Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- vikingske_zdvorilosti_-_9._2._2024 [2024/03/07 19:31] – vytvořeno riikka
+++ vikingske_zdvorilosti_-_9._2._2024 [2024/03/25 08:41] (aktuální) – Změna toho jak je Orm psán orm
@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 **Osoby a obsazení:**
-[[riikka|Riikka Studená]], dcera Tuonetar; Altýr + Pila; Edita + Jack (jen na zadání); Orm; Tomáš Lin; Veronika Červená; [[mara_podkopecka|Mara Podkopecká]], dcera Eponina; Marek Kazimír, syn Mandodarí;
+[[riikka|Riikka Studená]], dcera Tuonetar; [[Altýr|Pavel Altýr Týrsson]] + Pila, jeho první manželka; [[Edita|Edita Lázňovská]] + Jack (jen na zadání); [[orm|Orm Saarinen]] [[vali| Válisson]]; [[tomas_lin|Tomáš Lin]], syn Kui Xinga; [[Veronika]], dcera Hádova; [[mara_podkopecka|Mara Podkopecká]], dcera Eponina; Marek Kazimír, syn Mandodarí;
 ----
+Přišla nám sms od Altýra: “Čau, jdu se podívat, jak se maj u Sigurda. Možná cestou naberu nějaký quest, pokud nějaký bude. Sraz tehdy a tehdy ve Forlorn Hope.”
+Altýr aktivně řeší nidavelirské včely, díky informacím od Last Aid z Dubaje už má jména osob, u kterých jsou - Hengist a Horsa, což výrazně zjednoduší pátrání. Dnes plánuje dojet za Sigurdem s hadem v oku, který má přehled o mnohém a vždy má nějakou tu “zábavu” pro partu “bezprizorních” hrdinů.
+Letěli jsme do Stavangeru, došli do fjordu a Mara nám otevřela cestu průchodem.
+Když jsme se šinuli úzkou cestou, tak sice nad námi zakroužila zvědavá wyverna, ale Altýr nás varoval, tak jsme zdárně napodobili skalní výstupky a zubatá potvůrka brzy odletěla.
+Pak už jsme došli bez problémů do cíle.
+Sigurdova banda byla z Altýrovy přítomnosti jako vždy nadšena. V hodovní síni tentokrát stála v čele už dvě křesla, Sigurdovi po boku seděla Čing, jeho manželka a pobočnice.
+Z jarlova nadšeného a přes pirátčin čínsky nečitelný výraz bylo zjevné, že Altýrova seznamka… chci říct nabídka práce s lepšími benefity… měla opravdu úspěch.
+Týrson samozřejmě dostal i odpověď na otázku, kde najít oba Odinsony.
+“Hledáš ostrov, co není ostrov nazván po cizím bohu smrti, že jeho hlína zabíjí hady, to se povídá.
+Tam poprvé do Británie vkročili.”
+Nemělo by být moc těžké je tam najít, ti dva prý moc nejdou přehlédnout. Jsou pyšní, mají toho za sebou hodně, mnoho mrtvol, dost zajímavé kořisti. Jeden z nich má i neproseknutelnou košili, což opravdu není běžné zboží. A na to, jak dlouho žijí, tak se zjevně pořád zlepšují, jinak by si je už Všeotec povolal do Valhaly.
+Orm a Altýr zvedli náladu ještě berserkům nějakým tím pitím a soupeřením v páce, což ocenila celá síň.
+Ještě před odchodem se Altýr zeptal, jestli Sigurd neví o nějakém úkolu pro naši bandu hrdinů a tak jsme dostali tip domluvit se s Hildou Bryn v Lucembursku a můžeme jí prý rovnou vrátit její náramek.
+Hilda vlastně nebyla ani moc překvapená a nad kávou a sladkými “Scrambled thoughst” v kavárně v Lucemburku nám vyprávěla o bytosti, co je vyhnala od rozměřovacích prací.
+Nedaleko menhiru Beissenerbierg u městečka Reckange, u kaple sv. Teobalda na ně vyběhlo cosi v podobě velmi vysokého týpka, celého v černém. Nebylo jisté, zda její lidi chtěl vyhnat nebo rovnou pozabíjet, ale Hildina baseballová pálka ho ani nezpomalila. Pomohlo jim jen ukrýt se v kapli a pak opustit oblast. Žádné další informace neměla ani ona, ani místní prý nic neví. Mara jí tedy vrátila náramek a vyrazili jsme to prozkoumat.
+Lokalita u kaple a menhiru byla dost mimo dohled civilizace. Našli jsme nějaké dírky po tyčkách, vrypy na mříží kaple, trochu jako od mlácení kamenem, ale sklo dveří za mříží bylo neporušené.
+Běžným pohledem pak bylo poznat jen hromady stop, ale nikdo z nás nebyl dostatečně dobrý stopař.
+Marek prozkoumal energetické “kořeny” menhiru a našel původní “pařez”, odkud byl kdysi dávno přesunut. Běžným okem jsme nic neviděli, ale místo jsme si označili dvěma volně stojícími Scionkami.
+Tomáš sepsal kaligrafii na téma “Kdo” a výsledek byl cítit brutalitou, bezdůvodnou krutostí a agresí s cílem působit bolest.
+Během našeho snažení Editu upřeně pozorovala bílá kočka. Zkoušeli jsme s ní komunikovat, vypadala, jako že rozumí, pamlsky jsou ok, ale chce po nás něco konkrétního. Vyřešila to Mara, když jí dala svou krev a z kočky byla dívka v bílém. Ta nám dodala trochu víc informací: Útočník je ze severu, zkouší všechno nahánět, všemu ubližovat a pro ni je to nepříjemné, protože jde i po ní. Její čas v lidské podobě je omezen, ale když zůstane u nás, tak dotačný určitě dorazí.
+Mara ještě zkusila o pomoc požádat menhir, ale pro něj jsou tyto záležitosti trochu moc rychlé. Nabídl nám aspoň, že na místě jeho původního “pařezu” dobře proudí energie, pokud bychom potřebovali.
+To už nám ale kočka naznačila, že párty začíná. Nepřítel měřil cca 2,5m, s širokými rameny. Působil jako ve středověkém oblečení - kápě, prošívka, kalhoty, vysoké boty, u pasu dýka - ale celé to bylo ze stejného černého materiálu, chovalo se to částečně jako oblečení/vybavení (šíp proletěl kápí jako látkou), ale tak nějak špatně (ani ho nenapadlo tasit dýku, útočil rukama).
+Altýr se mu postavil na full defence, Orm boxoval, ale ten tvor byl jak z kamene. Šípy ani chilli prášek tomu nic nedělaly, po nějaké době to dokázalo zavalit Orma a když to Altýr zvedl, tak to hodilo Ormem po Maře.
+Než Edita stihla Orma dostatečně vyléčit z utržených zranění, Marek pustil ze svého hudebního kamene výběr kostelních zvonů, což černou postavu oslabilo tak, že se chytil za hlavu a přestal trochu dávat pozor na okolí. Marek i Veronika použili, co šlo, Altýr stále ještě držel hlavní nápor, Pilu nebylo ani vidět, jak osekávala a finální ránu dodal Orm přímo skrz nepřítelův hrudník. Postava se rozpadla.
+Edita dala dohromady zraněné (hlavně Altýra). Kočka byla spokojená, Hilda byla spokojená, na místě nezůstaly žádné zbytky.