Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho + Kauthar Yuan-wei (NPC); Atab Kolář, syn Nabua; Jan Þorsson Dobrovský; Kalen Jezerková, dcera Poseidonova; Kawa, dcera Raidenova; Lucie Podlipská, dcera Asklépiova; Orm Saarinen Válisson; Ráchel Rozvážná, dcera Athénina

SMS: „Picassové přicházejí a odcházejí. Irský fext přežije vše. I naše zvídavé dotazy. Chcete se taky na něco zeptat? Sraz u Browna.“

Sejdeme se u Browna. Protože hodlám ascendovat jako bůh neglorifikované části války, rozhodl jsem se si opatřit na toto téma nějakou mystickou nalejvárnu. A tuto mohou poskytnout mj. fextové.
Nejprve trochu probereme, co je zač fext – válečný veterán, který přežil smrt své jednotky, vrátil se a zjistil, že je poněkud nezranitelný a neumírá. Zprávy o nich se objevují přibližně od období třicetileté války, těžko říct, jestli dřív nebyli vůbec nebo se zprávy nedochovaly; může být, že se doba jejich výskytu shoduje s proměnou toho, jak se vede válka. Prozatímní hypotéza na téma „jak se voják stane fextem“ je, že je to v podstatě osudová záležitost (ve smyslu fatebinding), kombinace specifického člověka, prostředí a dění. Fextové, co už v tomto stavu nějakou dobu existují, jsou obvykle velmi stabilní a klidní, ale samozřejmě nikdo nechce zkoušet, jestli je něco, co by mohlo souviset s jejich válečným traumatem nějak ošklivě nesepne, my to tedy nechceme zkoušet určitě.
První zastávka je Terence MacDermot Roe, se kterým se někteří z přítomných potkali u poslední části řešení tzv. necropuzzle, je v zastižení v Paříži, máme od něj telefon do jedné knihovny v Saint German.

Tedy do Paříže, přibalíme si nějaké dobré víno, které mu dropneme jako zdvořilostní dar.
V zadní části knihovny najdeme Terence; představíme se a předestřu, co by mě zajímalo a že bychom si to pochopitelně chtěli odpracovat. Terence zkonstatuje, že je to zajímavá kariérní volba a prácičku by měl – v Irsku, městečko Carnew v hrabství Wicklov, kousek od hranic s hrabstvím Wexford. A hledáme ducha slečny, které se říkalo Croppy Biddy, už tam straší docela dlouho. Máme ověřit, jestli tam chce strašit, pokud chce a nikomu neškodí, máme ji nechat na pokoji, pokud škodí, máme zařídit, aby toho nechala. Je-li nespokojená se svým stavem, máme zařídit, aby došla pokoje, preferovaně nenásilným způsobem, pokud neškodí. Pak máme přijít a popovídáme si.

Vypadneme a cestou do Irska si googlíme, že Bridget „Croppy Biddy“ Dolan, byla v holportu s rebely (tedy tzv. camp follower) a později informátorka, které pak neměla mezi místními úplně lehký život (házení šutrů na ulici included).

Carnew je průměrná irská díra s fotbalovým klubem, najdeme hřbitov. Hrob Bridget je v koutě u zdi kostela, nevypadá příliš udržovaně a ještě na něj někdo, nejspíš už před nějakým časem, napsal TRAMP (v tomto kontextu pravděpodobně „kurva“). Inu, pustíme se do umývání hrobu. Po nějaké chvíli se ochladí a uvidíme ducha slečny, vypadá mladě, celkem slušně oblečená.

A začneme si s ní opatrně povídat, jak se má, sice se s ní nikdo nebaví, ale aspoň po ní teď nikdo nemůže házet kamení, mno… a že k bytí informátorko přistoupila prostě proto, že se jí nechtělo umřít, postříleli několik desítek lidí jenom proto, že byli podezřelí a jí hrozilo pověšení, rentu sice dostala pěknou, ale byla vázaná na místo, takže tu musela zůstat, ale neměla by si moc stěžovat a postupem v hovoru dojdeme k tomu, že by tu Bridget vlastně klidně zůstala, být duchem jí nevadí, jenom by přála, kdyby jí někdo z těch velkých a důležitých revolucionářů, třeba pan Byrne, odpustil. A že by mohl být ve Wicklow Gaol. Ještě nás požádá o zapálení svíčky, svíčku zapálíme a vypadneme.

