Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho + Kauthar Yuan-wei (NPC); Atab, syn Nabua; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Nora Lindkvist Hadarðóttir; Omari, dcera Khonvoumova; Orm Saarinen Válisson; Tarik, syn Neith; Kérka (NPC); na začátku Zrzavá Pila (NPC)
Dana poslala SMS, že pořádá výpravu do světa wulin.
Sejdeme se v čajovně a necháme si od Pily, coby wulin insidera, popovídat nějaké věci o světě wulin. Potom Dana rozvede, proč jsme se sešli – má super zaváží do vlasů od Armidy a potřebuje někoho, kdo by ji s tím naučil zacházet, ideálně trochu zrychleně, protože jako Scioni nemáme úplně čas na tradiční systém výuky. A že by tenhle styl boje měli umět (a tedy i učit) hwarang-do, way of flowering knights, co navíc obsahuje i hezkou filosofii ve stylu „nebuď debil, chovej se slušně, nezabíjej z plezíru“ což by mohlo být sympatické v tom, že by nás asi neposlali jako součást přijímaček někoho z plezíru zabít.
Hwarang jsou z Koreje, tedy naše cesta vedla do Soulu, kde jsme již před drahnými lety na jedné výpravě potkali Starého lovce, který je dědečkem všech korejských koček. Nechali jsme se nasměrovat na smeťák, kde se scházejí kočky, nakoupili cestou ryby, s požehnáním šelmám jsme ryby předhodili kočkám a požádali je, jestli by nám laskavě nepřivolaly svého dědečka.
Kočky se rozutekly a za námi se objevil Starý lovec. Dana mu přednesla svou otázku, Starý lovec se zamyslel a poslal nás na okraj města, kde by mělo být jezero, které máme obejít 3x proti směru hodinových ručiček a pak se vydat na ostrov, který je v jezeře. Tam sídlí jedna z poboček sekty Palác pohyblivých květin, což je čistě ženská sekta, která zajišťuje podpůrné věci, kupříkladu catering a že se domnívá, že aktuálně mají úkol, který se jim nechce plnit. A kdyby ho někdo splnil za ně, byly by nejspíš schopné kontaktovat a přesvědčit nějakého hwarang-do mistra. Ještě jsme se otázali, jestli se na něj máme nějak odkazovat (ne, máme se tvářit, že jdeme náhodou kolem).
Dorazíme k jezeru, kde vidíme holý ostrov, 3x jezero obejdeme a teprve poté se na ostrově objeví třpytivý palác obklopený lány květin, co se pohybují ve větru, který nevane. A taky dorazí loďka. Dana pozdraví loď, řekne, že žádáme radu a nabízíme pomoc, loďka se zhoupne a přitočí bokem (test inteligence, I guess).
Když plujeme k ostrovu, je vidět, že pod vodou jsou záhony květin a na místě zjistíme, že celý ostrov vypadá jako obrovská zahrada s vzdušným pavilonem, krásně to tam voní, obraz dokreslují poletující motýli.
Přijde k nám slečna v tradičním oděvu s velmi dlouhými rukávy, Dana sebe i nás představí a vyloží, co chce; slečna praví, že nás vezme za svou paní a že ji máme následovat. Záhy se nám ztratí, ale cesta je jasná; nádvoří má vzor květu. Sledujeme cestu mezi květinami a nešlapeme na ně. Kauthar zkonstatuje, že to místo se mu překládá jako death trap.
V pavilonu sedí další tradičně oděná dáma, přivítá nás a prohlásí, že jsou zadobře se sektou White Horse Valley, ovšem momentálně nemohou uspořádat nějakou společenskou akci, protože mají úkol, který je tíží, ten samozřejmě rádi vezmeme za sebe. Dáma praví, že je to maličkost, je mistr jménem Zabiják z Nebeské soutěsky, který trávil nějaký čas meditacemi v jeskyni a je třeba ho přivítat a podat mu nějaké dobré jídlo (bude dodáno). A že kdybychom dokázali zařídit, aby se Zabiják vrátil ke svému klanu v plné síle, bude považovat situaci za vyřešenou. Prý je před jeskyní velký kámen, ale to by pro nás neměl být problém (pro Ormari rozhodně nebude).
