ScionWiki

Tato stránka je pouze pro čtení. Můžete si pouze prohlédnout zdrojový kód, ale ne ho měnit. Zeptejte se správce, pokud si myslíte, že něco není v pořádku.
=====Vikingské zdvořilosti - chlast, rady, vražedné monstrum=====

**Osoby a obsazení:**
[[riikka|Riikka Studená]], dcera Tuonetar; [[Altýr|Pavel Altýr Týrsson]] + Pila, jeho první manželka; [[Edita|Edita Lázňovská]] + Jack (jen na zadání); [[orm|Orm Saarinen]] [[vali| Válisson]]; [[tomas_lin|Tomáš Lin]], syn Kui Xinga; [[Veronika]], dcera Hádova; [[mara_podkopecka|Mara Podkopecká]], dcera Eponina; Marek Kazimír, syn Mandodarí;

----

Přišla nám sms od Altýra: “Čau, jdu se podívat, jak se maj u Sigurda. Možná cestou naberu nějaký quest, pokud nějaký bude. Sraz tehdy a tehdy ve Forlorn Hope.”

Altýr aktivně řeší nidavelirské včely, díky informacím od Last Aid z Dubaje už má jména osob, u kterých jsou - Hengist a Horsa, což výrazně zjednoduší pátrání. Dnes plánuje dojet za Sigurdem s hadem v oku, který má přehled o mnohém a vždy má nějakou tu “zábavu” pro partu “bezprizorních” hrdinů.

Letěli jsme do Stavangeru, došli do fjordu a Mara nám otevřela cestu průchodem. 
Když jsme se šinuli úzkou cestou, tak sice nad námi zakroužila zvědavá wyverna, ale Altýr nás varoval, tak jsme zdárně napodobili skalní výstupky a zubatá potvůrka brzy odletěla.
Pak už jsme došli bez problémů do cíle.
Sigurdova banda byla z Altýrovy přítomnosti jako vždy nadšena. V hodovní síni tentokrát stála v čele už dvě křesla, Sigurdovi po boku seděla Čing, jeho manželka a pobočnice. 
Z jarlova nadšeného a přes pirátčin čínsky nečitelný výraz bylo zjevné, že Altýrova seznamka… chci říct nabídka práce s lepšími benefity… měla opravdu úspěch.

Týrson samozřejmě dostal i odpověď na otázku, kde najít oba Odinsony. 
“Hledáš ostrov, co není ostrov nazván po cizím bohu smrti, že jeho hlína zabíjí hady, to se povídá.
Tam poprvé do Británie vkročili.”

Nemělo by být moc těžké je tam najít, ti dva prý moc nejdou přehlédnout. Jsou pyšní, mají toho za sebou hodně, mnoho mrtvol, dost zajímavé kořisti. Jeden z nich má i neproseknutelnou košili, což opravdu není běžné zboží. A na to, jak dlouho žijí, tak se zjevně pořád zlepšují, jinak by si je už Všeotec povolal do Valhaly.

Orm a Altýr zvedli náladu ještě berserkům nějakým tím pitím a soupeřením v páce, což ocenila celá síň. 
Ještě před odchodem se Altýr zeptal, jestli Sigurd neví o nějakém úkolu pro naši bandu hrdinů a tak jsme dostali tip domluvit se s Hildou Bryn v Lucembursku a můžeme jí prý rovnou vrátit její náramek.

Hilda vlastně nebyla ani moc překvapená a nad kávou a sladkými “Scrambled thoughst” v kavárně v Lucemburku nám vyprávěla o bytosti, co je vyhnala od rozměřovacích prací. 
Nedaleko menhiru Beissenerbierg u městečka Reckange, u kaple sv. Teobalda na ně vyběhlo cosi v podobě velmi vysokého týpka, celého v černém. Nebylo jisté, zda její lidi chtěl vyhnat nebo rovnou pozabíjet, ale Hildina baseballová pálka ho ani nezpomalila. Pomohlo jim jen ukrýt se v kapli a pak opustit oblast. Žádné další informace neměla ani ona, ani místní prý nic neví. Mara jí tedy vrátila náramek a vyrazili jsme to prozkoumat.

Lokalita u kaple a menhiru byla dost mimo dohled civilizace. Našli jsme nějaké dírky po tyčkách, vrypy na mříží kaple, trochu jako od mlácení kamenem, ale sklo dveří za mříží bylo neporušené.
Běžným pohledem pak bylo poznat jen hromady stop, ale nikdo z nás nebyl dostatečně dobrý stopař.
Marek prozkoumal energetické “kořeny” menhiru a našel původní “pařez”, odkud byl kdysi dávno přesunut. Běžným okem jsme nic neviděli, ale místo jsme si označili dvěma volně stojícími Scionkami.
Tomáš sepsal kaligrafii na téma “Kdo” a výsledek byl cítit brutalitou, bezdůvodnou krutostí a agresí s cílem působit bolest. 

Během našeho snažení Editu upřeně pozorovala bílá kočka. Zkoušeli jsme s ní komunikovat, vypadala, jako že rozumí, pamlsky jsou ok, ale chce po nás něco konkrétního. Vyřešila to Mara, když jí dala svou krev a z kočky byla dívka v bílém. Ta nám dodala trochu víc informací: Útočník je ze severu, zkouší všechno nahánět, všemu ubližovat a pro ni je to nepříjemné, protože jde i po ní. Její čas v lidské podobě je omezen, ale když zůstane u nás, tak dotačný určitě dorazí.
Mara ještě zkusila o pomoc požádat menhir, ale pro něj jsou tyto záležitosti trochu moc rychlé. Nabídl nám aspoň, že na místě jeho původního “pařezu” dobře proudí energie, pokud bychom potřebovali.

To už nám ale kočka naznačila, že párty začíná. Nepřítel měřil cca 2,5m, s širokými rameny. Působil jako ve středověkém oblečení - kápě, prošívka, kalhoty, vysoké boty, u pasu dýka - ale celé to bylo ze stejného černého materiálu, chovalo se to částečně jako oblečení/vybavení (šíp proletěl kápí jako látkou), ale tak nějak špatně (ani ho nenapadlo tasit dýku, útočil rukama).
Altýr se mu postavil na full defence, Orm boxoval, ale ten tvor byl jak z kamene. Šípy ani chilli prášek tomu nic nedělaly, po nějaké době to dokázalo zavalit Orma a když to Altýr zvedl, tak to hodilo Ormem po Maře.
Než Edita stihla Orma dostatečně vyléčit z utržených zranění, Marek pustil ze svého hudebního kamene výběr kostelních zvonů, což černou postavu oslabilo tak, že se chytil za hlavu a přestal trochu dávat pozor na okolí. Marek i Veronika použili, co šlo, Altýr stále ještě držel hlavní nápor, Pilu nebylo ani vidět, jak osekávala a finální ránu dodal Orm přímo skrz nepřítelův hrudník. Postava se rozpadla.
Edita dala dohromady zraněné (hlavně Altýra). Kočka byla spokojená, Hilda byla spokojená, na místě nezůstaly žádné zbytky.