ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Vyšetřování stoleté vraždy v Číně ======

**Osoby a obsazení:** [[mi_nue-chai|Mi Nü-Chai]], dcera Kuan-tiho; [[atab_kolar|Atab]], syn Nabua; Eliška, dcera Damballáhova; [[alena|Alena Farfall]], dcera Sutechova + na začátku v Obskurní Eric Wells (NPC); [[petr_helsson|Petr Helsson]] + na začátku v Obskurní jeho žena Nífla (NPC); Otakar Njordsson; [[altyr|Pavel Altýr Týrsson]] + Zrzavá Pila (NPC); [[riikka|Riikka Studená]], dcera Tuonetar; [[katka_ticha|Katka Tichá]], dcera Bastetina; [[vlasta_pokorna|Vlasta Ti Pokorná]], dcera Černého Paa; Aelfrida, dcera dcera Afrodítina (NPC)
----

Vlasta Pokorná, nevysoká tmavovlasá studentka policejní akademie jeden vlahý páteční opouští posezení se spolužáky v hospodě, které se začíná nebezpečně měnit v pitku. 
Vyrazí na MHD. Najednou s tichým BZZT zhasne lampa kousek od ní a pak další, pozhasíná celá ulice, světla v oknech – naráz, což je takové zvláštní. Jde dál, zaslechne chrčení, otočí se zkoumá, ve kterém křáku leží ten chcípající pes. Uvidí tam něco, co se pomalounku spíš poskládá nebo zhmotní; humanoidní figura, místo obličeje má lebku, na sobě cáry. Vlasta s myšlenkou //Do, hajzlu, hodili mi do piva fet!// ještě cítí nepříjemný chlad pronikající až do kostí. Potom věc znovu zachrčí, narovná prsty a vida, má celkem husté drápy. V očích tomu plane načervenalé světlo a nevypadá moc inteligentně. Vlasta pokračuje v cestě, ale snaží se to pořád mít na očích, pod heslem sice se to neděje, ale kdyby to byl fskutčnosti houmlesák s rozbitou lahví...

Věc se odlepí od země, jako kdyby napůl letěla a napůl skákala, žel skáče pařáty napřed a po Vlastě. Drápy jí lehce přejednou přes rameno, bolest i krev jsou na halucinaci velmi realistické. Věc se obrátí k dalšímu útoku a Vlasta hledá, kde nechal tesař díru nebo aspoň otevřené dveře do baráku. Najde příhodné dveře, zevnitř se do nich opře. Zvenku se ozve chrčení a pak těsně vedle ní prolétne věc skrz dveře, aniž by je poškodila. Otočí se k dalšímu výpadu, naštěstí se zastavila až nahoře na schodech, tak jí to chvíli trvá a Vlasta vysprintuje na ulici. Najednou, jak běží, tak zahlédne, že ve ztemnělé ulici je ještě někdo další, volá na ni česky s trochou čínského přízvuku: //Poběž sem, děvče!// Je tam vedlejší ulička, na jejímž rohu stojí starý Číňan. Vlasta zahne za ním, věc zahne za ní a potká Číňanovu pěst. Potom druhou. Potom jeho koleno a podrážku. Během chvíle si udělá z věci trhací kalendář, respektive, zlámanou hromádku kostí, které se začnou vypařovat.

