ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
===== Slunovrat v Myšpériu =====

**Osoby a obsazení:**
[[nora|Nora Lindkvist  Hadarðóttir]]; [[klara_skadidottir_horakova|Klára Skadisdóttir Horáková]]; [[petr_helsson|Gíslaug Heljardóttir]]; [[jan_dobrovsky|Jan Þorsson Dobrovský]]; [[lucie_podlipska|Lucie Podlipská]], dcera Asklépiova; [[riikka|Riikka Studená]], dcera Tuonetar; [[breonica_coll|Breonica Coll]], dcera Miacha; [[vlasta_pokorna|Vlasta Pokorná]] z rodu Černého Paa; [[paddy_siodhachan_o_sullivan| Paddy Siodhachan O'Sullivan]], syn Brigid; [[tomas_lin|Tomáš Lin]], syn Kui Xinga; Tarik, syn Neith; Marek Kazimír, syn Mandodarí; Kalen Jezerková, dcera Poseidonova;

---

V Generické se nás tentokrát schází hodně - přišly nám totiž hned dvě svolávací SMS, jedna od Riikky a druhá od Gísly. V čajovně se dozvídáme, že je obě navštívily šedé myši se zprávou, že chceme-li pomoci Myšpériu, máme se v hojném počtu dostavit do Zargony a v Citadele se ptát na Pastýře.

Zavolali jsme panu Brownovi, zda nemá nějaké informace o Myšpériu, ale dozvěděli jsme se toho jen velmi málo - impériu vládne císařovna a její pravou rukou je Miceress Supreme. Obyvatelé jsou možná drobní, ale rozhodně není radno si s nimi zahrávat - koneckonců ten, kdo v Zemi Věčného Mládí zvládne dlouhodobě udržet říši, určitě nebude zrovna měkkota. Rozhodneme se tedy zásobit se sýrem, oříšky a jinými hlodavcůmlibými pochutinami a vyrazit skrz orloj do Zargony. V našem počtu a diverzitě vzhledů vypadáme jako každá jiná skupina turistů na Staromáku, takže se bez problémů dostaneme kam potřebujeme a za chvíli už si nás v zargonském horologiu vyzvedává nám dobře známá Rosa Mystica.

V Zargoně je tradičně noc, ale ulice jsou osvětlené víc než obvykle. Všude visí světla, objevují se motivy měsíce a slunce a Královská Potěšení mají sezónně vyzdobený interiér i exponáty. Rosa Mystica nás provádí celou tou nádherou až do Citadely, kde jsme již podle všeho očekáváni. V prostoru Citadely pochodují vojáci, náhle utvoří zástup a zvednou k poctě zbraň. Zdánlivě není nikdo, komu by se pocta měla vzdávat, ale na konci jejich řady si přece jen všimneme postavy.

Tedy spíš postavičky. Jde o malinkou bílou myš s tmavýma očima a černou kápí. Poklekneme, jak se sluší a patří, a myš k nám přiběhne a pisklavým hláskem zavolá: “Povstaňte, hrdinové!” Na některých členech výpravy je zřejmé, že mají co dělat, aby se nerozplynuli nad tou roztomilostí. Myš se představí jako Pastýř a vysvětluje, že nás má doprovodit na hranici území Myšpéria, kde na nás budou čekat naši průvodci.

Vyrazíme pěšky k hranici, kam nás Pastýř provází v sedle svého ptačího oře (kosa). Za plání okolo Zargony je zatracená zima a sníh, na větvích stromů jsou závěje a my se ztěžka brodíme kupředu. Krajina je ale zalitá sluncem a ubíhá kolem nás překvapivě rychle, takže brzy dorazíme k velkému hraničnímu balvanu. Na naší straně u něj cesta končí a na druhé straně už pokračuje jen maličká vyšlapaná pěšinka. Vše ostatní - stromy, keře i závěje - však zůstává v normální velikosti.

