-
Všichni jsou asi nemocný (nebo mě nemaj rádi, ale je hloupost, protože mě má rád každý!) takže soutěžíme o titul nejmenší scionské výpravy čítající 3 sciony.
Tímto děkuji Ráchel a Kawě, že dorazily i přes mráz a náledí
Čeká nás pracovní cesta Praha→Dublin→Praha→Jediný Pravý Bagdád→Praha. Scioni udržují aerolinky při životě.
Mám pocit, že sme někoho brali s sebou a že to byl cool drsňák, ale já nemám moc hlavu na jména. Tedy se tímto danému cool drsňákovi omlouvám. Jeho jméno bylo příliš cool a drsné aby bylo ochotné zůstat v mé hlavě.
Nejdřív sme museli za Clíodhnou, elfí královnou Banshee, která na mě vždycky dělá oči. Jednou se líbáte s elfkou protože ste posednutý duchem jejího ex, a ona má hned pocit, že mezi váma něco je. Těžkej život princů.
Přinesli sme jí nějaký dárky. Nemůžu se rozpomenout, jestli jsme jí něco vezli z Prahy, nebo jestli to už bylo součástí nakupování v Dublinu. Ráchel má lepší paměť, ona mě opraví.
Každopádně nám královna dala hudební skříňku co jsme ji poprosil aby mi vyrobila. Povedla se jí moc pěkně, je to šikovná holka. Pani. Elfka.
Pak jsme jeli do Dublinu, nebo předtim sme jeli do Dublinu, já jsem hezkej a ne chytrej, chápeme se.
Někdo měl totiž chytrej nápad (a nebyl jsem to já, protože viz předchozí bod), že by bylo docela podezřelý přijet do Bagdádu a přinést dárek jenom pro Abásu, takže musíme nabrat nějakej drahej borčus i pro zbytek papalášů. Tak jsme zašli do tý revolucionářský hospody Brazen Head kde sedí Robert Emmet, protože si říkáme, že bude vědět, kde v Dublinu nakoupit nějaký cetky.
Dal nám tip na pána stříbrníka, co mu strašil duch dědečka na půdě, takže trochu tuší vo co jako de.
Pán (jména, ach jo) byl moc příjemnej a dal nám super fajn cenu na šperky. Koupili sme něco i pro paní Balkíz, aby neměla pocit, že za ní chodíme jenom pro taxi službu.
Na letišti jsem ještě sehnal nějakej příšernej českej oplzlej brak pro Abu Nuwase, protože nejsem Mini a nepoznám ani kvalitní poezii ani kvalitní yaoi, ale zaručeně poznám co vypadá jako největší bizár.
Paní Balkíz jsme se na letné ještě zeptali, jestli jí přijde jako dobrej nápad pomáhat démonům pokoušet Abásu a Jafara. Potvrdila nám, že tim Bagdád nerozbijeme a že to spíš akorát pošťouchne nějaký věci který by se tam stejně dřív nebo později staly. Pokud příběh potřebuje, aby Jafar odolával pokušení, tak jsem asi v míru s tím, že to bude probíhat formou, nad kterou máme alespoň nějakou kontrolu.
O jedno kobercové taxi později…
Potkali sme Taromaiti, která potřebovala udělat kolem skříňky nějaký mojo. Tak udělala na náměstí rockovej koncert s opicema. Lidi to bavilo, stráže už tolik ne.
Přišla se na to podívat nějaká velká oškivá košišta na střeše. Hodně ji zajímaly nějaký papalášský nosítka.
Abu Nuwas je prasák, ale dárek se mu líbil. Prý je výborný čas na to jít na návštěvu do paláce, z čehož usuzujeme, že je naprosto nejhorší čas na to jít na návštěvu do paláce. Jak jinak. A o velký kočce co by někomu utekla, prej nic neví.
Šli sme do paláce. Předali sme dárky. Chalífa měl radost, prej nás osud přivedl abychom našli velkou košištu co utekla Zubajdě ze zvířecího pavilonu. Je moc drahá, nemáme jí ublížit.
Byl tam papaláš z nosítek, vypadal dost bledě. Cestou ven si nás chytnul a chtěl abychom košištu sejmuli, protože je to prej monstrum co zabíjí lidi, ale vždycky je nejdřív 7 dní stalkuje. Jo a prej vydává zvuky, a ty taky nemáme poslouchat.
Byl hodně podezřelej, tedy jsme usoudili, že kočka jde asi po něm.
Šli sme do výběhu, měl rozbitej zámek a byla tam krev. A vypadal málo jako klec pro tygra v zoo.
Pak probíhaly nějaký diskuze, to je jedno, prostě výsledek byl že jsme došli k tomu že příšera je inteligentní, že ji asi Zubajda používá k papání nepohodlnejch lidí a že se ji papaláš pokusil sejmout.
Šli jsme pozorovat papalášův dům, jestli neuvidíme kočičku. Bylo tam hodně stráží.
Kawa lezla po střechách a pak z nějakýho balkonku pokecala s papalášovou dcerou a měly heart to heart o tom jak dcera nechce do harému, což jí tatíček zařídil.
Zbytek výpravy si šel hrát na sluhy Abu Nuwase a tahat drby z papalášova služebnictva. Papaláš je prej často v paláci a taky dcera byla dlouho nemocná ale už neni.
Později jsme uhodli, že kočka se chodí „krmit“ strachem oběti (proto si dává těch 7 dní, než je sežere/zabije) a tak jsme ji vyčekali.
Potkali sme ji v temné uličce, dali ručičky nahoru jakože sme moc hodný scioni a nechutnáme dobře, a normálně sme se s ní dohodli, že se kočička vrátí do klece a my se postaráme, aby byl papaláš potrestanej.
Kawa se jí projela na zádech.
Skočili mse ještě rychle za Jafarem, aby si vzal na starost tu dceru, když jí otce popravěj. Jafar byl pro, chudák dcera prý je talentovaná, a taky ji prý otec nejspíš v rámci příprav nalejval celej život jedama, aby byla imunní. Hodně jsme mu tu popravu přáli, hajzlovi. A dává smysl, že pak už jediný, čeho se musel obávat bylo, že mu Zubajda nechá dceru sežrat kočičkou.
Napráskali sme papaláše Chalífovi, pochlubili se, že jsme nejen kočičce nezkřivili ani chloupek, ale dokonce jsme jí vyléčili zranění, co jí papaláš způsobil. Chalífa byl moc happy a odkýval popravu i přesun dcerky k Jafarovi (kterej prohlásil, že už pro ni totálně má vyhlídnutýho ženicha, a tedy Zubajda se nemusí obávat konkurence)
Všechno dobře dopadlo a všichni žili šťastně až do…no počítám že až do chvíle kdy Taromaiti začne dělat bordel s tou skříňkou.
Ale to zní jako problém pro naše budoucí já.