ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Brigáda na Liang Shanu ======

**Osoby a obsazení:** [[mi_nue-chai|Mi Nü-Chai]], Scion Kuan-tiho; [[atab_kolar|Atab Kolář]], syn Nabua; [[dana_kobrova|Dana Kobrová]], dcera Višnuova; [[darja_doubravova|Darja Doubravová]], dcera Luachtaineho; [[lea|Lea]], dcera Besova; [[altyr|Pavel Altýr Týrsson]] + Zrzavá Pila (NPC); Radim Plachý, syn Šangóa; [[rachel_rozvazna|Ráchel Rozvážná]], dcera Athénina; [[veronika|Veronika Dušková]], dcera Hádova; Aelfrida, dcera Afrodítina (NPC) 
----
//SMS: „Čína. Liangshan. Work and suffer. Sraz v Obskurní.“//\\
\\
Úvodní brífing je krátký, pojedeme na Liang Shan, protože jsme si tam domluvili brigádu, těm, kteří tam ještě nebyli, je doporučeno, ať cestou podumají nad přídomkem, kterým se tam představí. Radim nadšeně hlásí, že on už v Číně byl a říká se mu tam Příliš dlouhý večírek. Nabereme zásoby chlastu, ať mají zbojníci změnu a vydáme se na cestu.\\
\\ 
Zcela mundánně dorazíme do Su-čou a zamíříme do chrámu Chladné hory, kde nás okamžitě odvedou za vypravěčem Liouem. Ten má tradičně své divadelní líčení, které sundává majzlíkem (nebo ho nesundává…), cinkající a chřestící vypravěčskou hůl a divadelní gesta, přivítá nás a když mu sdělíme své přání vyrazit na Liang Shan, pošle nás tradičně do převlékárny, kde se taktéž tradičně převlékneme do tradičních oděvů.\\ 
S tím se nalodíme a Liou si žádá příběh. Delegujeme Radima, aby něco povyprávěl a Radim se do toho s vervou pustí a povypráví o tom, [[otec_kvavych_pavouku_-_4._3._2022|jak byl naposledy v Číně.]] Liou spokojeně poslouchá a zjevně oceňuje nové, bezprostřední a progresivní formy umění. Plavíme se na lodičce; více než moderní domy tam jsou rýžová pole a nikde nevidíme elektrické vedení. Lea si cestou rozmyslela jméno, Spící ochránce. Doplujeme k hoře, kolem které se rozkládají sítiny a rákosí a nejspíš i pevná zem. Liou prohlásí, že hrdinové dopluli na Liang Shan a my vystoupíme do bažiny.\\
\\ 
Vydáme se směrem nahoru na horu, netrvá dlouho a za sítin za námi se ozve mladý mužský příjemný hlas: „Hej, peníze nebo život!“ a vyskočí bezvousý mladík s delšími vlasy v ohonu a velkýma očima, oblečený v černé pošněrované tunice, takže je vidět tetování, Marnotratný. Má radost, že nás vidí, zavolá na Okřídleného tygra, jestli to tady vezme za něj, že by nás dovedl nahoru. Objeví se Okřídlený tygr, ten působí oproti Marnotratnému jako starší a serióznější, taky má na sobě něco, co vypadá jako nějaký druh uniformy.\\ 
Vystoupáme pod vedením Marnotratného (takže cestou nikam nezapadneme) k bráně velmi pevnostní pevnosti. Brána je velká, otevřená, je tam provoz a je tam taková zajímavost; jak jsou pro Evropana Číňani často stejní, tak tady jsou rozeznatelní, mají typické oblečení a zbraně, tím způsobem legendárních hrdinů. Majorita jsou muži a sem tam se mihne i nějaká žena. Zejména jedna z těch, které se hrnou vstříc. Starší sestra Sun, spíš vyšší, vypadá sportovně. Je jedna z těch, kdo není oblečený honosně, některé mají vyšívané drahé šaty. Starší sestra Sun nás nadšeně vítá a směruje nás do sálu. Ten je postavený tak, aby tam mohlo jíst 108 a více lidí zároveň. Jedno, nijak zvlášť zdobené křeslo, je postavené v čele, pěkné křeslo, ale žádný trůn a nikdo v něm nesedí; skupinka, která tam posedává, posedává na lavicích a jdou nás přivítat.\\
\\
Je tam Černá vichřice, obrovský nařachaný muž, o Číňanech se říká, že by měli být malí, ale Černé vichřici to asi někdo zapomněl říct. Je vousatý, má dvě sekery. Druhý je Devět vytetovaných draků, vysoký, atletický, za pasem má meč, jsou oblečeni velmi prakticky. A potom je tam Song Jiang, řečený Včasný déšť, velitel banditů. Je štíhlý a drobný, bezvousý a má „oči fénixe“ – dívá se pohledem, který jako by o člověku věděl všechno, ale přitom ho nesoudil. Přivítají se s námi a přikročíme k byznysu; Song praví, že pro tu záležitost, kterou je třeba vyřešit, si máme zajít za Nefritovým Qilinem, samozřejmě až poté, co se občerstvíme. Dáme si svačinku a vyrazíme najít Nefritového Qilina.\\
