| Následující verze | Předchozí verze |
| slzy_apacu_-_27.7.2016 [2016/08/07 17:45] – vytvořeno robin | slzy_apacu_-_27.7.2016 [2023/05/08 10:22] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1 |
|---|
| Do Superioru jsme dorazili bez problémů, a po krátkém prodlení jsme vyrazili k Apache Leap Mountain. Cestou nahoru se nám jaksi ztratila stezka, a začalo se schylovat k bouřce. Postupovali jsem do kopce, až jsme narazili na menší indiánskou chýši/srub. Vevnitř jsme nalezli dva mrtvé nerozkládající se indiány, jeden měl divně roztržené hrdlo, druhý žádné zřetelné zranění. Lůžka byla ve srubu tři. Vzhledem k tomu, že se stmívalo a bouřka propukla v celé své kráse, rozhodli jsme se jí ve srubu přečkat. | Do Superioru jsme dorazili bez problémů, a po krátkém prodlení jsme vyrazili k Apache Leap Mountain. Cestou nahoru se nám jaksi ztratila stezka, a začalo se schylovat k bouřce. Postupovali jsem do kopce, až jsme narazili na menší indiánskou chýši/srub. Vevnitř jsme nalezli dva mrtvé nerozkládající se indiány, jeden měl divně roztržené hrdlo, druhý žádné zřetelné zranění. Lůžka byla ve srubu tři. Vzhledem k tomu, že se stmívalo a bouřka propukla v celé své kráse, rozhodli jsme se jí ve srubu přečkat. |
| |
| Po chvíli k nám vlezla horská puma (sameček), které se tam po krátkém rozhovoru s Laurou usadila s náma. Později v noci přišla indiánka, respektive její duch. Nikdy jsme jí neviděli, jen slyšeli. Dost se propojila s Iris, pravděpodobně skrze Irisino silné vnímání emocí. Díky Pavlovi jsem se s ní nakonec domluvili. Vyšlo najevo, že nezraněný indián není ani tak mrtvý, jako spíš nemrtvý. Nestihli jsme se vypakovat než se probral, Gopala byl naštěstí duchapřítomný a stihl ho zadržet než se na nás vrhnul. Oba nekromanti (Gopala a Pavel-san) ho společnými silami zadrželi dost dlouho na to, aby nám došlo co chce a Edita ho nakonec nakrmila vlastní krví (byl to pravděpodobně nějaký typ hladovécho ducha). | Po chvíli k nám vlezla horská puma (sameček), která se tam po krátkém rozhovoru s Laurou usadila s náma. Později v noci přišla indiánka, respektive její duch. Nikdy jsme jí neviděli, jen slyšeli. Dost se propojila s Iris, pravděpodobně skrze Irisino silné vnímání emocí. Díky Pavlovi jsem se s ní nakonec domluvili. Vyšlo najevo, že nezraněný indián není ani tak mrtvý, jako spíš nemrtvý. Nestihli jsme se vypakovat než se probral, Gopala byl naštěstí duchapřítomný a stihl ho zadržet než se na nás vrhnul. Oba nekromanti (Gopala a Pavel-san) ho společnými silami zadrželi dost dlouho na to, aby nám došlo co chce a Edita ho nakonec nakrmila vlastní krví (byl to pravděpodobně nějaký typ hladovécho ducha). |
| |
| Indiánce se poté ulevilo a slíbila Editě opatřit Slzy Apačů. Ráno jí proto Edita nechala použít svoje tělo, Indiánka s ní došla na okraj srázu, nějakým způsobem znovu prožila dávnou tragickou událost a Edita vyplakala Slzy. | Indiánce se poté ulevilo a slíbila Editě opatřit Slzy Apačů. Ráno jí proto Edita nechala použít svoje tělo, Indiánka s ní došla na okraj srázu, nějakým způsobem znovu prožila dávnou tragickou událost a Edita vyplakala Slzy. |
