Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Akila, dcera Wepwawetova; Atab Kolář, syn Nabua; Kaia, dcera Tinirauova; Kawa, dcera Raidenova; Ráchel Rozvážná, dcera Athénina; Slávek, syn Cerunnův; Štefanka, dcera Locova

SMS od Ráchel: „Výprava do Finska, vyšetřování záhady jezera Vaasro, sejdeme se v Generické.“

Slezeme se v Generické a než se dostaneme k tomu, proč jedeme do Finska, všimneme si, že tam jsou kromě nás už jenom tři další lidé. Kteří koukají na sebe a my na ně, dojde k nějakému představování. Kaia je tak 170 cm vysoká, od pohledu plavkyně, snědá, tmavé vyžehlené vlasy a má košili s potiskem palem. Slávek má 175 cm, atletický typ, špinavě blond vlasy po ramena. Štefanka je nejmladší, nevysoká, bledá, světlé vlasy. A vyjde najevo, že se těm třem zdál stejný sen, kde se viděli (válka mezi bohy a Titány) a už se mají i reliky (Kaie do akvária doručila miniaturní velryba, Slávkovi na konec deníku silueta jelena a Štefance přišel poštou). A všichni tři dostali SMS, že mají dorazit to Generické. Proběhne nějaké základní osvětlení situace (bohové existují a rubou se s Titány, jste polobohové, nadpřirozeno existuje et cetera) a pak se dostaneme k tomu, proč jedeme do Finska.

Ráchel volal Herias, že se mu ozval týpek z Vaasy – když posledně stanoval u jezera Vaasro, tak mu v noci chodilo něco kolem stanu, byl z toho hodně vyplašený a přitom zněl jako zkušený outdoorsman, byla tam nějaká přítomnost, ze které měl extrémní strach. Víc z něho nevypadlo, zbytek si holt musíme zjistit na místě. Štefanka se zeptá, jestli je legální dělat v patnácti detektiva (a že když to legální nebude, bude radši), inu, v některých zemích zajisté není legální ani být polobůh, spadáme do jiné jurisdikce. Před odjezdem Ráchel navštíví Štefančinu matku a vysvětlí jí, že dcera vyhrála v nějaké soutěži zájezd do Finska. Maminka má radost, jakou má šikovnou dceru a ochotně ji na výlet pustí.

V letadle probereme, co víme o jezeře Vaasro, moc ne, jenom, že tam v 90. letech nějaký týpek zavraždil dvě stopařky, zajímavé je, že se obě jmenovaly Pia.
Vaasa je poklidné univerzitní městečko, ergo je v létě dost poloprázdné. Prolistujeme noviny, kde se stále řeší převážně Eurovize a zavoláme Järven, jestli čirou náhodou neslyšela o něčem kolem jezera Vaasro. Dle očekávání neví, ale prý je v muzeu ve Vaase velmi vzdělaný duch, co se bojí živých. A v místní galerii se zjevuje přízrak holčičky, co kouká v koutě otočená ke zdi. Domluvíme se, že dáme vědět, co jsme zjistili (a kdybychom se neozvali do pěti dnů, tak vyrazí s Tuomasem a Mustym hledat naše zbytky k jezeru), půjčíme si auto a vyrazíme k Vaasro.

V kempu je otevřeno, což poznáme podle songu Bada bara bastu* co se line ze stánku, kde na něj tančí obsluhující slečna. Zeptáme, jestli se můžeme ubytovat, můžeme, pokud máme hotovost, protože terminály blbnou (to vůbec nezní podezřele). Dostaneme doporučení nekempovat moc blízko vody a místní racci prý nejsou tak drzí jako ti v Helsinkách. A že tu zbyla májka z Midsommaru, kolem které Švédové a Finové tančí a zpívají o malých žabičkách.
Jdeme si obejít jezero a najít místo, kde stanoval týpek. Kaia studuje mořskou biologii, tak se dívá na vodu, přijde jí, že vlny jsou větší, než by měly být. Najdeme flek, kde měl být stan, je to uprostřed mýtiny. Směrem k vodě jsou dvě překřížené větve, Slávek má pocit, že jsou na divném místě. Kaia si do jezera i sáhne a přijde jí, že je studené až moc. Atab si na tohle sundá boty, vleze do jezera a zkouší channelovat doménu Death a skutečně, má dojem, že je to záhrobní chlad. Pozve k sobě ještě Kaiu a Akilu a chtějí vidět cestu k tomu, co je na dně jezera.

