Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Atab, syn Nabua; Gíslaug Heljardóttir; Jan Þorsson Dobrovský; Kalen Jezerková, dcera Poseidónova; Petr Vopička, syn Sun Wu-kungův; Róza, dcera Hekaté; Sagira, dcera Sachmetina; Tarik, syn Neith; Vlasta Ti Pokorná, dcera Černého Paa; Straka Kim (NPC)

SMS od Ataba: „Straka pan Tau u pana Browna, asi něco chce, pojďme zjistit co.“

Atabovi zavolal pan Brown, že se mu doma objevila straka v klobouku, klofe do telefonu a Atab byl první v seznamu. Sešli jsme se u Browna, skutečně tam poskakovala straka. Petr Vopička byl ze straky poněkud perplex, neb bódhisattva nevidí každý den někoho takhle duchovně pokročilého, zejména s přihlédnutím k faktu, že je to pták. Straka posléze skočila na glóbus a našla tam Tokyo, po rozložení papírové mapy skočila na nápis Waseda University. Asi máme cíl. Straka má papíry jako emotional support animal, takže cestovat s námi může, ergo jsme vyrazili do Tokya.

Na místě jsme zjistili, že Waseda University je jednak ve čtvrti Shinjuku, jednak, že je tam zrovna nějaká mezinárodní právnická konference. Dlouho jsme se nerozhlíželi, neb straka si to celkem záhy namířila na rameno jedné studentky, od pohledu Korejky.
Slečna se představila jako Kim Mun-Hye, my se představili zatím bez rodičů, zato jsme se vytasili s vizitkou detektivní kanceláře Tajemství. A začali jsme vyzvídat, jestli slečna nemá nějaké problémy. Kim zkonstatovala, že ji sem rodiče poslali, aby studovala právo, ostatně tu studoval už její dědeček, ale ji to zoufale nebaví, chtěla by dělat něco jiného, ale zatím neví, co a rodina je tradičně asijská „jedno, že tě to nebaví, vystuduj a zvykneš si“, do čehož se jí nechce.
Po chvíli hovoru k nám zamířila trojice japonských studentek a pozvala nás na party s vyvoláváním duchů do spodního sálu. Odkývali jsme to, nenadšená Kim nám pak řekla, že tady s tím někdo blbne pořád a ano, škola má ducha, takzvanou Waseda no yurei, klasický duch v bílém rubáši s dlouhými vlasy. Ovlivňuje elektřinu, bliká zářivkami, občas ji studenti vzývají. A nikdo neví, kde se tady vzala, spojuje se s ní převážně pach ozonu a taky pach spáleného masa. Historky o ni kolují různé, podle toho, jestli chce vypravěč strašit nebo přijít s tragédií.

Po příchodu do spodního sálu zjistíme, že je to tam firehazard jak bič, tak si to tam pro začátek obejdeme, zejména únikové východy a domluvíme se na rámcovém postupu, pokud to tady začne hořet.
A zamíříme ke slečnám spiritistkám s úža (ouija) boardem, které začnou nadšeně vyvolávat a volat Waseda no yurei. Inu, za chvíli ucítíme záhrobní chlad, šipka na úža boardu se hýbe, zhasne pár světel. A vedle Rózy a Gísly se zjeví duch, který ovšem nevypadá jako yurei, vypadá jako Korejec v tradičním oblečení. Kim se tváří a kysele přizná, že ducha vidí, my se přiznáme, že ho vidíme taky. Vlasta se zeptá ducha, jestli mu můžeme s něčím pomoci, duch se vyjádří v tom smyslu, že by to chtělo vemluvit trochu rozumu a úcty do Kim Mun-Hya, neb předkové jsou nespokojení, protože neplní své povinnosti, jak by měla, stěžuje si a ještě by mohla podléhat pojaponštění. Je tu prý kvůli ní, už nějakou dobu a není spokojen s jejím chováním. Následně zablikají zářivky a za Korejcem se objeví klasická yurei s dlouhými vlasy a v bílém rubáši. Korejec zmizí. Yurei nonšalantně praví, že je ten chlapík roztomile stydlivý a že by si s námi ráda promluvila v soukromí, když už ji vidíme, konkrétně u výukové budovy C.

Spiritistická seance skončí, yurei zabliká světly a zmizí. Odplížíme se od spiritistek a cestou k budově C od Kim zjistíme, že yurei už párkrát viděla v okně, jen si myslela, že to je nějaký stupidní prank. A že se jí duchovní týpeček Korejec představil jako Kim Sung-hon, jeden ze vzdálenějších předků (tj. ne ten, co tady studoval). A že rodina Kim je tradiční, takže vyslovíme hypotézu, že rodiče mohli její dopis odnést do chrámu předků, poslat tam nějakou modlitbičku a bum, Kim má ducha. Taky se Kim představíme i s rodiči, Kim nadchne zejména Vopička, protože viděla všechny seriály Cesta na západ. A že yurei očividně pálí za panem Kimem, takže když ho budeme shipovat s dušicí, měl by být méně času na to Kim mluvit do života, což je win-win. Petra během pochodu dostihly povinnosti vůdce strašidelného průvodu, takže se odebral směr Španělsko.

