Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Akila, dcera Wepwawetova; Atab, syn Nabua; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Ema Sovová, dcera Athénina; Ráchal Rozvážná, dcera Athénina; Herias, syn Héřin (NPC)
SMS od Ataba a Miniho: „Ryby nemají nohy a taky nemluví. Pokud zvládnete mlčet, přidejte se k nám k na výpravu k řece Almo kousek od Říma. Sraz u Browna.“
Saladinovo mauzoleum v Damašku potřebovalo někoho, kdo ohlídá, že za Saladinem nikdo neleze. Začali jsme se tedy poohlížet po různých entitách, které by ocenily sedět v de facto válečné zóně před hrobkou a dnem i nocí strážit. A celkem záhy jsme došli k Lares, nimiž souvisí Dea Tacita (tichá/němá bohyně).
Long story short, Jupiter byl zase jednou kokot a za to, že se snažila varovat nymfu, kterou hodlal dle své milé tradice ojet a neptat se na souhlas a pak to napráskala Juno, jí vytrhl jazyk. A poslal Mercuria/Herma, ať ji dovede do Hádu a ten byl taky kokot, takže ji cestou znásilnil a z tohoto rozmilého spojení pocházejí právě lares, respektive, ti nejsilnější z nich - a bonusově jsou taky němí, takže jsme s sebou přibalili věci na psaní a úža (ouija) board. A černé fazole a rybu, které rituálně zašijeme tlamu (full podrobnosti v Ovidiově Kalendáři, část Feralia), neb to byl typický způsob uctívání Dei Tacity.
Pan Brown nám ještě doplnil, že lares nemají v lásce hlasité zvuky, hloupé vtipy, blbé řeči a taky rádi zůstávají nevidění a poradil místo, kam máme jít (řeka Almo kus od Říma, eponymní bůh oné řeky je otcem Dei Tacity).
S tím jsme vyrazili z Prahy do Říma, večer jsme u řeky Almo našli příhodné místo, rozdělali oheň, Atab za převalování fazolí v ústech provedl zašívání ryby a zanedlouho se nám kolem podezřele ochladilo a taky zastínilo.
Proběhla představovačka a pak jsme se s někým, koho jsme rozhodně neviděli, ale projevoval se vzdušnými efekty všude kolem, domluvili, že bychom potřebovali strážce k Saladinovu mauzoleu a co by za to chtěli - zabití bestie, co žije proti proudu řeky: Byla jako my. Je zkažená. Je poskvrněná., následně potvrzeno, že titánským způsobem, neví se jakým. Naštěstí už není neviditelná, zato požírá lidi (jackpot, jdeš vyjednat obchod a jako cenu dostaneš něco, co je stejně tvou pracovní náplní), lares nemůže ublížit - ale ani oni jí. Hlasité zvuky ji ovšem mohou přilákat a máme čas do prvního slunečního paprsku a běda, pokud neuspějeme (motivace intensifies). Ještě jsme dostali radu - máme jít proti proudu a najít hlavu, která je všemi hlavami (= bůh Janus, tedy nějaká jeho socha), mluvit s ní a pak splnit úkol. Oni to prý poznají a vyberou ze svého středu dobrého strážce, věčně bdícího, tichého, spolehlivého, vražedného. Doplnili jsme smluvenou větu, kterou má případný nový strážce říct stávající dočasné stráži, ať předejdeme nějakému kulturnímu nedorozumění.
Pak se z tušené přítomnosti stala tušená nepřítomnost a zhasl nám oheň. A vydali jsme se proti proudu řeky s tím, že hledáme Janovu hlavu a vskutku, po chvíli jsme našli něco, co vypadalo jako zbytky chrámu, kde se nacházel sloup s hlavou se čtyřmi obličeji. Představili jsme se a nastínili náš problém. Hlavy promluvily:
Hlava, co je odvrácená od nás: Střetnout se s bestií nebylo snadné, kdokoli se s ní doposud potkal, byl pozřen. Nevratně.
Hlava, která je obrácená k nám: Váš úkol bude nelehký. Můžete se zeptat o radu. Můžete se zeptat zbývajících tváří a také se můžete zeptat jiné hlavy, jakékoli hlavy, pokud k ní dokážete dosáhnout. Nezáleží na místě, nezáleží na čase, pomáhá, pokud je to někdo, koho znáte, ale nezapomeňte, je to otázka na hlavu. Máte dvě otázky a potom třetí na třetí hlavu.
