===== Americký teambuilding =====

**Osoby a obsazení:** [[kalen|Kalen Jezerková]], dcera Poseidonova; [[edita|Edita Směje se s Vránami]], dcera Temazcalteci; [[altyr|Pavel Altýr Týrsson]];  Taiki, syn Benkeie; Kawa, dcera Raidenova;  Černý Kojot, syn Kojota (NPC), Nigel, syn Havrana (NPC)
----

**Co:** Edita se rozhodla seznámit Černého Kojota, potomka Kojota a Nigela, potomka Havrana, kterého jsme potkali v kompetitivní honbě za pokladem v Brazílii [[slunce_texas_obsidian_2._2._2024|Slunce, Texas, Obsidián - 2. 2. 2024]]

**Kde:** Manistee u Michiganského jezera.

Protože pro Kawu to bude první setkání s tricksterem, shrneme si po cestě základy – počítat s tím, že žádný plán v jejich okolí neproběhne podle plánu a že pokud trickster rozhazuje konfety, nebudeme se mu do toho motat.

U jezera se nejdříve potkáme s Nigelem a s místní indiánskou slečnou, která nám předává zamluvené kanoe. Čekáme na posledního člena výpravy, když se z křoví vyhrabe nahá ta stejná indiánka a zhádají se o oblečení.  Té druhé nějaké oblečení půjčíme, ale kdo z nich je Kojot?
Na jednoduché triky nám neskočí (nechcete mi to tradiční indiánské oblečení o které se hádáte prostě prodat?), mystery říká že ta první je člověk, a pak se to nějak semele a je jasné, že Kojot je ta druhá indiánka, toho času v Editině náhradním tričku. To je ta lepší varianta, nemusíme Kojota svlékat z ukradeného oblečení, jenom si Kalen vyžádá zpátky perly, které se během chaosu nějakým vtipem dostaly do Kojotí kapsy. Té opravdové slečně nabídneme místo vysvětlování větší zpropitné, uzná že je to vlastně dobrá nabídka a my vyrazíme.

Máme tři kánoe ve složení  Edita < Kojot < Taiki , Nigel < Kalen, a uzavírají Kawa < Týrson.  Plán je vzít to po proudu k jezeru a pak se uvidí.

No a vidíme. Blíží se déšť, tak chceme trochu přidat tempo, Nigel zpívá a lodičky letí po vodě. A nějak to jede čím dál rychleji. Zatímco na mapě si řeka Manistee prostě klidně teče do Michiganu, v naší pozorované realitě zrychluje. A zrychluje a sílí. Tak, že už to ani není na bezpečné zastavení. Dojmově to nevypadá na vodopád, ale spíš na peřeje, takže zkusíme zabrat víc, ať máme manévrovací rychlost a vrháme se do nich.
Kalen z řeky odhadne, že peřej bude končit jako skok – hluboký válec – mělčina – skok, tak řve ať všichni před skokem naberou co největší rychlost… a pak doufáme.

Nigel ve správné chvíli nahodí havraní křídla a nadlehčí špičku. Edita použije k dosažení téhož fyziku, ale celá posádka se pod druhým skokem vysype. Týrson jim chce dát trochu prostor a nepadat jim na hlavu, a nakonec prostě zabere tak moc, že druhou loď o kus přeletí a přitom se vyklopí taky.
Všichni se v pohodě vynoří. Všichni až na kojota. Zatímco všichni ostatní mají zabaleno na lehko a se svým batohem plavou, kojot, už v podobě kojot, sedí na dně i se svým batohem plným lahví. Tak ho Edita s Taikim vytáhnou i s batohem.

Pořád leje, ale najdeme pod stromy trochu sušší místo, které doplníme střechou z pláštěnek. Mokré je úplně všechno, ale stejně rozděláme oheň na ohřátí a sušení, Týrson má křesadlo a Kalen umí separovat vodu ze sirek.
Po chvíli slyšíme divné zavytí.  Týrson vyloučí vlkodlaka, tak čekáme wendigo nebo skinwalkera (podle Nigela padlý šaman, často v podobě jelena nebo třeba králíka). Ať je to, co je to, oheň se tomu líbit nebude, tak chystáme pochodně a molotov.