Na balvanu na nás čekají tři myši. Alfhilda, černá myš v oděvu sešitém z kusů kůže větších zvířat a se zdobenou sekerou za pasem,Boreas, šedý myší opat držící masivní lucernu a Lékořice, šedá myška ve steampunkovém živůtku a kalhotách. Myšky nám oznámí, že nás nejprve musí vzít k čarodějovi na dočasnou dekolosalizaci a poprosí nás, zda bychom je nemohli vzít na cestu na ramena. Thorsson se okamžitě přihlásí k Alfhildě a zbylé dvě myšky si udělají pohodlí u Breonicy.

Sníh je čím dál tím hlubší, nebýt rolby vepředu (rozuměj, Thorssona), trvala by nám cesta mnohem déle, ale brzy jsme dorazili k mýtině s velkým černým stromem uprostřed. Strom byl skutečně majestátní, holý listnáč s mohutnou korunou a rozvětvenými kořeny a v jeho kmeni měl domov myší čaroděj Banu. Kriticky nás přejel pohledem a pak nám donesl maličké sušenky s příchutí ovoce a různého koření, po jejichž snězení se my i naše vybavení zmenšíme. Myší hlasy už najednou nezní tak roztomile a z Alfhildina tenkého pískání se stává hluboký ženský hlas, kterým by přeřvala kdejakou hospodskou rvačku. 

Pastýř nám vysvětlí, že letošní zima je i na poměry Myšpéria opravdu krutá a ačkoliv oni jsou připraveni, jejich sousedé jsou na tom hůř. U hranic žije chudá, nemocná vdova jménem Maryam a ona i jejích pět dětí strádají hladem. Před časem našla ve svém domě myš, ale nezabila ji a pomohla jí, na což Myšpérium nezapomíná. Aby jí mohli pomoci, bude se někdo muset vydat s Lékořicí najít mistra elixírů, který by Maryam mohl uzdravit. 

V jiné části lesa se zas probudilo nečekané zlo, našly se tam divné stopy a je potřeba jejich původce eliminovat - tuhle práci budou mít na starost Scioni pod vedením Alfhildy. Poslední skupinu vezme Boreas na místo slunovratového rituálu, odkud zmizela hlavní součást, bez které se rituál nedá provést a bez které nemůže dojít k probuzení Štědrého Krále. Rozdělíme se do skupin a vydáváme se za svými úkoly.

**Alfhilda, Lucie a seveřané**

Pastýř letí s kosem napřed a my se necháváme vést Alfhildou dál do lesa. Sníh je stále otravně hluboký, ale pod naší redukovanou vahou už se naštěstí neboří. Alfhilda z nás tahá informace o našich schopnostech a díky tomu se dozvíme, že nejen Thorsson, ale i ona se dá odjistit a namířit na nepřítele. V lese už je zase noc, všude tma a stíny a mezi stromy se sem tam objeví záblesk zelené srsti. Bytost kolem nás zcela zjevně krouží a ve sněhu nacházíme stopy opravdu velké myši.

Alfhilda o tom nic neví, zná pouze legendu o Zelené Myši porostlé rostlinami, která dorazila na hrad právě v době slunovratu, a vyzývala ostatní k souboji - jakou ránu jí ostatní uštědří, takovou ona jim vrátí. Její výzvu tehdy přijal sir Gnawein. Gísla s Lucií v příběhu okamžitě poznávají myší verzi příběhu o siru Gawainovi, což nás poněkud uklidní, protože jestli jde skutečně o stejnou bytost, pak bude nejspíš nejdřív mluvit a pak teprve hlavy sekat.

O kus dál se k nám opět připojí Pastýř a varuje nás, ať jsme opatrní, protože budeme procházet místem, kterému bychom se normálně spíš vyhnuli. Alfhilda je z toho výrazně nesvá a brzy nám nočním lesem přijdou naproti bledá světla a zásvětní chlad. Pastýř ke světlům vztáhne ruce a my vidíme, že se v nich vznášejí polámané zbytky myších koster. Jsou to pellet fairies, vývržkové víly, duchové myší náhle zabitých sovami. Pastýř je uklidňuje a mluví s nimi řečí srdce - heartspeakem - tedy univerzální mluvou, ve které není možné lhát. Opakuje, že se jich nemusíme bát, ale my cítíme, že jsou to malinké spektry a jejich roj by bez problémů udolal i normálně velkého člověka.

