ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Razítková výprava ======

**Účastníci:** [[Riikka]], [[tomas lin|Tomáš Lin]], [[Veronika]], dcera Hádova, [[breonica_coll|Breonika Coll]], [[Mara Podkopecká]], Marek Kazimír, [[Paul Freeman]], [[Altýr|Pavel Altýr Týrsson]] a jeho první žena Zrzavá pila

----

Tomáš nás svolal stručnou sms zprávou: Brigáda na [[liang_shan|Liangshanu]], sraz v Generické.

Plán byl jednoduchý - Tomáš potřebuje razítko a Liangshan má vhodného řemeslníka.  Už si sehnal materiál a teď, co Liangshan spadá pod čínskou nebeskou byrokracii, tak by to snad mělo být funkčně i politicky v pořádku.

Cesta proběhla hladce - vzali jsme to oficiálně letecky a hromadnou dopravou. U Vypravěče [[podobany_liou|Lioua]] Tomáš vyprávěl, jak získal své čínské jméno. Takže jsme oblékli barevné hanfu a za hlasitého čvachtání se nechali vyložit v bažinách.

Na hlídce jsme zastihli Marnotratného a Květinového mnicha, přivítali se a nechali se odvést do tábora. Všichni měli z návštěvy z Prahy radost. Neztráceli jsme čas a hned jsme Songovi sdělili účel naší výpravy. Tomáš také rovnou věděl, že ideálním řemeslníkem je řemeslník Nefritových paží. S dotazem na platbu se zas Nefritové paže otočil na Songa a ten nám spolu s Drakem v oblacích popsal situaci, která je znepokojovala.

V Perlové řece se chystá jmenování velitele stráže pro jejího draka Moře perel. Místní úředník, který má jmenování na starosti, Říční kámen, má dva vhodné kandidáty a z nějakého důvodu chce zvolit toho méně vhodného. Zbojníci bohužel nemají všechny informace a je to mimo jejich oblast působení, ale něco na celé situaci je znepokojuje. Proto je naším úkolem se na místo podívat, prošetřit a zabránit tomu, aby byl úřad sprostě prodán a poskvrněn. 

Brainstormovali jsme vhodný postup a Altýr měl obavy z vlivu Všudybyla Všudybuta, který se s [[titani|titánským]] vlivem chaosu rád motá okolo čínské byrokracie (a Altýra). I z toho důvodu jsme se rozhodli hrát s co nejvíc pravdivě a jasně, s otevřenými kartami. Jediné, co jsme plánovali oficiálně pokud možno zamlčet, byl zdroj našich informací - Liangshan.  Ale vždycky se dá říct, že s námi mluvil někdo ze [[sekty_ve_svete_wu-lin|sekty Žebráků]]. A přijít vzdát poctu místnímu pánovi a novému veliteli stráže jsou slušné mravy.

Drak v oblacích nás obláčkem donesl až k řece. Opravdu VELKÉ řece. A taky nám předal kus křišťálu jako signál pro cestu zpět.
Na břehu řeky jsme snadno našli schodiště dolů. Tomáš nás ohlásil, voda se trochu uklidnila a pak už bylo snadné sejít dolů pod hladinu. Pod vodou jsme zjistili, že snadno dýcháme, všem místním rozumíme a naše šaty a vlasy se esteteticky vznáší a vlní okolo nás. 

Palác byl velikosti městečka, zdobený svítícími perlami velkými až jak bowlingové koule. Vevnitř i venku samé okázale vystavené drahokamy, perly a přepych, že by Viking zaplakal (Altýr si ale statečně opakoval, že to není dobrý nápad).
Potkávali jsme obyvatele v tradičních oděvech (mimo nejmenší rybí potěr), někteří vypadali víc jako ryby nebo jiné podvodní bytosti, další více lidsky. 
Sám Moře perel vypadal zcela lidsky, černovlasý, ve středních letech, se stříbrnými dračími vousky. Jeho oděv vypadal ani ne tak jako pošitý perlami a drahými kameny jako umně spojené perly a drahokamy. Jeho hlas byl hluboký a melodický jako proudící voda.
Vedle něj seděla půvabná dívka s malými růžky. Později jsme zjistili, že je to jeho oblíbená dcera, princezna Bei.

Tomáš se opět ujal vysvětlování a Moře nás přijal jako hosty. 

K ruce jsme dostali majordoma, Modré proužky, který nám zajistil ubytování, občerstvení, provedl nás palácem a shrnul nám důležité osoby, které jsme plánovali jít pozdravit, jako slušní hrdinové.
Každé jídlo jsme pro jistotu testovali naším ochutnavačem - Breonikou, ale nic podezřelého jsme neobjevili.