\\
Najdeme ho po zvuku, sedí na hradbách a hraje na erhu, ale dole pod schody je ještě Marnotratný a Vynalézavá hvězda, jeden z těch stratégů, má vyšívané roucho, možná by se v něm našlo i nějaké tao. Marnotratný Vynalézavou hvězdu drží za límec a vrčí na něj, ať se do toho neplete, že všechno, co udělal, mělo za následek jenom zlo a ani provaz ho z toho nevyléčil a ať se kouká klidit. Vynalézavá hvězda důstojně odchází, my se dostaneme blíž, takže se na nás Marnotratný otočí, tváří se výrazně mileji a praví, že pokud jdeme za jeho pánem (Nefritovým Qilinem), tak po schodech nahoru.\\
\\
Nefritový Qilin vypadá zamyšleně, má tu svoji epic appereance model paragon dokonalosti vyřezávaný z nefritu. Přihlásíme se mu jako scioní brigáda, kterou posílá bratr Song a Nefritový Qilin nám povypráví, o co jde. Jde tedy o vesnici, kde nějakou dobu přebýval, když absolvoval cestu z císařského města do své provincie a už byl otrávený. Cesta byla dlouhá, muselo se zastavovat a toto zastavení proběhlo ve vsi Xiao-Xingtan u řeky Chuej. Dva místní rybáři usoudili, že bude dobrý nápad na něj zaútočit a dcera jednoho rybáře Nefritového bránila, za což je jí velmi zavázán. Na místě dodneška stojí chrámek připomínající tu událost a potomci oné statečné dívky se o něj starají, což jim dává o trochu lepší pozici. A jednou za čas se v tom rodě narodí velmi talentovaný syn, který je poslán na úřednické zkoušky, nejprve to bylo na kolektivní náklady vesnice, časem byl určený nějaký fond, protože tihle nadaní vždycky u zkoušek uspěli, a kromě časů výrazného chaosu a selhávání státní struktury se vždy dokázali nějak uchytit a zaopatřit nějaké zdroje, aby měl další případný nadaný syn z onoho rodu možnost studovat. Ovšem, teď je tam jeden takový mladý muž, který by se měl ucházet o studium, který je nemocný a hrozí mu, že ty zkoušky nestihne. A je mimochodem zvláštní, že je nemocný, neb tihle talentovaní jedinci obvykle bývají zdraví. Ovšem osobně to Nefritový Qilin řešit nemůže, bratry tam posílat taky nechce, tak mu jdeme vhodně do cesty, pokud nás to neobtěžuje (samozřejmě, že ne). Vyptáme se, kdy jsou ty zkoušky (za týden), jak se jmenuje ta rodina (Xiao, dotyčný mladý muž První Xiao), jestli je chrámek turistická destinace (ani omylem, význam pouze místní), rodina rozhodně není aktivní ve světě Řek a jezer. Na otázku, jak se dostala informace o tomto problému na Liang Shan ještě Nefritový Qilin odpoví, že Marnotratný má občas toulavého ducha. S tím se rozloučíme a jdeme hledat starší sestru Sun.\\
\\
Tu najdeme v prostoru před kuchyní, je tam taky Černá vichřice a je vidět, že se všeobecně počítá s tím, že bude party, tahají se tam velké keramické misky, či spíše mísy na pití a želé, obložíme to tam pražským chlastem.\\ 
Dorazí bratři Ruanové, Krátce žijící druhý bratr s tím svým úsměvem, u kterého je zjevné, že to nemá v hlavě v pořádku tím horším způsobem. Když si sedají, tak sedí každý vedle Krátce žijícího. Bratři rybáři – jeden má tetování, druhý má pigmentové skvrny po těle. A taky tam sedí Dvouocasý štír a Dvouhlavý had. Ještě se přidá Květinový mnich. Má mnišské roucho a je vidět, že je obsáhle potetovaný třešňovými snítkami a květinami. Je to jeden z těch mohutných týpků, má samozřejmě oholenou hlavu. Na mnicha do sebe chlast klopí celkem utěšeně. Starší sestra Sun pije, ale ne tolik. V této bohulibé společnosti se začíná odvíjet pařba. 
