7. 3. 2026

Osoby a obsazení: Gíslaug Heljardóttir; Jan Thorsson Dobrovský; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova; Kawa, dcera Raidenova; Nora Haðardóttir; Tarik, syn Neith + Veronika „Nika“ Kovaříková, dcera Uš-migiru (NPC) + Orm of the Golden Heart (na misi z Valhally) + nově probuzené spoiler alert Alexandra, dcera Despoiné; Denisa, dcera Dionýsova; Dana, dcera Dagdova

WIP

Všechno začalo nevinně - v krásném sobotním počasí se na studentskou grilovačku vykašlala většina plánovaných účastníků, a zoufalá pořadatelka Katka začala posílat zvací zprávy na všechny strany, s dovětkem pozvěte, koho můžete, ať se to všechno sní. A naštěstí v kontaktech měla i Noru, se kterou se zběžně zná, a ta ochotně uposlechla výzvy a pozvala, koho mohla - tedy nás. Pokud měli studenti nějaké námitky, že se jim na grilovačku vecpala banda divnolidí, myslím, že je utišilo zjevení Thorssona s velkým sudem piva na rameni (a vysvětlivkou, že nedávno zdědil hospodu.) Velké množství párty bodů si připsala Lucie, která vzala vyvenčit kohouta Ozzyho a celkově to bylo velmi příjemné, jedna ze studentek čile distribuovala alkohol a jídlu se dalo vytknout snad jenom to, že ho jeho autorka nutně musela před konzumací nafotit na instáč.

Když už hodina pokročila a na nohou jsme se drželi jenom my a ze studentů Alexandra, Dana a Denisa, najednou se prudce zatáhlo, zaburácel hrom a než jsme se nadáli, uhodil blesk přímo mezi nás, oslepující světlo, rána jako z děla a potom už v místě dopadu stál mocný Thór ve vlastní osobě. Zatímco jsme mu úklonami prokazovali náležitou úctu a posunky k tomu přiměli i poněkud konsternované studentky, Hromovládce zamířil rovnou k Honzovi a spustil (parafrázuji):
„Hej synku, to je fajn že jsi tu rovnou s celou družinou, mám pro vás důležitý úkol. V Norsku, v místě zvaném Fen, na místě sopky, která se má za dávno vyhaslou, ale tak úplně není, vyleze za pár dní ohnivý obr, postarejte se o něj. Je to někde u města Ulefoss a stane se to, až bude měsíc přesně v půli, takže máte pár dní čas obhlédnout terén, zjistit co je potřeba a tak. Óðinn mi k tomu dal nějaký proroctví, má to sedum kroků a nějaký blbosti kolem toho, ale na to já nemám čas, když už mám na chvilku volno z bitvy- ostatně Sif už na mě čeká. Vy si ale poradíte i bez toho, je vás tu na to dost, o támhletěch třech jsem sice zatím neslyšel, ale určitě budou taky dobrý. Teda, když se takhle obcházej proroctví, tak to může trochu probíjet okolo, tak je radši nenechávejte jít domů samotný, kdyby náhodou. Jo, asi je to dost důležitý, tak tady na to máte posilu, abyste neřekli, já musím běžet.“
Na jeho místě se objevil portál, za kterým šla mlhavě tušit hodovní síň a za hlasitého smíchu, skandování a tlučení zbraní o štíty se z něj vynořila vysoká postava v přilbě, s mečem a štítem, a zpod kroužkové zbroje zářil zlatý lesk. Byl to Orm a Norou napřed jsme se na něj všichni sesypali, takže uklidňování nebohých studentek na chvíli zbylo na chudákovi Nice. Posléze od nás dostaly základní info a neodolatelnou nabídku zaplacení letenek do Norska a přespávačky ve Forlorn Hope. Ráno po probuzení našla u sebe Alexandra jednoduchou černou masku, Denisa zlatý přívěšek levhartí hlavy a Dana zlatou lžičku zdobenou keltským uzlem.

