Účastníci: Paddy Siodhachan O'Sullivan, syn Brigid; Mara Podkopecká, dcera Eponina; Riikka Studená, dcera Tuonetar; Šimon Pěkný, syn Pungův; Teodor, syn Jahi; později i Petr Vopička, syn Sun Wukongův.
To jsem tak potřeboval splnit část svého slibu a tak jsem poslal SMSku: „Výlet do Paříže za ztracenýma mrtvolama! Sraz v Generické v šest večer. Paddy“
I sešli jsme se v Generické, kde jsem ostatním vysvětlil, co že nás to vlastně čeká a proč. Sháním společně s Vopičkou části těla Jamese II. a máme je odnést jistému Terenoci do Saint-Germain. A pátrání po jedné části nás vede do Paříže. Zároveň se od Riiky dovídáme o patálii s drakem a že koupání v jeho řece nemusí být bez následků.
Odletíme do Paříže, kde se ubytujeme a dojdeme si na oběď. Klášter, kde bylo tělo Jamese II. uloženo, byl zdemolován a v současnosti na jeho místě stojí hudební škola. Do toho nám ze španělska přiskotačil i Petr Vopička. Chvíli jsme tedy vyčkali v kavárně a večer se drze dostali do hudební školy, kde byl naší propustkou Theodor s jeho charismatem.
V atriu jsme se trochu rozhlédli po možnostech. Mara prozkoumála místo samé. Riikka zkusila zavolat mrtvého. A opravdu se nám zjevila průsvitná slečna, až velmi hubená a bosá. Chceme se jí zeptat na tělo, ale když ji pro uklidnění pohladíme, propukne v pláč. Až Petr Vopička ji taškařicemi trochu vytrhne. Dívky ji učešou a Vopička věnuje květinu. Jak vyplyne, dívka si moc dobrého v životě nezažila a my jsme byli první, kdo se k ní choval jako k člověku. Sdělí nám tedy, že tělo z kláštera odnesli Sansculoti. Informaci o nich měl Jacques Hébert, novinář. Pošleme tedy dívku na hezčí místo a vydáme se dál.
Jacques Hébert byl pohřben původně na hřbitově, kde je ovšem dnes park s kaplí. Vydáme se tedy na ono místo a Riikka zkouší Jacquea zavolat. Nastane extrémní vlna chladu a kakofonie hlasů, protože se objeví 30 duchů, kteří jsou jako pavučinou spoutáni k památníku. Mluvíme tedy s některými duchy jako Olympe de Gouge nebo s Phillipem Egalité o přátelství s Jacquem i o těle Jamese II. Ale až když zazpíváme Marseillézu, s námi Jacques Hébert promluví. Tělo bylo uloženo v dřevěné rakvi pod plochým kamenem v Cemeterie des Errancis. Ještě si všimneme, že za Phillipem se choulí i Ludvík XVI., kterému Vopička sdělí, že změnili svět, což ho trochu potěší. Bohužel Hébert nevěděl nic o dalších částech těla. Naposledy něco Vopička pošeptá Hébertovi a Olympe stáhne pavučinu a všichni zmizí.
Jdeme do čtvrti, kde byl původně daný hřbitov (v současnosti neexistuje) a v italské restauraci Marcella se Mara podívá do země a určí přibližný směr a vzdálenost našeho cíle. Vede nás to do café Le Zinc, kde vstoupíme dovnitř vstupem pro personál. Tam nás ale načapá majitelka. Aby na nás nezavolala policii, domluvíme se, že jí pomůžeme zbavit se hlučných duchů ve sklepě.
Samotný sklep má hliněnou podlahu. Riikka zavolá duchy a objevuje se amalgám duchů se setnutými hlavami. Mara s Riikkou je pošlou dál. Tam, kde ostatně už dávno měli být. Riikka je uklidňovala, Mara posílala dál a já zazpíval caoineadh. Můžeme si tedy odnést v rakvi ostatky Jamese, které nám majitelka přiveze na služebním vozíku, protože je objevila ve svém sklepě. Půjčíme si tedy auto a odvezem ostatky tomu, komu byly slíbeny…