A taky debata, neb se starší sestra Sun začne okamžitě zajímat, o jaký problém že se v případě Nefritového Qilina jedná. Ke své vlastní smůle do toho skočí Černá vichřice prohlášením, že jasně, že se Nefritový Qilin cítí zodpovědně, když tam nechal bastarda, jednou tam byl a pak se té holce narodil krásný talentovaný syn… a se slovy, že takhle o našem bratrovi Černá vichřice mluvit nebude, mu starší sestra Sun ubalí takovou, že ho pošle letem přes nádvoří.\\ 
\\
Starší sestra Sun praví, že pochybuje, že někdo jako Nefritový Qilin by se k té pokrevní linii nehlásil, kdyby byla opravdu jeho, takže soudí, že jeho opravdu nebude. Využijeme příležitosti a zeptáme se, jaký je vztah mezi Marnotratným, Nefritovým Qilinem a Vynalézavou hvězdou – Vynalézavá hvězda Nefritového Qilina vlastně přivedl mezi zbojníky. Předcházelo tomu, že Nefritovému Qilinovi na stěnu domu napsal, že je rebel. Marnotratný stráže postřílel, Nefritový Qilin odmítl utéct na Liang Shan a pokračoval do dál do pevnosti, kde měl být zavřený. Takže Marnotratný Vynalézavou hvězdu fakt nemá rád; Nefritový Qilin se navíc Marnotratného jako sirotka ujal a Marnotratný mu zůstal věrný až do konce. Do toho začne zdálky povykovat Černá vichřice, že všichni víme, že Nefritový Qilin s Marnotratným mají //silný vztah//, načež starší sestra Sun vytáhne lavici bratrům Ruanům zpod hýždí a jebne ji po Černé vichřici, se slovy, že jenom žvaní, protože by si s Nefritovým Qilinem dal říct, ostatně, kdo by si s ním nedal říct, že.\\ 
\\
Pak se zeptáme, jak moc je pravděpodobné, že by ta krevní linie mohla procházet od Marnotratného, že to sice vypadá jako blbost do všech směrů, ale za zeptání nic nedáš; starší sestra Sun zkonstatuje, že to je skutečnost blbost do všech směrů, protože součástí problému je, že tam Marnotratný tehdy nebyl (což si vyčítá) a taky, Nefritový Qilin tam ležel otrávený, skoro neschopný se pohnout, oni ho asi ty rybáři nechtěli zrovna podříznout a slečna nejspíš byla motivovaná. Padne otázka, jestli jsou rodiny těch rybářů pořád ve vesnici, starší sestra Sun prohlásí, že určitě, ona z podobného prostředí pochází a lidé se tam drží. Ona tedy nechtěla a raději si otevřela hostinec u cesty, kde dělala úžasné masové koláčky… z lidí, tady je asi dělá démonů, tedy pardon, z mletýho, co přijde. Pak se rozjede pařba...\\
\\
…a ráno je pravá liangshanská kocovina. Danu dá dohromady Zázračný lékař a Dana pak dá dohromady zbytek, který taky pil Démoní oči (místní pálenka, název je sdostatek výmluvný). Jediná Aelfrida moudře pila pouze přivezený pražský alkohol, takže si pouze decentně lupne ibáč a jdeme najít Draka v oblacích.\\
