Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- tour_de_podsveti-_24._5._2025 [2025/06/05 19:16] – radana
+++ tour_de_podsveti-_24._5._2025 [2025/06/14 13:33] (aktuální) – přidán hlavní autor lindkvist
@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 . 5. 2025
-**Osoby a obsazení:** [[Vlasta Pokorná|Vlasta Pokorná]], [[tomas_lin|Tomáš Lin]], [[kalen|Kalen Jezerková]], [[petr_helsson|Gíslaug Heljardóttir]], Petr Vopička, Malá Rianon (NPC)
+**Osoby a obsazení:** [[radana|Radana Hradilová]], dcera Arawna; [[Vlasta Pokorná|Vlasta Pokorná]], [[tomas_lin|Tomáš Lin]], [[kalen|Kalen Jezerková]], [[petr_helsson|Gíslaug Heljardóttir]], Petr Vopička, Malá Rianon (NPC)
 ----
@@ Řádek 58: / Řádek 58: @@
 Kromě všeobecných příprav v podobě dalších otázek a plánů mi taky bylo řečeno, že když jsem ten úkol dostala já, tak velím.
-//Tak to pozor, já nejsem žádnej lieutenant Dan, pánové a dámy a další entity. Nejsem. Nemám to ráda. Jedna věc je táhnout za sebou smečku turistů, co se držej žlutýho deštníku a vyprávět jim, jak v tomhle baráku vyletěl Faust komínem, ale druhá věc je tahat polobohy po světě a zvrátit osičku titánsko-božskejch vah na tu spránou stranu. Jenže všichni se tvářej tak hrozně samozřejmě! Jako že to přece zvládnu, že jsem dcera Arawna. Kámo, můj táta se jmenuje Františe Hradil a nejtěžší úkoly který mi v životě zadal, byly typu: jít posekat trávník vedle úlů. Najít tři mrtvý chlápky jejichž duše se toulaj ani-bůh-neví-kde prostě nebylo součástí mýho běžnýho života. Nehledě na to, že trest za nevyplnění úkolu je taky drasticky jinej, V jednom případě si prostě jen pár dní nesáhnu na telefon, zatímco v tom druhym si to ani nechci domejšlet! //
+//Tak to pozor, já nejsem žádnej lieutenant Dan, pánové a dámy a další entity. Nejsem. Nemám to ráda. Jedna věc je táhnout za sebou smečku turistů, co se držej žlutýho deštníku a vyprávět jim, jak v tomhle baráku vyletěl Faust komínem, ale druhá věc je tahat polobohy po světě a zvrátit osičku titánsko-božskejch vah na tu spránou stranu. Jenže všichni se tvářej tak hrozně samozřejmě! Jako že to přece zvládnu, že jsem dcera Arawna. Kámo, můj táta se jmenuje Františe Hradil a nejtěžší úkoly který mi v životě zadal, byly typu: jít posekat trávník vedle úlů. Najít tři mrtvý chlápky jejichž duše se toulaj ani-bůh-neví-kde prostě nebylo součástí mýho běžnýho života. Nehledě na to, že trest za nevyplnění úkolu je taky drasticky jinej. V jednom případě si prostě jen pár dní nesáhnu na telefon, zatímco v tom druhym si to ani nechci domejšlet! //
 Pak už zbylo jen koupit letenky do Dublinu, naplánovat cestu vlakem na jihozápad a vyrazit. Já si pro jistotu s sebou ještě vzala pár smutečních Irských balad, šalvěj a tu větev. A Petr byl tak hodnej, že sebou vzal šeřík, chryzantémy a růže, hezky v bílý - protože kromě asi tak další tisíckovky věcí (jako třeba boje s capybarama) má květinářství...
@@ Řádek 78: / Řádek 78: @@
 Abychom ale dokázali nahoru na horu (hehe) vystoupat ještě před západem slunce, bylo nutný si sebrat saky paky a vyrazit. Hezky dle místního doporučení - tedy stoupat přes území Brother O’Shea. A ten na sebe teda nenechal moc dlouho čekat.
