ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
====== Navrácení stříbrné skříňky ======

**Osoby a obsazení:** [[mi_nue-chai|Mi Nü-Chai]], dcera Kuan-tiho; [[robin_svoboda|Robin Svoboda]], syn Andraste; [[altyr|Pavel Altýr Týrsson]] + Zrzavá Pila (NPC); [[otakar_njordsson|Otakar Njordsson]]; [[riikka|Riikka Studená]], dcera Tuonetar; Petr Vopička, syn Sun Wu-Kungův; Aelfrida, dcera Afrodítina (NPC)
----
Robin si nás pozval do Forlorn Hope s tím, že nastal čas odevzdat skříňku i s obsahem ve svatyni jeho matičky. Po troše vzájemného špičkování, výměně drbů a Vopičkových návrhů na konverzi k buddhismu jsme se konečně dostali k tématu schůzky. Potřebujeme do Nottinghamu, konkrétně do Fens, což je taková pěkná sbírka mokřadů, bažin a jiných přívětivých míst, které rády přivítají každého Sciona a nevíme, kam přesně. Jenom, že zřejmě dost hluboko. Robin zavolal Abby, slečně, která se tam s námi připletla k probuzení Šimona Pěkného s tím, že se tam zase chystáme a že bychom ji rádi viděli. Týrsson ještě zavolal londýnské scioní buňce s tím, že teď budeme v Anglii a něco tam řešíme.

I sešli jsme se v restauraci nad skvělým jehněčím, rámcově popsali situaci a tahali z Abby rozumy o Fens. Po sdělení, že Fens zřejmě dost prochodil zmizevší blonďatý hydrolog, co zmizel jak pára nad hrncem, se nám lehce protáhly ksichty až někam do Skandinávie. Abby dala v plen obecné rady - mapy jsou celkem k Nietzschemu, když se tam mění stav vodstva dle přílivu, odlivu, srážek, fází Měsíce, stavu burzy a nejspíš i nálady místních chaluh. Vzpomněla, že pokus o vysoušení Fens dopadl dost neslavně, ve smyslu záplavy, sesuvy půdy, hladomor a další radosti. Doporučila mít s sebou kompas a vzpomněla, že zná jednoho velmi starého pána, který o Fens hodně ví - místní, z chudé rodiny, vypracoval se a něco vystudoval natural history a ekologii, ale pak se tu zjevil na důchod a je poměrně žlučovitý. Zavolala mu, telefonát byl z jeho strany nevrlý, z její rozpačitý a domluvila sraz na kafi v místní kavárně. Poté se Týrsson odebral ven s mobilem a otázal se pana Browna, jestli neví něco o nějakém zneuznaném akademikovi Tiddym. Inu, věděl. Pan Tiddy byl velmi v opozici vysoušení Fens a to mu akademicky zlomilo vaz, neb to byl velmi populární nápad. Byl vyštípán z akademické obce, včetně jeho prací. Když se pak ukázalo, že měl pravdu, tak to stejně nebylo k ničemu, protože si nadělal shitload zavilých nepřátel a vracet se s //Na mý slova došlo// se mu zřejmě nechtělo. Jméno //Tiddy// lehce cinklo, trocha vzpomínání a googlení a objevili jsme strašidlo, takového místního bažinního Krakonoše jménem Tiddy Mun, který poprvé vylezl, když se někdy v 18. století snažili poprvé vysušit Fens. Wikipedie je kámoš, je tam i větička, kterou lze povolat Tiddy Muna k ochraně. 

Přesun do kavárny, kde bryskně identifikujeme pana Tiddyho. Sedí v rohu, stařeček jako věchýtek s bílými zplihlými vousy, upíjí svoje kafe a dívá se na svět tak, že kdyby teď přišla zombie apokalypsa a všechno sežrala, tak bude asi dál upíjet svoje kafe a říkat si //Dobře vám tak, parchanti//. Po troše zdvořilostí a odpovídání, co všechno to studujeme, jde do tuhého a pan Tiddy se ptá, co tedy chceme. Inu, dostalo se mu odpovědi, že chceme najít icenskou svatyni Andraste, která tam stojí zřejmě již od dob Boudiccy. Pan Tiddy skoro vyprskne kafe a vyjde z něj něco jako //Holy shit, tam nelezte, tam chcípnete.// Po pár větách, že tam nechcem, ale musíme, nám neochotně sdělí, že tam nejsou cesty, podmínky se mění pořád, máme si všímat plochých kamenů a //strangers are sometimes willing to help//. A pokud si nebudeme hrát s podzemními vodami v bažinách, zřejmě nic nevyrušíme. S tím, že určitě chcípneme a ať nečekáme, že nám půjde na pohřeb, velmi křepce odskotačí. Táhne nám hlavou, že by zřejmě na místo určení s námi klidně došel, ale rozhodně se mu tam nechce. Na rozdíl od nás je to moudrý muž.

