ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Thór nemá čas číst manuál ======
7. 3. 2026

**Osoby a obsazení:** [[petr_helsson|Gíslaug Heljardóttir]]; [[jan_dobrovsky|Jan Thorsson Dobrovský]]; [[lucie_podlipska|Lucie Podlipská]], dcera Asklépiova; Kawa, dcera Raidenova; [[nora|Nora Haðardóttir]]; [[tarik|Tarik]], syn [[neith|Neith]] + Veronika „Nika“ Kovaříková, dcera [[us-migiru|Uš-migiru]] (NPC) + [[orm|Orm of the Golden Heart]] (na misi z Valhally) + nově probuzené //spoiler alert// Alexandra, dcera Despoiné; Denisa, dcera Dionýsova; [[dana_kobrova|Dana, dcera Dagdova]]
----
Všechno začalo nevinně - v krásném sobotním počasí se na studentskou grilovačku vykašlala většina plánovaných účastníků, a zoufalá pořadatelka Katka začala posílat zvací zprávy na všechny strany, s dovětkem pozvěte, koho můžete, ať se to všechno sní. A naštěstí v kontaktech měla i Noru, se kterou se zběžně zná, a ta ochotně uposlechla výzvy a pozvala, koho mohla - tedy nás. Pokud měli studenti nějaké námitky, že se jim na grilovačku vecpala banda divnolidí, myslím, že je utišilo zjevení Thorssona s velkým sudem piva na rameni (a vysvětlivkou, že nedávno zdědil hospodu.) Velké množství párty bodů si připsala Lucie, která vzala vyvenčit kohouta Ozzyho a celkově to bylo velmi příjemné, jedna ze studentek čile distribuovala alkohol a jídlu se dalo vytknout snad jenom to, že ho jeho autorka nutně musela před konzumací nafotit na instáč.

Když už hodina pokročila a na nohou jsme se drželi jenom my a ze studentů Alexandra, Dana a Denisa, najednou se prudce zatáhlo, zaburácel hrom a než jsme se nadáli, uhodil blesk přímo mezi nás, oslepující světlo, rána jako z děla a potom už v místě dopadu stál mocný [[thor|Thór]] ve vlastní osobě. Zatímco jsme mu úklonami prokazovali náležitou úctu a posunky k tomu přiměli i poněkud konsternované studentky, Hromovládce zamířil rovnou k Honzovi a spustil (parafrázuji):\\
//"Hej synku, to je fajn že jsi tu rovnou s celou družinou, mám pro vás důležitý úkol. V Norsku, v místě zvaném Fen, na místě sopky, která se má za dávno vyhaslou, ale tak úplně není, vyleze za pár dní ohnivý obr, postarejte se o něj. Je to někde u města Ulefoss a stane se to, až bude měsíc přesně v půli, takže máte pár dní čas obhlédnout terén, zjistit co je potřeba a tak. Óðinn mi k tomu dal nějaký proroctví, má to sedum kroků a nějaký blbosti kolem toho, ale na to já nemám čas, když už mám na chvilku volno z bitvy- ostatně Sif už na mě čeká. Vy si ale poradíte i bez toho, je vás tu na to dost, o támhletěch třech jsem sice zatím neslyšel, ale určitě budou taky dobrý. Teda, když se takhle obcházej proroctví, tak to může trochu probíjet okolo, tak je radši nenechávejte jít domů samotný, kdyby náhodou. Jo, asi je to dost důležitý, tak tady na to máte posilu, abyste neřekli, já musím běžet."//\\
Na jeho místě se objevil portál, za kterým šla mlhavě tušit hodovní síň a za hlasitého smíchu, skandování a tlučení zbraní o štíty se z něj vynořila vysoká postava v přilbě, s mečem a štítem, a zpod kroužkové zbroje zářil zlatý lesk. Byl to Orm a Norou napřed jsme se na něj všichni sesypali, takže uklidňování nebohých studentek na chvíli zbylo na chudákovi Nice. Posléze od nás dostaly základní info a neodolatelnou nabídku zaplacení letenek do Norska a přespávačky ve Forlorn Hope. Ráno po probuzení našla u sebe Alexandra jednoduchou černou masku, Denisa zlatý přívěšek levhartí hlavy a Dana zlatou lžičku zdobenou keltským uzlem.