S tím jsme odesláni na terasu, kde si máme odpočinout, jídlo nám bude přineseno. Zjistíme, že místní křesílka jsou velmi zábavná, přesně ten typ, ze kterého se blbě vstává, během čekání se můžeme pokochat tanečním vystoupením jedné z místních. Následně nafasujeme piknikový koš velikosti cca přepravky na jahody a mapku; lokace se nachází někde v podhůří Wudangu.
Místní omladina nás vyprovodí k loďce, ta nás vyklopí na pevnině – a když se otočíme, je ostrov zase holý, palác nevidno. Položíme mezi sebe a břeh tak půlhodinu ostré chůze a pak si necháme od Kauthara popsat, jak se mu to místo jevilo: Všechny ty květiny a všechny ty vůně jsou součástí jejich martial artu, to jsou věci, které vás zabijí, než uděláte tři kroky. Je to taková ta masožravá kytička, která otevřená a hezky nachystaná. A Kauthar odhaduje, že všechno to hedvábí souvisí s jejich martial artama, jsou styly, které používají látky. Čím víc látky, tím víc fighter a pak se to překlopí do toho stavu „stačí mi mít nit nebo vůbec nic.“ Protože vše hmotné je jenom přelud. Krása, tyhle slečny rozhodně nechceme nikdy nasrat.
Seženeme letenky a přesuneme se do Číny, do Wudangu jede autobus, vystoupíme na konečné. Naše technika je velmi mrtvá.
Krajina je malebná a záhy se ocitneme v údolí, kde je vesnička a někde za ní by měla být jeskyně. Ve vesničce to vypadá, že se chystá nějaká slavnost, natahují se tam lampiony, nůše se zbožím, jsou tam různé stánky, je tam asi víc lidí odjinud, takže tam nejsme úplně jako pěst na oko. A taky je tam chrámek, kde sedí žebrák, co smrdí jako skládka v Soulu. Instantně mu nasypeme drobné do misky a jdeme lovit info (čímž také zjistíme, že tu perfektně funguje supernaturální unilingua).
Žebrák nám ochotně sdělí, že se tu chystá Festival rýžových nudlí, oslava dedikovaná bůžkům rýžových polí, součástí slavnosti jsou soutěže a kdo vyhraje, bude pozván na velkou hostinu a dostane hodně jídla. Poté, co mu sdělíme, jaký tu máme úkol, tak Žebrák zkonstatuje, že Zabiják z Nebeské soutěsky má vrozený talent zvaný Golden Buddha Physique a jeho kultivace vyžaduje hodně jídla… začínáme vidět, kde je asi problém. Zabiják je holt součástí sekty (nějaké shaolinské), která praktikuje hladovkovou meditaci v jeskyni, tak holt hladovkuje taky, i když mu to asi nedělá moc dobře a těžko říct, v jakém stavu vyleze z té jeskyně. A že výhra v soutěži se dá klidně někomu darovat, asi víme, co budeme dělat na festivalu.
Rozloučíme se s žebrákem a jdeme pro začátek sehnat kýbl rýže a pak se vydáme do kopce, kde je skutečně velkým balvanem zavalená jeskyně. Dana nás představí a oznámí, jaký tu máme byznys a pak Ormari odvalí šutr. V jeskyni nikdo není, prozkoumáme košík, kde jsou knedlíčky. Tarik zjistí, že v jeskyni nikdo není tak od včerejška. A vede nás po stopách, na jejichž konci najdeme vyzáblého týpka s oholenou hlavou, nejdřív mu nacpeme kýbl rýže, který doslova vdechne a pak proběhne ztotožnění Zabijáka z Nebeské soutěsky, kterému ochotně nabídneme naši pomoc.
A jdeme se zapsat do soutěže. Naši soupeři jsou Červení buvoli (nařachaní vesničani, které šacujeme na nějaké opilé pěsti), Chladní studenti (archaická metafora, která de facto znamená „chudí studenti“) a Phantom Visitor, vysoký štíhlý týpek, jemná tvář, dlouhé vlasy v copu. Ten jede sólo. My se, na památku jednoho dávného questu, pojmenujeme Modří tygři.