Vlasta se trochu rozdýchává a vyptává se, cože to bylo, prý hladový duch a to chovající se velmi neobvykle, protože šel napřímo po ní, což tyhle věci obvykle nedělají. Číňan Vlastu pochválí, že reagovala velmi duchapřítomně a mezi řečí se zmíní, že hrdý, jakou dráhu si zvolila, což ji uvede drobet ve zmatek. Z Číňana vypadne, že se jmenuje Ti Ma a možná ho zná z fotek, pokud je někdo úplně neanihiloval a že je její dědeček, tč. ve funkci ochranného ducha rodu. Pak se kolem nich zčistajasna kousek od nich rozlije zlatavé světlo s oranžovým přídechem a v zášlehu ohně se objeví další Číňan. Má na sobě róbu, čapku, vypadá jak ze starého obrázku a velmi důležité. Vlastě je zřejmé, že tohle je nějaké božstvo. Ví to. //Tohle je podlaha, tohle je strop a tohle je bůh.// Nikdy žádného předtím neviděla, ale je jí to naprosto jasné. Vlasta s dědečkem pobijí čelem o zem. Božstvo se představí jako Svitek pekelného ohně, jeden z pekelných úředníků a že má pro Ti Vlastu, pocházející z linie rodu Ti, která odvozuje svůj původ od jednoho z pekelných soudců, Černého Paa, úkol. Má se vypravit do vesnice Shaobing Liuzhuang v provincii Shandong, neb došlo ke znovuotevření jednoho případu a je možné, že na někoho v deseti tisících peklech může spadnout neadekvátní trest a to by nebylo spravedlivé ani podle práva. Dotyčný se jmenuje Liu Shiuduan a podá jí pověření, které jí umožňuje přivolat si poskoka z řad nižšího pekelného úřednictva. Ti Ma opatrně navrhne, že by snad mohla dostat i nějakou další pomoc, na což se Svitek pekelného ohně zamyslí, prohrabe svitky v rukávech, dá Vlastě kontakty vyšetřovatele světa Wulin, jmenovitě na Jednorukého spravedlivého z Údolí Blaženosti a Planoucí spravedlnost, popřeje jí štěstí a zmizí.

Vlasta stráví nějaký čas debatováním o rodinných záležitostech s dědečkem, který jí mimo jiné taky vysvětluje, že nadpřirozeno existuje, on je mrtvý, ale to mu v některých věcech nebrání a určitě se jí od předaných kontaktů dostane dalšího vysvětlení a pomoci a pochopitelně, zavolat na některé z těch čísel je naprosto bezpečné. Ještě jí poradí, jak ho zkusit přivolat, rozloučí se a projde zdí. V ten moment se zase rozsvítí světla a všechno vypadá podezřele normálně, jako kdyby tady před pár desítkami minut nechcípla žádná záhrobní creepa. 
Zkoumá čísla a rozhodne se pro začátek zvolit někoho, kdo má obě ruce a zavolá Planoucí spravedlnosti, tedy mně. Celkem rychle mi dojde, že tady asi máme novou krev a domluvíme si sraz v Obskurní.


Tam se sejdeme v poměrně velkém počtu, dost času zabere představování a vysvětlování, co že se to vlastně kolem děje, že nadpřirozeno opravdu existuje, co dělat a nedělat, tradiční základy přežití správného Sciona. Mezitím nám Vlasta popíše, co se jí přihodilo, všichni se tváří hrozně nadšeně, že se nám po Praze proháněl hladový duch a ukáže své pověření a že má něco vyšetřovat. Krátká historická nalejvárna na téma, čeho že se to týká: Z té vesničky pocházel jistý Liu Shiduan, který žil na konci 19. století a byl zakladatelem Sekty dlouhých nožů (Big Swords Society), což byla lidově taoistická martial arts sekta, založená k obraně místních usedlíků před bandity, v té době se banditismus strašlivě rozmohl, vzhledem k tomu, že většina vojenských sil se soustředila na sinojaponskou válku. Liu byl význačný vlastník půdy a neměl zájem na tom, aby to tam všechno pochcípalo na nájezdy. A potom se chytili s místnímu katolickými konvertity, došlo k nějakému nezvladatelnému rabování ze strany dlouhých nožů a místní prefekt nechal jejich vůdce pozatýkat a popravit za vyvolávání nepokojů. Sekta pak zmizela, aby se o rok později vynořili znovu, jako účastníci boxerského povstávní. Byli to vesměs rolníci zabývající se lidovou mystikou a i když tvrdili, že jsou prodynastičtí a na podporu císařovny Cixi (přezdívané za zády a z hodně velké dálky též Stará svině), tak to byl průser. Ona vyhlásila cca osmi zemím válku a pak Čínu rozmázli. Jedna z mnoha ošklivých etap čínské historie. Nemluvě o tom, že Shandong byl svého času jedno z míst, kde Japonci nadšeně užívali taktiky spálené země. Nádhera, tam jste prostě vždycky chtěli. Nífla s Ericem to očividně nechtěli; Nífla je Čínou prostě nezaujata a Eric se tváří, že Čínu naopak zná a ví, proč se mu tam nechce.
Dohodneme sraz zítra ráno s tím, že víza si opatříme zrychleně, neb vyhodnotíme jako praktičtější vzít to oficiální cestou. 