Drak má dlouhé taoistické nehty, bílé vlasy a vousy, nepříliš dlouhé. Je bělovlasý, ale vlastně mladý. Má taoistické roucho s trigramy, jin-jangy and stuff ve stylu //já jsem zlej taoista a neserte se do mě.//\\
Drak nás vyžene na hradby, tam chvíli recituje a pak se objeví mlha, zformuje se z toho obláček a na tom obláčku vyrazíme až do té vesnice. Z výšky vidíme, že tam jsou rýžová políčka a rýžová políčka. Je to na místě, kde řeka nebo možná dvě řeky ústí do fakt velkého jezera a máme nepříjemný pocit, že ta řeka nemá úplně stabilní břehy. Patrně dlouhodobě. Místo, kde se nevyplatí investovat žádné firmě. Tam není nic. Jenom ta řeka, která poskytuje obživu, well, rybářská vesnice a rýžová pole. Drak praví, že nechce riskovat, že by nás tu někdo viděl, tak nás vysadí na opačném břehu, než je vesnice s tím, že loďku tu má i ten, kdo nemá dům, domluvíme si, kdy nás tu vyzvedne (čas, abychom případně nadějného studenta zvládli odcestovat magicky) a odfrčí.\\
\\
My jdeme najít loďku. Najdeme převoznici, má vyhrnuté rukávy a je vidět, že je docela namakaná, zjevně často zabírá za vesla. Tváříme se, že tu máme studijní záměr ohledně místního chrámku (což není lež) a domluvíme si převoz, ještě od nás dostane flašku. Otevře si ji, půlku vyleje do řeky, což vede k otázce, komu obětuje, prý řece Chuej – jako oběti bere chlast a rýži. A kdybychom převoznici zase potřebovali, tak ji tu určitě najdeme, ona je tu pořád. Při bližším pohledu vyjde najevo, že má ty oči šedé stejně, jako je šedá řeka. Což je zajímavá shoda.\\
\\ 
Chrámek je nejlepší barák z celé vsi – zděný. Otázka, komu by tahle rodina mohla vadit je rázem ještě košatější – všem v téhle vesnici a ještě třem vesnicím okolo.\\ 
Jdeme si do chrámku vyjednat vstup, otevře Číňanka, hezká, jednoduše oblečená a že nás zajímá historie a místní folklor, vytáhneme peníze. Slečna se omlouvá, že nejsou moc vybavení a jdeme dovnitř. Tam je to udržované, čisté, jednoduché, dřevěná podlaha, vypadá hodně stará, skvrnitá, některá skvrny jsou tmavší než jiné. Taky je tam jednoduchá socha, která zobrazuje Nefritového Qilina, jenom nezachycuje jeho vzhled, je to taková ikonická variace. Slečna nás pobízí, abychom se porozhlédli a omlouvá se, že je taková roztěkaná, neb má churavého bratra.\\
\\
Akčně se jí vnutíme jako léčitelská jednotka – Dana na jedy, Ráchel na komunikaci, Mini na překlad a Darja zkontroluje dřevo, jestli s ním není něco divně. Slečna se nám přitom představí jako Jitro nad řekou. 