-//Dobře. Byť bych tuhle část ráda vycenzurovala a řekla, že se nestala, bohužel na to existují očití svědci. Znovu: Já nejsem žádnej superhrdina. Jenže když vás prostě pořád někdo hajpuje jak hrozně jste hustý a že váš otec je polobůh a že to tu máte teda pod palcem, tak co jsem sakra měla dělat jinýho?! Poznámka pro mě: dominanci před tisíciletým elfem prostě nenastolíš. - Nechme to u toho, jo? Poučení pro příště, jasný. Haha, hihi, nebudeme se k tomu vracet. Šmitec. Díky a posílám klíčenku.//
+//Dobře. Byť bych tuhle část ráda vycenzurovala a řekla, že se nestala, bohužel na to existují očití svědci. Znovu: Já nejsem žádnej superhrdina. Jenže když vás prostě pořád někdo hajpuje jak hrozně jste hustý a že váš otec je bůh a že to tu máte teda pod palcem, tak co jsem sakra měla dělat jinýho?! Poznámka pro mě: dominanci před tisíciletým elfem prostě nenastolíš. - Nechme to u toho, jo? Poučení pro příště, jasný. Haha, hihi, nebudeme se k tomu vracet. Šmitec. Díky a posílám klíčenku.//
 Elfové jsou zákeřný zmrdi. Tak a je to. Řekla jsem to. Jo a evidentně rčení že: "Všechno má svojí cenu."  nosej v tom svym ošklivym nafoukanym srdci, co skrejvaj pod nabušenou hrudí, hodně blízko. S vlasama co vypadaj sametovější než samet, nonšalantností aristokrata a obličejem symetrickym víc než pravítko nám tenhle <del>pohlednej</del> hajzl sdělil, že za to samozřejmě bude něco chtít, ale že prej už má všechno.
@@ Řádek 131: / Řádek 131: @@
 Bohužel, můj manažer neodpovídá žádné škatulce jako je boomer, možná tak generace 0. Kdybychom zapomněli, je to bůh a jeho telefonní linkou jsou moje (!) sny. Nakolik tedy člověk něčemu takovému uteče je otázkou, spíše naši cestu do Helsinek nazvěme strategickým přemístěním. Tak.
-Zdá se, že ať už tenhle spolek přijede kamkoliv, vždycky se tam najde někdo, kdo je zná. A sever nebyl výjimkou. Už na letišti nás vyzvedla jednotka. Tentokrát v podobě sámky - Jeremen, podle mého poloobra - Tuamase a toho nejhodnějšího kluka pod sluncem - Mustiho. Musti je velkej, krásnej pes a asi ho miluju. (Těch několik hodin šňuchání bylo málo. Víc, Morisi, ty mizero jeden!)
+Zdá se, že ať už tenhle spolek přijede kamkoliv, vždycky se tam najde někdo, kdo je zná. A sever nebyl výjimkou. Už na letišti nás vyzvedla jednotka. Tentokrát v podobě sámky - Jaerven, podle mého poloobra - Tuomase a toho nejhodnějšího kluka pod sluncem - Mustiho. Musti je velkej, krásnej pes a asi ho miluju. (Těch několik hodin šňuchání bylo málo. Víc, Morisi, ty mizero jeden!)
-Na seznam bizarních interakcí si taky zapíšu objetí Petra s Jeremen. Ten chlápek je prostě divnej, teda jako asi všichni z týhle party, ale kdo z vašeho okolí po přátelském pozdravu zešediví a začne z něj padat prach, hmm?
+Na seznam bizarních interakcí si taky zapíšu objetí Petra s Jaerven. Ten chlápek je prostě divnej, teda jako asi všichni z týhle party, ale kdo z vašeho okolí po přátelském pozdravu zešediví a začne z něj padat prach, hmm?
 Cesta dodávkou byla fajn, nejen proto, že se všichni ostatní usadili na místa a já jsem privilegovaně mohla jet v kufru s Mustim - neberte to zle, byla jsem víc než spokojená. Měla jsem čas vydechnout a to jsem docela potřebovala, význam canisterapie mi vlastně došel až teď. Evidentně jsme si ale pohodlí cestování v moderním prostředku dopravy neměli užít dlouho, když nás někde v hlubokém severu čekaly... saně.
@@ Řádek 171: / Řádek 171: @@
 Nejenom když na vás shlíží z trůnu jako na ošklivej flek živý existence, podle mě by byla děsivá kdykoliv a kdekoliv a nespravila by to ani smečka štěňátek. Na druhou stranu mi docela rychle doteklo, odkud to zvláštní duo barev Gísla má. Od mamky.