Vesnice Shaobing Liuzhuang je ve skutečnosti docela hezká - a na české poměry je to spíš menší město. Budíme docela pozornost, ale to jenom proto, že takovou bandu bílých hub tady asi nevidí každý den. Ubytujeme se v místním penzionu a vyrazíme na obhlídku. Najdeme radnici, kde je mj. vyvěšena vyhláška, že je zakázáno po setmění chodit do místního bambusového háje. Taky malou, prostou, ale velmi dobře udržovanou svatyni, na které se skví cedulka //national heritage// a pochopitelně, taky památník Boxerského povstání. Jdeme omrknout hájek a zjišťujeme, že je to spíš lesík. Odchytíme si starou babičku, která se velmi ochotně rozpovídá, že se máme jít podívat na svatyni a památník povstání a taky si můžeme udělat výlet za městečko, kde stával statek Liu Shiduana, který byl místní pán, velmi oblíbený, studovaný a taky dobrý bojovník, uměl nějakou nezranitelnou techniku jménem Zbroj zlatého zvonu, akorát měl smůlu na prefekta Yuxiana, se kterým byli nejdřív přátelé, ale když nastaly nepokoje, dal vůdce Big Swords Society uvěznit a popravit, spolu s Liuem to taky odnesl jeho přítel Cao Deli, ani se neví, kde je zahrabali. Opatrně se ještě vyptáme na hájek, prý tam nemáme po setmění chodit, může se nám přihodit úraz, zkazili bychom si dovolenou a ostatně, je to zakázáno a kdo by chtěl dělat zakázané věci, že. Rozloučíme se razíme směr statek.
Kus malebné krajiny a ha, studna. Funkční. Ota prohlédne vodu, zdá se být naprosto v pořádku, Eliška zkontroluje zemi, ta je taky nezraněná. 
Nezbývá, než počkat na soumrak a vyplížit se směr bambusový háj. 

Pro průchod městem si schováme čopy pod příhodné části oblečení, přece jenom, v Číně mají celkem vošajslich zákony na téma nošení zbraní a vlezeme do háje, kde si připravíme do polohy ready. Týrsson naštěstí vidí ve tmě, Mini má šutrák a Eliška plamínek, takže nejdeme úplně poslepu. Najednou závan záhrobního chladu a chrčení a vidíme lebku s ohníčky v očích. Vlasta má dojem, že to je trochu jiná lebka než ta, co na ni skočila v Praze, ale celkem podobný typ bytosti. Mimo jiné má tahle lebka tři dost ošklivé praskliny na, ehm, lebce. Uděláme šišatý kruh, abychom měli uprostřed nebojové typy a creepa zlá se na nás vrhne. Jelikož nejsme idioti a neskáčeme tam, kde je moc daleko, tak ji vlastně docela rychle a efektivně umlátíme, akorát Vlasta schytá pařátem přes břicho, protože ta mrcha šla zase adresně po ní. Ti, kdo mají čas koukat, koukají kolem a tak nejdřív Eliška upozorní, že nahoře něco je a Týrsson zahlédne něco, co vypadá jako čtyřruká bytost s divným počtem očí a dvěma krátkými zbraněmi na zádech, takový humanoidní pavouk, pravděpodobně démonického typu. Drží se nahoře na bambusu. Když si všimne, že po něm Týrsson kouká, skočí někam do háje a je fuč, nebo alespoň mimo dohled. A záhrobní chlad zmizí. Eliška ošetří Vlastu, Týrsson nám poví o pavoukouvi, ale hledat ho fakt nebudeme. 