Napadne nás, že by netvorem v lese mohla být sova, ale poslední soví netvor prý padl ještě než se současná Miceress dostala na své místo. Tím posledním byl Acius Stygius, netvor, kterého nebylo možné porazit zbraní ukovanou myší. Miceress a její milý tehdy vyhledali (možná lidského) kováře, kterého nějaký elf zmenšil, aby už nemohl dělat svou práci, a kovář jim ukoval mocné kladivo, kterým sovu udolali. Z ní se pak stala Miceress Supreme a z jejího milého Strážce Kořenů.

Naše další cesta už je klidnější, Alfhilda s Thorssonem tak mají čas řešit dva berserky na jednom písečku. Oprávněně se totiž obávají, co by se mohlo stát, kdyby se odpálili oba najednou. Pokrevní bratrství se jim zatím uzavírat nechce a Pastýřem navrhovaný heartspeak se Alfhildě zrovna nezamlouvá. Diskuzi přeruší Klára, které dojde, že jsme na stopě. Nebo spíš ve stopě - sníh kolem nás je rozmetaný něčím obrovským, co si tu celkem nedávno razilo cestu.

Pro Kláru je to úplně nový pohled na stopování, prohlíží si stěny stopy, čenichá a zdá se jí, že procházející bytost musela mít buď chapadla, nebo značné množství ocasů a že rozhodně páchla hnilobou. Lucie se na stopu podívá přes Mystery a vidí fosforeskující místa značící cosi přírodního, ale opravdu hodně přetransformovaného, na co by určitě neměla sahat. Thorssona napadne, jestli nemůže jít o rostlinu a Kláře dojde, že přítomná hniloba určitě nepochází ze zkaženého masa.

Pokračujeme tedy s tím, že následujeme rostlinu a ve tmě před námi se zanedlouho opravdu objeví náš netvor. Rychle vylezeme na strom, než si nás všimne kolosální prohnilý pařez, který se valí krajinou a drtí kořeny na co přijde. Když nás konečně mine, vydáme se zpátky do stopy a Nora se podívá na jeho trasu přes Justice. Strom sám žádnou křivdu necítí, ale ona si je dost jistá, že to byl jeden ze zakládajících stromů tohoto lesa a dnešní stromy jsou jeho potomky. Pařezu se ale něco dotklo, strašlivá zima, jako živoucí zima v Helu, která generuje jen další a další ničivé síly.

Pastýř prohlásí, že by pařez dokázal zastavit, ale musel by se dostat dovnitř. Stejně bylo ale potřeba ho oslabit a donutit se aspoň na chvíli zastavit. Zvolíme oblíbenou taktiku proti tankům, drakům a jiným velkým ohavnostem a rozhodneme se k pařezu Pastýře dostat zespoda. Klára cestou viděla vhodné místo, bylo ale potřeba pařez předběhnout a přepadení přichystat. V tom se nám ozval Mythopoeticon se zprávou:

//Slaměný střízlík, který je symbolem pána zimy\\
Je silný a má moc jako žádný rok jiný\\
Chce stavět si hrad z ledové kulatiny\\
Tak jen dáváme vědět, že běhá mezi námi\\
My ho jdeme spálit na potkání.//

Rychle odpovíme, že jdeme ledovou kulatinu právě zmlátit a pak už nám Pastýř volá taxi ve formě tří bílých zajíců. Následuje Fast and Furious - Forest Edition, při které se snažíme udržet na hřbetech ušáků, což si někteří z nás užívají víc než jiní, ale pařez předběhneme a můžeme začít chystat přepadení. Alfhilda začne zuřivě hrabat a Thorsson jí zdatně sekunduje, mumlaje si pro sebe cosi o zákopech. 