Nakonec to byl ohromný mutovaný pes, chodil po zadních, ramena ve výšce stropu. S tímhle se vyjednávat fakt nedá. 
Následný souboj se místy chová trochu komiksově. Týrson, Kawa a Taiki se na potvoru vrhnou, ale potvoře ujede bláto takovým způsobem, že projede našim ohništěm a rozmetá tábor na třísky a pláštěnky na škvarky. Molotov hozený do otevřené tlamy tam bouchne, ale potvora vychrlí oheň a střepy zpátky a sežehne Týrsonovi vlasy a obočí. Tak bojové trio osekává potvoru, Edita háže Molotovy, Kalen klouže blátem vyzvednout tu další láhev na zapálení, tu Kawu z pod obludy. Kojot kojotí, Nigel zpívá a háže tomahawkem. 

A pak je po potvoře a taky po našem táboře a po všech věcech, které nejsou nějak mocné/magické/osobně naše. Oblečení, vybavení, cestovní pasy… Ale není po nás. Edita z Týrsona vytahá střepy, Kawa která do potvory dala v poslední ráně všechno, co měla dostane poslední rozmáčený cukr. 

Hrozí další potvory? Snad ne urgentně. Ale stejně chceme vědět co to má být, jestli to vzniklo samo nebo to někdo vyrobil a jestli je potřeba to vyřešit. Mystery kreslení ukáže, že les je tu velký mocný LES, má oči, a oči viděly, jak lidští dřevorubci nahání psa, tak tohle vzniklo jako… reakce.  Vyhodnotíme, že to tedy řešit dál nepotřebuje, ale že protože LES nechceme štvát, tak to není něco z čeho brát trofeje, místo toho mršinu zakopeme do vývratu, a ještě po sobě opravdu moc hezky uklidíme. A protože už máme jen jednu loď, pouštíme ji po proudu a jdeme podél řeky dál. 

Akorát je tma. A žádné vybavení na svícení nepřežilo. Tak uděláme vláček a vedeni Týrsonovým nočním viděním se suneme vpřed. Až na mýtinu, kde stojí ohromný los. Oči nemá na hlavě, ale hromadu menších na lopatách paroží. Takové oči jako byly předtím na obrázku.

S losem se vyjednávat dá, tedy zdravíme, klekáme, necháme se očichat (to jsme rádi, že neneseme žádné "trofeje") a žádáme průchod. Los nás provede lesem až ke břehu s moc pěknou velkou kládou, na které odjíždíme do východu slunce a úplně normální turistické základny na břehu jezera.

Zpátky ve městě čekáme až nám Jack nebo Pila dopraví druhé pasy abychom mohli letět domů, takže máme čas na párty.
V prvním baru Kojot, tentokrát ve své oblíbené podobě blondýnky, reaguje na dotírajícího otrapu a nečinné přihlížející poněkud prudce, takže se začnou dít věci a z baru zbudou jenom naše židle. Takový bar není dále použitelný, takže se posouváme do druhého baru, shodou okolností s extra akcí pro blondýnky. Kojot rozjíždí párty.

A Kalen s Nigelem konstatují, že party je sice fajn, ale taky je krásná noc, tady je nějak moc lidí a že se radši půjdou projít. Mobilů po koupání nemaje, nechávájí tedy mytopoetikon aby mohli dát vědět, kdyby je něco žralo, a že budou za dvě hoďky zpátky.  A po dvou hodinách dávají vědět, že je nic nežere, ale že si jako společnost vzájemně do rána vystačí. 

Můžeme konstatovat, že cílů družební akce bylo dosaženo, Nigel bere Kojota celkem stoicky. Bonusové družení Kalen a Nigela proběhlo také k oboustranné spokojenosti, zejména zásluhou Edity, která usilovnou pařbou držela Kojota dost zaměstnaného, aby nám nemohl nějak „pomáhat“.