Přemýšlíme, kam a jak dál, mezitím dojdeme na křižovatku. Rozhodneme se zavolat nazdařhájem, kdo jsme a co tady hledáme, tituly included a kdo má co říct, ať nám to přijde říct. Na Týrssonovo zavolání se skutečně někdo mezi bambusem objeví - postava dívky, je taková celá zelená, trošku průsvitná, místo očí jí z očí raší trsy bambusových lístků a tak se pohupuje v tom rytmu v jakém se houpe bambus. Prý se jmenuje Bambusový háj a jenom tady roste a zdraví výhonek rodu Ti s družinou. Na otázky odpovídá celkem ochotně, takže se dozvíme, že tu skutečně před cca 120 lety byla mnohá krveprolití, ale to bylo v té době asi normální. Jediná divná byla, když sem přišly dvě lidské bytosti, pily otrávenou vodu (přeloženo jako chlast), potom na sebe hlasitě šelestily, měly kovové předměty (zbraně) a potom jeden druhého zahubil. Spousta krve a taky silná čchi. V poslední době nic zvláštního, jenom ten hladový duch, které jsme vyřešili. Pavoučí démon tu prý byl (a už tu není), ale démoni si celkem chodí, kam je napadne a nic tu nepolámal, tak mu Háj nevěnovala příliš pozornosti. Přišel chvíli po nás. A klidně nám ukáže hrob, z něhož duch povstal; je to jeden z té dvojice, která pila jedovatou vodu, ale zahrabal ho tam někdo jiný. 

Dovede nás na místo, které bychom bez její pomoci opravdu nenašli a rozplyne se. Ohledáme to tam, nic moc k vidění, jenom šmouhy od popela na stromech, vzhledem k ranním mlhám a nedávnému období dešťů tu nemohou být moc dlouho, tak týden. Atab vysype kruh moukou, prý by hájku nerad zasolil a Riikka zkusí vyvolat obyvatele hrobu. Volané číslo je nedostupné, asi někam vyfičel. Suteška s Týrssonem vykopou mrtvolu, tedy spíš kostru, je uložená správně, hlavou k severu. Kostra má vedle sebe kovovou tykev se znakem, který se dá číst jako Liu a po ověření na papírech je to stejný znak, jakým se psal Liu Shiduan. Kostra má zlámaná předloktí (duch je mě srostlé) a na lebce totožné tři praskliny. Kromě tykve je tam už jenom nezajímavá spona na plášť a meč v dřevěné pochvě. Je pouze opatrně povysunut, pod záštitou je značka černého jeřába s roztaženými křídly, která nikomu nic neříká. Zase to zahrobeme, tentokrát i s nějakými tyčinkami a obětinami, ať má sekundární pohřeb štábní kulturu. 