-Což zní až absurdně. A na naše rodinný setkání si už nikdy stěžovat nebudu, protože to jejich bylo teda fakt divný. Kdyby tam nebyla taková kosa, řekla bych až dusno, jenže to se do týhle verze podsvětí vůbec nehodí. Formální představení naší mise proběhlo bez mého přispění, já měla dost svejch starostí s tím, aby mi nedrkotaly zuby příliš nahlas a i když vládkyně tohoto léna souhlasila, že si Liama můžeme odvést, krve by se ve mě nedořezal, když dodala: "... ale musíte si ho nejdřív najít. Být vámi spěchám, dokud pro vás nebude pozdě."
+Což zní až absurdně. A na naše rodinný setkání si už nikdy stěžovat nebudu, protože to jejich bylo teda fakt divný. Kdyby tam nebyla taková kosa, řekla bych až dusno, jenže to se do týhle verze podsvětí vůbec nehodí. Formální představení naší mise proběhlo bez mého přispění, já měla dost svejch starostí s tím, aby mi nedrkotaly zuby příliš nahlas a i když vládkyně tohoto léna souhlasila, že si Ryana můžeme odvést, krve by se ve mě nedořezal, když dodala: "... ale musíte si ho nejdřív najít. Být vámi spěchám, dokud pro vás nebude pozdě."
 //Proč... všechno... musí... mít... svoje... ale! Jasně, v záhrobí asi nečekáte zrovna sluníčkový entity, ale zábava nesmrtelnejch, která až nepříjemně často zahrnuje trýznění těch smrtelnejch, je prostě neoodiskutovatelná součást týhle práce, se mi zdá.//
-Krve by ses ve mě nedořezal, když se těch šest tváří otočilo na mě.
+Krve by ses ve mě nedořezal, když se těch šest tváří otočilo na mě. Můj první instinkt, kterej se probudil, byla samozřejmě panika. S ní se pomalu začínáme zdravit na tykací bázi, fakt že jo. Nejradši bych se někam propadla, ale vzhledem k tomu, že už jsme v podsvětí vlastně byli, bylo by kam?
+//Jak jsem psala, já nejsem moc tvor, kterej by vyhledával společnost a nějak se vyžíval v tom bejt důležitej. Jedinej pro koho jsem kdy snad byla důležitá, a chtěla jsem bejt, byl Čenda. Naše nalezená pouliční směska, kterýho jsme vylovili zpoza sousedovic chatařskýho plotu, když ho tam nějakej blbec v zimě pohodil. Čenda byl vždycky se mnou. Když jsem se bála bouřky, když jsem se s nervózou chtěla jít seznámit s děckama na hřiště, nebo jsme prostě jen tak leželi na gauči a báli se u úplně špatnýho hororu. Čenda byl totiž...//
+... se mnou i v Helu. Podle mě je to prostě Čenda. Je to Pes. Jenom trochu vyrostl, ale kámoš je to pořád stejnej. Nenechá mě ve štychu a když už se mi teda zase zjevil, stačilo mu říct co hledám. Jako když se mnou tenkrát hledal tu ztracenou ponožku (kterou jsme samozřejmě našli v jeho boudě). Vystřelil jako za mlada tou soutěskou labyrintů ledového království a hrotů skal. Jako kdyby neuběhl vůbec žádnej čas od doby, kdy byl ještě plnej síly. Je to pašák a jakej má nos!
+Nejenom na <del>ukradený</del> ztracený ponožky, ale i na duše. Ryana našel na první dobrou a na tu druhou jsme si tuhle zbloudilou ne-existenci hezky přivedli zpátky před trůn místní paní. A protože jsme splnili podmínky, které si nadiktovala... pustila ho ze své domény tam, kam skutečně patří.
+A nás? Nás poslala propadlištěm <del>dějin</del> rovnou do dalšího pekla. Asi zkratka.
+Two down, one to go.
+//PS.: Jestli by mi máma někdy chtěla říct, že je na mě hrdá stejně jako to řekla Hella Gísle, tak bych asi radši tuhle pochvalu ze svejch zážitků vynechala.//
@@ Řádek 183: / Řádek 195: @@
+---
+**Peklo měděných sloupů - asi v Číně?**
+Teď už nějak tuším co si představit, pokud někdo použije obrat: propadnout se do pekla. Přímá linka Hel-Peklo měděných sloupů, dopadla tvrdě. Přímo před nohy dvou... démonů, který vypadali snad ještě víc zmateně než my. My jsme totiž aspoň plánovali se tam zjevit. Oni o nás podle mě moc nevěděli - i když těžko říct, výraz jim člověk zrovna dvakrát přečíst z tváře přes ty masky nemohl. Ne že bych se já zrovna dvakrát snažila, nutno podotknout. Měla jsem dost starostí s tím překontrolovat kolik modřin se mi přidalo do sbírky, nebo jestli to koleno luplo jen nárazem, nebo rozštípnutím.
