Osoby a obsazení: Mi Nü-Chai, Scion Kuan-tiho; Dana Kobrová, dcera Višnuova; Gíslaug Heljardóttir; Klára Skadisdóttir Horáková; Orm Saarinen Válisson; Tarik; syn Neith; Vlasta Ti Pokorná z rodu Černého Paa; Kérka (NPC)

SMS od Miniho: „Je v plánu vyrazit za Hádem a uvidíme, kam nás pošle. Sraz u Browna.“

Kérka před několika lety prohlásil, když na mystickém místě padla otázka, jaký je čí sen, že on chce splatit své dluhy. (kdyby někoho zajímal kontext, tak se jedná o tuto výpravu)
Takže jsem se ho před pár měsíci zeptal, jestli to stále platí (ano), jestli chce, abychom se v tom vrtali (ano) a jestli má telefonní číslo na Háda (ano, per proxy).

Nabrali jsme u pana Browna mince pro Charóna a medové koláčky pro Kerbera a vyrazili do Budapešti za Kérkovým kontaktem, duchem, co si říká Anonymus a maká pro Háda; buď se stylizuje jako tenhle místní bezejmenný kronikář (zjevil se vedle téhle sochy a vypadá úplně stejně) anebo jím skutečně je, těžko říct a těžko to poznat.
Jako zdvořilostní dárek mu Gísla zabila několik českých kronik, Anonymus je schoval do rukávu a vydali jsme se na cestu do zásvětí.
Konkrétně Anonymus zamířil k vodní ploše, co je kousek od jeho sochy. Z druhé strany jezírka slyšíme zdálky hlasy lidí, je tam světlo, lidi se baví, všechno je strašně daleko. U jezírka je hrobové ticho a hladina vypadá dost temně.

Skadisdóttir porovnává hladinu s tím, co jsme viděli v Tádž Mahálu. Tam to bylo jako tma noci, zrcadlo. Tohle je jako tma jeskyně a hluboká jáma. Gísle to je povědomé jako pohlazení od maminky. Anonymus začne sestupovat do vody. Když se tam začneme brodit, tak neděláme skoro žádné vlny, jako kdyby ty vlnky odumíraly už kousek od nás a voda je příšerně, takříkajíc až podsvětně, studená. Ve chvíli, kdy sejdeme dolů a zavře se nám hladina nad hlavou, tak dole už žádná voda není, je to tmavý prostor. Kráčíme kupředu a pak se před námi rozsvětlí, šedavý a namodralý přísvit, je tam řeka a loďka a postava s bidlem a kápí a mrazivá zima všude vůkol.

Předáme mince, posadíme se, Charón odrazí od břehu a kormidluje loďku. Chvílemi to působí, jako by se nějakým částem řeky vyhýbal. A v řece jsou vidět ruce, hnijící i nehnijící a ozývají se kvílivé zvuky. Charón přirazí s loďkou ke a pak jenom ukáže, ať jdeme. Ukloníme se, poděkujeme a vyskáčeme naznačeným směrem. Vzápětí se ozve zavytí, ze kterého solidně tuhne krev. Klára mu rozumí, tak dostane koláčky a jde si s Kerberem štěkat. Kerberos má tak čtyři metry na výšku a ze tří tlam mu kapou kyselinové černé sliny. Klára mu předá koláčky a můžeme projít.

Kérka nás přes trosky antických budov odnaviguje k Hádovu paláci. Je z černého mramoru protkaný bílými žilkami, je to jako smísít chrám a palác, působivá stavba. Má antické sloupy, tu a tam vidíte něco, co vypadá jako socha, vše působí velmi majestátně. Potom zahlédneme na okamžik Anonyma, který ukazuje, že máme pokračovat do hlavního sálu.
Tam sedí Hádés na strohém a černém trůně. Hádés sám má v tuhle chvíli odloženou přilbu, tu má vedle sebe na opěrce, přilba je taková velmi zakrývající ksicht antického typu. On sám má tmavé vlasy a vousy, vousy střižené podél brady v antickém stylu. Má symetrické rysy, ušlechtilé, vypadá hodně bledě, až téměř místy do odstínu modré nebo stříbrné, vlasy i vousy má černé. Oči má taky černé, od koutku ke koutku, ale ne tak, jak mají elfové, je to pohled zásvětí. On sám vypadá jako antické sochy, mohutný, vysoký, svalnatý, má na sobě černý základ a černý plášť, spousta látky okolo, je vidět rameno a paže. Pobijeme čelem po zem, ať on nemusí on pobít. A má tam opřený dvojzubec. Na nohou má normálně antické sandály, černé.