Vypadneme do vesnického chrámku a spálíme tam Vlastin pověřovací svitek, protože tohle chce vážně odpovědi, které by mohl mít pekelný ouřada. Ouřada se zjeví, je to upravený muž ve středních letech s pečlivě pěstěným vous, má na sobě oficiálně úředně vyhlížející roucho s dlouhými rukávy, u pasu pouzdro s psacími potřebami. Představí se jako Yuxian (ano, TEN prefekt Yuxian, co nechal popravit vůdce povstvání), pozdraví výhonek rodiny Ti a úslužně se ptá, jak může být nápomocen. Popovídá nám, že Liu byl odsouzen pochopitelně nejen spravedlností světskou, ale i pekelnou a to za vzpouru a nezabránění masakru. Je tu ovšem ještě ten případ vraždy - Liu se doznal k vraždě Mistra Širokého klobouku, litoval svého činu a akceptoval svůj trest. Případ je ovšem znovuotevírán, protože jeden z jeho následovníků, který měl také vyměřený svůj specifický a nepříliš dlouhý trest, těsně předtím, než odešel do dalšího vtělení a zapomněl, pravil, že Liuův pobočník Cao byl velmi ctnostný člověk, který nikdy v životě nelhal, ale že lhal po smrti. Cao byl jedním z těch, kdo vypovídali v případu řešení téhle vraždy. Proto byl případ znovuotevřen k přezkoumání a spadlo to právě na Vlastu. Liu si (spolu s Caem) odpykává trest v Mrazivém pekle, ten ale za tři dny skončí a za vraždu má být přesunut do Pekla Mlýnku na maso a pak už nebude možné případ znovu otevřít.
Ptáme se na vraždu - Mistr Širokého klobouku byl v komplikovaných vztazích s Liuovým a Caovým mistrem Zhao, který je naučil techniku Zbroje zlatého zvonu (Klobouk praktivoval techniku Jeřábího křídla). A že je tedy Zbroj zlatého zvonu defenzivní a každý praktikant měl ještě ofenzivní techniku, Zhao praktikoval Mědvědí spár (kovový spár na řetězu). Yuxian dále říká, že v záznamech bylo, že Klobouk sešel se světa násilnou smrtí, ale celé je to jaksi zamlžené. Vytáhne opisy protokolů, Liu ve svém doznání pravil: //Já držel v rukou zbraň, která ho zabila, odvlekl jsem jeho tělo a pohřbil ho na plácku v hájku, kde k vraždě došlo, uložil jsem mu do hrobu svou tykev. Je to moje vina.// Cao měl říct: //Liu je muž zcela schopný různých i hanebných činů, že rozhodně je plně schopen a ochoten zabít i někoho kdo není bandita, je schopen vraždy. A že ho viděl táhnout mrtvolu v bambusovém háji.// 
Aktuální místo pobytu mistra Zhaa je neznámé, buď je ještě naživu (a to se bojovým taoistům může snadno stát), nebo je v dalším vtělení. Celé to smrdí. Vlasta se ptá, jestli bychom mohli jednoho z těch dvou vyslechnout, Yuxian konstatuje, že jednoho jistě, jen si musíme vybrat. Po usilovném brainstormingu dopadne los na Caa, protože vypadá jako slabší článek. 
A razíme do pekla.

Yuxian vytáhne svitek z rukávu, mrští jím do prostoru, vyvalí se spousta kouře, který zakryje všechno kolem a když se kouř rozplyne, stojíme v mrazivé pustině, kde je zkurvená zima. Helsson a Riikka to snáší lépe. Kolem se tyčí ledové útvary, od pohledu ostré jak cyp a vede tam mezi nimi stezka. U některých je opadaná jinovatka a je vidět uvnitř lidi, kteří tam jsou uvnitř zamrzlí a zkroucení v očividné agonii a když se prochází moc blízko, tak vidíme, že jejich oči jsou živé a dívají se na nás. Je tam ticho, jediné zvuky pocházejí od nás.
Yuxian nás dovede do prostoru, kde jsou rozestavěné ledové kvádry, kde má každý svou privátní samotku a dovede nás k jednomu, jeden stojí se zavřenýma očima, druhý vypadá, že se klepe. Toho chceme, tj. Caa. 
Yuxian nám odpečetí kvádr, týpek nám spadne k nohám, je na ně promptně postaven Helssonem a Týrssonem, ten se ještě postaví tak, týpek Yuxiana neviděl.
A začne dlouhý výslech. Vyptáváme se na oba mistry, jejich vztahy (jejich tao se rozešlo a mělo při setkání tendence se dohadovat), Zhao prý rád chlastl, Liu naopak vůbec, na povstání, co nosil Liu v tykvi (kořalku), co slíbil nebo neslíbil vypovídat, koho a jak viděl naposledy... spousta otázek, prodřeníme snad i kdy si kdo koupil nové onuce, ovšem pořád si trvá na své výpovědi, až je finálně vytažen argument karmou a Liuovým osudem v Pekle mlýnku na maso, načež se Cao konečně rozbulí. A vypadne z něj mimo jiné, že Liu měl od mistra taoistickou perlu, která pomáhala s učením, s pamatováním. A taky, že den po vraždě mistra Zhaa potkal, vypadal, že má kocovinu, ale nějakou divnou; působil ze všeho nejvíc dezorientovaně. A pak se zřejmě nějak pohádali s Liuem, odcházel rozzlobený. Perlu, kterou nosil Liu ve váčku na krku, den po vraždě už neměl a prohlásil, že ji prý spálil. Cao je tedy konečně dostrkán k výpovědi, že si nemyslí, že by byl Liu schopen vraždy. Ještě se doptáme, kdo byl předchozím vyšetřovatelem, jmenuje se Planoucí kolo osudu. 

