ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Héraklovo šílenství ======
**Účastníci:** [[veronika|Veronika Dušková]], dcera Hádova + [[kerka|Kérka]] (npc), Herias, syn Héry (npc), [[lucie podlipska|Lucie Podlipská]], dcera Asklépia, [[alexis|Alexis Leandros]], syn Agona, [[kassandra|Kassandra Leandros]], dcera Alaly, [[Ema]], dcera Athény, [[jan dobrovsky|Jan Dobrovský]], syn Thorův

Ten den Herias zavolal Kassandře, že dostal zadání od matky. Měl vyšetřit vraždu, ke které došlo za podivných okolností. Bohužel tady v Praze je celkem ztracený. V Řecku měl spoustu kontaktů, vyšetřovalo by se jedna báseň, ale tady je rád, že se naučil česky, a neví, kde začít. Kassandra přislíbila pomoc a svolala nás do Generické, kde jsme chtěli probrat možnosti a další postup. Hned jak jsme se sešli, Herias začal litovat toho, že navrhl právě Generickou, protože se tam nesmí kouřit. 

Nicméně, sdělil nám tam informace, které dostal (manželé Karel a Kamila Krahujcovi, muž zabil ženu, mají dospívající dceru, jejíž osud je neznámý, a příčinu události chce Héra odevzdat) a začal brainstorming, co můžeme dělat. Ema se zamyslela a zkusila volné psaní na téma zmíněné příčiny události. 

Šílenství, šílenství

dávno ztracené

nešťastně nalezené

mohlo by se hodit

když zasahuje do domény

je to špatné. 

Druhý pokus ohledně dcery Krahujcových dopadl takto:

Ztracené, ztracené

ptáče vzpurné

našlo jiné hnízdo. 

Hledejte v bezpečí kovárny.

Honza mezitím navrhl, že by mohl zavolat kamarádovi, který pracuje u policie, Lucie se chtěla podívat na tělo, které by měl mít její známý, přezdívaný doktor Sup. Alexis prohlédl telefonní seznam. Zjistil adresu bytu Krahujcových v Italské ulici na Vinohradech, a že v Praze je něco mezi 10 a 30 kovárnami. Dohodli jsme se, že se nejprve podíváme na tělo. Lucie zavolala doktoru Supovi, že řešíme nějaký akademický problém a potřebovali bychom se podívat na tělo paní Krahujcové. Opravdu bylo u něho, a tak jsme vyrazili na Motol. 

Postranním vchodem jsme se dostali k výtahu dostatečně velkému, aby se tam vešla banda sedmi scionů a jednoho smrtelníka, který se tváří jako mramorový náhrobek, nebo taky lehátko či dvě s mrtvolou. Sjeli jsme o několik pater a pokračovali chodbou jako z hororu - staré poblikávající zářivky, chladno a pocit, že se odněkud každou chvíli začnou hrnout zombie a že není kam utéct. K cíli jsme přesto dorazili bez nehody a tam, mezi spoustou šuplíků s těly, nás přivítal doktor Sup. 

Jmenuje se sice jinak, ale já si na to nedokážu vzpomenout, což dokazuje, oč je jeho přezdívka výstižnější. Je to starý doktor s holou hlavou, hákovitým nosem, hubenými zručnými prsty a ostrým pohledem. Také z něj vyloženě čiší hádovský přístup "jednou všichni skončíte u mě". Sympatický pán. Vytáhl nám šuplík s tělem paní Krahujcové a odešel si udělat kafe. 

Okamžitě nám bylo jasné, že ta vražda je divná. Tělo bylo rozbodané jako jehelníček. Některé oběť dostala ještě živá, jiné až po smrti, velkou silou a obyčejným kuchyňským nožem. Jako by to vrah udělal v záchvatu zuřivosti. Na hrudi měla vyřezané slovo Kappa. Lucie se na to pokusila podívat nějakým speciálním zrakem a všimla si, že K je ze všech písmen nejvýraznější. Ze zběsilosti, s jakou byly rány zasazeny, jí naskakovala husí kůže. Potom se domluvila s doktorem Supem, že se můžeme případně přijít na tělo podívat znovu, a vyrazili jsme se podívat na byt, kde se to odehrálo. 