Mezitím si zjistíme, že jde o oblast jihozápadně od Osla, kde Norové nedávno ohlásili objev velkého ložiska vzácných kovů. Říkáme si, že se opět potvrdila slova klasika varující před kopáním příliš chamtivě a příliš hluboko, které má tendence probouzet prastaré ohnivé zlo...\\ Cesta proběhne bez problémů a na místě se po doplnění tekutých zásob ve <del>Systembolaget</del> Vinmonopolet((Vinmonopolet je norský státní obchod s monopolem na lihoviny, Systembolaget je švédský.)) zanoříme do lesa, který se za úzkým pásem obdělávané krajiny táhne do široka a do daleka, jak už to v Norsku chodí. Po chvíli pátrání narazíme na rozlehlou kruhovou mýtinu s rozeklanými kameny okolo, která nám připadá trochu jako pozůstatek sopečné činnosti a jako místo, které hledáme. Prakticky ihned si všimneme poblíž kamenného kruhu čerstvě postaveného ohniště, velké zásoby dřeva a položeného starobylého kotlíku (tedy spíš kotle), který jako by velmi recentně někdo vycídil. Přitom v okolí ani noha. Honza zkusí očichat vnitřek kotlíku, jestli nepozná, co se v něm vařilo naposledy, a má pocit něčeho jako guláš. Po něm to zkusí Dana, ta vleze do kotlíku téměř celá, zato nám je schopná vyjmenovat všechny ingredience kančího guláše a málem i recept. Alexandra se zkusí na kotlík podívat skrz svou relikovou masku a všimne si na něm zvenčí nějaké jinak neviditelné skvrny, která se jí jeví že nějak narušuje podstatu kotlíku.\\
Mezitím Tarik zkouší hledat v okolí stopy a je z toho trochu nešťastný, protože stopy kolem sice jsou, ale dost divné, jako třeba lidsky vypadající stopy velké jen pár centimetrů, nějaké podivné ťupky nebo místa, kde podle vyšší vegetace jistě něco prošlo, leč na zemi po tom není stopa žádná. I tak zkusíme jít po stopách do lesa, moc to nejde, ale po chvíli zaslechneme, jak si v lese někdo prozpěvuje. Je to mladý muž oděný v zelené, s velmi dlouhými vlasy, který zrovna splétá girlandu z listí. Představí se nám jako Pán Stříbrného kotlíku a že prý jestli jsme přišli na hostinu. Zpočátku to nechce víc komentovat, jen že jsme samozřejmě zváni a že on je zkrátka povinován uspořádat v tom kruhu hostinu, a to dřív, než měsíc překročí půli. Když zmíníme ohnivého obra, co by se tam měl tou samou dobou objevit, dost to v něm hrkne, pro hostinu by to pochopitelně byla katastrofa, jeho hosty budou především přírodní spiriti ze širokého okolí, kteří by byli totálně bezbranní, a ani on není žádný válečník. Ale vycouvat taky nemůže, jde o podmínku sázky a jeho čest a sám to rychleji nezvládne. Nabídneme mu hromadu pomocných rukou, protože tak to bude pro všechny nejlepší. Část se vydá obstarat nějaké nadměrné divočáky, kteří se v místních lesích vyskytují, zatímco zbytek se zapojí do příprav na místě.

Na kance vyrazí Gísla, Orm, Thorsson, Lucie a Kawa. Zamíříme si to do hlubokých lesů, a po nějaké době se za námi ozve volání a když zvolníme, dožene nás bytost, kterou si nedokážeme moc zařadit. Je to hodně zarostlý skrček, má ostré zoubky a jakoby krysí ocásek. Jmenuje se Nierthel a že prý zaslechnul, že jdeme na kance, a chtěl nám říct, kde je zahlédnul, a zavést nás tam. Má tam být celá kančí rodinka: táta divočák, děda divočák a máma bachyně se selátky. Jeho pomoc přijmeme, ale stejně v nás zůstává semínko podezření, přotože se vyjadřuje dost divně a na otázky nikdy neodpovídá přímo. Podezření se změní v jistotu když si všimnu, že nás po lese vede dost zvláštní trasou. Chvilku se s ním dohadujeme, protože drze zapírá, až ho Thorsson popadne za flígr a podrží ve vzduchu. Nierthel reaguje tak, že si protáhne nohy až na zem a postupně a neochotně z něj vypadne, že to on se s Panem Stříbrného kotlíku vsadil a překážel mu, dokud jsme se tu neobjevili my a nezkazili všechnu zábavu. Dáme čelem vzad a zamíříme tam, odkud nás předtím odvedl; Nierthel se na nás bohužel nalepil a pořád nás otravuje, ale nechce se mi to eskalovat do přímého střetu s neznámým tricksterem. Když narazíme na stopy divočáků, zjevně se nám je chystá vyplašit, takže se o něj s Lucií musíme postarat, hlídat ho a snášet jeho pokusy nás sabotovat a různé návrhy včetně nemravných. Zbytek skupinky se mezitím plíží na lov a úspěšně skolí tátu i dědu divočáka. Orma u toho trochu přejedou klektáky a páráky a Lucie ho raději jenom ováže, nechce riskovat, že by se to počítalo jako léčení mrtvých. Nierthel nám gratuluje a jestli bychom nechtěli zkompletovat sadu a ulovit ještě bachyni. Tak řekneme, že po takové radě už tuplem ne a s vykrvenou kořistí nesenou našimi siláky se vrátíme ke kruhu. Když Nierthel vidí, že s námi už nijak nepohne, kousek od kruhu se vytratí, ale Honza ho ještě stihne pořádně nakopnout, neb si skrček předtím stěžoval na to, že způsoby hrdinů už nejsou to, co bývaly, tak ať zavzpomíná na staré časy. Mám pocit, že se to nakopnutí zmetkovi ještě líbilo.