Přivoláme Yuxiana, Cao zalapá po dechu, chce něco říct, ale opanuje se, což neujde Vlastě, takže nás seznámí se svým: //Jak jsi mohl, ty hajzle?!// a opět zamrznut. Alespoň někteří se podíváme, jak se kvádr utěšeně plní vodou, která nakonec zamrzne. Hmm, píšu si, neorganizovat vzpouru. 
Tentokrát jdeme jenom kousek, Yuxian švihne pečetí a jsme zase zpátky v chrámku. Ještě se dozvíme, že pochopitelně nemůže soudit skutky svého předchůdce, ale za tím znovuotevřením stojí on. A jdeme psát zprávu. 
Tam je velmi podrobně a květnatě vylíčeno, co všechno jsme zjistili - tzn. poloha hrobu, jeho obsah, stopy popela, výpověď Bambusového háje o tom, kdo manipuloval s tělem a že to byla jiná osoba, než co ho zabila. Stopy po zbrani na mrtvole and stuff. Přidáme info o mistrech a naše domněnky, jak to celé bylo - pánové se ožrali jak dobytci a servali jak hovada, Liu pomocí taoistické perly způsobil mistru Zhaovi amnézii a pak se mu doznal k vraždě Klobouka, což Zhaa mohlo naštvat natolik, že sektu opustil. A Cao prostě zopakoval to, co mu Liu řekl, navíc měli zřejmě ve světských záležitostech smluveno, že má všechno hodit na Liua a Cao se slova svého bratra držel i posmrtně jak helvétská víra, ale uznal, že nevypovídal se znalostí všech skutečností a je mu pochopitelně líto, pokud někoho uvedl neuváženě v omyl. 
A neopomeneme zmínit, že se někdo snažil adresně sundat pověřenou vyšetřovatelku. A že nám byl Yuxian velmi nápomocen. 

Ve full equipu, protože co kdyby nám chtěl někdo zase skočit za krk, vyrazíme zpátky do chrámku spálit zprávu. Netrvá dlouho a kousek od nás se objeví masivní zášleh pekelného ohně, tam se objeví Svitek pekelného ohně, Yuxian s čínsky neutrálním zdvořilý výrazem, ve kterém detekuji mocné //Jíííhááá// a pak je tam s nimi ještě jeden muž, spíš starší, má dlouhé vousy a nad hlavou v podstatě svatozář ve tvaru otáčejícího se hořícího kola a krvavé roucho, odspoda hořící roucho. Svitek nás přelétne pohledem, všichni začnou okamžitě líbat čelem zem. Svitek pokyne Vlastě, ať vstane. Černý Pao je zaneprázdněn a nemůže se dostavit, ale byl velmi spokojen s jejím výkonem. Peklo bylo ušetřeno zbytečných výdajů při aplikaci zbytečného trestu a Liu byl shledán nevinným a jakmile vyprší jeho trest v ledovém pekle, odebere se do další inkarnace. Toto je velmi slušně podložené, uspokojivé. Vaše zprávy o napadení jsou znepokojivé, ale to  již s případem nijak nesouvisí (tj. poraďte si sami). Pak se zahledí na Vlastu a prohlásí, že na ní nevidí dar od jejího božského otce, Vlasta o ničem neví, Svitek se začne hrabat v rukávech, načež týpek s hořícím kolem zamumlá, že to je jistě jenom nějaké opomenutí, zaloví v rukávech a podá Vlastě malou kovovou černou pečeť. Na rameni mu sedí malý pavouk. Ještě k Vlastě zahučí, že její výkonnost povede v patrnosti. Svitek se zatváří spokojeně, sdělí Vlastě, že to je dar od jejího božského otce, má si ho hlídat jak oko v hlavě (cynici z řad Scionů dodávají, že bedlivěji, protože oko seženeš snáz než relic) a Yuxian bude pochválen a čeká ho povýšení. A zmiznou. A my taky, byť méně spektakulárně.