Uvede nás k bratrovi s tím, že máme medicínské vzdělání (ehm, ale tak trochu někteří z nás určitě ano a všichni umíme první pomoc…). První Xiao je velmi pohledný, nic epického, ale hezký mladý muž, až se člověk ptá, jak tohle vygeneruješ v takovém Řepákově, kde se dlouhé generace lidé věnují příbuzenské plemenitbě. První Xiao pozdraví anglicky a zároveň se omlouvá, že jeho angličtina je velmi slabá (to teda není, lol). Nejprve se vyptáme, co mu je a jak dlouho to trvá, prý deset dní a je to celková fyzická slabost, sportu se nevěnuje, jenom rybaří, nemoci v rodině nejsou, sestra prý říká, že to je horkost ze špatné vody, tak se optáme, kde je tady studna. Dana změří Xiaovi tep, což je dobré na to, že se přitom člověk podívá na hodinky… které fungují. Tep má Xiao trochu rychlejší a pak ho Dana ještě opatrně checkne, jestli v sobě nemá nějaký jed – možná nějaký typ emoční otravy. Xiao se neustále omlouvá, že obtěžuje hosty a nám to připadá jako „připadám si jako omračurák, vím proč a neřeknu to.“ Darja mezitím zjistí, že dřevo v pokoji není ničím zajímavé a odejde prozkoumat podlahu chrámku; fleky nejsou mastné, dřevo je ztmavlé a vypadá to, že tam někdo něco masivně vyšplíchl. A podlaha samotná neodpovídá té budově, že je starší než ta zděná budova a že samotný barák předtím vypadal jinak, rozhodně jeho zdi.\\
\\
Zbytek se mezitím klackuje po venku, místní očumují bledé houby nesouhlasno-zvědavě stylem //bledý houby, ale aspoň se něco děje, principiálně je asi nenávidíme, ale v čučení to nebrání// a vidí, jak se Jitro, která někam odběhla, vrací a nese košík s rybami. Cestu jí zahradí nařachaný týpek a něco do ní vandruje. „Takže to akorát stejně dopadne tak, že tvůj drahej zlatej bratříček na ty zkoušky nepojede, takže je neudělá, takže ti doporučují říct jo, dokud mám zájem.“ Jitro odpoví něco jako: „Když naprší a uschne a porostou vařečky“ a obejde ho.\\ 
Slezeme dohromady k poradě a přemýšlíme nad tou slečnou, co ubránila Nefritového Qilina… a která nemá ani sochu. A i pokud jí Qilin poradil, aby to utáhla na obranu hosta, tak by to mohlo znamenat, že děti v tomhle rodě jsou inteligentní všechny a sama ta slečna mohla být dost chytrá, jenom u holek to nikdy nikdo nezjistil, protože vzdělávali jenom kluky. A třeba Xiao nechce odejít, protože by tu nechal sestru a možná tu je i někdo další… což ovšem nikomu nepřizná ani na mučidlech. Rozhodneme se nabrat chlast a rýži a zkusit přilézt za řekou a ještě předtím se rozdělíme na Team studna, co koupí rýži a prohlédne studnu (tam pouze Dana zjistí, že studna rozhodně není otrávená) a Team Jitro, co vyzpovídá Jitro.\\
\\
To je zajímavější; Jitro povídá, že se bratr fyzické aktivitě nevěnoval, připravoval se na zkoušky a samozřejmě má strach se ho pokoušet dostat k těm zkouškám, pokud mu něco není. Ráchel praví, že pokud Jitro napadne cokoli, co by bratrovi mohlo pomoci, tak to rádi uděláme, Jitro se zamyslí a prohlásí, že ji něco napadlo. Jenom s tím nemůže zatěžovat přímo nás, jistě se v této vesnici najde někdo dostatečně silný a odhodlaný, kdo by onu bylinu přinesl, neb roste na nebezpečném místě a není to tak, že by byla mezi místními úplně bez pomoci, určitě se najde někdo, kdo by byl ochoten to udělat a kdyby se mu, nedej bohové, něco stalo, tak by to bylo samozřejmě strašné, ale méně strašné, než kdyby se to stalo cizinci, co je tu na studijní cestě a co kdybychom si vzali místního průvodce… což jí odkýváme. Poví nám, že bylina se jmenuje Stříbrné sítí a má tu vlastnost, že se často zaplavuje, ale samozřejmě, kdo se pohybuje u řeky, ten se v tom vyzná, ona je jenom slabá žena. A že pro něj může hned zaběhnout (a odběhne).\\
\\
…do toho dorazí zbytek skupiny a v plném počtu už bez Jitra řešíme, že nám slečna velice slušně řekla, že jeden místní kokot ji obtěžuje, bratrovi to nemohlo uniknout a nechce ji tu nechávat a když kokota vysadíme na nestabilní ostrůvek, tak se utopí, čímž bratr nebude mít minimálně tento problém s opuštěním vsi. Ráchel samozřejmě chce zkusit, jestli nepůjde týpka nějak ukecat, moc na to nesázíme, ale bylo by to hezké.