Vybavíme se provázky, klacky a holemi vyrazíme dobývat Fens. Posouvání po turistických cestičkách s prkny je v pohodě, když dojdeme k zábradlí, které rámuje bezva prostor pro selfíčka, spustíme se konečně do bažiny. Nejdřív zkouší Robin cestařit, zjistí, že tam shitload cestiček a buď jsou prostě tak propletené, nebo tam někdo sviní, nejde to. Riika si spustí svůj taoistický kompas. Přijde s tím, že má směr a že to znamená ubývání. No, tak jdeme a máme pocit, že strašně dlouho a poněkud nás to unavuje. Vypadá to, že se na kompasu něco zobrazilo, těžko říct, co to je. A před námi je cesta z plochých kamenů. Pak to začalo ukazovat něco jiného. Vopička to dokáže přečíst //Pod horou jezero. Ubývání. Tak šlechetný člověk krotí svůj hněv a potlačuje žádosti. Je důvěra. Je velké štěstí. A žádná chyba. Lze vytrvat. Je dobré mít kam jít. Jak a čím? Dvě bambusové misky lze použít k důvěryhodné oběti.// Zajímavé. Vopička je šokován svými taoistickými schopnostmi. Týrsson navrhuje rozložit nějaké jídlo, vytáhnout misky navíc, něco na ně naskládat a počkat, jestli nám někdo nepřijde sdělit, jak se sakra dostaneme na tu horu, na které by mohla být ta svatyně, nebo je to pravděpodobně terra incognita. Na misky naházíme tam trochu jídla, dáme si gáblík a počkáme. Ozve se zapískání, přiletí jedna z těch místních čejek, sežere misku oříšků a pak misku masa. Pravý potomek hrdých teropodů. Týrsson se ptáka zeptá na cestu do Andrastiny svatyně. Čejka popoletí a vydáme se za ní. Popoletává před námi naštěstí, nepříliš rychle. Najednou čejka s poplašeným vypísknutím zaleze Aelfridě za límec a uslyšíme psí štěkot. Ne nijak zuřivý, spíš jako hlídací - nepohybuje se vpřed, ani se nevzdaluje. Jdeme dál, uvidíme křoviny, projdeme a hned na druhé straně těch křovin štěkot utichl. Týrsson pozdraví, ticho, ozve se jen takové tiché šplouchnutí. Na druhé straně je velmi pěkné jezírko - modré, nezařasené a u něj vidíme stvoření. Které je celé bílobílé, má delší krk jako had, na koncích nohou jako kdyby to mělo kopýtka, tělo má skvrnité jak leopard. Věc se sklání k jezeru a pije z něj, trochu po nás otočí okem, které trochu vypadá jako Sauronovo oko. Počkáme, až dopije a bude se nám chtít věnovat. Neotevírá tlamu, ale ten štěkot se ozývá z ní. Robin se představí s tím, že jde vrátit do svatyně své matky to, co z ní bylo ukradeno. Bytost si ho důkladně prohlédne a posléze "očichá" jazykem hadího typu a pak pohodí hlavou. Následujeme ho kamsi do mlhy (bez čejky, která se usadila někam na křoví), Aelfrida vytáhne svou lebčí lucernu, během pochodu vyřešíme takticko-strategické rozhraní. Zformujeme se jdeme pěkně do háje a do mlhy, pak se okolo nás ozve zapraskání a pak se začnou zvedat kostlivé paže, jsou nepřirozeně dlouhé – a je jich shitload. 

Pařáty se sápou, Riika zavolá, že jsme tu s Robinem, posléze to zavolá i Robin, ale vypadá to, že to ručičky leda tím spíš našňuplo. Držíme jakous-takous formaci, Robin odhopká nejdřív na stromy a potom dopředu, neb si všiml podobných rukou, jen jaksi volně vlajících v prostoru, Riika se svítící Aelfridou jsou uprostřed, vepředu Týrsson usilovně tankuje a já s Pilou okrajujeme ruce. Žel je pařátů přespříliš a Riika se (poprvé) pokusí vyvolat svého strážného ducha Aajumaaqu. Což se jí povede, jen to vypne Aelfridě lucernu, což znamená, že se nám naše přítomnost zdá jakási temná a pařátům je pochopitelně jakékoli světlo dost ukradené. Robin postupuje dopředu, vyrve ruce ze země, načež pařáty ztuhou.
Po ošetření zraněných (Týrsson a Njordsson to dost schytali) pokračujeme dopředu. Zanedlouho se les rozestoupí, je tam mýtina, lemovaná stojícími kameny, uprostřed je masivní plochý kámen, který na těch okrajích má vyryté zašlé spirálové ornamenty, dopadá tam měsíční světlo, v měsíčním světle je vidět, že na kameni je vyrytý propletený keltský králík. V ten moment kameny vypadají, jako kdyby byly ze stříbra. Robin vytáhne skříňku převázanou řemením a jde odložit skříňku na své místo, přičemž mluví ke své matce, že by možná byl dobrý nápad přemístit schránku jinam.. Vidíme, jak měsíční světlo trochu zesílilo, jako by víc výrazněji dopadalo na skříňku, na chvíli je nesnesitelně jasná a když to rozmrkáme, tak je skříňka pryč. Vzápětí se známým způsobem ochladí a vedle kamene se objeví nezřetelná dívčí postava, vypadá mihotavě, ale rozhodně se bavíme o manifestaci ze zásvětí. Má na sobě nějakou halenu sepnutou po keltském způsobu. Robinovi sdělí, že jeho prosba byla vyslyšena, bohyně přijala orákulum a uloží ho tam, kde uzná za vhodné. Ještě nám sdělí, že ten, kdo zasel paže Nelly Longarms, sklidil, co chtěl a je už daleko, načež zmizí.

Vypadneme, čejka na nás čeká a dovede nás k poměrně rozmařile rozhozeným plochým kamenům, kde se neméně rozmařile rozhodíme a usneme. Kromě Petra, který nás hlídá a jak ráno zjistíme, zřejmě se tu zastavila ta věc s hadím krkem, vypila nám vodu a trochu si schrupla. Po vydatné snídani nás čejka dovede k turistickým místům, vyšplháme nahoru, Robin napíše Abby, že jsme v pořádku a jdeme odpadout do hostelu. Týrsson ještě napíše londýnským Scionům, že jsme v pořádku a věc je vyřešená.