Mezitím si zjistíme, že jde o oblast jihozápadně od Osla, kde Norové nedávno ohlásili objev velkého ložiska vzácných kovů. Říkáme si, že se opět potvrdila slova klasika varující před kopáním příliš chamtivě a příliš hluboko, které má tendence probouzet prastaré ohnivé zlo… Cesta proběhne bez problémů a na místě se po doplnění tekutých zásob ve Vinmonopolet zanoříme do lesa, který se za úzkým pásem obdělávané krajiny táhne do široka a do daleka, jak už to v Norsku chodí. Po chvíli pátrání narazíme na rozlehlou kruhovou mýtinu s rozeklanými kameny okolo, která nám připadá trochu jako pozůstatek sopečné činnosti a jako místo, které hledáme. Prakticky ihned si všimneme poblíž kamenného kruhu čerstvě postaveného ohniště, velké zásoby dřeva a položeného starobylého kotlíku (tedy spíš kotle), který jako by velmi recentně někdo vycídil. Přitom v okolí ani noha. Honza zkusí očichat vnitřek kotlíku, jestli nepozná, co se v něm vařilo naposledy, a má pocit něčeho jako guláš. Po něm to zkusí Dana, ta vleze do kotlíku téměř celá, zato nám je schopná vyjmenovat všechny ingredience kančího guláše a málem i recept. Alexandra se zkusí na kotlík podívat skrz svou relikovou masku a všimne si na něm zvenčí nějaké jinak neviditelné skvrny, která se jí jeví že nějak narušuje podstatu kotlíku.
Mezitím Tarik zkouší hledat v okolí stopy a je z toho trochu nešťastný, protože stopy kolem sice jsou, ale dost divné, jako třeba lidsky vypadající stopy velké jen pár centimetrů, nějaké podivné ťupky nebo místa, kde podle vyšší vegetace jistě něco prošlo, leč na zemi po tom není stopa žádná. I tak zkusíme jít po stopách do lesa, moc to nejde, ale po chvíli zaslechneme, jak si v lese někdo prozpěvuje. Je to mladý muž oděný v zelené, s velmi dlouhými vlasy, který zrovna splétá girlandu z listí. Představí se nám jako Pán Stříbrného kotlíku a že prý jestli jsme přišli na hostinu. Zpočátku to nechce víc komentovat, jen že jsme samozřejmě zváni a že on je zkrátka povinován uspořádat v tom kruhu hostinu, a to dřív, než měsíc překročí půli. Když zmíníme ohnivého obra, co by se tam měl tou samou dobou objevit, dost to v něm hrkne, pro hostinu by to pochopitelně byla katastrofa, jeho hosty budou především přírodní spiriti ze širokého okolí, kteří by byli totálně bezbranní. Ale vycouvat taky nemůže, jde o podmínku sázky a jeho čest a sám to rychleji taky nezvládne. Nabídneme mu hromadu pomocných rukou, protože tak to bude pro všechny nejlepší. Část se vydá obstarat nějaké nadměrné divočáky, kteří se v místních lesích vyskytují, zatímco zbytek se zapojí do příprav na místě.