Dveře do bytu byly poničené, jako vykopnuté a s vyraženým zámkem, přelepené policejní páskou a zapečetěné. Tam jsme dostali nápad, pod jakou záminkou by mohl Honza zavolat svému kamarádovi na policii. Řekl mu, že tady má kamaráda z Řecka, který znal paní Krahujcovou a chtěl ji po dlouhé době navštívit, ale ona mu nebere telefony a byt je zapečetěný. Policista si na něho pamatoval a byl vstřícný. Dozvěděli jsme se, že někdo z ostatních obyvatel domu si všiml hluku v bytě a zavolal policii. Policisté se pak střetli s mužem, který měl nůž a choval se jako šílenec. Také vypadal zničeně a sešle, jako by byl už tak ve 4. stadiu alkoholismu. Na zastavovací střelu do nohy vůbec nereagoval, chtěl zabít i je, a tak ho nakonec v sebeobraně skolili soustředěnou palbou. Měli podezření na drogy, a proto poslali (neřekl jestli vzorky, nebo celé tělo) do laboratoře na testy. Nic takového prý ještě neviděli. 

Herias se celou dobu mlsně díval na dveře, a když řekl, že tohle už dělal několikrát a určitě nás nechytí, nechali jsme ho vloupat se do bytu a šli prohledávat. Celý byt byl hodně zdemolovaný. V dětském pokoji jsme našli několik školních sešitů, podle kterých jsme si dali dohromady, že Kristýně Krahujcové je 16 - 17 let, dále památníček a několik nových, nepoužitých věcí, jako kdyby je někdo koupil nedávno. Nové byly i šperky ve šperkovnici a šaty ve skříni, obojí v ložnici manželů. Z několika úředních dokumentů jsme zase zjistili, že Krahujec byl zapletený do nějakého finančního skandálu a že Kristýnu adoptoval Jindřich Věrný. To jméno se shodovalo se jménem jednoho z kovářů, které Alexis našel v seznamu, a tak jsme se rozhodli, že to bude naše další zastávka. 

Nejpodivnější nález se podařil Emě. V ložnici bylo do omítky za postelí vyryto několik řeckých písmen, ze kterých jsem po chvíli zkoumání poskládala slovo Κῆρες - Keres, Kéry, bohyně násilné smrti. Ano, došlo tady k násilnému úmrtí, ale to dochází po světě každou chvíli. Bohužel, proč tam (asi Krahujec?) vyryl zrovna toto, se nám nepodařilo objasnit. 

Kérka se v bytě choval, jako kdyby se už s něčím takovým setkal nebo to vyšetřoval. Mluvil dost jistě o tom, co se tam stalo, ohledně toho že lidé jsou sentimentální a rádi si nechávají trofeje, že Krahujec svoji ženu týral (v koupelně jsme našli silně krycí make-up) apod. Cestou se mě Herias ptal, co to bylo a jestli Kérka má nějaké nadpřirozené schopnosti. Bohužel jsem mu nemohla odpovědět, protože to zatím sama nevím. 

Naše další cesta vedla tedy k Jindřichovi Věrnému. Zpočátku to vypadalo, že nás vůbec nepustí dál. Nikdo jsme ještě nevěděli, že patří k těm zvláštním smrtelníkům, kteří se už s nadpřirozenem setkali, že zná některé sciony a ví věci. Na Heriův odznak detektiva prohlásil, že to si může pořídit nebo vyrobit každý (on by to nejspíš uměl), a posmíval se, jestli ty podlouhlé věci, co mám s sebou, jsou stativy a zeměměřičské přístroje. Ostatní se to ještě chvíli snažili okecat, nakonec jsme byli nuceni se přestavit jako scioni. Pak už nás ke Kristýně pustil. Jen Herias se mu nelíbil, prý vypadá zanedbaně, a tak detektiv zůstal venku a s úlevou si zapálil cigaretu. 

