Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- chaos_na_liang_shanu_28._3._2025 [2025/04/05 22:21] – lindkvist
+++ chaos_na_liang_shanu_28._3._2025 [2025/04/13 20:53] (aktuální) – lindkvist
@@ Řádek 5: / Řádek 5: @@
 ----
-//WIP//
+Od Edity nám přišla SMS: //“Party na Liangshanu, who’s in?”//
+Edita si z poslední výpravy odnesla zmrzačenou ruku a rozhodla se nechat si ji napravit na Liangshanu. Na Liangshanu jsem ještě nikdy nebyla a nabídka “chlast, quest a pak zase chlast” byla oproti běžnému mlácení náhodných kríp poměrně neotřelá. Navíc mi byla slíbena informační nalejvárna a jen málo věcí mě dokáže nadchnout tolik jako párty s Editou a lore.
+Hora Liang je domovem legendárních 108 zbojníků (a jejich 108 armád) z čínských pověstí. Ne všichni se stali zbojníky dobrovolně, někteří se zas pokusili odejít, ale Čína to bere stylem “jednou zbojník, vždycky zbojník”, takže se vždycky nakonec vrátili zpět. V současné době tvoří v podstatě nebeské zálohy a nachází se mezi nimi lidé opravdu všeho druhu a schopností (v kronice je o Liangshanu založena [[liang_shan|složka]], ale asi by zasloužila aktualizovat).
+Pravidla chování na Liangshanu zahrnují standardní “nebuď debil”, neukazuj kotníky jestli nechceš nikoho svádět, a jestli o sobě něco tvrdíš, buď připraven to dokázat. Nechali jsme Tomáše vyřídit nám víza, posbírali jsme potřebnou výbavu a pak už jsme mohli pokračovat do města Su-čou, odkud bychom se z Chrámu chladné hory měli dostat přímo na Liangshan. Já a Taiki jsme aspoň cestou měli čas zamyslet se nad jmény, která budeme na Liangshanu používat - já zvolila jméno Slepá spravedlivá, Taiki byl poněkud poetičtější a vybral si Tančící horu.
+Su-čou bylo město jak z cestovkářské propagandy - všude zahrady a vodní kanály, kvetoucí rostliny, žádné továrny, radost pohledět. Chrám chladné hory byl zjevně funkční, kolem se motalo i pár turistů a nás si velmi záhy odchytil jeden z místních mnichů s tím, že už na nás čeká Vypravěč. Vypravěč (Poďobaný Liou) je zcela fascinující osoba nosící tlustou vrstvu make-upu, boty se zahnutou špičkou a hůl s kovovými kroužky, které při pohybu cinkají. Jeho hlas připomíná víc zpěv a recitaci než běžnou mluvu a není asi překvapení, že mu hrdinové za cestu na Liangshan platí příběhem. Týrsson se jal heroicky vyprávět, jak hrdinové osvobodili Nidavellirské včely, Vypravěč z něj byl zjevně nadšen a důkladně jej prožíval a nakonec nám slíbil odvoz. Nejdřív jsme se ale nechali obléct a nalíčit a pak nás Liou na lodičce odvezl mezi zahrady a políčka, zatímco recitoval příběh o tom, jak hrdinové jedou na horu Liang.
+Samotná hora byla strmá a těžko schůdná, a kolem se navíc rozprostíraly neprostupné mokřady s hejny kousavého hmyzu. Dobývat podobné místo musela být noční můra každého vojevůdce. Liou nás vysadil v močálu a nám nezbývalo než čekat až si nás někdo vyzvedne - v tuhle chvíli už o nás totiž někdo ze zbojníků určitě musel vědět. Netrvalo dlouho a z bažiny se ozval zvuk flétny, a brzy po něm se objevil veselý, pohledný mladík s dlouhými vlasy a tetováním na hrudi.