Jitro se vzápětí vrátí právě s oním nařachaným týpkem, hraje na něj jak na xylofon, vůbec mu nebylo divné, že ho před hodinou poslala do háje a teď mluví o svatbě a představí nám ho jako Druhého Tanga, určitě velmi zkušeného průvodce. Vydáme se s k ním řece…\\
\\
…a zejména Ráchel se začne pokoušet o rozhovor, takže se dozvíme, že si chce Tang Jitro vzít, protože on je nejsilnější chlap ve vesnici (to se pozná tak, že přepere všechny, to „místní šikanér“ nad jeho hlavou v ten moment zatroubilo na vuvuzelu) a ona nejhezčí ženská ve vesnici, navíc umí vařit a je bohatá a co víc chtít. A o Jitro se nikdo jiný ucházet neodváží, protože mu Tang dá do držky. A že se teď bude ženit jeho starší bratr, bere si slečnu z vedlejší vesnice, je ošklivá, ale umí vařit, možná by jí to tedy víc slušelo, kdyby se víc usmívala a pak je řada na něm a když se ho Ráchel optá, jestli se tedy s Jitro vídá Tang nějak častěji, dorazí to odpovědí, že Jitro přece ven chodit musí.\\
 
S tím dojdeme na dohled ostrůvku, ke břehu, Tang vyrazí sehnat loďku… a nějak se probere Radim a začne se otáčet k odchodu do vesnice. Načež je zbytkem zastaven, prý se na to, jak týpka utopí řeka, Radim nechce dívat. Je mu obratem vysvětleno, že to není problém, ale je problém, pokud začne někam odcházet sám a beze slova, zejména je-li to podemletý břeh v Číně, kde se ani nedomluví, takže je s ním poslána Pila a ještě se přidají Darja s Leou.\\
Zbytek výpravy naskáče za Tangem do loďky a dopluje k ostrůvku. Tang vleze do sítin, načež se velmi prudce zvedne hladina a pak ještě víc a pak je Tang pryč, v sekundě. 
Loďku to strhne po proudu, pak se zastaví a drží ji ruka, taková povědomá ruka a vzápětí vykoukne z vody naše známá převoznice, vlasy jí splývají do řeky.\\ 
Usmívá se na nás a řekne, že máme Prvnímu Xiaovi vyřídit, ať jede do toho města, že se určitě uvidí znovu, určitě najde chvíli, aby sem zajel. A i kdyby ne, uvidí se v příští inkarnaci, jeho nebo její. Ona tady pořád bude. A tohle je to nejlepší, co může udělat pro sebe i pro svou sestru. Ona tehdy prý udělala to nejlepší pro Rybí šupiny, aby se jí narodil nadaný syn, protože ten ji mohl ochránit lépe. A že ví, že ji Rybí šupiny nikdy nepřestala milovat a proto se nikdy nepodívala jiného, ať vypadal, jak vypadal, třeba jako Nefritový Qilin. Ať Xiao jede, ona tady pořád bude a nikdy nezapomene. S tím nás vysadí na břeh a zmizí v řece.
Zase se zgrupujeme dohromady, uškubneme kus nějakého býlí (však Dana pozná, že to není jedovaté) a v plném počtu doklušeme do vsi, za debaty, že by to řeka asi stejně vyřešila i bez nás, ale nejspíš jsme to vhodně urychlili a taky, že jsme asi viděli pravou lásku a yes, tohle je přesně jeden z mnoha (všech) důvodů, proč je pravá láska creepy as fuck.\\
\\
Doklušeme do vesnice, kde jsou všichni poněkud poplašení, že se zvedla voda a jestli to nesebralo turisty, očividně si velmi oddechli, že turistům se nic nestalo a oni nejsou v průseru (ztráta turisty = velký špatný, vyšetřování, popotahování, oser na levelu MEGA). Najdeme Jitro a sdělíme jí tu smutnou zprávu, Jitro prohlásí, že musí za sousedy a že obětují řece, zmíní místní rčení „Nechceš rozhněvat řeku.“ Nasměruje nás za bratrem, kterému uděláme bylinný odvar a sdělíme mu, že Druhého Tanga si vzala řeka a taky jsme potkali převoznici, tyto dva incidenty proběhly odděleně a vysypeme mu celý vzkaz. Xiao praví, že na ni nikdy nezapomene, dokud se neotočí kolo karmy, ale ani pak na ni nezapomene. A že si řeka Chuej bude pamatovat, že jsme mu pomohli.\\
\\
A pak si nás na smluveném místě sebral Drak v oblacích a dopravil nás zpátky na Liang Shan.