U budovy C se sejdeme s Waseda no yurei, která praví, že na okraji univerzitních pozemků jsou rozvaliny chrámku a moc by se jí hodilo, kdyby ho někdo opravil, protože pro existenční stabilitu to chce mít společnou svatyňku. Taky by se tam měly dostat sošky manželského páru. Ale squatuje tam nějaká skupina goblinů (nejspíš nějací nižší yokai) a bylo by dobré je vypráskat, ona sama si není jistá, jestli by je zvládla upražit všechny a kdyby se rozutekli, tak dělají bordel chaoticky. A druhá věc, chtěla by požehnání Waseda no kami, už s ním mluvila a ten si za tohle vyžádal, aby se na universitě začal vyskytovat jistý duch, zapojoval se do nadpřirozeného života, inspiroval studenty, měl by to být nějaký literát jménem Hirai Taro. A zatímco my budeme konat svoji práci, ona bude viset na patách panu Kimovi, stejně by se měli blíže seznámit, když si ho yurei chce vzít, takže pan Kim nebude mít čas na cokoli jiného. Taky dostaneme přesné lokace, kde máme hledat chrámek a ducha a pak zmizí.
Zagooglíme si a zjistíme, že dotyčný literát je Edogawa Ranpo, autor detektivek a weird fiction. A rozdělíme se na část, půjde ukecávat gobliny (Mini, Atab, Þorsson, Kalen) a část, co půjde řešit literáta (Gísla, Vlasta, Sagira, Tarik, Róza).

Goblin team
Cestou se domluvíme, že zkusíme nejdřív vyjednávání a uvidíme, jestli budeme přecházet na rubání. Škola má volnější přírodní oblasti, najdeme tam i bicykl, neodborný odhad je tak cca z roku 1964, prorostlý stromem. Svatyňka je na hezkém místě, nebo alespoň dřív mohlo být hezké, teď je to tam brutálně zarostlé a chrámek taky zažil lepší časy. Papírové stěny jsou potrhané nebo chybí, jsou tam sloupy, střecha. A na jednom ze sloupů vidíme ležet takového malého skřeta, asi jako králík, na hlavě roh a jedno oko, žlutý. Jak se přibližujeme, tak se probudí a volá „poplach“ objeví se další podobně velké (či spíše malé) postavy různých barev, někdo má dvě oči, někdo dva rohy. Je jich šest. Šéfík je modrozelený a říká si strašlivý Akumarinu, černý je Buraku, žlutý Yeroyu, pak tam byl ještě myslím oranžový Oranži, modrý Buru a zelený Gurinu.
Goblini se představili jako Průvod všech nemocí (časem vyšlo najevo, že konkrétně rýmička, chrapot, dýchavičnost, vyrážka, mžitky, chřipka). Nabídneme jim chlast a slaninu a začneme se s nimi vybavovat, jestli by se nechtěli přestěhovat na lepší místo, že známe jedno super spáleniště (konkrétně to, které nás před půl rokem poslal vypálit Alan Freed), kde to bude pro ně mnohem zábavnější, můžeme je tam vzít, nezávazná prohlídka. S tím goblini po troše debaty souhlasí, tak je ti, komu to nevadí, poberou za límce a do rukávů, po chvíli o nich ani nevíme, goblini se schovají, cestou nakoupíme nějaké další jídlo a chlast a dovedeme je na spáleniště, které je ve stavu „jednoho dne budeš developována, ruino“ kde je vyklepeme a rozložíme gáblík.

A jmeme se prodávat sloníka, že tady je to mnohem lepší, mohli by sem chodit turisti nebo studenti a za postrašení nebo proti postrašení nechávat jídlo, skvělá legenda, skvělá obchodní příležitost, mnoho zábavy. Þorsson ještě dodá, že je tu spousta popelnic a „vsadím boty, že když přinesu popelnici, tak v ní bude z padesáti procent žrádlo“ na což jeden z goblinů zahlásí „beru, nabízím buben“ a vytáhne z kapsy malý buben. Þorsson přitáhne kontejner s bioodpadem, vyhraje buben z žabí kůže a goblini se začnou nadšeně cpát.
Akumarinu si chlapce svolá na poradu a po chvíli přijde s tím, že to teda berou, dokonce mají na svatyňku papír, ale budou za to chtít taky papír. Konkrétně obrázek neko-san od barona z Iwatsu. Baron Iwamatsu Yoshiyori měl hedvábí a krysy, co mu to žraly a protože neměl kočku, tak si ji namaloval a stala se z toho velmi slavná kočka.
Slíbíme jim tedy donést obrázek neko-san a dostaneme od nich formulář s šarlatovou pečetí, na němž je vlastnictví nějaké parcely i s rozlohou, datovaný do roku 1846. A najdeme si, kde je v blízkosti Tokya nějaký local shop, ideálně ne only for locals, kde se dají nakoupit obrázky neko-san, díky rychlovlaku to netrvá ani dlouho a pořídíme pěkný obrázek kočky na tradičním papíře (a pár i pro sebe, protože obrázek od týpka, co maloval kočky, aniž by někdy nějakou viděl, je věc, co chceš mít doma) a předáme neko-san goblinům. Kteří jsou velice nadšení, neb očividně čekali něco mnohem horšího a okamžitě si z toho vyrobili nějaký prapor.