Pravidla: je tu několik různých zkoušek, něco můžete dělat i sami, je to něco, co je na čas. Někde může soutěžit ze skupiny jeden nebo dva a je omezený čas na to kdy to stihnout. Typicky časové nebo bodové, to se na konci sečte a vyhlásí se, kdo v tom dostal zlatý žeton (žluté kolečko, je to asi kus dřeva natřený nažluto) a kdo bude mít nejvíc zlatých žetonů, tak vyhrává hostinu. A pokud něco nebude jasné, podrobnosti za průběhu, vysvětlí vám to garanti zkoušek, ať žije festival a ať žijí naši bohové rýžových polí a naši soutěžící a naše soutěž GONG!
Jedno stanoviště zahrnuje nějaký terč. A pak je tam dlouhá plotna, kde jsou kotle\\.
Studenti nezaváhají a vydají se k plotnám, kde je úkolem připravit nudle na čas, a ještě aby se dalo žrát. Buvoli si dávají kořalku. Studenti připravují nudle, je to fakt rychlé.
Rychle si rozmyslíme, kdo bude dělat co, neb naše vlohy k vaření a pohybu nejsou rozprostřeny úplně rovnoměrně a za Atabových hlášek: „My jsme tygři modrý, nudle máme dobrý! – Sledujte nás tůdle, jak vaříme nudle! – Teď si dáme koření, než budeme zboření!“ zvládneme značně akrobaticky připravit porci nudlí.
Přesun k další štaci, kde je jakási ohrada a Chladní studenti zavírají dveře od chlívku, oválení a zabahnění, někdo z nich prohlásí: „Jsem zvědavej na ty druhý, když jsme jim ta selata rozdivočeli.“
Jsou vypuštěna selata. Prostor je docela velký, sele je jeden průměrný vietnamský vepř, selat je tam osm. Správce atrakce sdělí, že osm je šťastné číslo. Stoupneme si do kruhu kolem ohrady, Dana ukáže abhayu mudru a zbytek ji zopakuje. Dana do toho dává srdíčko, protože chudáčci prasátka. Máte pocit, jako kdyby se něco přelilo do okolí. A pak v pohodě vysbíráme klidné vepříky, zazní gong a týpek od selat vypadá velmi WTF.
Zahlédneme, jak Buvoli smaží nudle, je to hilarious show, protože jsou totálně „opilá pěst“ style. Phantom Visitor odchází od další atrakce, kde se mu dostalo ironického potlesku.
Tam se hází nože do terče, se zavázanýma očima; jsou to nože kuchyňského typu, ne vrhacího. Atab si nechá zavázat oči, pustí si doménu a podává nože Noře, která si chytí relic, představí si hlad nebohého Zabijáka a zkouší do toho nalít just cause. Všechny Nořiny nože letí na střed. Opodál stojí Chladní studenti a tváří se tak nějak „O kurwa.“
Na dalším stanovišti najdeme Asiata kulturistického vzevření, který kouká na tyč, co je zkroucená do osmičky a trochu se z ní kouří. Cílem zde je ohnout tyč na dvou místech, týpek ještě nabízí elixíry, kdo si ho dá, bude silný jako on. My nepotřebujeme elixír, neb máme Ormari, kteří se přitáhnou tyčí do objetí, což vzbudí supersonické projevy u kolemstojících slečen.
U další disciplíny hraje hudba, je tam velký proutěný koš, z něhož byl nejspíš vyndán velký had, kterého zrovna Phantom Visitor nechává slézt z ruky do koše. Jsou tam přesýpací hodiny, zjevně člověk musí nějaký čas vydržet tančit s hadem. Opodál postávají Chladní studenti, kteří jsou z hada poněkud nenadšení. Dana mezitím zjistí, že je skutečně třeba tančit na čas (přesýpací hodiny) a čím hezčí tanec, tím samozřejmě lepší. Vyšleme tam Danu s Kautharem, Dana se domluví s hadem a předvedou pěkný taneček ve třech.
Studenti, zřejmě v záchvatu paniky, se tam chystají vletět, Dana jim po straně řekne, že mají být na hada opatrní a bude to dobré, většina studentů se zřejmě hadů bojí (dva dokonce omdlí) a pak velmi opatrně položí hada zpátky. Buvoli jdou na scénu, Dana sleduje hadův zlomyslný výraz; Buvoli v jeden moment hodí hada, ten se akčně omotá týpkovi kolem krku a pak sundá všechny. Atab hlasitě komentuje, že Bůvoli ztratili svoje bů.