+Představil se jako Marnotratný a brzy se k němu přidal i mohutný muž, jehož tetování odpovídala jménu Květinový mnich. Oba vypadali šťastní, že nás vidí (zas tolik návštěv nemívají a mezi sebou už si všechny příběhy řekli), ale Marnotratný si nás nakonec přisvojil a odvedl nás do kamenné pevnosti částečně vtesané do skály. Hlasy a zpěv zbojníků jsme slyšeli už z dálky a za chvíli jsme jich i pár spatřili jak tahají klády a něco staví. Marnotratný hvízdnul a všichni se okamžitě otočili na nás a začali nás vítat. Než jsme se ale mohli pustit do pořádných oslav, bylo potřeba vyřídit všechny společenské zdvořilosti a vydat se za velitelem Liangshanu.
+Vůdcem liangshanských zbojníků je Song Jiang - Včasný déšť. Na první pohled je to snad až příliš mladý, hubený muž, který ve srovnání s mnohými zdejšími obyvateli vypadá, že by ho snad odfouknul vítr, ale jeho pohled se vám zabodává až do duše. Máte dojem, že o vás ví úplně všechno, ale že vás chápe a nesoudí, ale ani tak to není nic příjemného. Seděl v sále na vyřezávané židli, která byla jen o trochu zdobenější než ty ostatní a od stropu vedle něj visely dvě kaligrafie s nápisem “Delivering justice on heaven’s behalf”. Po jeho boku seděli dva ze zdejších taoistů, černovlasý muž s divokým pohledem jménem Démonický král chaosu a bělovlasý mladík s dlouhými nehty, který se představil jako Drak v oblacích. Přednesli jsme Songovi naši prosbu a nabídku služby (Pila důrazně dodala, že na službě trváme) a Song nám samozřejmě vyhověl. Nejdřív léčení, pak party a pak se teprve uvidí co pro ně můžeme udělat. Edita si za svého léčitele vybrala Draka v oblacích, který ji ve své mystické laboratoři dal dohromady pomocí meče a spousty podezřele se chovajícího kouře.
+Pak jsme konečně vyrazili pozdravit zbytek místních. Mezi spoustou válečníků jsme potkávali i zbojníky jiných profesí - Řemeslník nefritových paží byl rytec a Suchozemský aligátor zas nejlepší padělatel široko daleko. Týrsson s Pilou šli nejdřív za Zázračným doktorem poptat se na nezvyklé botanické exempláře, zatímco Edita navštívila bratry Ruany - Živoucího krále Yamu, Krátce žijícího druhého bratra a Neústupného. Krátce žijící měl na tváři šílený úsměv a jeho bratři ho drželi stále pod dozorem. Ať už se mu stalo cokoliv, rozhodně ho to poznamenalo natolik, že s tím ani zdejší taosti nic nezmohli.
+Marnotratný se nás pak zeptal, jestli bychom nebyli ochotni se ještě zastavit za jeho pánem, Nefritovým Qilinem. Nefritový Qilin je druhý nejvýše postavený zbojník na Liangshanu, skvělý bojovník a talentovaný hudebník, ale oslav se většinou neúčastní. Už od pohledu byl paragonem ctnosti - jeho epic appearance, dobré mravy a můj úporný pocit, že mu bylo nesmírně ukřivděno, mě ujistily v tom, že se za ním rozhodně musím před odchodem ještě podívat. Naštěstí nás sám pozval, pokud bychom se chtěli zastavit během večera a dělat mu chvíli společnost.
+Pak mohla začít party se vším všudy, včetně pálenky z démoních očí a želé vyrobeného z té samé pálenky, zápasů, zpěvu a taoistického čajového dýchánku. Edita se rozhodla přijmout výzvu Marnotratného a předvést místním nějakou zápasnickou show. Marnotratného signature move je vytírání podlahy protivníkem, ale přestože je Edita primárně léčitel, rozhodně se nedala a dav jásal. Taiki měl s Marnotratným trochu potíže, protože zbojník byl expert na boj s lidmi výrazně většími a silnějšími než byl on sám, ale i tak to byla podívaná a přihlížející se bavili. Týrsson s Pilou si mezitím na cvičišti dali duel s manželským párem telekinetiků, Šípem bez letek a jeho ženou Sprškou šípů. Souboj byl poměrně vyrovnaný a vyžadoval od obou dvojic nevídanou spolupráci.