Praví, že ví, proč jsme přišli a rovnou nás zaúkoloval; v jeho doméně je uvězněný menší bůh jménem Momos, byl ztrestán za svůj ostrý jazyk, neb vidí chyby a nebojí se to říct a přesně proto ho Hádés chce přesvědčit ke spolupráci - chce, aby mu v Hádu vychytal chyby v zabezpečení. Jak Moma přesvědčíme, to je na nás, Hádés není náš babysitter. Pak mu máme reportovat osobně, nebo poslat zprávu. Ukloníme se a uctivě vypadneme.

Kérka nás potom dovedl na místo (cestou si část povzpomínala, že Momos je řecký bůh posměchu a Zeus nesnáší Diakritiku), kde visel mladý muž řeckého typu přikovaný ke skále, na sobě roztrhané zkrvavené oblečení harlekýna z commedie dell'arte a nastala grilovačka, tj. Momos dissoval příchozí a my se snažili přijít na argumentaci, která by mu přišla zajímavější, než viset na skále, čekat, až to Dodekatheon projede a tu chvíli, než exne taky, jíst popcorn a smát se jim. Mimo jiné z něj vypadlo, že Afrodítě řekl, že jí vržou sandály, z čehož se mohla zbláznit. A Orm si od něj vyslechl, že má méně mozkových buněk než zubů (což vedlo k pozdější Ormově otázce ve vlaku, jestli opravdu lze mít tak málo mozkových buněk, protože mu trochu trvalo spočítat si zuby).

Tuto příjemnou konverzaci jsme vydrželi jsme dost dlouho, aby Momos nakonec ucedil, že by stejně nemohl Hádovi radit, protože mu Zeus jako součást trestu sebral potenci; velmi fyzicky, připravil ho o penis, který měl nejdřív v držení nějaký spolek v New Orleans, co si říkali Knights of Momus a pak měl skončit u vúdú kněze jménem Maman Charlotte. Ta už naštěstí nebydlí v New Orleans. A jo, ještě bychom ho měli nějak dostat z těch okovů, co vyrobil osobně Hádés, ale to byl problém, který jsme se rozhodli řešit, až budeme mít jeho péro.
S tím jsme vypadli směr Praha a Deadly Mambo a vyptali se Soni - Maman Charlotte uctívá Gede Nibo, což je smrťák, což ve vúdú kontextu znamená taky sex, takže se jí asi nebude chtít za levno vzdávat něčeho, s čím zvládne zahrát hodně velké divadlo (njn, kdyby to bylo jednoduché, už to vyřešil někdo před námi).

Dostaneme od Soni ještě přesnou adresu v bažině na jih od New Orleans, druhý den dospíme kocovinu v letadle a v bažině na jih od New Orleans najdeme dům a v něm sličného crossdressera jménem Maman Charlotte.
Představíme se, řekneme, o co nám jde a řešíme, co by pro ni tak představovalo ekvivalent takhle handy předmětu, až z Charlotte vypadne, že by se jí hodilo mít bianco šek na jednu velkou službu nebo víc menších od Alana Freeda, tj. kdyby se někdo z nás zavázal, že to u Alana odmaká… což jsme odkývali, protože se nám velmi hodí motat se kolem Alana.
Přes rádio jsme dali vědět Alanovi, že chceme uzavřít deal, Alan přišel, potřásl si rukou s Danou a zase vysmahl, od Charlotte jsme dostali krabičku s Momovým nádobíčkem a Dana ještě flašku léčivého rumu s bylinkami.

A vypadli jsme zase do Prahy, kde jsme napochodovali za Jindrou, jestli by nám neporadil s těmi okovy. Jindra si to vyslechl, podíval se na Kérku a pak řekl, že půjde s námi, ale, cituji: „Budu prostě jenom chtít, abyste si pamatovali, že jsem vám pomohl.“
Přesunuli jsme se do Budapešti, do Hádu a nakonec před Moma, po přiložení mu penis zase zpátky přirostl a Momos se královsky bavil, že je přítomen Prométhean.
Jindra požádal Orma o přidržení okovů a pak oba okovy rozmlátil kladivem (and power of Prometheus) a vykoval z nich a z kusu skály Momovi prsten.
Momos od nás ještě dostal popcorn a byl vypuštěn před Háda s tím, že Hádés stejně říkal, že mu můžeme poslat i vzkaz, tak splněný úkol osobně je nejlepší vzkaz, že ano a nechali jsme se Kérkou rychle vyvést zase zpátky do říše živých.