Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Kassandra, dcera Apollónova; Leo, syn Inleho; Paddy Siodhachan O'Sullivan, syn Brigid; Slávek, syn Cerunnův; Tarik, syn Neith; Veronika „Nika“ Kovaříková, dcera Uš-migiru (NPC)
SMS od Tarika: „Ahoj. Pojedeme do Maďarska, sbalte si řízky do chleba, ať neděláme ostudu. Jedeme řešit orloj do Székesfehérváru. Sejdeme v Generické.“
Sejdeme se v Generické a od Tarika se dozvíme, že mu volal Herias – do Tajemství se dovolal někdo z Maďarska, konkrétně ze Székesfehérváru. Prý se tam něco stalo s jejich orlojem, po telefonu moc nechtěl mluvit, zkrátka jako vždycky, víc infa na místě. Dostaneme číslo na Maďara a vypadneme do malebného maďarského města.
Orloj v Székesfehérváru není těžké najít – je celkem malý (tzv. podživotní velikost) a na zimu ho vypínají, asi aby se nenachladil. A jak tak koukáme na orloj, máme dojem, že tam něco chybí, po porovnání s nějakými fotografiemi – chybí socha týpka s trubkou. Lidé kolem procházejí, občas se podívají na orloj a nevypadá, že by je něco znepokojovalo. Tarik zavolá týpkovi, ať dorazí k orloji.
Přijde už poměrně postarší pán, jmenuje se György, jeho angličtina je vskutku slabší, ale můžeme nabídnout němčinu, tou šprechtí lépe. A že včera zjistil zmizení sochy, nejdřív se snažil ověřit, jestli to není nějaká rekonstrukce, ale ne – a taky zjistil, že socha nikomu nechybí. Nelze ani předat informaci o zmizení sochy, jako kdyby to „odklánělo jejich oči a myšlenky, jako kdyby nebyli schopni pojmout, že ta socha tam skutečně není.“ György se o orloj staral většinu života, teď je v důchodu, ale pořád za ním občas někdo přijde s otázkou ohledně opravy. Zmizelá socha měla představovat symbolického strážce. Zajímáme se o nějakou časovou posloupnost – nový mladý orlojář tu je ovšem už dva roky, takže nesouhlas s jeho zaměstnáním za odchodem sochy nebude. O ničem zvláštním György taky neví, tedy včera byla oslava místního hrdiny György Varkocse, který bránil město proti Turkům, ale tam taky nevidí souvislost. Optáme se na místní legendy, jestli tu nebyl třeba nějaký slavný táltos (něco jako šaman). Gÿorgy se zamyslí a že v parku je strom, který tu údajně roste déle než město stojí a táltos na něj musel vylézt, aby byl iniciován. Ještě se zeptáme, z jakého je socha dřeva (lípa) a co je ten strom (dub), poděkujeme za informace a vydáme se do parku.
V parku najdeme kardinální dub. Slávek ho prozkoumá a má dojem, že strom je skutečně velice starý a že je mystickým středem města. Paddymu krvavě zaslzí oko, takže je jasné, že to je archetypální THE STROM. A Tarikovi se zase strom jeví mnohem větší a starší a má dojem, že v jeho kůře vidí tváře, jako by tam byly otisknuté (nikolivěk začarované); generace spojené přes strom, nikolivěk přes pokrevnost. Pak se o strom zády opře Nika a soustředí se na poslední pohyb té sochy. Po chvíli z ní vypadne, že socha odešla sama, ale něčím vlivem, jako by jí to někdo umožnil nebo přikázal. A že tam vnímá nějakou křivdu a krveprolití, možná se někdo mstí nebo chystá pomstít a tohle je toho součástí; a je to něco velkého a důležitého pro tohle město, větší množství prolité krve, ne jenom jeden člověk.
Přitom se nám hezky stmívá, tak nemeškáme a vyrazíme k soše György Varkocse. Socha by měla být osvětlená, ale světla jsou vyhaslá a taky ji někdo posprejoval, takže začneme tím, že si opatříme kýbl, rejžák a zaručeně bio detergent a dáme sochu do pořádku. Graffiti jsou takové celkem obyčejné tagy, jeden z nich se zoval lofász (= koňský penis; „ló“ znamená kůň).
Po vydrhnutí sochy se představíme a že bychom rádi hovořili s György Varkocsem. Zjeví se (a vypadá dost jako socha, tj. týpek ve zbroji, s palcátem, mečem a pornoknírem, protože tady kdo mohl mít knír, tak ho měl) a rychle mu sdělíme, že by nás zajímala jedna ztracená socha.