Kristýnu prý Jindřich vytáhl z hořící zříceniny domu, kde se schovávala po útěku z domova. Snadno potom dostal opatrovnictví. Ona se k rodičům vrátit ani nechtěla. I podle toho, co řekla nám, tam byl nějaký vyhrocený konflikt, asi týrání. Také říkala, že asi před týdnem se s rodiči viděla, protože její otec se pokoušel dát zase rodinu dohromady. Ale jen venku; bála se, že kdyby s nimi šla do bytu, zavřou ji tam a už se ven nedostane. Všimla si, že se její otec opíjí. Prý míval sbírku alkoholu, kterou ale asi před dvěma týdny začal pít. Její matka sbírku pak dala sousedovi, který bydlí ve stejném domě v přízemí. Kérka se zase choval, jako kdyby už měl představu, co hledáme, a naváděl nás k tomu. Upozorňoval na informace, které se ukázaly jako důležité. 

Vrátili jsme se tedy do domu na Vinohradech a zazvonili na pana Prchala. Otevřel nám poměrně upravený starý pán. Měl pronikavý pohled a na jeho úsměvu bylo cosi znepokojivého. Lucii se z toho zježily vlasy na zátylku. Ale potřebovali jsme se podívat na sbírku alkoholu. Děda nám nabídl kafe, ale kluci (Honza nebo Alexis) navrhli něco tvrdšího. Usadil nás v obýváku, chvilku ještě se mluvilo, ale když se někdo zeptal na nějakou neobvyklou láhev, prohlásil:

„Ale jo, je tady kousek, za který by stálo umřít.“ Vzápětí se v jeho ruce objevil nůž.

Nejblíž k němu v tu chvíli seděla Lucie. Než stihl kdokoli další zareagovat, ocitl se u ní a nůž zajel hluboko pod její klíční kost. Alexis mu skočil na záda ve snaze ho přidusit a odvést od zraněné, ale byl příliš houževnatý. Jeho žebra ne a ne se prohnout. Kassandra mu zasadila pěstí ránu, která by člověka okamžitě složila. Ale stařec se po nich obou jen ohnal. Honza mu zabodl nůž až po rukojeť do spánku, ale opět bez účinku. Ema se zatím nepozorovaně vytratila. 

Jako další jsme vyrazili do útoku my. Kérka vedl falešný úder na jeho obličej, zatímco já jsem mířila na krk. Zasáhla jsem; pro člověka by to bylo smrtelné. Ale on se jen odporně bublavě zasmál a vyrval mi dvojzubec. Ošklivě to zapraskalo, jak mi prošlápl koleno. Rovnováhu jsem neudržela. Tupým koncem poslal Heria do zdi. A potom sekl Kérku přes hrudník a srazil ho k zemi. Na okamžik se mi zastavilo srdce. 

„Podruhé to nepřežiješ,“ zasyčel. 

Kassandra tasila meč a dědkova ruka s mým dvojzubcem spadla vedle mě. Rychle jsem zvažovala možnosti. Na jednu nohu se nepostavím. Na druhou ano a zbraň mám vedle sebe. Pořád bych něco mohla zkusit. Ale neměla bych raději pomoci Kérkovi? Na druhou stranu, vždyť nejsem léčitelka. Neovládám ani první pomoc. Co s tím tak asi můžu dělat?
Roztříštilo se okno, když dovnitř skočil Jindřich. Popadl Lucii, které se zatím snažila dostat dál od bojujících, a odtáhl ji ještě kus dál.  

Mezitím na našeho nepřítele opět útočili Alexis a Honza. Herias nejspíš nechal otisk ve stěně, ale nevypadal nijak otřeseně. Vstal a se záplavou řeckých nadávek se vrhl znovu do boje. 