+Tak jenom nárazem, protože na něj došlápnout šlo, když už jsme se tedy zvedali na nohy pro tu audienci u místního vládce.
+Vlasta s Tomem se sbírali dost hopem a do dost velký vejšky, jako kdyby jim to tu snad patřilo. Naopak u Petra mi přišlo, že by se nejradši vytratil (na to se ho někdy - až budu mít zhruba tak den až pět volna - budu muset zeptat).
+Jestli jsem se někdy zmínila o tom, že by vám Vlasta jedním pohledem vyčetla i hříchy co jste nespáchali, tak v tomhle prostředí by k tomu přičetla i to, co spáchali generace před váma. I Tomáš se nesl jak páv z nějaký exotický zahrady. Úplně jiný lidi! Takový s kterejma se prostě jenom nechcete bavit. Namyšlený blbové - jo, je to tak.
+//Asi jako každá paní na poště, když po ní chcete cokoliv jinýho než si jenom koupit los.//
+Už jsem si skoro říkala, jestli jim ten pád nezpůsobil nějaký zranění hlavy a nerozjel tak minimálně bipolární poruchu, dokud v nějaké nestřežené chvíli nezasykla: "Nediv se prosím, já se tu musím chovat jako blbka." Aha. To dává smysl.
+Pokud bych si měla představit peklo - jakože na první dobrou - dost dobře by se do té představy asi vešlo i tohle místo. Peklo měděných sloupů. Na kterejch se ty lidi smažej!! Jak se mi podařilo udržet žaludek na uzdě celou audienci u Měděné cikády - zdejšího vládce - vůbec nechápu. Asi to bylo tou únavou.
+Nejenom z dnešního a včerejšího cestování... vlastně ze všeho toho cestování, ať už v tom normálním světě tak v těch, no, jinejch.. ale obecně. Na člověka (a nenechte se mejlit, já budu dycky člověk!) je toho prostě moc.
+Takže všechno to papírování - a to je fakt peklo - jsem nechala na "místňácích". Tomáš to zvládá ostatně bravurně, takže vyvázat poslední duši - Liama - z tohohle čínskýho molochu na mrtvoly, byla hračka. Dokud nedošlo na to, že se za tu výměnu zavazuju já. A protože ekvivalent Radany zřejmě v čínštině zrovna nefiguruje, chtěli po mě moje čínský jméno. Prosim? Můj mozek z tý náhlý změny prostředí prostě vypnul, ostatně dost cíleně, protože upřímně pozorovat utrpení duší není na mý listině koníčků zrovna vysoko!
+**"... za to, co všechno prožila a jak to zvládá. Statečné srdce."** Slyšela jsem Petra, jak nechává zapisovat moje jméno. Kdo tu krájí tu zatracenou cibuli?!!
+Odeslat i posledního z trojice přátel do zasloužených zlatých lánů už byla jen formalita. I Liam našel cestu do Annwnu.
+Three down.
+---
+**Epilog**
+Cestu ven z říše mrtvých nám ještě hezky ukázala delegace z pekla. Ta nás vypustila někde na Čínském venkově. Cestu do nejbližšího města jsem prospala a šouravé kroky po cídařském paláci, kam jsme šli na prohlídku, jsem vnímala taky už jen matně. Řekla bych že na utopilota, a to i v okamžiku, kdy jsem zvedla ruku k nějaké soše.
+A pak jich tam bylo spoustu. Vím, že mi o tom někdo něco říkal, ale byla jsem tak unavená... ještě že se mě Rianon držela, když mi ukázali v tom amfiteátru další sochu.
+Objevit se v Národním divadle by byl asi šok, jenže v tuhle chvíli jsem už jen stěží držela otevřené oči. Na tohle cestování srkze divadla, nebo uhlí nebo co to říkali.. na to bude čas zase příště.
+Tak ještě že ta dvaadváca jezdí z Číny až na Anděl.
+Sakra, vzbudil mě až strojvůdce na konečný. Ach jo.