Ke skupince na břehu mezitím přijde týpek s blond vlasy a historickým, nikolivěk moderním, lukem. A že přišel uklidit májku, chvíli debatujeme, týpek neví, co se tu stalo, ale doufá, že to vyřešíme, že les je poslední dobou divný. A pak nám dropne luk a šípy s tím, že to nemusíme vracet, ledaže by si to vzal z našich mrtvol.
Kaia ve vodě slyší nějakou odezvu, zní jí to jako haka. Potom to odplyne a spolu s Atabem a Akilou se podívá do vody, kde vznášejí dvě moderně oblečené dívky (později se skutečně představí jako Pia a Pia). A ptají se, jestli jsme je volali. Dostane se jim odpovědi, že ano, že tu vyšetřujeme něco nebezpečného. Pia a Pia odvětí že ano, je tu něco nebezpečného a že se to snažily odstrašit, jednou to fungovalo, ale obávají se, že podruhé tento trik nevyjde. A k naší pramalé radosti dodají, že to je nějaká poskvrna ze země. Chodí jenom za tmy – figuru to mělo jako lidskou, ale zuby a drápy na špatných místech. A že si Pia a Pia myslí, že se to nějak nakrmilo na Midsommaru, tedy ne že by to někoho sežralo, to by Keiju (místní, živý, není člověk – obratem popíšeme týpka s lukem, ano, je to on) věděl. A že se nemáme nechat sežrat, protože na Scionech by se to nakrmilo velice velmi. Ještě se zeptáme, jestli to můžeme zahnat do vody, neb nám věc dle popisu zní jako nějaký zplozenec Gai a ti se většinou nedají zabít, dokud jsou v kontaktu se zemí; Pia a Pia odvětí, že ho tam máme skopnout.

V rychlosti checkneme terén, Ráchel vybere Slávkovi strom, na který vyleze s lukem a vybereme takové místo, ze kterého se nám věc bude snadno skopávat do jezera. Atab si připraví štít a za něj zalezlou Kaia, Akila a Štefanka, která budou pomocí kulturní akce zpěvu a tance Bara bada bastu příšeru oslabovat, Ráchel se někam strategicky instaluje a Mini s Kawou se připraví na rubačku. Záhy potom, co se rozmístíme se tak nějak divně víc setmí a slyšíme, jak se něco pohybuje směrem k nám. Má to tak dva a půl metru na výšku, trčí z toho nějaké drápy, má to něco vzdáleně připomínajíc hlavu a vrhne se to na Ataba.
Dostane bleskem a ohníčkem a nenadšeně sledujeme, jak se tomu různě natahují chňapající tlamy a jak ta věc regeneruje. Slávek na stromě si dává čas a pečlivě míří, další kolečko rubání a tlamování (Atab a Akila schytali kousance) a když se Ráchel zdá, že věc je dostatečně oslabená, zavelí, že je potřeba věc otočit do vody, dokonce se zvládnou sesynchronizovat tak, že tam zrůda sjede v rytmu písničky a jak tak sjede do vody, Slávek zrůdě prostřelí hlavu, ta to ocenila celkovým rozpadem osobnosti. Z vody se vzápětí vynořily velmi šťastně se tvářící Pia a Pia.
Štefanka vyléčí Akilu a Ataba, vypadá to, že máme dalšího healera, co zatahuje rány dotekem.

A v příští sekundě se objeví mezi stromy nazelenalé světlo a v něm nepochybně bůh, vysoký muž s jelení hlavou, paroží připomíná větve stromů. A že je hrdý na svého syna, luk mu byl darován a má se držet se svými přáteli. Slávek poděkuje.
V modrém světle se vyvalí další bůh z jezera, je to nepochybně Maor, má spirálovité tetování a jeho vlasy připomínají vlny vody. Je to Tinirau, pán moře a strážce ryb a pán všech velryb a je spokojen s prací své dcery a nechť je její život dlouhý. Kaia taktéž poděkuje.
Pak se ozve cinkání, klapání, bubínky. A přijde další bůh, týpek s bílými vlasy, ačkoli není starý. Je sám snědý, má divnou barvou, není dost černej. Je ověšený svazky bylinek a v zeleném. U pasu nemá žádnou zbraň, ale jenom nějaký klacek, spíš jako kolík, kterým se dělají díry na sazenice. A hrne se s nadšeným výkřikem „Dceruško!“ objímat Štefanku. A že je loa léčivých bylinek a uzdravování, že to naučil i lidi a je obecně velkej fanda lidí. A že ho mrzí, že se nemohl víc podílet na rodinném životě, ale nahoře jsou problémy a nemůže se jenom tak sebrat a zůstat tady, ale jakmile to půjde, tak se zastaví. A že ta písnička byla fakt dobrá. Štefanka zkonstatuje, že táta je chábr.

A s tím se sebereme a vysmahneme, cestou rozešleme Heriovi a Järven SMSky, aby nás sem zbytečně někdo nevyrazil hledat a vrátíme se bohatší o nové zážitky a tři již neanonymní Sciony zpátky do Prahy.

* hudební podkres: Bara bada bastu https://www.youtube.com/watch?v=WK3HOMhAeQY