ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
=====Makara na kraji vesmíru=====

**Osoby a obsazení:**
[[nora|Nora Lindkvist  Hadarðóttir]]; [[petr_helsson|Gíslaug Heljardóttir]]; [[jan_dobrovsky|Jan Þorsson Dobrovský]]; [[lucie_podlipska|Lucie Podlipská]], dcera Asklépiova; [[vlasta_pokorna|Vlasta Pokorná]] z rodu Černého Paa; [[paddy_siodhachan_o_sullivan|Paddy Siodhachan O'Sullivan]], syn Brigid; [[tomas_lin|Tomáš Lin]], syn Kui Xinga; [[breonica_coll|Breonica Coll]], dcera Miacha; [[radim_habarta|Radim Habarta]], syn Cortéze; [[veronika|Veronika Dušková]], dcera Hádova; [[ema|Ema Sovová]], dcera Athénina; Lenka, dcera Selénina; Kérka, služebník Hádův (NPC)

----

Nad ránem nás překvapí naléhavá SMS od Emy Sovové: //“Ahoj, je to hodně špatný, sejdeme se tam a tam, co nejrychleji.”//

S úsvitem se scházíme na smluveném místě a dozvídáme se, že se Emě zjevila Athéna ve zčernalé zbroji a přikázala jí, abychom se právě tady setkali i s veškerou výzbrojí. Nestihneme si ani vysvětlit detaily a už před námi stojí sama bohyně. Přikazuje nám, abychom našli bojovou makaru, opravili ji a co nejdříve ji dopravili zpátky na frontu (ano, na //tu frontu//).

Netušíme, co je to makara, ale s bohy se nehádáme a rychle nasedáme na právě přiletivší pegasy. Spolu s námi jede i malá jednotka myrmidonů oděných v charakteristické řecké zbroji, a v jejich doprovodu míříme nad mraky a do kosmu.

Brzy se pod námi objeví utržený kus kamení, v jehož středu leží zelená oáza a stočená bytost s rybím ocasem, hlavou slona či tapíra a tělem monstrózního obrněného krokodýla. Z dálky si to tolik neuvědomujeme, ale čím jsme blíž, tím víc nám dochází, že tvor ve svinutém stavu rozměr jako širší centrum Prahy. Na jeho hřbetě brzy rozeznáme i ruiny indického opevněného města - části jsou opravené, z jiných zbyly skutečně jen trosky a nad celou krajinou se vznáší oblak hustého, mastného dýmu. Bytost - správně chápeme že Makara - má na jedné z předních končetin hlubokou trhlinu dlouhou jako Václavák a zjevně jí působí poměrně dost bolesti.

Přistaneme na malé plošině lemované sloupy a vkročíme do jedné z blízkých budov. V sále se krčí několik skupin lidí. Na jedné straně mladíci v bílém se symbolem hada pijícího z misky, na druhé mladé ženy v pracovních oděvech. Náš imperial march je asi trochu vyděsil, ale nakonec se s námi přece jen jeden z mladíků začne bavit, pravděpodobně proto, že nestihl dost rychle uskočit svým kolegům prchajícím před zodpovědností.

Představí se nám jako Vasuraya a vede místní část polní nemocnice. Bojový personál na stanici byl buď zabit nebo převelen jinam a oni dělají co mohou, aby spravili ubohou makaru. Když došlo ke střetu, který makaru vyřadil, invokoval někdo na tomto místě boha Geba a vytvořil tak oázu, ze které mohou získávat alespoň nějaké zdroje. Zároveň se tu ale začaly objevovat stíny, které napadají obyvatele města a znesnadňují tak získávání dřeva pro pohřební hranice (zdroj dýmu) a celkovou snahu zachránit makaru.

Makara samotná byla zasažena chaosovou čepelí a vyléčit ji vyžaduje božské schopnosti, které místní prostě nemají. Slíbíme, že uděláme co bude v našich silách a část se vydává řešit invazi stínů, zatímco ostatní se ujmou léčení.

