Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- zrozeni_draka_-_1._8._2021 [2021/08/26 11:23] – veronika
+++ zrozeni_draka_-_1._8._2021 [2023/05/08 10:22] (aktuální) – upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 ===== Zrození draka =====
-**Osoby a obsazení:** [[veronika|Veronika Dušková]], dcera [[Hádes|Hádova]], [[Riikka]], dcera [[Tuonetar]], [[tomas lin|Tomáš]], syn [[kui xing|Kui Xinga]], [[paddy_siodhachan_o_sullivan|Paddy]], syn [[Brigid]], Lea, dcera Besova, [[Paul Freeman|Paul]], syn [[Legba|Legby]], [[Mara Podkopecká|Mara]], dcera [[Epona|Epony]], Nela, dcera Neith, Aelfrida, dcera Afrodity (NPC), Orm, syn Váliho
+**Osoby a obsazení:** [[veronika|Veronika]], dcera [[Hádes|Hádova]], [[Riikka]], dcera [[Tuonetar]], [[tomas lin|Tomáš]], syn [[kui xing|Kui Xinga]], [[paddy_siodhachan_o_sullivan|Paddy]], syn [[Brigid]], [[Lea]], dcera [[Bes|Besova]], [[Paul Freeman|Paul]], syn [[Legba|Legby]], [[Mara Podkopecká|Mara]], dcera [[Epona|Epony]], Nela, dcera Neith, Aelfrida, dcera Afrodity (NPC), [[orm|Orm Saarinen]] [[vali| Válisson]]
+----
 Riikka nás svolala s tím, že měla sen. Zjevila se jí bohyně Kannon s tím, že její čas už nadešel a měla by vyrazit. Konkrétně čas, kdy by se měl drak narodit. Těm, co nevěděli, o co přesně jde, popsala situaci včetně toho, jaké potíže můžeme kolem nadpřirozeného porodu čekat. Sehnali jsme ještě nějaké dobré pití jako dárek pro porodní bábu a vyrazili do Finska.
@@ Řádek 27: / Řádek 27: @@
 Tomáš si mezitím všiml postavy, klouzající po sněhu směrem k nám. Byl to bohatě oblečený Číňan, jeden z eunuchů z Rootless klanu. Vyměnili si nějaké ty čínské zdvořilosti, Riikka se rozloučila se svým potomkem a předala mu ho. Paddy přitom uronil krvavou slzu. Návštěvník vzal novorozeně a odbruslil po sněhu zase pryč. U nich bude dráčkovi dobře.
+----
+**Dodatek:**
+„Pozor! Tam vzadu!“ přehlušil na chvíli zvuky bitvy Tomášův jasný výkřik. Podívala jsem se směrem, kterým hleděl.
+Za armádou bytostí, se kterou nyní bojovali mí přátelé, byla postava. Nedokázala jsem ji pořádně zaostřit, byla zahalená v dýmu. Ale vypadala jinak než ta tupá ledová monstra.
+Nikdo kromě Tomáše a mě si postavy asi nevšiml, všichni ostatní měli plné ruce práce s příšerami. Rozhodla jsem se tedy ještě jednou zkusit štěstí a k záhadnému tvoru vyslat jediné slovo: „Spi.“
+Cítila jsem, že něco bylo jinak. Možná by se to konečně mohlo podařit? Tato bytost určitě nereagovala stejně jako ostatní, na které jsem to zkoušela… Určitě můj pokus zaregistrovala. Určitě mě zaregistrovala.
+Najednou se můj svět změnil. Už jsem neklečela ve sněhu, ale vzpřímeně stála. Všichni kolem mě zmizeli… Ne. Všichni ne. Naproti mně stála ta postava zahalená v dýmu.
+Než jsem se stihla vzpamatovat, osoba zaútočila bičem ve své ruce. Naštěstí jsem se včas schovala za stříbřité scutum, které se mi na mé přání samo zhmotnilo v ruce. Jen má hlava se nestihla ukrýt celá, a tak si můj protivník mohl zapsat první zásah. Přes pravé obočí mi začal stékat potůček krve.
+Bolesti jsem nevěnovala pozornost. Místo toho jsem se jala zbavit záhadnou postavu přede mnou biče. Uťala jsem jej mečem v mé pravici.
+Bytost se ale nevzdávala. Letělo na mě několik malých ostrých předmětů. Nestihla jsem si je pořádně prohlédnout, jen se rychle schovat za štít.
+Následně jsem opětovala palbu a po záhadné osobě jsem vrhla množství kovových hvězdic. Většina z nich zasáhla okraje mlhy, která se začala postupně trhat.
+Jedním rychlým pohybem se v protivníkově ruce objevil indický pružinový meč. Jeho čepele mě obemkly a zanechaly na mých zádech celkem čtyři protáhlé krvavé rány. Sykla jsem bolestí. Mezi prsty jsem sevřela cosi, z čeho vzniklo dlouhé jasně zářící laso. Zatočila jsem s ním, obtočila ho kolem oponenta a přitáhla si ho blíže k sobě co nejrychleji, aby ho zabolel alespoň náraz na můj štít. Povedlo se. Osoba byla zmatená. Už neútočila.
+Rozpoznala jsem lidskou postavu. Chytila jsem ji za ruku a pokusila se silou své mysli odehnat zbytek mlhy, abych si mohla člověka stojícího přede mnou prohlédnout.
+Byl to muž. Míšenec Evropana a Asiata/Inuity/Laponce, těžko říct. Popáleniny mu hyzdily většinu obličeje a chybělo mu levé ucho. Měl mandlové oči a v nich prázdný nepřítomný výraz. Nevěděla jsem, jestli mě vnímá.
+„Slyšíš mě?“ zeptala jsem se ho pomalu. Nepouštěla jsem štít, kdyby se chtěl o něco pokusit. On však nevypadal, že by plánoval dál bojovat.
+„Tak jako ty mě,“ podíval se na mě.
+„Kdo jsi?“ ptala jsem se dál.
+„Jmenuji se Isa. A ty jsi kdo?“
+„Lea,“ odpověděla jsem. Nebyla jsem si jistá, jestli bych měla zmínit svého božského otce jako když jsem se představovala ostatním Scionům nebo ne, ale radši jsem o něm nic neřekla. Výraz v Isově tváři byl stále bez emocí. Nevypadal, že chce bojovat, ale taky nevypadal, že by chtěl jen tak odejít, „Jsi přítel nebo nepřítel?“
+„Nepřítel samozřejmě,“ dostalo se mi odpovědi.
+„Proč?“
+„Z nutnosti.“
+„Tomu nerozumím,“ přiznala jsem. Chvíli bylo ticho.
+„Běž domů, Leo,“ vydechl, „na tohle jsi moc mladá,“ byla poslední slova, která mi řekl, než zmizel stejně jako pustý svět, který nás obklopoval.
+Ocitla jsem se zpět. Rány mě bolely. Ruce jsem měla promrzlé od sněhu a ledu všude kolem. Začala jsem vnímat. Zbytek skupiny stále bojoval a já pořád koukala na osobu zahalenou mlhou vzadu za seskupením potvor.
+Najednou příšery přestaly útočit a odešly zpět k lesu. Isa obklopený mlhou se rozplynul jako když se sfoukne svíčka. Zmizel.
+Lea, dcera Besova.