Vzali jsme si čas na formulaci otázek a zamyšlení nad třetí hlavou, velmi záhy jsme došli k tomu, že ideálně nám do profilu zapadá Mordred a máme na něj i telefonní číslo, respektive Ema měla oříšek z Lesa, který by tak mohl fungovat.
První otázka na boční hlavu - který Titán způsobil tu poskvrnu? - Gaia.
Druhá otázka na druhou boční hlavu - jaké má bestie slabiny, jak ji zabít? - Abyste ji mohli zabít, nesmí se dotýkat země.
A pak Ema rozlomila oříšek, zazářilo zlaté světlo a v čtyřtvářné hlavě sloupu jsme viděli Mordreda. A zeptali se ho, jakou by nám dal radu, stran zabití bestie před prvním slunečním paprskem, s tím, že už víme, že se nesmí dotýkat země, což decánko saje. Mordred nám poradil dostat něco mezi tlapy té bestie na zemi, něco, co snadno nepotrhá nebo neponičí nebo být rychlý; dostat ji někam, kde se nebude dotýkat země přímo a potom na ni vrhnout veškerou palebnou sílu, to stvoření má spíš instinkty než myšlenky. A ještě dodal, že ta věc nemá úplně vepředu a vzadu, respektive, má dvě vepředu. Poděkovali jsme a Mordred zase zmizel.
A teď bylo otázkou, kde najít vhodný spot. Ema s Akilou se rozhodly spojit svoje mojo, vzaly se za ruce a Ema nejprve použila svou power tří slov a vypadlo jí dryády, lesík, koberec a Akila nás potom dovedla od řeky na nízké návrší s olivovým lesíkem, kde byla malá svatyňka; kus sloupu a pramen, trochu obložený bílým mramorem, tohle vypadá na posvátné místo. Dali jsme půlhodinu smýčení posvátného prostoru, udělali úlitbu vínem, představili se a požádali jsme dryády, jestli bychom s nimi mohli hovořit. Z kůry stromů se vynořily obličeje a jeden se zeptal Čeho si žádáte, dcery Athéniny s doprovodem? Předestřeme problém a požádáme o koberec; dryády souhlasí, jenom upozorní, že koberec nebude na moc dlouho, takže potřebujeme bestii nejprve oslabit a potom ji nahnat na dedikované místo a když bude moc rozjetá, tak to odnesou i dryády, takže by potom ocenily pomoc s ošetřením. Poděkovali jsme a vydali se najít vhodné bitevní místo.
Ráchel našla vhodný plácek, z něhož vede ranvej přímo do hájku, nějak základně se rozestavíme, Atab praští rukavicí do štítu a začne zpívat… a pak se objeví VĚC, co vypadá tak jaksi lvovitě, má dvě hlavy a uprostřed těla ocasy, pohybuje se kurva svižně a obratně. Atab tankuje a recituje Enúma eliš (neb věnoval netriviální množství času a úsilí, aby to byl schopen recitovat za každé shituace), Mini si opakuje buddhistická moudra a s Heriem to kotlí na blízko, Ráchel sleduje situaci a uděluje pokyny, Dana hlídá Ráchel, Ema s Akilou nepřekážejí a recitují Antigoné.
Věc nás oblaží sonickým útokem, zadní hlava začala vypadat podezřele koncentrovaně, k její smůle to neuniklo Ráchel, takže dostala do držky (ergo jsme asi neviděli všechny útoky a vůbec nám to nechybělo), do toho skoky a útoky hady na dálku, krása. Naštěstí kombinovaný útok vším možným zapůsobí, bestie se zapotácí a podklesne, Ráchel zavelí, že lepší už to asi nebude a Atab drží aggro a přesouvá se s bestií v závěsu do hájku.
Tam zběsile padají ze stromů listy, skutečně vytvoří na zemi něco na způsob koberce a v moment, kdy tam bestie doběhne, do ní napálí všichni, co to jde, včetně dvou písečných bičů z Dubaje od Ráchel a Dany… a bestie se dezintegruje na zrníčka písku. Stromy to ani neškráblo a úsvit přišel až těsně po boji, takže jsme to stihli.
Následovalo poděkování dryádám a rychlý návrat do Prahy