Na kance vyrazí Gísla, Orm, Thorsson, Lucie a Kawa. Zamíříme si to do hlubokých lesů, a po nějaké době se za námi ozve volání a když zvolníme, dožene nás bytost, kterou si nedokážeme moc zařadit. Je to hodně zarostlý skrček, má ostré zoubky a jakoby krysí ocásek. Jmenuje se Nierthel a že prý zaslechnul, že jdeme na kance, a chtěl nám říct, kde je zahlédnul, a zavést nás tam. Má tam být celá kančí rodinka: táta divočák, děda divočák a máma bachyně se selátky. Jeho pomoc přijmeme, ale stejně v nás zůstává semínko podezření, přotože se vyjadřuje dost divně a na otázky nikdy neodpovídá přímo. Podezření se změní v jistotu když si všimnu, že nás po lese vede dost zvláštní trasou. Chvilku se s ním dohadujeme, protože drze zapírá, až ho Thorsson popadne za flígr a podrží ve vzduchu. Nierthel reaguje tak, že si protáhne nohy až na zem a postupně a neochotně z něj vypadne, že to on se s Panem Stříbrného kotlíku vsadil a překážel mu, dokud jsme se tu neobjevili my a nezkazili všechnu zábavu. Dáme čelem vzad a zamíříme tam, odkud nás předtím odvedl; Nierthel se na nás bohužel nalepil a pořád nás otravuje, ale nechce se mi to eskalovat do přímého střetu s neznámým tricksterem. Když narazíme na stopy divočáků, zjevně se nám je chystá vyplašit, takže se o něj s Lucií musíme postarat a snášet jeho pokusy nás sabotovat a různé návrhy včetně nemravných. Zbytek skupinky se mezitím plíží na lov a úspěšně skolí tátu i dědu divočáka. Orma u toho trochu přejedou klektáky a páráky a Lucie ho raději jenom ováže, nechce riskovat, že by se to počítalo jako léčení mrtvých. Nierthel nám gratuluje a jestli bychom nechtěli zkompletovat sadu a ulovit ještě bachyni. Tak řekneme, že po takové radě už tuplem ne a s vykrvenou kořistí nesenou našimi siláky se vrátíme ke kruhu. Když Nierthel vidí, že s námi už nijak nepohne, kousek od kruhu se vytratí, ale Honza ho ještě stihne pořádně nakopnout, neb si skrček předtím stěžoval na to, že způsoby hrdinů už nejsou to, co bývaly, tak ať zavzpomíná na staré časy. Mám pocit, že se to nakopnutí zmetkovi ještě líbilo.

Druhá skupina mezitím očistila kotlík a zařídila spoustu věcí (a někdo mě zde jistě rád doplní).

Máme vše potřebné, takže se rozběhnou přípravy na hostinu; Dana si velmi rozumí s elfím kotlíkem a se svolením hostitele vaří přímo božský guláš. Se setměním (jednu noc před půlí měsíce) se na místě sešli velmi roztodivní hosté - od lesních duchů přes bludičky, nebo třeba i cáry mlhy. A co je zvláštní, nehledě na své běžné stravovací návyky a možnosti, každý se láduje výtečným gulášem a ještě si chodí přidat. Všichni se skvěle baví, elf je potěšený, jen říká, že si nemyslel, že by se Nierthel snížil až k takovému svinění. Taky se zmíní, že obr zde byl spoután sice dávno, když on tu ještě nebyl, ale nebylo to in illo tempore. A že tu od té doby měli zůstat nějací mrtví lidé.
Denisa mezitím rozjíždí malý pijácký koutek (mnoho spiritů zřejmě špiritus nezajímá) a snaží se z nich vymámit drby na našeho hostitele, ale zdá se, že je to prostě jen velmi sociální elf a na elfí poměry vlastně dost v pohodě.
Thorsson se od místního zemního spirita dozví, že tu celkem nedávno nějací smrtelníci prováděli průzklumné vrty. To sedí s tím, co víme; jen dumáme, jestli to znamená, že zrovna trefili sondou spícího obra do palce, nebo jestli to vyrušení bylo více nepřímé.
Lucie zatím s vysokou bludičkou pomlouvá Nierthela. Prý je to ohavný skřet měňavec, možná příbuzný s hísi, kterého nikdo z dobré společnosti nevidí rád a místní se mu spíš vyhýbají pokud můžou, ale Pán Stříbrného kotlíku ho bůhvíproč celkem toleruje.
Já pak od cárů mlhy, které mají i lehce záhrobní nádech, takže si skvěle rozumíme, dostanu informaci, která nás nikoho nepotěší: Skutečně tu cítí neurčité množství uvězněných duchů, kteří nemohli přejít na druhou stranu, a nejsou vůbec v dobrém stavu. Vlastně nejspíš už dávno zespektrovatěli. Když to po konci párty probíráme s ostatními, následuje krátká přednáška o tom, co jsou to spektry a proč se najednou všichni zkušenější tváříme, jako by nás rozbolely zuby.

Protože máme poslední noc před velkým showdownem, není čas ztrácet čas a musíme se pokusit ještě něco zjistit, ideálně jak to neurčité množství spekter odstavit ještě předtím. Noře okolnosti jejich smrti připadají velice podezřelé a zkusí jako první plošný průzkum přes Justice.