Zamíříme do svatyňky, abychom ji trochu zcivilizovali, tj. úklid, odneseme rámy někam, kde je doplní papírem a zavoláme Haruie, jestli by nám nemohla opatřit sošky (Haruie opatří). Nakonec Atab budově požehná. Nejvíc času zabralo mytí nápisů, vypadá to, že goblini dlouho workshopovali název: Šest synů smrti, Příliv černého zmaru, Průvod všech nemocí, Šógun zmaru a zkázy.

Vyrazíme se sejít se zbytkem, kde se dozvíme, že Edogawa chtěl po nich vyřešit týpečka, co se inspiroval jednou jeho povídkou, kde si někdo dělá z obličejů masky a pak zjistil, že hlava není pomeranč a nejde oloupat tak snadno, jako v knížce. (podrobněji to zajisté rozvede někdo z přímých účastníků). A také Edogawa, který byl přítelem dědečka Kim, Kim Nae-Seonga, který sice vystudoval práva, ale věnoval se literární kariéře, souhlasil, že bude Kim dělat spirituálního průvodce v tradičním literárním řemesle.
Jak jsme se tak bavili, zjevil se u nás Edogawa Ranpo osobně; na polovině tváře hedvábnou masku (šedivá, usmívající se rty, maska mladé dívky), půlka hlavy oholená, na druhé polovině dlouhé vlasy, na sobě kimono s obrazy pekel a krásných kurtizán, které mají na sobě také kimona s obrazy pekel.
Edogawa poděkoval za vyřešení případu, jakkoli ho očividně netěšilo, že vyústění bylo tak banální. A obrátí se na Kim, jak se rozmyslela, Kim praví, že by moc ráda psala a udělala zkoušky na literaturu. Edogawu to potěší, literární talent je jedna věc, jeho rozvíjení druhá. A že už byl prohodit pár zdvořilostních frází s univerzitním kami a dost pochybuje, že by kdy kami něco z jeho díla, chce ho tady mít jenom kvůli jménu, u toho si mávne dlaní přes obličej, maska se mu přesune na druhou stranu a zobrazuje černou démoní tlamu.

Aby toho duchovna nebylo málo, objeví se pan Kim, vymění si pár zdvořilostních frází a pak se za panem Kimem zjeví yurei. Pan Kim se otáže, jestli jí to pořád tak sluší, Edogawa se rozhodne zmizet a yurei se pana Kima zeptá, jestli přemýšlel o tom, o čem spolu mluvili, tak prý přemýšlel. Pak yurei požádá o svědectví přítomných polobohů o jejích kvalitách.
I promluvíme, že je to cti a tradic dbalá dáma, svatyňku zařídila, papír k ní má, takže to bude všechno pěkně oficiální, taky je pilířem místní komunity a o místo se příkladně stará a vyvinula nemalé úsilí, aby byl sňatek realizován, a má s místními studenty svatou trpělivost, i když ji namol opilí vyvolávají do sklepa, zkrátka ideální partie.

Pan Kim tedy požádá Waseda no yurei o ruku, ta po sekundě společensky vhodného váhání souhlasí a odebéřeme se do svatyňky, cestou kolem nás rupají lampy, inu, člověk se vdává jednou za život, zejména po smrti. Svatyňka se nadějnému páru velmi zamlouvá, zapálíme vonné tyčinky, odříkají nějakou formu vzájemných slibů a požádají ty, kdo přísluší k rodině Kim, aby přišli a přijali požehnání, požehnají slečně Kim a straka vydá zvuk. Asi by taky chtěla, takže to skončí adopcí straky, kterou slavnostně přivítají v rodině Kim.

Protože se rozednívá, duchové se rozplynou, straka (které teď můžeme říkat Kim Kkači – Kkači je korejsky straka, ve znacích by se to psalo IIRC takhle: 김 Kim 까치 Kkači) s námi ovšem letí zpátky do Prahy. Ještě před odletem ale využiju příležitosti a nakoupím si nějaké knihy Edogawy Ranpa, které si od něj s Gíslinou laskavou asistencí nechám podepsat.