ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Harfa má tak něžně zní... ======
**Osoby a obsazení:**  [[Paddy Siodhachan O'Sullivan]], syn Brigid; [[petr helsson|Gíslaug Heljardóttir]], dcera Hel; [[Vlasta Pokorná|Vlasta Pokorná]], dcera Černého Paa; [[orm|Orm Saarinen]] [[vali| Válisson]]; [[Tarik|Tarik]], syn Neith + NPC [[kérka|Kérka]] + Straka
----
SMS od Paddyho: „Výprava za Mordredem pro dřevo. Sraz v Generické. Paddy“

Sešli jsme se v Generické, abychom se poradili ohledně postupu v následující záležitosti. Můj plán totiž byl dojet za Mordredem zeptat se na zdroj ušlechtilého jabloňového dřeva pro výrobu harfy. Zároveň jsme polemizovali nad tím, co Mordredovi přinést jako dárek. Nic kloudného nás úplně nenapadalo. Pak si Tarik vzpomněl, že má okvětní plátek, který nepřestává vonět a nevadne. Pokud bude tedy chtít, může jej Mordredovi darovat. A já budu samozřejmě vděčný a dlužen. Do toho nám dělala společnost Straka, která se opět objevila z ničeho nic.

Domluvili jsme se, že pozveme i Kérku a sejdeme se s ním v Paříži, kam jsme se letecky přesunuli. S Kérkou jsme po cestě mluvili o jeho novém životě a templářském výcviku. Očividně jde o fyzicky i duševně náročnou činnost, která není pro každého. Ale Kérka je spokojen.

Přesunuli jsme se do Broceliande autem a zaparkovali na odstavném parkovišti. Cesta podzimním lesem byla malebná a brzy jsme došli k rozcestníku ukazující na Merlinovu hrobku a Údolí bez návratu. Vydali jsme se tedy do údolí, kde bylo ihned vidět, že jsme v Lese. Stromy zelené, staré. Nahlas deklarujeme svůj záměr dojít za Mordredem a všichni usilovně myslíme na to, abychom došli za naším cílem. Straku jsme varovali, že Les může být nebezpečný. Tak si Straka začala hrát opět na péřový límec.

Další cesta je tak ponurá. Jak mluví kronika, Poe a Lovecraft by měli radost. Stromy, které nás pozorují a listí na nich ubylo. Je šero takové, že si svítíme novou světluškovou lucernou. Slyšíme krákání. Něco zvláštního nám přeběhne přes cestu. Je to velké a barevné jako černá kočka. Ale asi nesedí počet nohou a z keře na nás potom svítí tři oči. Postupně dojdeme ke kapli, která vypadá jako gotická a přitom bezčasá. Dveře se nám samy otevírají a my vstoupíme dovnitř.

Vevnitř je šero, smutno. Sloup a na něm Mordredova hlava. Představíme se kompletně, protože ne všichni se s Mordredem znají. Zároveň přednesu svou prosbu. Potřebuji dřevo ušlechtilé jabloně na výrobu harfy. A chci si to vysloužit. Mordred nám sdělí, že nedaleko Tintagelu v Cornwallu u St. Nectan's waterfall je jabloň, kterou budeme moci požádat o pomoc. Vše, co on chce je, abychom pohřbili ostatky Ladiany, které v okolí jsou. Pokud nebude možné s ní mluvit, bude vhodné je pohřbít u kořenů jabloně. Důležité je, aby se jí dostalo řádné cesty do keltského zásvětí. Zároveň si máme dát pozor na místo samotné. Je kouzelné. Někdo by řekl, že očarované nebo prokleté. Dějí se tam zvláštní věci. Zeptám se ještě na vlastnosti Ladiany, které je hodné opěvovat v žalozpěvu. Byla krásná, něžná a měla dobré srdce. Zároveň se dozvíme, že na místě byla zavražděna. Tarik zároveň má Mordredovi vypovědět, co hezkého zažil. Něco, co prosvětlilo jeho dny. Tarik tak vypráví příběh o tom, jak vykoupili od Háda přítomného Kérku a umožnili mu tak zvolit si svou cestu. Tarik také nakonec nabídne Mordredovi dar podobě stále vonícího okvětního lístku a položí jej na sloup. Postupně se vůní zaplní celý prostor. Vzhledem k tomu, že Mordred sám ničeho nechtěl, to bylo to nejmenší. Zároveň to ohodnotil jako "hezký paprsek slunce".

Vydali jsme se na cestu zpátky. Mordred nám doporučil cestu "obyčejnou", nikoliv přes Les. Našli jsme si tedy dobrý spoj do Anglie a po cestě zjišťovali informace. Já s Vlastou jsme se dívali na prostředí St. Nectan's Glen. Gíslaug našla informace o Ladianě. A to jsme se nestačili divit. Neteř krále Marka, kterou sám král Marek znásilnil a zplodil s ní syna Meragyse (jeden z rytířů Kulatého stolu). To však, bohůmžel, nebylo všechno. Aby "vyřešil svůj malý problém", Ladianu nechal zabít a její tělo pohodil divé zvěři. Chvíli hrozilo, že naučíme Straku nové termíny jako "Omračůrák" a podobně. Nicméně tento termín Straka zatím neopakovala. Vlasta se rozhodně vybavit nátepníkem, protože jestli bychom potkali náhodou Marka, máme s nátepníkem podobný názor na jeho osobu.