+Během party jsme se dozvěděli i některé ze zbojnických životních příběhů - Wu Song se například v opilosti vydal do průsmyku, kam mu všichni říkali, ať rozhodně nechodí, že ho tam sežere tygr, a překvapivě tam skutečně tygr byl a Wu Song ho holýma rukama uškrtil. Devět vytetovaných draků nám pověděl, jak v nedaleké vesnici jednou nějaký muž unesl dceru malíře, aby si z ní udělal konkubínu. Devět vytetovaných draků se ji pokusil zachránit, ale chytili ho a pak i Květinového mnicha, který se zase vydal osvobodit jeho. Naštěstí je ale stihl zbytek Liangshanu zachránit než je popravili. Vesnice nicméně stále stojí a děje se tam něco hodně divného. Liangshanští tam technicky vzato nemůžou zasahovat, ale my bychom se tam podívat mohli, čímž bychom si zároveň odpracovali léčení Edity.
+Když na mě začalo toho hluku být moc, vytratila jsem se za Nefritovým Qilinem. Vyprávěl mi hlavně o Marnotratném a jak se na něj mohl vždycky spolehnout - když ho jeden z jeho sluhů zradil a manželka opustila, když ho nařkli ze zbojnictví i když se ho nepřátelé pokusili popravit. Marnotratný vždycky stál při něm, zachránil mu život a pokud bych mu náhodou mohla nějak pomoci, byl by za to rád. Později jsem se z Marnotratného pokusila vytáhnout co by mu tak udělalo radost a slíbil, že pokud by někdy potřeboval pomoc, určitě se ozve.
+Party se pak táhla dlouho do rána a mísy s pálenkou se plnily bez zastávky. Edita měla rozhodně bouřlivou noc (doslova, bylo slyšet blesky a ve vzduchu byl cítit ozon) a někteří z nás si vyzkoušeli jaké to je udělat si z Marnotratného polštář. Sice jsme se moc nevyspali, ale aspoň jsme ráno dostali polévku proti kocovině, takže jsme byli schopni vyrazit na cestu do vesnice, kterou večer zmiňoval Devět vytetovaných draků. Na hradbách už na nás čekal Drak v oblacích. Stáhl z nebe několik pramenů oblak a vytvořil z nich měkký dopravní prostředek, se kterým jsme doletěli až ke zmiňované vesnici. Edita dostala skleněnou kuličku, která nám pak přivolá oblak na cestu domů, a pak jsme se jako potulní hrdinové vydali konat hrdinské činy.
+Vesnička vypadá spíš jako z 18. století, domky jednoduché, elektřina nikde, ale místní stařešina, První Tiang, nás přišel přivítat jako bychom byli sami bohové (v Číně prý musíme nechat lidi mlátit čelem do bahna, jinak by byli smutní) a hned nás zasvětil do zdejší problematiky. Lovec prý našel u lesa rozsápané, ale nesežrané tělo jednoho z obyvatel. Už ho pohřbili, takže z těla nic nezjistíme, ale lovec by nám toho mohl povědět víc.
+Zašli jsme tedy za lovcem, ale radost z nás úplně neměl. Mrtvý byl místní opilec, starý Wang, a lovec ho našel u jezírka, které ale nikdy nebylo považované za nebezpečné místo. Na těle měl stopy zubů a drápů, ale nikdo nic neviděl ani neslyšel. Lovec nebyl moc ochotný mluvit, ale Týrsson mu nabídl za jeho služby platbu a tak nás vzal na místo činu. Jezírko bylo mělké a nebylo v něm nic zvláštního, stále bylo slyšet ptáky a jedinou neobvyklou věcí v okolí bylo místo, kde předtím zcela určitě leželo tělo. Lovec nám prozradil, že z místa vedou dvě cesty - jedna do lesa, kam chodí místní sbírat bobule, a druhá do skal k jeskyním. Požádáme ho, aby se vrátil do vesnice a Edita začne stopovat krev.
