ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
DELETEME
**-toto je duplicitní stránka**

26.1.2017
Dívka z mlhy, plačící socha

Paul Freeman, syn Legbův, Pavel Altýr Týrsson, Petr Helsson, Marek Kazimír, syn Mandodarí, Sabina, dcera Tveret, Petr Vopička, syn Sun-Wukunga

Chlastáme (čti pracujeme a u baru se holt člověk napije) ve Forlorn Hope, dovnitř vleze Sabina a za ní zástup nácků. Týrsson u baru se na ně otočí a svou otázkou: “Přejete si?” Je zahání na útěk. Takže zase chlastáme. O něco později doráží i Petr. 
Sešli jsme se tu abychom pomohli Petrovi, který jde řešit jistou osobní situaci do Niflheimu. Jde o děvče co není tak úplně člověk a ona má s Petrem dohodu že se uvidí. Slečna je prý do vztahu zainvestovaná více než on. Slečna je niflung (mlha?) a to že ji Petr zahlédl ji dojalo a ona se zamilovala. Jde o to že nevíme jak ji sem dostat.
Jak to tak řešíme, dovnitř se vpotácí Ingvi. Obličej rozseknutej a crčí mu z něj krev. Sabina ho hned sešívá a my kontrolujeme okolí a staráme se o něj. Serval se prý s Nidisou. Necháváme to být. Dohodneme se na postupu a druhý den vyrážíme postupně letadlem a autem, časem chcípne u kamenů s břečťanem a mechem, jak nás Petr upozornil. Postupujeme dále pěšky a procházíme lesem co má atmosféru. Sníh, tma, hýbající se stíny, padající sníh, odlesky světla, třpyt, vůně jehličí… Ve skutečnosti je to labyrint. Helsson se zastaví když ucítí záhrobní chlad. Pak pokračuje sám a my čekáme.
Po nějaké době se vrací a prý i dostal radu. Prý by předmět plnící roli kotvy mohli mít/vyrobit trpaslíci. Pokračujeme v cestě, tentokrát do Jörveniny vesničky. Vítáme se, u nich vše čisté, takže nám půjčuje sáně. Další zastávka je u babičky Lemminkainenové, kde štípeme dříví a kde Sabina pomáhá s polévkou. Prý je u ní všechno v pořádku, takže razíme dál.
Prodáme se děsivou mrazivou prázdnou krajinou a nenávidíme Helssonovu imunitu vůči chladu.
O neurčitou dobu později, když už jsme důkladně promrzlí, se konečně dostáváme k mohyle, kde Petr volá svou vyvolenou Nífla. Ta přichází a pozývá nás dál. Uvnitř se válí hromady pokladů. My jsme obsloužení medovinou a naše hostitelka vybízí Petra aby hovořil, co zažil. Chvilku konverzují, včetně slávy co získal a úspěchů kterých dobyl, pak se Petr ptá na zvyklosti a když je ujištěn, že jsou podobné, požádá Níflu o pomoc, protože jde požádat jejího otce o ruku. Ta potěšena souhlasí a navrhuje spěchat, neboť její otec momentálně hoduje a je v dobré náladě. Písknutím přivolává bílé koně a jedeme za jejím otcem.
Před pevnosti žádá o vstup jako Nílfa, dcera svého otce, která vede hosty a je jí povolen vstup. Mohutný, svalnatý chlap, co se představí jako Torgil. Představujeme se, děláme dojem a jsme pozváni ke stolu. Sabina vykládá příběh na požádání o tom, jak se nechala spolknout krokodýlem, aby jej mohla rozpárat. Torgil se táže proč jsme přišli? Petr květnatě odpovídá a žádá Torgila o ruku jeho dcery. Altýr se za něj přimlouvá a jako důkaz jeho hrdinství vykládá příběh o své svatbě a co jí předcházelo. 
Přidáváme další storky a Torgil přikyvuje, souhlasí, že Petr má potenciál, ale nechce provdat dceru za potenciál. Ptá se na bohatství a Petr přizná svou situaci ale zmíní své plány s Egilovým stříbrem. Tedy se dohodnou že pokud Petr rozšíří své jmění a získá jistý prsten (který se nachází v řece s jedovatými výpary u sochy plačící postavy), bude rozhodnuto. 
Venku nás potkává shieldmaiden Že s mohylou u Kruhové věže a dává nám pár rad a prozrazuje, že prsten patřil Nílfině matce. Povídá si chvilku se Sabinou a přeje nám hodně štěstí.
Opakovaně s Markem a Sabinou zkoušíme svá moja až nakonec Marek najde druhý (tajný) východ z pevnosti. U toho se mi podaří najít správnou cestu díky svému moju a najdeme cestu k řece. Z té samozřejmě stoupají jedovaté výpary a u ní stojí  ona plačící socha. Debatuje co dále a Vopička se vysvleká do trenek. K našemu šoku se rozhodl pro přímý postup a přivázal se k nezničitelnému lánu a hupsnul dovnitř. O pět minut později jej dle instrukcí vytahujeme ven. Sedí v meditačním sedí a v rukou třímá prsten. Pak se odkamení. Je spálený, vevnitř si očividně užil dobrovolnou koupel. 
Řešíme co dál. Protože Sabina zjistila, že socha je zmíněná matka. Takže začínáme polemizovat o konspiračních teoriích a co se sakra vůbec stalo a co dál. Dospějeme k závěru že tady nic víc nezjistíme a vracíme se.
V pevnosti děláme velký dojem svou rychlostí a tím že jsme splnili teoreticky nesplnitelný úkol. Přidejte k tomu lehce zarudlého spáleného Vopičku a vznikne z toho dav zaražených niflungů. Prsten předáváme Torgilovi a podle plánu se dělíme. Týrsson odvádí Torgilovu pozornost, já upoutávám ostatní hlasitým vyprávěním o našem výkonu zatímco zbytek zjišťuje informace o Níflině matce.
Po nějaké době Nífla, doteď konverzující s Petrem, odbíhá ze síně se slzami v očích, asi se jí dostalo zprávy o stavu její matky. Naštěstí si toho Torgil nevšiml. Petr s Torgilem uzavírají smlouvu že pokud se Petrovi podaří rozšířit svůj majetek, získá Níflu. A my opouštíme Niflheim a vracíme se domů. Cestou dáváme dohromady informace o Níflině matce: je známá jako Paní se zlatým srdcem, je z daleka (asi jiný svět) protože Torgil si ji přivedl sám, bez své družiny. Byla laskavá a velmi oblíbená, dokud tu byla, byly to zlaté časy. Torgil se o ní odmítá bavit, je to jeho tabu. Asi má co do činění s jejím současným stavem. Problém je, že Paní co je teď socha není ani živá ani mrtvá, Petr z ní nic necítil. Petra čeká spousta práce a další vyšetřování...