Honza, Lucie, Ema, Paddy a Nora následují jednu z dívek v montérkách. Představí se jako Liana a navzdory situaci se zdá velmi v klidu. S námi se vydá na cestu i deset myrmidonů, které okamžitě zapřáhneme do práce. Liana nám vysvětlí situaci - město má k dispozici energetické krystaly, vlákna nebeských pavouků i nástroje k zašití rány (balisty). Zároveň se dozvídáme i to, že makara má vlastní vědomí, chápe, co se kolem ní děje a pravděpodobně opravdu trpí, takže kromě rány samotné vymýšlíme i plány na zmírnění bolesti.

Pár myrmidonů posíláme hlídat energetické krystaly a zbytek se s námi vydává k oáze. Protože jde o doménu Geba - boha země a plodnosti - mohl by ve zdejších vodách růst léčivý lotos a i voda samotná by mohla mít léčivé účinky. Lucie si bere plátěnou tašku a čutoru, Honza netroškaří a popadne rovnou kanystry. Na hranicích města bývala síť výtahů, ale některé jsou teď rozlámané a tak musíme z okraje mohutného pancíře makary slanit pěkný kus cesty dolů. 

Před námi leží bujná džungle, nad hlavami studený kosmos a my se vydáváme do nitra zeleně k vodě, kde opravdu roste lotos. Lucie se nejprve ukloní, představí nás a vysvětlí své záměry, než vstoupí do tůně a květ utrhne. Nabereme si i vodu a myrmidony pošleme na dříví, abychom alespoň trochu ulehčili pohřební divizi nahoře, a pak se bez větších obtíží vracíme zpátky, abychom si prohlédli ránu.

Trhlina je šeredná, na okrajích zčernalá, ale uvnitř spálená není. Je vidět, že už se někdo postaral, aby makara nekrvácela, ale většina práce byla pořád ještě před námi. Zatímco jsme obhlíželi zranění, otočila k nám makara obrovskou hlavu, na které stály zbytky řídící stanice. Pokusíme se ji uklidnit a slíbíme, že jí pomůžeme, čímž si vysloužíme krátkou slanou sprchu makařích slz.

Lucie prochází po okraji rány a zjišťuje, zda není potřeba ještě něco udělat než se rozhodneme trhlinu zašít. Zranění se zdá být čisté, ale Nora z ní má pocit chladu a smrti. Spustíme se do rány, ale ani v jejím nejhlubším místě nic nevidíme - tedy, aspoň na světle ne. Když zhasneme lucerny, spatří Nora ve tmě malý kus chladného kovu (nejspíš štěpinu z chaosové čepele), který v ní vyvolává pocit semene smrti. Jsme si dost jistí, že pokud by kov v ráně zůstal, dřív nebo později by makaru zahubil. Opatrně kov vytáhneme, uložíme jej do brašny a vyrazíme zpět do lazaretu, kde se setkáváme s ostatními.

Od ostatních se dozvídáme, že stíny se skládají z mastného popela, mají masky a jejich podstata je stejná jako podstata černého mraku nad městem. Na začátku se stíny hned rozpadaly, ale teď už jsou hmotnější a chvíli jim to trvá. Jeden stín se podařilo vyslýchat - jeho účelem byla prostě jen smrt makary. Bohužel se nikomu nepodařilo zjistit nic moc bližšího, takže se opět rozcházíme a na nás už čeká samotné léčení.

Lucie přebírá z lazaretu mast vyrobenou z lotosu a chystá se s ní natřít jehlu, kterou Honza mezitím brousí. Paddy a skupina místních hudebníků nacvičují skladbu, která makaru uklidní a pomůže jí přečkat bolest a ostatní se snaží pomáhat kde se dá. Během příprav také vyzvídáme, jak tady posádka města vlastně skončila a co dělala předtím - osazenstvo lazaretu jsou gandharvové, nebeští hudebníci, zatímco dívky jsou apsary, nebeské víly. Liana nám vysvětlí, že jednou z jejich povinností bylo mimo jiné svádět příliš mocné askety, což v kombinaci s tím, že z toho často vyšly těhotné, vysvětlovalo, proč se jim na makaře ve finále vlastně docela líbí*.