Když dohrabou, vyzkouší oba berserkové přece jen heartspeak. Lidé se ho sice naučit neumí, ale stačí, když jím mluví alespoň jeden ze zúčastněných. V tomto případě také pomohl Thorssonův vnitřní medvěd, protože ke zvířatům se přes heartspeak mluví nejlépe, a když si byli jisti, že si rozumí, skryla se Alfhilda s Pastýřem do zákopu a my ostatní jsme se ukryli v okolí. 

Pařez přifuní (přifotosyntetizuje?) do připravené léčky a dřív než cokoliv jiného schytá proud urážek (//Hej, ty přerostlej žalude! Tvůj táta byl kopřiva a tvoje máma smrdí jako kozí bobky!//) a sněhových koulí. Pokusí se okamžitě z místa utéct, ale Thorsson mu zastoupí cestu a jme se ho drtit na třísky. Z druhé strany mu Gísla připravuje ledovku, kdyby se monstrum velikosti domu pokusilo odejít tudy. Nora si ze své taktické pozice ve větvích stromů stihne udělat kamaráda z místního zvědavého havrana a Klára obratně ořezává kořeny vklíněné mezi okolní stromy.

Když se ze sněhu vedle pařezu vyhrabe Alfhilda, víme, že jde do tuhého. Gísla s veršem na rtech zarazí hůl do ledu a ze země okamžitě vyrazí krajková stuha ledových bodců směrem k pařezu. Havran s Norou za krkem útočí shora a Alfhilda s Thorssonem se vrhají vpřed jako jeden berserk, s divokým řevem a pěnou u huby. Pařez se pod vlnou útoků zastaví, ztuhne a dřevo začne praskat.

Z praskliny v pařezu vyroste větvička s lístky a sníh kolem odtaje. S pocitem dobře vykonané práce nasedáme v plném počtu zpět na ušáky a míříme ke stromu, pod kterým by podle všeho měl spát Štědrý Král. Cestou se setkáváme s ostatními - jedou na mechanickém jezevci a na saních tažených morčetem. Boreas pak potvrdí, že jsme na místě, někteří z nás přinesou obětiny a pak dutina pod stromem praskne a z ní vyjde mohutná postava s bodlinami.

Poklekneme - kdo jiný než ježek by měl být Štědrým Králem? Na nebi se objevuje světlo, je krásné ráno a Štědrý Král žehná obyvatelům této země i nám. Vlasta jej požádá o pomoc pro Maryam a král slíbí, že ani ona, ani její děti nebudou nejméně do příštího slunovratu strádat. Všichni se pak vracíme na mýtinu u čarodějova stromu, kam mezitím myši přinesly stoly, pohoštění a mošt. Hraje hudba, křečci zajišťují zásobování slavnosti a nakonec se mezi stromy objeví i Green Mouse, se zelenou srstí porostlou cesmínou, přelétne nás souhlasným pohledem a pak tiše zmizí zpátky do hlubin lesa.

**parta, co šla s Lékořicí zachraňovat mistra**
 (Riikka, Marek, Paddy, Tomáš)

Lékořice, nám řekla, že má celkem přesnou představu, kde by měl být její mistr, ale netuší, proč by se nevracel. Na místo vedou dvě cesty, ze kterých si můžeme vybrat. První je nebezpečná, protože tam mohou být hladová zvířata, hlavně lišky (teď by vůči nám byly cca jako jeskynní troll z Pána Prstenů) a možná i vlci (dostáváme se na velikost cca olifanta). Druhou cestou může chodit bez problémů Pastýř, ale pro nás to bude nebezpečné, protože se tam vyskytují pellet fairies, možná i v roji. Pochopili jsme, že se jedná o malé neklidné duše, víceméně spektřičky, myši se jim obvykle vyhýbají. 