Varkocs odvětí, že netuší, proč by nás mělo trápit, co se tady děje, když nejsme místní a místí si ostatně zaslouží všechno, co se jim stane, neb zapomínají na své závazky a stejně to jsou potomci zrádců – jednak znesvětili místo, co slouží tak nějak jako jeho hrob a z pietní slavnosti si udělali pijatiku. To by Varkocs ještě snesl, kdyby šlo jenom o něj, ale on je zavázán střežit památku těch, co zemřeli s ním a které historická paměť nějak vytěsnila… nejspíš i proto, že Varkocs se svými muži měli bránit město, tak ho bránili tak dobře, až místní, když se dělal výpad ven, zavřeli brány, aby Turci mohli obránce snadno pobít, což se také stalo a pak Turkům ty brány otevřeli. A že Varkocs už má krátké historické paměti místních plné zuby „jsem docela starý a dostatečně silný, abych dokázal vdechnout účel neživým předmětům, které jsou k tomu vhodné a sochy jsou k tomu velmi vhodné a je jich tu docela dost.“
Optáme se, co přesně tedy chce – aby obyvatelé trochu trpěli a hlavně, aby si připomněli padlé obránce, očividně je potřeba jim to připomínat dle Nietzscheho hesla Paměť je trauma, když se mají příliš dobře a nic je neohrožuje… čímž nám ovšem přihraje možnost mu vylíčit, že se obyvatelé nemají příliš dobře, vlastně ani moc dobře a budou se mít ještě hůř, protože ve vládě sedí Orbán, tedy poturčenci. A Paddy s Tarikem mají kontakt na profesora Mahlera, co se zabývá boji s Turky a ostatně se tuhle osobně zúčastnili takové reminiscence bitvy o Vídeň a profesor by třeba mohl napsat nějaký článek a jestli by nestačilo to městu připomenout jinak… Varkocs zkonstatuje, že na náměstí je reliéf, který je poměrně výmluvný a mohl by ho rozhýbat. A taky bychom měli položit květiny u dubu v parku za jeho padlé druhy (necháme si je vyjmenovat, Paddy je zapíše, jako kouzlem velmi přesně i když jsou maďarská), jenom je tu drobná potíž s tou sochou. Je potřeba ji odchytit (dostaneme místo, kde ji hledat), protože je nasměrovaná, aby se chovala destruktivním způsobem a nejde to jenom tak zrušit. A je tak nějak poškozená, což vede k otázce na Kassandru, jestli někdy léčila sochu; odvětí, že léčila hrob, což z ní dělá místního odborníka. Varkocs směrem k ní zkonstatuje, že je to úžasné a přeje jí šťastnou budoucnost a dobrého chotě (velmi maďarské). A zmizí.
My se vydáme po stopách sochy, které chceme dát „get down, mister president“ protože jinak na svém vyléčení asi spolupracovat nebude. V parku (jiném, než v centru) je tma, takže si Leo s „mám funkci“ rozsvítí lampu a naopak tam nejsou žádné šelmy, ptáci ani nic.
A ve chvíli, kdy dojdeme do otevřeného prostoru, tak uvidíme sochu, není skutečně příliš vysoká. Jenom tam tak stojí a v ruce drží trubku… načež vyrazí Mini s tím, že mu trubku yoinkne, což se mu podaří, ale zároveň setrvačností odběhne někam do háje. Paddy se s výkřikem „Nohy!“ vrhá soše po nohách, Tarik a Slávek si rozeberou ruce. Socha skončí na zádech a vzápětí všichni zjistí, že socha je jaksi ostřejší, než jaká by měla být, řeže i přes oblečení. Navíc sebou mrskne tak, že praští Paddym o zem, ovšem na horní část nohou se soše pověsí i Nika, takže socha sice řeže jak vařič piko, ale leží.
K soše se okamžitě přesune Kassandra a vidí, že to, co na soše vypadalo jako oblečení, jsou praskliny ve dřevě a vnímá, jak se vylévají krví a v soše se obecně nějak přelévá cizí krev. Položí ruce na sochu a snaží se rány co nejvíc zacelit, aby byla socha co nejvíc v klidu. Zpod rukou jí zasvítí zlatavé světlo a rány na těle sochy se zavřou a taky přestane být tak ostrá.
Pak si Kassandra vezme na starost Paddyho, Leo vytáhne kalich a jde polévat, do toho přiběhne Mini a nahlásí se Leovi jako baterka (Leo zvládá přečerpávat scioní energii), takže po chvíli práce dvou healerů jsou Scioni zase celí, jenom mají děravé a zkrvavené oblečení. Soše je vrácena trubka a jdeme k orloji a zavoláme Györgymu orlojáři, že sochu máme, ale na to zavěšení bychom rádi odborníka. György nemešká, přinese žebřík, vytáhneme sochu a orlojář nám děkuje se slzami v očích.
Přes srbský nonstop, kde nakoupíme hromadu kytek (pro tip: pokud ovládáte pár srbských slovíček a zvládnete do small talku s obsluhou nenuceně umístit větičku „a nejhorší věc na světě je Chorvat“ můžete dostat slevu) a v parku napíšeme na papír jména a ten pak pohřbíme pod kytky. Zaslechneme takové spokojené zašumění větru.
Další den Paddy s Tarikem zavolají profesoru Mahlerovi a předají mu seznam jmen, profesor se na to slíbí mrknout.
A jako pohoršení turisté také navštívíme nějaké místní turistické centrum a postěžujeme si na posprejovanou sochu, kterou nikdo neumyl, až my, to je přece velmi nevhodné.
Velmi záhy se objeví několik senzačních článků v místních novinách, jak jako živý působí reliéf připomínající boj s Turkem, na to někdo naskočí s „naše slavná minulost“ načež se objeví ti, kteří radostně rozdělají flame na téma „a jak jsme to posrali s Varkocsim.“
Tedy s pocitem dobře odvedené práce odvlšáme zpět do Prahy.