+Kolem stezky je dost místa, ale na stromech i na kamenech vidíme stopy jako by se o ně odřelo něco opravdu velkého. Cesta nás dovede až k ústí několika krasových jeskyní, do kterých se nám fakt nechce lézt jen tak naslepo. Když se do temnoty podívám, cítím dvě složky nebezpečí - něco, co tam patří a být tam má, a pak něco, s čím má problém i místní temnota. Bohužel jak už to tak bývá, temnota se na mě ohlédla zpět a z jeskyně najednou vyrazil ohromný černý medvěd.
+I přes velké zuby a drápy to byl docela normální medvěd a odřeniny na stromech a skalách nám nedávaly smysl, dokud jsme si nevšimli velké, temné skvrny na medvědově boku. Týrsson to okamžitě rozpoznal jako chaosový taint a navzdory snaze nás roztrhat s tím medvěd rozhodně nebyl v míru a pravděpodobně se toho otíráním se o okolí snažil zbavit. Edita zahlásila, že to z něj dokáže sundat, pokud jí medvěda někdo podrží, takže se Taiki s Týrssonem a Pilou pustili do nelehkého úkolu imobilizace velké šelmy. Ve snaze pomoct a nepřekážet jsem si vzpomněla, že chaos nemá rád řád, takže jsem se dala nejprve do rytmického tleskání a pak i do zpěvu. Tomáš se pokusil vzít to po čínsku a přemítat nad řádem světa, ale to se bohužel nedělá zrovna efektivně, když vaši kamarádi visí na medvědovi a někdo další do toho ječí Warriors of the World.
+Přestože se taint pokusil svézt se z medvěda na naši těžkou pěchotu, Edita mu nedala šanci. S rukama zbrocenýma vlastní krví se vrhla k ráně a s prosbou na svou božskou matku dokázala zranění vyléčit i zbavit taintu, který ji infikoval. Ať se stalo cokoliv, chaos byl pryč a Edita se najednou zdála poněkud mocnější. Poněkud více božská. Když jsme pak medvěda pustili, byl zmatený a vyčerpaný a bez větších protestů se nechal zahnat zpátky do jeskyně. Ošetřili jsme se z nejhoršího a vyrazili zpět do vesnice - jestliže byl tady chaos, bylo pravděpodobné, že na nás nějaké nepříjemnosti budou čekat i tam.
+Ve vesnici nás vítali jako hrdiny, lidé nám dokonce nosili své děti, abychom jim požehnali, ale zároveň se malá skupinka vesničanů odtrhla a začala se dobývat do jednoho z domků. Tam bydlela sestra mrtvého Wanga, stará léčitelka, která celý život vycházela s vesničany dobře. Najednou ji ale nařkli z čarodějnictví, strhávali s sebou ostatní a kdybychom nezasáhli, nejspíš by došlo k nějakému davovému šílenství. Bezpochyby to bylo dílo chaosu - paní nám pověděla, že sem před časem přijel bohatý pán, který se představil pouze jako Změna času. Byl hezky oblečen, se zbraní skrytou v saténu, jen potulný hrdina jedoucí z daleka do daleka, který se dlouho nezdržel.
+Zatímco Týrsson tiše zuřil, stará paní nabídla Riice, že ji naučí ochranný rituál. Darovala jí brašnu s bylinkami a třemi dřevěnými soškami zvířat, díky kterým bude schopná vytvořit bezpečné útočiště, na kterém nás nic nedokáže jen tak překvapit. Toho jsme také ještě ten večer využili, protože po bitce s medvědem nás letecká přeprava zrovna nelákala, ale ráno jsme rozbili skleněnou kuličku a vrátili se na oblaku zpátky na Liangshan, kde nás kromě důkladného ošetření čekala další, velmi zasloužená party.