Účastníci: Robin Svoboda, Ilja Bragison, Gopala Ramakrishna syn Yamy, Pavel-san syn Yamy, Iris dcera Nephtina, Petr syn Zhuronga a Aelfrida

Aelfrida měla telefonát do detektivní kanceláře Tajemství a protože nemohla sehnat nikoho napřímo, svolala do generické sraz přez centrálu. Volal jí nějaký rybář z bretaně (město Douarnenez), že prý se příliv a odliv chovají divně a v noci za přílivu jsou ve vodě vidět světla (v místech kde je jinak dost mělko). Po rychlé dohodě jsem se spakovali a vyrazili.

Z rozhovoru s rybářem vyplynulo, že se postupně zkracuje odliv a voda celkově stoupá. Světla nám potvrdil a dodal ještě, že jsou slyšet i nějaké tóny. Vyměnili jsme si s ním kontakt a vyrazili na prohlídku místa. Světla se objevovala v místech, kde za odlivu bylo možné přejít pěšky na Tristanův ostrov. První prohlídka nic nepřinesla, prošli jsme obě hlavní trasy na ostrov a zpátky, bez jakéhokoli výsledku.

Počkali jsme proto na noc a na půjčené loďce jeli prozkoumat světla. Tou dobou už jsme jako jednu z variant měli bájné potopené město Ys. Nad světly nám zhasla eletktronika a po chvilce váhání Ilja zavolal gaelicem. Z vody vystoupila žena a pozvala nás za sebou. V moři najednou bylo schodiště, které vedlo hodně hluoko, hlouběji, než by správně mělo.

Vydali jsme se za ní, nutno podotknout, dost zvláštní stav. Byli jsme ve vodě, ale schodiště nás táhlo k sobě a mohli jsme dýchat a po chvíli i mluvit. Nakonec jsme dorazili do města, resp jedné z jeho hradebních věží. Tam na nás žena čekala a po krátkém rozhovoru jsme si ověřili, že je to Dahut, princezna z města Ys. Po dalších dohadech (a poté, co nám došlo, že bychom se mohli pořádně představit) jsme zjistli, že za Dahut je dcerou Llýra, keltského boha moří. Zjistili jsme, že proroctví: „Až se potopí Paříž, Ys se znovu vynoří“ se poněkud obskurním způsobem vyplnilo.

Před pěti dny se totiž utopil mladý pařížan s potiskem Paříže a nápisem Paris na tričku. To, dohromady s tím, že Paříž se aktuálně „topí“ v problémech očividně stačilo k naplnění proroctví.

S Dahut jsme se nakonec domluvili, že urychlíme vynoření města a posléze ho zase rychle potopíme, poněvadž zrušit proroctví nešlo a rychlé vynoření a potopení snáz unikne pozornosti, než několik týdnů stoupající město.

Plán jsme nakonec provedli. Petr zapálil u základů nadpřirozený oheň, čímž začal město (které už tou dobou patřilo vodě) odpuzovat a tlačit vzhůru. Pavel-san a Gopala posílení dryákem od Dahud dodávali sílu místním duchům (původním obyvatelům města), kteří pomáhali tlačit, Dahud a Iris dodávali emocionální podporu (skrze Irisinu nadpřirozenou empatii) a Robin navigoval psychopompem, hledal nejsnažší cestu. Město jsme vynořili dost rychle a všichni co se na tom podíleli (krom Dahut) pak odpadli. Dahut s Bragisonem pak město znovu potopili, pravděpodobně otevřením brány (stavidla), tak jak se město potopilo i poprvé.

Je dost pravděpodobné, že mezi Dahut a Bragisonem k něčemu došlo, nicméně on se o ničem nezmínil.

Dahut nás pak dostala zpátky na naší loďku. Dahut je s velkou pravděpodobností puberťák.