Když rozmístíme všechny energetické krystaly a myrmidoni vytvoří ochranný kruh kolem Lucie, začínáme si připadat jako v jedné hitovce z osmdesátých let, specificky //It’s Raining Men//, protože z hustého mraku nad námi začnou vydatně pršet stíny a vrhat se na nás. Jejich primární cíl je jednoznačně Lucie, která v tuto chvíli září bílým světlem a věci kolem ní se pomalu vznášejí do vzduchu.

Začíná klasická bitka, kterou vede Thorsson a jeho kladivo, z dálky kontrolují dav Paddy a Nora. Myrmidoni se také činí a Ema drží morálku vysoko. Výhodou je, že stíny skutečně jdou hlavně po Lucii, krystalech a jehle a nad strategií v boji vůbec nepřemýšlí. Brzy je potřeba už jen ránu zatáhnout, ale nápor stínů nám to nedělá vůbec jednoduché - Apsary začínají o celé akci pochybovat, zbytek skupiny je příliš zaměstnán bojem a tak nakonec situaci zachrání Ema, která se vrhne k lanu a zavelí táhnout. Apsary se nenechají zahanbit a inspirovány dcerou Athéninou dílo dokonají.

Energetické krystaly se mění v prach, Lucie (řádně opojená mocí) klesá na zem mezi nás neobyčejné smrtelníky a mrak nad našimi hlavami se rozplývá. Vzdáváme úctu několika mrtvým Myrmidonům a vydáváme se vyřešit poslední část našeho úkolu.

Makara je teď schopná cestovat a my ji musíme dostat na frontu. Mezi troskami řídící stanice na makařině hlavě vyklidíme prostor a začneme chystat velkou taneční párty vednou Gíslou, která se pokusí dostat makaru na obří dálnici. Tanečnice tančí, scioni tančí, hraje hudba a makara proplouvá vesmírem, bílými vodami mléčné dráhy a nakonec skrz mračna dopadne na dlouhou cestu mezi hlubokými lesy. Sem tam vidíme v lese budovy a malé vesnice, na dálnici na nás i jeden obr zamává a cesta ubíhá nesmírně rychle.

Brzy dálnici opustíme a před námi se objeví temná mračna plná blesků a chaosu - jsme jednoznačně na místě. Připluje k nám platforma plná indických válečníků, s sebou vezou i celý nový velitelský můstek, a velitel (vedle něhož je i syn Thorův docela zákrsek) nás informuje, že přebírá velení a máme patnáct minut na to opustit makaru. Pokud to nestihneme, spadáme pod jeho velení a jdeme do první řady.

Nikdo na nic nečeká a běžíme rozbitým městem k našim pegasům. Po cestě na nás začíná nalétávat titánský předvoj poněkud hnusných kříženců mihule a netopýra, kdo může bojuje, kdo nebojuje zdrhá, patnáct minut je nepříjemně málo a na frontu se nikomu nechce. Dobíháme k našim dopravním prostředkům a urychleně se snažíme odletět. Potvory se nás stále drží i když po nich Liana pálí z balisty, ale společnými silami a imitací Horymíra s Šemíkem přece jenom dokážeme útok odrazit a pak už nám nic nebrání se na křídlech pegasů vrátit zpátky domů.

----
//*Pozn.: Tato diskuze později vyvolala debatu o tom, jestli vybrat si titána spíš než sto padesát let nemytého asketu je v tomto případě ten samý princip jako když si ženy raději zvolí medvěda, což volně přešlo v nezávaznou hru Fuck, Marry, Kill, kde na výběr je asketa, titán a medvěd. Ničí preference nesoudíme.
//