Důležité osoby byly především dříve zmíněná princezna Bei, která je současně říční bohyní vlastní řeky, Bei.
Dále tu máme dva úředíky, správce hmotných zdrojů - Rybí oko a správce lidských zdrojů - Říční kámen. Zajímavé, všichni se shodli, že Kámen je ve službě už velmi dlouho…
A nakonec tu máme kandidáty - Pravdivou čepel a Vistáriové rukávy.

Pravdivá čepel trénoval se svými strážnými. Nechal se snadno přesvědčit k cvičnému tréninkovému souboji a naši bijci si vyzkoušeli pohyby v nezvyklého prostředí.
Také jsme se dozvěděli, že bývalý velitel byl povýšen na Nebesa za své vynikající služby.

Během boje si Paul všiml odlesku zrcátka a díky tomu byla naší další zastávkou architektonicky zajímavá stavba na vznášejícím se balvanu. Ukotvovací řetěz sloužil současně jako můstek a Paul nám nadšeně (a nahlas) vysvětloval detaily podvodní architektury.
V altánku nahoře nás čekala princezna Bei. Altýr jí upřímně sdělil, kdo nás poslal a za to nám ona dodala novou informaci. Kandidáti byli původně tři. Nejvhodnějším byl Mramorové šupiny, ale ten byl nalezen mrtvý a jeho tělo už je pohřbeno v nedaleké hrobce.
Také nám sdělila, že Říční kámen nikdy neměla ráda, je chytrý a ambiciózní a přitom rád hraje “tupý balvan”.
A varovala nás, ať si dáváme pozor, hlavně na jídlo a pití.
Kandidáti se prý mezi sebou velmi dobře znali a chodili spolu pít.

Navštívili jsme hrobku Mramorových šupin.
Obřadní vonné tyčinky místo proužků dýmu vypouštěly rozkošné malé bublinky.
Pod vodou je tma vlastně stabilně, tak nebylo těžké zesnulého přivolat.
Komunikace byla trochu těžší, protože byl zabit kvalitně a profesionálně. Někdo si najal 5 jedů, přesněji škorpiona a Šupiny kvůli tomu nemohl nyní ani mluvit ani psát. 
Ale přesto se nám podařilo zjistit hodně informací, mimo způsob smrti především oficiální žádost prověřit vraždu a zjistit viníka, přesněji zadavatele vraždy.
Zesnulý nám dále doporučil zajít za lékařem, ale chtěl, abychom byli ohleduplní, protože zjevné známky otravy, které na sobě měl duch, nebyly na těle patrné a není pravděpodobné, že by lékař něco podcenil.

Visáriové rukávy, tanečník, byl velmi bohatě a okázale oblečen a elegantně zastřihával květiny v zahradě. Modré květy podobné ibišku jsou prý oblíbenou okrasnou rostlinou, nazývají se Říční slza a symbolizují krásu pomíjivého života. 
Marek ho zkusil přesvědčit k lekci tance, ale Rukávy zjevně nechtěl ukázat, co umí. Ale pustil ho do tanečního sálu a poradil mu pár tipů způsobem, jakým hrál na guqin. A také ho nenápadně varoval, ať je ostražitý.

Další máme na seznamu úředníky v administrativním křídle.
Rybí oko nás ohromil. Byl mladý a připomínal závojnatku, paví oko. Místo rukávů měl vlastní závojovité ploutve a lidsky vypadající ruce.

Kámen byl částečně antropomorfní krab. Měl dost nečitelný až kamenný výraz. Většinou reagoval jen suchým “cvak cvak” a moc nám toho neřekl.

Také jsme navštívili doktora. Jmenuje se Osm paží a je to chobotnice. Tedy částečně. Má lidský obličej, vlasy a horní půlku těla včetně paží, ale spodní půlku těla mu tvořila chapadla a pár jich měl také okolo rukou. 
Zjevně ho smrt Šupin zasáhla. Postupně během rozhovoru měnil barvu na světlejší a světlejší. Zmínil se, že Visáriové rukávy se začal chovat jako hejsek až když se stal kandidátem, zajímavé načasování.

V ubytovacích prostorech nás čekala modrá Říční slza. Vyhodnotíme to jako varování a testujeme ještě důkladněji veškeré jídlo a pití. Bez známek nebezpečí.