Najdeme ještě jedno stanoviště, kde je stařenka s dřevěnou bednou. Sundá šátek a naším úkolem (máme vybrat, kdo se bude dívat, instantně vybereme Tarika) bude poznat, na co se dívá. Předmět je soška Buddhy, Tarik koukne očičkem a vidí, že je to z nějaké kosti, tedy je to kost. Stařenka zkonstatuje, že je to působivé a vyptává se nás, proč soutěžíme, že nevypadáme hladově, tak jí osvětlíme, že potřebujeme někoho opravdu hodně moc nakrmit. A že Studenty bychom pozvali na normální gáblík. Stařenka zkonstatuje, že Phantom Visitor taky nevypadá jako někdo, kdo by potřeboval moc jíst, je otázkou, co tu dělá někdo jako on… a pak se s námi rozloučí, vytáhne z bedny žebráckou misku a hůl odbelhá se pryč.
Zahlédneme Phantom Visitora, kterak opřený o zeď dřevěné boudy pozoruje dění a jdeme si s ním popovídat. Visitor chce prý na festivalu něco vidět a táže se, co přivedlo nás, inu, chceme vyhrát hostinu pro někoho, kdo má velký hlad, chvíli se bavíme a z Visitora vypadne, že je z White Horse Valley. Dana zkonstatuje, že je to příhodná náhoda, že přesně někoho takového hledá a že tu vlastně plníme quest pro Palác pohyblivých květin. Visitor se zajímá, co Dana chce, inu, naučit se boj se zavážím. Visitor praví, že má Dana pohybový talent, ale že se nám to asi nepovede, pokud vyhraje a co bude dělat potom; Dana kontruje, že bude hledat dál, neb nemá v úmyslu to po jednom pokusu vzdát. Visitor ještě zkouší, jestli si Dana nemyslí, že od něj bylo nefér se přihlásit do soutěže, když vydá sám za jednu skupinu, Dana to odmávne s tím, že pravidla to nezakazují.
Ozve se bubnování a vyhlašování výsledků. Na posledním místě skončili Buvoli, nad nimi Studenti, druzí Modří tygři a vítězem je Phantom Visitor. Který nám vzápětí předá výhru. Všichni jsou WTF, že tohle se zatím ještě nikdy nestalo. Cestou najdeme Zabijáka z Nebeské soutěsky a pošleme ho spořádat výhru.
Chladné studenty pozveme na gáblík a vyptáváme se, co tu dělají (vmezeří se k nám nenápadně i Phantom Visitor) – studují úřednické právo, musí znát milion nařízení a i o půlnoci umět napsat báseň na téma třešňových květů a bohužel jim nepřišlo stýpko. Když nám líčí svoje studium, tak to zejména Noře zní jako kombinace sirotčince z Jane Eyre, workhouse a něčeho ještě horšího, za nejmenší provinění rákoskou, učitelé tvrdí, že tak si to člověk nejlépe zapamatuje (inu, už Nietzsche tvrdil, že paměť je trauma). Studenti taky přiznají, že si na tu tyč koupili elixír. Mini s Atabem jim dropnou každý po jedné perle z Dubaje a předají vizitky, kdyby něco, mají se ozvat.
Noc se přehoupne k půlnoci a objeví se tam chlapík s vyholenou hlavou, je celý baculatý, má kulatý obličej a je vysmátý jak Buddha. Zabiják se konečně najedl. S Phantomem se představí, Zabiják nepije alkohol, jenom čaj a vodu. A když je zábava v nejlepším, všechno se ztiší a objeví se slečna, která nás vítala na břehu u loďky, stojí na prahu a zalévá ji měsíční světlo.
Praví, že Palác pohyblivých květin je potěšen, formálně přestaví Danu a Phantom Visitora, prý paní šéfová oceňuje eleganci, s jakou jsme se chopili celé záležitosti a každému z nás přistane do dlaně okvětní plátek – prokazuje, že jsme vykonali něco dobrého pro Palác pohyblivých květin.
Pak se rozloučí, odrazí se od prahu a odletí. So long, peasants.