Vyrazili jsme přes “dušičkové” území, snažili se být potichu jak myšky. Došli jsme až k “ledové průrvě” (malý potok, ale když divoká bystřina zamrzne rychle, je to dost myšopast), přes kterou vedl “padlý strom” (tenká břízka, ale pro myší velikost to byl ideální most). Přímo nad stromkem ale kroužil roj pellet fairies. Nechtělo se nám s nimi bojovat a nevěřila jsem, že je zvládnu nějak uklidnit. Podle Lékořice je pastýři uklidňují řečí srdce, kterou se “kolosové” jako my naučit nemůžou, protože je toho v nás moc. Předvedla nám pozdrav v této řeči a je to intenzivní, nedá se v této řeči lhát a pozdrav od Lékořice byl jako plaché, ale přitom srdečné objetí, jako by říkala, že se nás bojí (co jsme menší tak méně), ale je ráda, že je s námi… Shodli jsme se, že se nebudeme pokoušet se to naučit ani to napodobovat, minimálně ne teď. 
Marek zkoušel odlákat roj na střelený šíp, který zaujal skoro polovinu, ale ne všechny. Pak vystřelil hvízdající šíp a ten zafungoval lépe. My stihli přeběhnout a pak se zanorovat pod závěj. Spektřičky totiž mezitím šíp rozsekaly na třísky a teď se pokoušely ze zbytku třísek ve sněhu nadělat prášek.
	
Ze závěje jsme se vynorovali nedaleko cíle. Hora vzpomínek je prý místo, které je tu asi tak stejně dlouho jako Myšterium. Ukládaly se tam kamínky jako vzpomínky na blízké, občas se tam pohřbívalo a odchází sem občas staré myši před koncem. 

Během vyprávění na nás zaútočilo něco zmrzlého, co se roztříštilo o strom. Lékořice říkala, že tohle vypadá, že na hoře zamrznul západ slunce. To se prý stává, když je hodně silný mráz. Pak to nějakým způsobem ovlivňuje rampouchy, které aktivně útočí na světlo, v tomto případě na světlo očí. A její mistr sice není mrtev, to by věděla, ale pravděpodobně tam nahoře - v zahradě, kde se rostou divoké plody a nechávají se kvůli elixírům zamrznout - uvízl a nemůže pryč. 

Tím nám nahoru zbyla jen jedna bezpečná cesta, kterou nás Lékořice neochotně vzala. Cesta vedla přes mohylu sira Mouse a problém s ním je, že je příliš hodný. Všude možně jsou legendy o rytířích, kteří povstanou až bude zemi nejhůř a není dobré s tímhle typem kouzla manipulovat. Sir Mouse je jedním z těch rytířů, ale vzhledem k tomu, že nikdy nebyl oficiálně pasován a přijde mu zbytečné čekat, když může pomoct, tak je těžké přesvědčit ho, aby zůstal ve svém mausoleu. Je to fascinující osobnost, žil na Kamelotu, zná pozitivní i negativní části jejich životů a přesto má o všech místních stále dobré mínění. Odmítli jsme jeho meč (z hřebíku, co vypadl z podkovy Mordredova koně!), štít (z dřevěné misky, co upadla Borsovi při večeři) i plášť (z kapesníčku, co upadl Guinevře), ale nakonec jsme si půjčili pár nástrojů, co mu tam nechaly děti. 

Naše improvizovaná melodie zvládla zklidnit útočné rampouchy, které pak jen pomalu kroužily ve vzduchu okolo nás. Využili jsme, že Marek měl rezonanční misku, kterou mohl i odložit a on tak mohl zachránit mistra lektvarů, který zkameněle stál uprostřed zahrady, prý už několik dní. Pak jsme prchli opět přes mohylu (zkusili jsme vytahat ze sira Mouse nějaké historky o lidech z Kamelotu, po chvíli nám ale mistr lektvarů připomněl, že bychom už měli jít) a vrátili se zpět mnohem rychleji, protože mistr měl nedaleko zaparkovaného mechanického jezevce, na kterém jsme dojeli za ostatními. 


**Ukradená socha (Kalen, Vlasta, Tarik, Bren ...)**
Poslední skupinu vezme Boreas na místo slunovratového rituálu, odkud zmizela hlavní součást, bez které se rituál nedá provést a bez které nemůže dojít k probuzení Štědrého Krále.

Z vesnice zmizela slaměná socha velká jak střízlík. Stopujeme, a popereme se s ledovým střízlíkem.