Osoby a obsazení: Gíslaug Heljardóttir, Nora Lindkvist Hadarðóttir, Tarik, syn Neith, Sheena MacTavish nighean Cailleach + Mary Anderson, čarodějná učednice (NPC)
Setkáme se u pana Browna abych Noře s Tarikem osvětlila, proč se chystám na Island. Důvodů to má vlastně hned několik. Setkání se starou známou, vyřízení Altýrovy pozůstalosti a obhlédnutí strašidelného horkého pramene. Převezmu z úschovy potřebné dokumenty a protože tři nejsou mnoho, zapůjčíme si nejen nátepník, ale i nový Paddyho vínek. Zkusíme ještě sondovat, jestli pan Písk nemá nějaké zajímavé lokální znalosti (nemá, jiná část ostrova) a pak už se přesouváme na letiště a frčíme směr Reykjavík, kde máme s Mary domluvený sraz v pekařství/kavárně Sandholt.
Mary jsme kdysi poznali jako slečnu bez božského původu, která se ale zapletla mezi nás polobohy a po čase Altýr usoudil, že bude lepší, když děvče dostane nějakou školu dřív, než si jí napřirozeno všimne nějakým nepříjemným způsobem samo. Z různých možností si Mary vybrala seiðr a tak jsem jí v létě 2022 zařídila díky svým kontaktům studijní stáž právě tady na Islandu. Vlastně jsem se už delší dobu chtěla podívat, jak se jí daří. Vzhledem k tomu, že na sraz dorazila sebevědomá, bystrá a vysportovaná mladá žena, dařilo se jí zjevně velmi dobře, což nám vzápětí i potvrdila. Měly jsme dost co dohánět, její studium, různé novinky z Prahy, že už nejsem muž, no nebylo toho málo. Nakonec jsme se dostali i k nedávným ascenzím a k dalšímu důvodu, proč jsem ji chtěla vidět - Altýr jí totiž odkázal svůj pražský dům. Taková nečekaná štědrost Mary dojala a poněkud zaskočila.
Zatímco jsme se bavili, doputovala z venku k našemu stolu sněhová vločka, což bylo poněkud podezřelé, protože venku aktuálně nesněžilo a trasa, po které vločka doputovala přímo mezi naše krémové rolky byla taky dost speciální - asi jako holka, která vrazila do dveří hned za vločkou a které z bagáže čouhala obouruční sekera. Zamířila rovnou k nám a trochu rozpačitě ale bez zaváhání se představila jako Sheena MacTavish, a že prý ji její matka poslala za námi. Tedy ne její matka, ale vlastně taky její matka, a že tomu moc nerozumí a je v tom nová. Tak jsme ji rychle ujistili, že to bude v pořádku a že je tu nejspíš velmi správně a postupně jsme z ní dostali, co že ji poslalo na tuhle neobvyklou anabázi. Její poklidný život na skotské vysočině skončil, když jednou nedaleko ovčího stáda zahlédla něco divného. I nelenila, popadla rodinné dědictví - velkou sekeru a dotyčnou hladovou pokřivenou věc umlátila. Načež se jí zjevila Cailleach, keltská bohyně zimních bouří, pochválila ji jak statečně si vedla a poslala ji za vločkou za námi. Pochválili jsme ji taky, ujistili se, jestli potvora náhodou netaintovala (naštěstí ne) a vysvětlili jí základní informace. Nejisté vyhlídky na nový start v nové zemi s nadpřirozenem navrch jí vylepšila Mary když prohlásila, že má v Praze prázdný dům a klidně tam může zatím bydlet, a že se na zahradu dokonce vejde i nějaká zvířena, aby si připadala jako doma. To Sheeně zlepšilo náladu a protože neztrácí čas, hned se ptala, co že tam chceme vlastně dělat.
Chtěli jsme se ještě podívat na jedno strašidelné místo, na které mě přivedl následující příběh:
Na počátku 18. století žila v místech, kde se dnes nachází letiště Keflavík, chudá žena jménem Gudrún Önundardóttir, zkráceně Gunna. Dům, kde Gunna žila, patřil právníkovi jménem Vilhjálmur Jónsson. Příběh říká, že jednoho dne si přišel pro dlužný nájem, ale Gunna neměla na zaplacení. Prosila ho o strpění, ale on trval na svém a místo platby jí sebral jedinou cennou věc, která jí zbývala - kotlík na jídlo. To ji rozzuřilo, a proklela jeho i celé okolí.
Nedlouho poté Gunna zemřela (pozn. nepřekvapivě, pokud si ani nemohla ohřát jídlo). Když ji odnášeli na marách na hřbitov, jako by nic nevážila. A když jí kopali hrob, zaslechli tajemný hlas, který pravil „No need deep to dig. No plans long to lie.“ Druhého dne po jejím pohřbu našli mrtvého Vilhjálma, byl promodralý se zlámanými kostmi. Začalo se říkat, že Gunna straší po celém okolí. Měla podle některých verzí zabít i Vilhjálmovu maželku a několik lidí zešílelo poté, co spatřili ducha putovat krajinou.
Všichni se chtěli přízraku zbavit, a tak se obrátili na pastora Eiríka z Vogsósar, který se měl vyznat i v kouzlech (!) a na ducha jim dal klubíčko příze. Na volný konec měli ducha nalákat a klubkem ho odvést k nedaleké bahenní sopce. A tak se také stalo. Někteří tvrdí, že Gunna zahučela za klubkem do horké páry. Jiní říkají, že kolem horkého zřídla udělali z příze smyčku a Gunna tak věčně chodí v kruhu po kraji vroucího jezírka, které dodnes nese její jméno: Gunnuhver. Lidé tvrdí, že v jeho blízkosti lze zaslechnout její křik, nebo zahlédnout ducha, stále bloudícího ve výparech na jeho okraji…
WIP