ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
===== Kdo se bojí, nesmí do Tenochtitlánu =====

**Osoby a obsazení:** [[nora|Nora Lindkvist Hadarðóttir]]; [[altyr|Pavel Altýr Týrsson]]; [[edita|Edita Směje se s Vránami]], dcera Temazcalteci; [[lea|Lea]], dcera Besova; [[paddy_siodhachan_o_sullivan| Paddy Siodhachan O'Sullivan]], syn Brigid; Jack Směje se s Vránami (NPC)

----

Editino klidné ráno jednou naruší nejdřív sekačka na trávu a pak náhlé ticho a ťukání na okenici. Za oknem sedí žlutooký loskuták a jeho hlas nápadně připomíná jistého Jitřenku. Vybídne Editu, aby vyrazila do Tenochtitlánu a našla muže jménem Tayatzin. Bylo mu ukřivděno a potřebuje pomoc. Zároveň ale nesmí o svém úkolu říct nikomu ze svých přátel trvale sídlících v Mexiku. 

Nám ostatním pak přijde SMS: //“Kdo se bojí, nesmí do Tenochtitlánu! Mám quest, sejdeme se v generický.”//

Kolem dvanácté se pak naše malá skupinka potká v čajovně, domluvíme se, že pro zachování nenápadnosti poletíme letadlem jako ostatní smrtelníci a vyrazíme do Mexico City. Trosky Tenochtitlánu jsou skutečně poněkud méně impozantní než obrázky, které se často nachází na internetu, a takhle ve dne na nich není nic moc okultně zajímavého. Předpokládáme, že Tayatzin bude asi někdo místní, ale přece jen si ho zkusíme vygooglit a k našemu překvapení se z něj vyklube historický král Azcapotzalca. 

Záznam na wiki je nicméně dost chaotický a jak se ho snažíme rozluštit, všimneme si, jak nedaleko od nás nařachaný týpeček kope malého kluka a řve, že ho to dítě okradlo. Nora ho s hlasitým “Můžeme vám pomoct?” zastaví a týpeček rázem zmlkne a zbledne jako stěna (pravděpodobně mu neudělal dobře pohled na o hlavu většího, výhružně se tvářícího Týrssona) a začne nám vykládat, že si zaplatil prohlídku Tenochtitlánu a zatím ho kluk dotáhl na tyhle trosky. Hezky mu vysvětlíme, že tyhle trosky skutečně jsou Tenochtitlán, trochu ho postrašíme a pošleme ho si nastudovat historii, zatímco Lea nenápadně odtáhne chlapce do bezpečí.

Kluk se jmenuje José a je to typické dítě ulice snažící se vydělat si pár dolarů. Koupíme mu jídlo, ujistíme se, že není vážně zraněný a brzy zjistíme, že má velmi dobrý přehled o aztécké historii a dokáže nám říct i něco o Tayatzinovi. O Tayatzinův trůn začal usilovat jeho bratr Maxtla, takže se Tayatzin obrátil o pomoc na svého synovce, tenochtitlánského tlatoani Chimalpopocu. Když byl pak Tayatzin v průběhu konfliktu zabit, obětoval se Chimalpopoca na oltáři a Maxtlu porazili společnými silami až Chimalpopocův nástupce Itzcoatl a texcocký princ Nezahualcoyotl. Nezahualcoyotl navíc podle všeho Maxtlu obětoval, což bylo nadmíru zvláštní, protože se na krvavých obětech jinak nepodílel.

Když José dovypráví, poděkujeme mu, seženeme mu nové boty a nějaké oblečení a Edita zmobilizuje své kontakty a najde mu místo u jedné z místních charit. Pak už jen popíjíme tequilu a čekáme do setmění. Okolí trosek je překvapivě prázdné, lidé jako by se jim podvědomě vyhýbali, přestože ve světle reflektorů nabývá všechno mnohem působivějšího dojmu. Přeskočíme nízkou zídku a kráčíme mezi pozůstatky Tenochtitlánu, když světla zhasnou a ve všech zákoutích se začnou hromadit stíny - a ne ledajaké. Týrsson vidí spoustu stínových rukou, které se k nám pomalu blíží a Paddy si všímá tygra načmáraného křídou na jednom ze sloupů. 

To už se ruce neostýchají a s nečekanou rychlostí se k nám začnou sbíhat. Vyrazíme směrem k tygrovi, vytvoříme kolem sebe půlkruh ze soli, ale ruce jsou skutečně odhodlané nás dostat. Nora se pokusí zjistit co jsou zač, ale okamžitě ji smete vlna nenávisti, zmaru a pocitů bezpráví, jaké by jeden mohl na takovém místě očekávat. Edita zkusí Nahuatlem zakřičet “Zastav!” a temnota před námi se skutečně na okamžik zastaví - ve stejný moment se totiž pohnul i nakreslený tygr na sloupu a začne nás odvádět pryč.

Sledujeme, jak se křídový obraz přelévá z jedné zdi na druhou a bez váhání ho následujeme až k budově arcibiskupství, kde tygr zmizí. Pozveme se dovnitř a stoupáme po masivních kamenných schodech vzhůru a velmi rychle si uvědomíme, že kráčíme po schodech původně náležících jedné z aztéckých pyramid. To nám nakonec potvrdí i postava stojící na vrcholku schodů, když nás spirituální unilingvou osloví: “Co vás přivedlo na Tezcatlipocovy schody, vy, co jste ještě živí?”