Na místě jsme si zařídili ubytování a vyrazili ihned do terénu. I když měli již zavřeno, anglické ploty nebyly tak nepřekonatelné. Vydali jsme se tedy do malebné oblasti háje, které má rozhodně svou atmosféru. Světlo ze světlušek se podivně odráží a vše působí nostalgicky. Najít jabloň není tak těžké. Je to jediná jabloň nedaleko vodopádu, kterou můžeme najít. Je stará, s malými jablíčky na svých větvích. V lese okolo ní je podivné ticho. Zkoušíme přivolat Ladianu, ale nic se neděje. V okolí nic zvláštního nevidíme a nechceme Ladianu volat přímo. Nepřijde nám to v tu chvíli vhodné. Vlasta s Tarikem se tak rozhodnou vyhledat ostatky spolu pomocí svých schopností. Sednou si na zem a po chvíli soustředění se oba proberou se slzami v očích. Podle toho, co nám řekli, rozsekali nebohou dívku na místě zaživa. Polykáme nadávky a bělají se klouby na zaťatých rukách. Zároveň Vlasta i Tarik ví, kde ostatky najít.

Když se chceme vydat pro ostatky, ojeví se v lese tři krásné dámy v bohatých robách. Představí se jako Queen of Outland (černě oblečená), Queen of Eastland (červeně oblečená) a Queen of Nordgalis (bíle oblečená). Vědí, proč jsme na místě, a musíme projít zkouškami.

První zkoušku nám dá paní Outlandu - musíme odpovědět na hádanku "Jak se jmenuje dítě, které visí na stromě?" A vskutku, na jabloni najednou visí v zavinovačce z jednoduchého plátna dítě, které spí. Po zeptání si jdeme dítě více prohlédnout. Zavinovačka je opravdu prostá, jednoduchá. V ní je vložený zlatý náramek. Spíše pánský. Dohadujeme se, kdo by to mohl být. Vylučovací metodou dojdu k tomu, že největší smysl dává Meragys, syn Ladiany. To sdělíme i dáme a první test splníme. Dozvíme se, že Marek dítě pověsil na strom, u kterého nechal popravit jeho matku. Nicméně jej našel dřevorubec, který se ho ujal.

Druhou zkoušku nám zadá paní Eastlandu. Prostě musíme porazit její monstrum z kostí zvířat, kořenů a hlíny. Bojuje to drápy, kořeny. Já s Tarikem se snažíme střílet, zatímco si drží pozornost netvora Vlasta a Orm. Mnoho prostředků nefungovalo a tak Gíslaug vystřídal ve světle Kérka a čarodějka začala připravovat svůj magický pesticid. Straka vyletěla na jabloň, otevřela další páry svých démonických očí, bojovné křičela a Tarikovi víceméně hodila jablíčko. Když jej Tarik hodil na nestvůru, Gíslaug netvora donutila uschnout a zemřít. Ihned po boji se dostalo všem zraněným první pomoci. Rychle sešít, zavázat a Gíslaug dodat základní energii. Straka zavřela svá démonická očka a schovala zoubky ze zobáku.

Poslední úkol pro nás měla královna Nordgalis. Na blízkém dubu v nejvyšších větvích sedí její sokol. A ona jej chce zpět, nezraněného. Přemýšlel jsem, jestli by jej nalákala píseň. Nicméně Vlasta prostě sokola požádala, jestli by nemohl slétnout. A sokol ji vyslyšel. Všechny královny byly překvapeny. Údajně se toto ještě nikdy nestalo a to zkoušky zadávají již nějakých pár století. Orm.jeste dostal pozvání ve stylu „Lancelot pod jabloní". Všechny dámy následně zmizí. Můžeme však pokračovat.

Tarik s Vlastou ví, kde ostatky jsou. Nalezneme je a s velkou úctou přeneseme pod jabloň. Zkoušíme se znovu zeptat, jak by si přála Ladiana pohřbít, ale přímou odpověď nemáme. Rozhodneme se tedy použít Mordredova doporučení a pohřbíme kosti vlastníma rukama pod jabloň. Místo je to vhodné, nejsou tam kořeny stromu. Půda jde rozhrnout snadno. Jako by s námi spolupracovala. Když zahrneme ostatky, Gíslaug posledními silami provází Ladianu na cestu do zásvětí. Hrob se pokryje měkkým mechem a zůstává vidět jen kámen, který Vlasta umístila do čela hrobu. Já následně zazpívám caoineadh. Pomalý táhlý. O její kráse, něžnosti a dobrém srdci. O tom, že měsíc opláče její ztrátu a slunce jí povede na cestu dál.

Po dozpívání se roztrhnou mraky a vysvitne měsíc. Vítr ve větvích jabloně s námi mluví. Děkuje za to, co jsme vykonali. Ač mi to přijde skoro nepatřičné, přednesu svou prosbu o dřevo na harfu. Dostanu tedy snítku jabloně s tím, že tato snítka bude stačit na výrobu celé harfy! Takový dar! S velkou pokorou jsme poděkoval. Zároveň se každému z nás snese do dlaně kvítek jabloně, který stále voní a nevadne. Pomalu mi přijde, že jsme dostali daleko víc. 

Vykrademe se tedy z háje, přespíme a vydáme se zpět k domovu...