Druhá skupina mezitím očistila kotlík a zařídila spoustu věcí //(a někdo mě zde jistě rád doplní)//.

Máme vše potřebné, takže se rozběhnou přípravy na hostinu; Dana si velmi rozumí s elfím kotlíkem a se svolením hostitele vaří přímo božský guláš. Se setměním (jednu noc před půlí měsíce) se na místě sešli velmi roztodivní hosté - od lesních duchů přes bludičky, nebo třeba i cáry mlhy. A co je zvláštní, nehledě na své běžné stravovací návyky a možnosti, každý se láduje výtečným gulášem a ještě si chodí přidat. Všichni se skvěle baví, elf je potěšený, jen říká, že si nemyslel, že by se Nierthel snížil až k takovému svinění. Taky se zmíní, že obr zde byl spoután sice dávno, když on tu ještě nebyl, ale nebylo to in illo tempore. A že tu od té doby měli zůstat nějací mrtví lidé.\\
Denisa mezitím rozjíždí malý pijácký koutek (mnoho spiritů zřejmě špiritus nezajímá) a snaží se z nich vymámit drby na našeho hostitele, ale zdá se, že je to prostě jen velmi sociální elf a na elfí poměry vlastně dost v pohodě.\\
Thorsson se od místního zemního spirita dozví, že tu kdysi opravdu tekl kámen a bylo tu horko. A taky že celkem nedávno nějací smrtelníci prováděli průzkumné vrty. To sedí s tím, co víme; jen dumáme, jestli to znamená, že zrovna trefili sondou spícího obra do palce, nebo jestli to vyrušení bylo nějak sofistikovanější. Ne že by v tom pro nás byl nějaký rozdíl.\\
Lucie zatím s vysokou bludičkou pomlouvá Nierthela. Prý je to ohavný skřet měňavec, možná příbuzný s hísi, kterého nikdo z dobré společnosti nevidí rád a místní se mu spíš vyhýbají pokud můžou, ale Pán Stříbrného kotlíku ho bůhvíproč celkem toleruje.\\
Já pak od cárů mlhy, které mají i lehce záhrobní nádech, takže si skvěle rozumíme, dostanu informaci, která nás nikoho nepotěší: Skutečně tu cítí neurčité množství uvězněných duchů, kteří nemohli přejít na druhou stranu, a nejsou vůbec v dobrém stavu. Vlastně nejspíš už dávno zespektrovatěli. Když to po konci párty probíráme s ostatními, následuje krátká přednáška o tom, co jsou to spektry a proč se najednou všichni zkušenější tváříme, jako by nás rozbolely zuby.