Vypadá od pohledu aztécky a když mu Edita prozradí, že jsme přišli pomoct Tayatzinovi, ukáže se, že je to on. Jeho samotného nic moc netrápí, ale tíží ho osud Chimalpopocy, jehož duch je stále tady. Ukáže se, že skutečně žádal Huitzilopochtliho o vítězství, a ten od něj chtěl oběť urozené krve. Chimalpopoca nabídl tu svou, ale v průběhu rituálu přišli Maxtlovi bojovníci, krále odvedli a uvěznili. Chimalpopoca se pak v zajetí oběsil na vlastním pásu, aby nemohl být využit jako rukojmí. 

Tayatzin nám také prozradí, že Nezahualcoyotl, jeden z těch, kdo Maxtlu nakonec porazili, byl považován za potomka bohů a když splácel dluh oběti, možná ji nakonec nepředal tomu, komu byla určena. Ascendoval pak jako bůh prázdnoty a my si domyslíme, že jeho božským rodičem byl pravděpodobně Huehuecoyotl.

Tak jako tak, slíbíme Tayatzinovi pomoc a vydáme se na cestu do Azcapotzalca, kde předpokládáme, že by se měl nacházet duch Chimalpopocy. Uvítá nás osvětlené náměstíčko s vyobrazenými výjevy z historie města a obrovský svítící nápis AZCAPOTZALCO, který je tak nevkusný, že to málem neustojí ani Lea. Na náměstí zrovna končí nějaká taneční zábava a když se konečně vylidní, můžeme se přijít podívat blíž. Kolem nás pozhasínají světla, výrazně se ochladí a před námi se objeví průsvitná klec s oběšencem.

Ukloníme se, představíme se a zeptáme se, zda můžeme duchovi dodat sílu. Edita má dost času na to se důkladně připravit na naše krvavé kolečko a skrz páru dodá mrtvému vládci dost energie na to, aby s námi mohl mluvit. Potřebuje se dostat ze smyčky a z klece, abychom ho mohli dopravit zpátky k Tayatzinovi, na místo, které je přechodem mezi světy. Také nás ale varuje, že Huitzilopochtli neměl zrovna radost, že nakonec nedostal slíbenou oběť, a něco tady zanechal - něco, čemu se určitě nebude líbit, když odsud Chimalpopocu odvedeme.

Začneme se připravovat na celou akci - Nora se nabídne, že ducha přenese zpátky, a přes svou doménu mu bude pomáhat se vysvobodit. Edita, Lea a Jack zaujmou obrannou pozici poblíž klece a Týrsson s Paddym se přesunou do předních linií. Jakmile se padlý vládce začne pokoušet o vysvobození, v zemi se objeví puklina, ze které vylétne kostěná monstrozita s křídly a dlouhým, jako břitva ostrým zobákem. Navzdory děsivému vzhledu a poněkud přerostlým rozměrům je to nepochybně kolibřík.

Týrsson neváhá ani minutu a urazí kolibříkovi kus nebezpečného zobáku. Z úlomků kostí se ale velmi rychle zformují další, menší a výrazně obtížněji zasažitelní kolibříci a vyrážejí směrem ke kleci. Lea kolem sebe mává dýkami, Paddy se ohání lukem a Edita odlákává kolibříky vlastní krví. Týrsson dělá co může, aby svého velkého oponenta netříštil víc, než je potřeba, ale bestie se už stihla napít jeho krve a stává se mnohem silnější. Jack se ve snaze zneškodnit co nejvíc nepřátel najednou pokouší nacpat několik kolibříků do nedaleké popelnice, což se mu s Editinou asistencí poměrně daří. V nepozorovaném okamžiku se jednomu z kolibříků podaří vyrazit přímo ke kleci, ale Lea mu skáče přímo do cesty a její guardian zastavuje ránu, která by za jiných okolností prošla přímo skrz ni.

V kleci se mezitím Chimalpopoca vyprostí z oprátky a spolu s Norou vyráží do boje. Vzduchem proletí obsidiánová vrhačka a promění jednoho z malých kolibříků na hromádku kostí. Týrsson se dostává do úzkých, ve snaze zastavit postup největšího z monster se zapře do země a mečem zajede kolibříkovi do hrudního koše. Potvora mu zbytkem roztříštěného zobáku trhá půlku obličeje, ale naštěstí mu přijde na pomoc Edita, která riskne svůj obsidiánový nůž a odsekne kolibříkovi hlavu čistým řezem od krku. 

Boj ustává, sem tam ještě někdo zadupává zbytky kolibříků do země, Edita ošetřuje Týrssona, který si z boje odnáší výraznou jizvu na obličeji, ale vítězství je naše. Každý si ponecháme stehenní kost jednoho z malých kolibříků a ostatky velkého obřadně uložíme zpátky do země. Vydáme se zpátky za Tayatzinem, který je šťastný, že se může opět setkat se starým přítelem. Chimalpopoca nám poděkuje, požehná a pomalu vystoupá na vrchol schodiště, kde zmizí.

V noci se nám pak všem zdá stejný sen - jako bychom na vrcholku pyramidy viděli tančit kojota…