Cestou zjistíme, že William Byrne má ve městě Wicklow sochu, tak se k ní po setmění přiklackujeme, představíme se, objeví se duch, který vypadá dost jako ta socha a předestřeme smutný osud Bridget. William Byrne praví, že je to chudák děvče, někdo jako ona neměl šanci a že se bude rád angažovat, pokud pomůžeme my jemu. Nedaleko v oblasti vězeňského hřbitova se vyskytuje bestie žeroucí duchy, co si drze přechází ze stavu hmotného do nehmotného, takže duch ji nevyřeší. Nejspíš je primárně záhrobního původu, William nám ji slíbí nadehnat.

Vyrazíme tedy ke hřbitovu, na jehož zdi je bíle nasprejováno GATES OF HELL. Taky leží nahoře na mírném svahu, který je řádně promoklý. Celkem záhy se začne ochlazovat a pak se objeví věc na svahu – velikost tak dvou a půl vzrostlého býka, šupiny s ostny, žádné oči, rozšklebená tlama, divné čtyři nohy. Na těle má další zubaté tlamy a vzadu ocas stegosauřího typu.
Mini to pálí ohněm, Kawa blesky, Þorsson se zrůdou prorubává zezadu, Orm do toho jde pěstma, Kalen dělá support, Ráchel to řídí, zbytek pozoruje a kryje se za Ataba. Ten se po chvíli nechá posednou Williamem (který na začátku, než se věc zhmotnila, taky mlátil nablízko) a věc přidržuje, aby byla nakonec ohněm, blesky, epickými silami a Þorssonovým číslem „backstabnu tě berserkerem“ rozebrána na prvočinitele.
Lucie slepí zraněné, zbytek dostane nějaký cukr a s Williamem se domluvíme, že se sejdeme zítra večer v Carnew u hřbitova, protože nikdo z nás není úplně ve stavu na veřejná prohlášení.

Přes den si dáchneme, nakoupíme kytky a svíčky Bridget na hrob a večer vyrazíme na hřbitov, kde se po setmění objeví William a je zavolána Brigit a jsou vyzváni vidláci, aby se dostavili. Promluví k vidloňům nejprve irsky a potom se otočí Brigit, která vypadá, že omdlí nebo se rozpláče a už srozumitelně řekne, že jí nemá nic za zlé, měla strach a neměla šanci a spousta věcí se nestala jejím přičiněním, nebyla voják ani někdo, po kom by se vyžadovala věrnost až za hrob, byla ve špatnou chvíli na špatném místě a bála se umřít, což je zcela pochopitelné. Nakonec ji obejme a podívá se na přihlížející vidle a otáže, jestli chce někdo jeho slova rozporovat. Všichni drží hubu, zpráva zjevně byla doručena a ještě je požádá, aby jí jménem „našeho krásného velkého Irska“ odpustili, neb to nebyla její vina, ale vina těch, kteří jí ublížili. Vesničané začnou provolávat slávu Williamovi a krásnému novému Irsku.

Poděkujeme Williamovi, ten nám také poděkuje za řešení bestie a kdybychom ho někdy sháněli, tak nejlepší je to u sochy; je schopen se dostat po Irsku tam, kde jeho třeba, převážně na místa, která nějakou souvisí s jeho životem. Rozloučí se s námi. Pak se rozloučíme s Brigit, která říká, že je to zázrak a odejdeme od celkem rozjařených duchů, kteří vypadají, že začali pořádat nějakou nacionalistickou party.

Přesun do Paříže, povyprávíme Terencovi, co jsme vyváděli, je s naším řešením spokojen a ochotně zodpoví naše otázky.