu jak myšky. Došli jsme až k “ledové průrvě” (malý potok, ale když divoká bystřina zamrzne rychle, je to dost myšopast), přes kterou ale vedl “padlý strom” (tenká břízka, ale pro myší velikost to byl ideální most). Přímo nad stromkem ale kroužil roj pellet fairies. Nechtělo se nám s nimi bojovat a nevěřila jsem, že je zvládnu nějak uklidnit. Podle Lékořice je pastýři uklidňují řečí srdce, kterou se “kolosové” jako my naučit nemůžou, protože je toho v nás moc. Předvedla nám pozdrav v této řeči a je to intenzivní, nedá se v této řeči lhát a pozdrav od Lékořice byl jako plaché, ale přitom srdečné objetí, jako by říkala, že se nás bojí (co jsme menší tak méně), ale je ráda, že je s námi… Shodli jsme se, že se nebudeme pokoušet se to naučit ani to napodobovat, minimálně ne teď.
+Vyrazili jsme přes “dušičkové” území, snažili se být potichu jak myšky. Došli jsme až k “ledové průrvě” (malý potok, ale když divoká bystřina zamrzne rychle, je to dost myšopast), přes kterou vedl “padlý strom” (tenká břízka, ale pro myší velikost to byl ideální most). Přímo nad stromkem ale kroužil roj pellet fairies. Nechtělo se nám s nimi bojovat a nevěřila jsem, že je zvládnu nějak uklidnit. Podle Lékořice je pastýři uklidňují řečí srdce, kterou se “kolosové” jako my naučit nemůžou, protože je toho v nás moc. Předvedla nám pozdrav v této řeči a je to intenzivní, nedá se v této řeči lhát a pozdrav od Lékořice byl jako plaché, ale přitom srdečné objetí, jako by říkala, že se nás bojí (co jsme menší tak méně), ale je ráda, že je s námi… Shodli jsme se, že se nebudeme pokoušet se to naučit ani to napodobovat, minimálně ne teď.
 Marek zkoušel odlákat roj na střelený šíp, který zaujal skoro polovinu, ale ne všechny. Pak vystřelil hvízdající šíp a ten zafungoval lépe. My stihli přeběhnout a pak se zanorovat pod závěj. Spektřičky totiž mezitím šíp rozsekaly na třísky a teď se pokoušely ze zbytku třísek ve sněhu nadělat prášek.
@@ Řádek 75: / Řádek 75: @@
 Naše improvizovaná melodie zvládla zklidnit útočné rampouchy, které pak jen pomalu kroužily ve vzduchu okolo nás. Využili jsme, že Marek měl rezonanční misku, kterou mohl i odložit a on tak mohl zachránit mistra lektvarů, který zkameněle stál uprostřed zahrady, prý už několik dní. Pak jsme prchli opět přes mohylu (zkusili jsme vytahat ze sira Mouse nějaké historky o lidech z Kamelotu, po chvíli nám ale mistr lektvarů připomněl, že bychom už měli jít) a vrátili se zpět mnohem rychleji, protože mistr měl nedaleko zaparkovaného mechanického jezevce, na kterém jsme dojeli za ostatními.
+**Ukradená socha (Kalen, Vlasta, Tarik, Bren ...)**
+Poslední skupinu vezme Boreas na místo slunovratového rituálu, odkud zmizela hlavní součást, bez které se rituál nedá provést a bez které nemůže dojít k probuzení Štědrého Krále.
+Z vesnice zmizela slaměná socha velká jak střízlík. Stopujeme, a popereme se s ledovým střízlíkem.