Na programu jsme pak měli trochu pití s vojáky z tréninku. Naši bijci udělali dobrý dojem a po pár kolech ze společné kamenné nádoby se s námi bavili jak s nejlepšími přáteli. Většina z té party vypadala jako lidi, sumci či něco mezi tím.
Názory na kandidáty se různily. Zženštilého hejska nechtějí, nemá jejich respekt, ale zas v tom umí  chodit.  Meč je skvělý důstojník ale na velitele mu zas trochu chybí skill “nakládat problémy do medu”. Shodli se na tom, že Šupiny byl nejlepší.
Pozice velitele je zajímavá i v tom, že odpovídá z větší části přímo velkému šéfovi, ale jako lidský zdroj podléhá i Kamenovi. Navíc musí jednat s Kamenem i Očkem, především ve věcech jako plat vojáků a podobně, je to politika.
Dozvěděli jsme se další zajímavá jména nových rekrutů - Ocelová ploutev je žralokovitý strážný, co se vypracoval a povedlo se mu dostat až sem a je na velmi dobré cestě po kariérním žebříčku. Potkali jsme ho jen letmo, ale má opravdu cool kovovou ostrou věc v oblasti zadní ploutve.
Dlouhý cop je naopak lidsky vypadající děvče s dlouhým copem, co přišlo od pramene a působila velmi (všeho) schopně, i když vlastně sympaticky.

Altýr dostal lísteček, že se za hodinu sejdem u hrobky Šupin, tak jsme se dostavili. Tajemná neznámá osoba, kterou jsme vyhodnotili jako škorpióna, takže jsme s ní důkladně a podrobně probrali naše plány, nám pomohla vybrainstormovat situaci. Kámen je tu opravdu opravdu dlouho… ale někdo takový se nemůže jen tak stát božstvem/šéfem řeky… pokud není pod vlivem Titána… pak by převrat způsobil kvalitní Chaos, povodně a podobně… ale to by to na něm muselo být poznat už teď, když přikročil k akci, musí být minimálně částečně změněný… 

Rozhodli jsme se, že Altýr ukáže karty a přizná se, že vyšetřuje tuto vraždu a pod záminkou úplatků si dá dostaveníčko s Kamenem u tiché hrobky Šupin… a tam ho odhalí.
Kámen se chytil a dorazil. Altýr z něj celkem snadno strhl šat… a všichni jsme viděli, že část jeho těla je rosolovitě-slizo-titánovitě-fujkovitá.
Byli jsme připravení, ale boj nebyl snadný. Kámen nám tekl naproti, jeho části se chovaly jako kapalina i chapadlo, obtáčel a leptal, občas po nás házel projektily ve formě zmutovaných krabíků, které samostatně lezly, útočily a leptaly. Marek, Pila a Altýr ho řezali, co mohli, Veronika a Mara ho bodali a kuchali. Paul udával rytmus a se snažil pomoct Maře, která schytala několik velmi ošklivých zásahů a navíc jí krabíkozrůdička leptala hrudník.

Tomáš poslal velmi pěknou žádost o pomoc svému otci o pomoc se zkorumpovaným úředníkem, nepřítelem řádu a tak. Bren ho zachránila, jinak by ho během modlitby napadl krabíkofuj.

Když mu začalo téct do bot, zkusil Kámen (který už skoro nepřipomínal kraba) ještě volat o pomoc “svého pána, Všudybyla”. Z temnoty hrobky mu odpovědělo jen pohrdavé odfrknutí a cosi beztvarého odplynulo do pryč.
Krabí zbytky, které ještě vybuchly do ostrých a přitom chapadlovitých ostnů, co nám probodaly dosud nezraněné nebo málo zraněné bijce, pak pomohly dorubat posily, protože konečně doběhli strážní, konkrétně naši známí z hospody.

Oblečení všech (mimo Riikku, Bren a Tomáše) bylo kvalitně na cáry, nikdo z nás neměl škorpiónovy rukavice, kterými šly krabí kousky rozčvachtnout aniž by látka zmizela.
Zbytky kraba byly dostatečně zjevné, aby bylo jasné, co je zač a princezna Bei se okamžitě ujala organizace. 
Rukávy schytal povýšení (a okamžitě odevzdaně shodil vrchní ozdoby a serepetičky, pod tím byl oblečen ve velmi praktickém oděvu) a zkušeně se ujal velení. Ještě než jsme zmizeli, tak od nás dostal láhev slušného alkoholu, co jsme pro něj přinesli.
Bren s pomocí doktora dostala naše zraněné do převozuschopného stavu.
Pravdivá čepel se svými muži nám pomohl dovléct zraněné až na domluvené místo srazu s Drakem v oblacích.
Princezna Bei nás doprovodila a dala si záležet aby ani ona ani nikdo z jejích lidí neviděl oblak, který nás přiletěl vyzvednout.
Všichni se dostali k Liangshanským včas, dostalo se jim ošetření a očištění od taintu.
Jen chlastačku jsme tentokrát vynechali.
Tomáš dostal svoje razítko na přání.

Při boji s titánskými potvorami chaosu je prospěšné udržovat pravidelný rytmus. Paul a Altýr mají zkušenosti z předchozích bojů a doporučují udávat rytmus, kterého se všichni bojující mohou držet. Určitě vám o tom řeknou víc, pokud bude třeba.