Jindřich na mě křičel, abych se pokusila zastavit krvácení. Sám vypálil svým amuletem Luciinu ránu. Rezignovala jsem tedy na vstávání a doplazila se ke Kérkovi. Nebyl to hezký pohled. Rána šla opravdu hluboko. Byl při vědomí a dýchal, ale jen mělce a rychle. Rozlévala se kolem něho kaluž krve. Pokoušel se vstát, ale příliš to nešlo. O kousíček se zvedl, a padl zase na zem.Zkusila jsem zmačkat jeho košili a přitisknout ji na ránu s nadějí, že se to aspoň trochu zpomalí. Položila jsem ruce na krvácející místo. A ucítila, jak se z nich šíří chlad. Krvácení se výrazně zpomalilo. Nějak se mi to podařilo – mrazem. Překvapeně jsem se podívala na své ruce a pak na Kérku. Dýchal lépe. Slabě se na mě usmál.
 
Ostatní mezitím dobili šíleného dědka. Honza ho vzal po hlavě keramickým džbánem. Vypadal, jako by mu do obličeje vybuchla mina, byl bez ruky a s nožem v hlavě, ale pořád po nich šel. Honza, Herias a Alexis se na něho vrhli všichni najednou, naštěstí už neměl nůž (ten zůstal v Lucii), a konečně mu Kassandra usekla hlavu. To už nerozchodil. 

Potom se Kérka ozval, že by to chtělo najít tu láhev. Ti z nás, kteří byli více méně v pořádku, se do toho pustili a brzy ji našli. Neměla žádnou vinětu, vypadala spíš jako obyčejná, erární láhev do které si můžete nechat natočit víno. Když ji otevřeli a Lucie si čichla, zamrazilo ji a otřásla se, jako kdyby tam bylo něco opravdu zlého. Jindřich jí řekl, ať mu láhev podá, že se postará aby se to cestou nevylilo. Udělala to, a on láhev rozbil a obsah spálil amuletem. Uslyšeli jsme podivné zakvílení, kouř a smrad, a pak to bylo pryč. 

Herias se na něho rozzuřeně vrhl, co to udělal, ale Jindra nám to vysvětlil. Šlo o nápoj, který Héra dala Héraklovi, aby zešílel a povraždil svoji rodinu (a pravděpodobně i sluhy, otroky a podobně). A podstata té věci byla titánská, takže je dobře, že je to pryč. Herias pak také uznal, že asi bylo správné to zničit, ale potíž je, že mu teď hrozí problémy s Hérou.

Výsledek boje: tým Hádes vyřízený na zemi, Lucie pobodaná, ale všichni stabilizovaní. Dědek mrtvý, bez hlavy se už snad nezvedne. 

Potom Herias vzal mě, Jindřich Lucii a Kérka dokázal jít po svých a opírat se o dvojzubec. Ostatní měli lehká nebo žádná zranění. Pochod marodů dorazil do domu léčitelek a Eliška nás vložením rukou dala do pořádku. Prý bychom neměli mít jizvy ani jakékoli následky. Potom jsme ještě nějakou dobu seděli, probírali věci, dávali se psychicky do pořádku a slibovali, že budeme minimálně nějakou dobu abstinenti (i když je otázka, jak dlouho tohle vydrží noirovému detektivovi nebo obecně bandě Řeků).

Poznámka I: Altýr zjistil od svých nejmenovaných kontaktů, že v tom prokletém víně byla krev Zagrea, titána šílenství. Dobrá zpráva je, že ta věc je nereplikovatelná, špatná zpráva, že víc by se dalo zjistit hlavně od Héry, a s tou teď nebude nějakou dobu řeč. 

Poznámka II: Případ jsme vyřešili, ale nepochopila jsem, jak s tím měly souviset Kéry. Budu se tím ještě zabývat.