ScionWiki

Osoby a obsazení: Petr Helsson Kroupa, Jan Dobrovský Þorsson, Nora Heimdallsðóttir, Lucie Podlipská, Vlasta Pokorná z rodu Černého Paa, Kalen dcera Poseidonova, Ælfrída dcera Afrodítina (NPC)

SMS: Nevíte, kde sehnat dárky na Jól? Nechcete, aby vás nebo vaše blízké sežrala vánoční kočka? Co zkusit viking do Země věčného mládí? Sraz družiny dneska večer v Generické.

Scházíme se v čajovně a zjišťuju, že mou snahu malovat výpravu v oportunistickém světle oceňuje z přítomných zejména Þorsson, zatímco řecká a čínská sekce jako by nepovažovaly plenění za vhodnou kratochvíli… Pochopitelně, že se dozví plný příběh - na Slunovratovém tržišti jsem vyjednal obchod s Měsíčním schodištěm: zbraň pro mě za dodání předmětu zvaného „Skládací zrcadlo,“ toho času se nacházejícího v Černokněžné věži v Zemi věčného mládí. Provedení bylo zcela v mé režii, ovšem podrobnější informace nebyly dostupné. Postupně jsem odhalil, že Černokněžná věž leží v příznačně pojmenovaném Černém lese, o kterém kolovaly jenom neurčité nehezké zvěsti. Nějaké konkrétnější odpovědi jsem nakonec získal od Jezarígana, podle kterého je Černý les odlehlé nehostinné území západně od Zargony. V Černokněžné věži měl před dávným časem své sídlo jakýsi mág, ale již dlouho o něm nejsou žádné zprávy. Lze prý usuzovat, že se stal obětí vlastních experimentů, jelikož neměl patřičné (tj. zargonské) vzdělání. Místo samotné je příliš odlehlé a příliš problémové, než aby někomu stálo za to pokoušet se stát jeho novým pánem.

Více informací už žel nešlo získat jinde, než na místě, tedy se přichystáme na průzkum bojem. Pro neznalé zopakujeme pravidla cestování úhelnými kameny, připomeneme si, co kdo umí a dáme si sraz před orlojem. Projdeme do Horologia, Rosa Mystica nás zavede do Citadely a jelikož tentokrát se ve městě nikdo nezakoukal, vypůjčíme si koně a vyrazíme na cestu. Už druhý den cesty dorazíme k podezřele strašidelně vypadajícímu lesu a koně nám naznačují, že kdo má rozum, dovnitř nepůjde a zůstane se raději pást venku. Usoudíme, že budeme na správném místě, sesedláme a jdeme do nitra lesa.

Zanedlouho nás obklopí mlha jako mléko. Temné kmeny stromů se z ní vyloupávají na poslední chvíli, zvuky jsou ihned pohlceny a vzdálenosti nejde odhadnout. Naštěstí se s Kalen zvládáme nechat mlhou vést a společnými silami tak navigujeme celou skupinku dál. V jednu chvíli nás zarazí neurčitý pocit nebezpečí, který vzápětí potvrdí hlas z mlhy. „Pozor ať nespadnete do vody, nebo skončíte jako já,“ varuje nás. A skutečně, k našemu sluchu dolehne šplouchnutí pár vlnek z poblíž ukrytého jezírka. Opatrně jdeme po pevné zemi za hlasem, až najdeme na břehu stojící smuteční vrbu. Povídá nám postupně: „Jezírko je prokleté; kdo v něm smočí nohy, na místě zakoření. Ta kletba je zlomitelná dotykem pekelného orbu. Obyvatel věže mi slíbil vysvobození, ale vzal si pár mých léčivých lístků a už se nevrátil. Snad nezradil mé city. Kdybyste ho potkali, připomeňte mu, jak rád měl mé zlaté vlasy.“ Doptáme se ještě na jména, vrba se dřív jmenovala Alšín a obyvatel věže Derand. Necháme si poradit cestu k věži a slíbíme, že vrbě zkusíme pomoci, nebo že přinejmenším zkusíme přinést zprávy, co se ve věži stalo. Hlavou nám běží různé scénáře, od celkem pěkných k vyloženě zlým; heteronormativně (a jak později zjistíme, mylně) předpokládáme, že Alšín byla mágovou učednicí.

Věž z tvrdého černého kamene se při pohledu zvenčí tváří vcelku bytelně, lehce ošuntěle a prázdně. Po obvodu má větší množství dveří, které jako by měly být do čtyř pater spojeny vnějším schodištěm, po kterém ale není vidět sebemenší stopy.

WIP