Protože máme poslední noc před velkým showdownem, není čas ztrácet čas a musíme se pokusit ještě něco zjistit, ideálně jak to neurčité množství spekter odstavit ještě předtím. Noře okolnosti jejich smrti připadají velice podezřelé a zkusí jako první plošný průzkum přes Justice. Její intuice se nemýlí, protože zahlédne střípky utrpení lidí, kteří byli zjevně obětováni upálením a slyší jejich nepříčetný křik. Jen z jediného místa měla dojem, že tam ještě přebývá vědomí. Když se na to místo posléze zadívá skrz masku Alexandra, jako by viděla skrz zem a spatří tam nezřetelný obrys postavy, která jako by se pokoušela napít z dlaně. Čímž je jasné, co uklidní tohoto ducha, aby nám nezespektrovatěl taky. Denisa s Danou dají hlavy dohromady a společnými silami a relikovou lžičkou umíchají speciální žízeň zahánějící feelsgood svařáček<sup>TM</sup>. Mně se nechce vzhledem k přítomnosti spekter do vyvolávání, a raději se rozhodnu si pro pána dojít osobně a adresně, takže si pohodlně lehnu a opustím své tělo. Všimnu si, že z kamenů po obvodu kruhu se mi osm odsud jeví jako náhrobky. Popojdu k tomu, kde leží žíznivec, a podám mu ruku do země. Jeho duch vypadá trochu jako odlitek z Pompejí, uklidňuju ho, podpírám a dodávám mu síly, aby se mohl zviditelnit - a aby ostatní věděli, co se děje, zviditelním se s ním (což je btw. docela zvláštní pocit a v tomto ohledu má premiéra. A aby toho nebylo málo, přihlásila se má scioní puberta.) Dana ho třesoucí se rukou napojí svou lžičkou a duch s každým lokem viditelně pookřeje, až se mu nakonec téměř vrátí lidské rysy. Moc nám děkuje a potvrdí to, co už jsme si víceméně domysleli. Bylo jich osm a byli obětováni. Zbylých sedm se uvolní, až se osvobodí ten, jehož tu spoutali, a nejde s nimi nic moc dělat. Ale z vděčnosti za to, že jsme ho zachránili, nám s nimi chce pomoci, jen neví, jak. Nora nabídne pro tento účel posednutí svého těla, duch souhlasí a s tím se rozloučíme, ať šetří síly.\\
Víc už toho za tuhle noc stejně nezvládneme, a musíme se připravit na souboj nejen s ohnivým obrem, ale i se sedmi spektrami. Po úspěchu akce se lžičkou ale máme jednu naději - elf nám řekl, že jeho kotlík není nikdy prázdný, dokud na místě nezasytí všechny potřebné. A i když my jsme plní, v kotlíku pořád ještě zbývá dost božského guláše. Doufáme tedy, že by mohl nějakým zázrakem (pun very much intended) otupit emocionální hlad spekter. Elf rád souhlasí, že si kotlík můžeme vypůjčit, a my si jdeme pořádně odpočinout, naštěstí si můžeme dovolit prospat den.

Dalšího večera jsme nachystaní na značkách, a jakmile se setmí a vyloupne se půlený měsíc, v kruhu to zaduní a ze země vyleze obří postava ze žhavé lávy, která na povrchu pomalu chladne a praská v kamenné pláty. Prakticky v ten samý okamžik zemí proplují i duchové - náš známý se bleskurychle přesouvá k Noře a zbytek neméně rychle vytahuje drápy a začíná vřískat. Aby křiku kolem nebylo málo, Thorsson nedělá ostudu a rozeběhne se přímo na obra; Kawa ho jde podpořit z boku a ve středu kruhu brzy začíná lítat omlácené kamení, blýskat se a bohužel i poněkud doutnat, protože obr kolem sebe rozhazuje spršky jisker. Na druhé frontě mezitím dvě spektry nejblíž kotlíku jako by něco zavětřily, schovají drápy a nechají se postupně od Dany nakrmit. Ta vypadá, že by se v ní krve nedořezal, ale nese to statečně. [[spektry|Spektry]] jako by to upokojilo a zůstanou se poklidně vznášet vedle kotle. Ten zbytek se ovšem vrhne naším směrem, i když Tarik jednu zaměstná měsíčním šípem. Lucie mezitím provádí odvážné hasičské práce ve středu, kde bojovníkům začínalo být už poněkud horko, a na poslední chvíli se zachrání želvou, když to obr nehodlá nechat bez odezvy. Mezitím snad něco mezi Ormovým křikem "Valhalla!" na jedné straně a mým příkazem v řeči smrti na té druhé patrně nalákalo další dvě spektry ke kotlíku, kde byly stejně zaujaté a následně nakrmené, jako ty předtím. Se zbylými to ale nebylo tak jednoduché. S jednou se začala rvát Nora s duchem, jedna se vydala ke mně a Tarik poznal, že potrefená spektra se ozve, když se mu rozhodla oplatit laskavost. Na poslední zmíněnou nicméně hrdinně naběhnul Orm a pořádně ji natřel. Na mé spektře bylo znát, že jakmile zavětřila krev, už se nijak uklidnit nedá, nicméně narazila na nekromantku a ptáček z mé hole (kterého bych po tomhle asi měla překřít na Klováčka) jí taky dal co proto. Odsvištěla proto hledat měkčí cíl, kterým se jí zdála být Alexandra. Ta ovšem naštěstí zrovna stranou uprosila k pomoci lesního ducha, který se spektrou udělal krátký proces. Nora s duchem zrovna ve velmi close combatu dobili poslední divokou spektru, když se ze středu ozvalo zapraštění, jak do toho Kawa dala plnou pecku. Denisa si přisadila vrženou očistnou flaškou, která se okamžitě odpařila, a zbytek obra už rozebral na kousky běsnící berserk. Vyklidněné spektry u kotlíku se potom pomalu rozplynuly.

Jen co jsme ošetřili raněné, přišli za vykonanou práci pochválit své mladé dcery bohové: Danu příjemný, otcovský Dagda; Denisu partyboy [[dionysos|Dionýsos]] a po náležitém odstupu po předchozí návštěvě Alexandru tajemná zahalená Despoiné.