Toto je starší verze dokumentu!
Účastníci: Riikka Studená, Edita Lázňovská, Pavel Altýr Týrsson, Mi Nü-Chai, Jan Kovařík, Aelfrida, Jack + na úvodní sraz Pila, která s námi ale na výpravu nakonec nešla.
úvodní sms byla velmi stručná, jen něco s výletem do Irska a podpis Edita.
Sraz byl v generické čajovně a plán byl vyrazit si do Irska, vyzvednout si zásilku od Stříbrookého se zlatýma rukama a vyrovnat drobný dluh. V Irsku bylo (nepřekvapivě) opět deštivo a proto jsme nadšeně uvítali nabízené pohoštění. Jan Stříbrookého zasvětil do tajemného umění vaření kávy, takže příště až dorazíme na návštěvu, máme s sebou určitě vzít nějaké zajímavé druhy kávy, máme mu rozhodně přivézt nějaký vzorek. Dostali jsme se i k platbě za předchozí dluh. Stříbrooký nás požádal o „pramen vlasů čarodějnice z Slieau Whallian“ a doporučil začít na ostrově Man. Přidal ještě informaci, že ostrov Man je mysticky součástí Irska, neboť hlína, která jej tvoří, byla kdysi vyrvána z Irska a vržena do moře. Také to prý bylo oblíbené sídlo Manonna Mac Líra. Bylo jasné, že se budeme muset dostat někam do knihovny nebo k internetu a čeká nás hodně hledání informací… Rozloučili jsme se přátelsky se Stříbrookým a vyrazili do mokra venku.
Zjistili jsme si informace, sem napíšu jen stručný výtah:
- - Mannan Mac Lír býval vládcem ostrova Man, jedná se o vodní božstvo v irské mytologii, jezdívá na lodi tažené vodním koněm, patřil mezi nepřátele Fomorianů
- - Slieau Whallian je kopec na ostrově Man, tvarově velmi zhruba odpovídá Řípu
- - čarodějnic bylo na ostrově vícero, místní se jich zbavovali většinou klasickým upalováním nebo je pouštěli v zabedněném sudu (uvnitř s kovovými ostny) z kopce
- - jedna nešťastnice se prý za strašlivého kvílení kutálí každou noc už několik staletí
- - na kopci je i hrob mladíke neprávem usvědčeného z vraždy, který se slíbil, že tam bude strašit, dokud tráva bude růst a voda proudit
- - ve městě Castletown je Museum of Witchcraft
Po troše googlení jsme vyrazili rovnou na Man. Oproti Irsku tady bylo nádherné počasí. Začli jsme ve městě Castletown. Museum čarodějnictví bylo turisticky zajímavé, ale nám moc nepomohlo. Další plán byl projít si Slieau Whallian dokud je světlo. Kopec křižuje několik vyšlapaných cest - většina po vrstevnici, ale jedné se říká „witch's way“ a buď si tudy místní zkracují cestu z hospody nebo se tu skutečně pravidelně něco kutálí… Rozhodně na ní nic neroste, je holá až na hlínu. Jan nás upozornil v moři na nějaký ostrov, o kterém jsme zjistili, že jej vidí jen on. Naštěstí pro nás nám jej dokázal ukázat i na svém fotoaparátu.
Vrátili jsme se do vesnice pod kopcem a zkusili opatrně zjistit nějaké informace od domorodců. Jan se rozhodl neprovokovat a zůstal venku, přesto jsme v náhodně zvoleném domku vyvolali pozdvižení. Stařeček, který v něm bydlel, nám sice (jako studentům historie) odpovídal na všechny dotazy, ale neustále při tom s hrůzou v obličeji pokukoval po Aelfrídě. Řekl nám legendu, proč se „čarodějnice“ dostala do sudu (odpovídá verzi, co jsme našli, jen byl přesvědčen o její vině)